Do Andorry 6 - Avignon

Foto: Autor

Jsou místa, která jakoby měla v názvu zakódovanou nějakou melodii. Třeba Massachusetts. Slyším to slovo a vím, že „vrátím se zas tam do Massachusetts" a nijak se netrápím tím, že těžko se můžu vrátit někam, kde jsem nikdy nebyl. Či takové San Francisco. Také „já vzpomínám, na San Francisco", které znám pohříchu jen z obrázků.
A co Avignon?
Vidím zelenou ceduli hlásající „Avignon 120 km" a nohy mi zatančí na pedálech na rozverný popěvek „to je on, Avignon", který nazpíval Waldemar s dalšími lidovkami, v pookupační době, kdy se „růže z Texasu" zdály být normalizačním cenzorům až příliš prozápadní.

A nejsou to jen melodie, co se občas vynoří odkudsi z podvědomí.
Provence - to je pro mě i moudré vyprávění Miroslava Horníčka, vůně jižních bylinek, nebo zlatožluté lány slunečnic, zvěčněné nešťastným Vincentem.
Začátkem jara zde ovšem rozkvetlé slunečnice neuvidím, ale docela intenzivně si uvědomuji to zvláštní světlo a barvy, které s takovým zápalem popisoval v dopisech bratru Theovi. A také vidím cypřiše. Stále, jak za Vincentových časů, lemují cesty a silnice a chrání pocestné před studeným, prudkým a vlezlým mistralem.

A už tu zase máme známý nápěv.
A nejen nápěv.

Řítím se po státovce N7 rychlostí blížící se k 30 km/h s mistralem v zádech. Na potulování kolem Rhony nemám ani pomyšlení, proč bych si prodlužoval trasu vyhledáváním rovinek, když tou nejkratší, i když mírně zvlněnou, mě žene stále sílící vítr.
Automobilový provoz minimální, dálkovou dopravní zátěž přebrala souběžná Sluneční dálnice, místní doprava jako by nebyla, asi je lepší v takovém větru moc nevystrkovat nos z baráku.

„Jestli to takhle pojede, budu v Avignonu krátce po poledni", libuji si, ale současně se začínám bát o zítřek. Zítra musím stočit na západ, a to mě ten vítr nabere bokem a to nebude nic příjemného. „Proč jen se našinec nedokáže radovat z daného okamžiku a pořád přemýšlí o budoucnosti?"
Budoucnost se ukázala nečekaně blízkou. Minul jsem Orange s antickým vítězným obloukem a čísla na směrovkách na Avignon, jsou už jen jednociferná. Vypadá to, že dnes budu mít volné celé odpoledne. Po sedm dní 12 hodin v sedle, těším se na to, že se konečně projdu, jestli jsem tedy ještě nezapomněl chodit. Celé odpoledne!

Už jen 7 kilometrů! Silnice se stáčí na západ, přejíždím dálnici a v tom mě zprava nabral.
Takový poryv větru jsem ještě nezažil. Stačím vytrhnout levou nohu z nášlapů a tak nepadnu na bok, ale vítr mi smetl brýle doprostřed silnice. A najednou jako by celá jižní Francie měla potřebu se projet auty právě po tom dálničním nadjezdu, šlo spíš o vteřiny než minuty, ale i tak to bylo nekonečné. Čekám, kdy uslyším známé křupnutí a skla budou napadrť.
Byl to zázrak, brýle to přežily.
„Teď abych to přežil i já" usuzuji, že další poryv by mě snadno mohl hodit pod kola a nemusel bych mít takové štěstí jako ty brýle. Schovám je proto do kapsy, a kolo vedu. „Vedu" není správné slovo. Opřen o řidítka, kolo šikmo nakloněné přetlačuji ten zatrolený mistral.
Tři, čtyři kilometry než se dostávám mezi domy na předměstí. Obejdu přes silnici povalený strom a znovu nasedám. Už se dá jet, je to boj, ale dá se.
Z přemýšlení o tom, jakou bych měl šanci, kdyby se ten strom vyvrátil zrovna v okamžiku, kdybych jej míjel, mě osvobozuje to, co vidím před sebou. Kamenné hradby se strohou, gotickou branou s nápisem Universite d'Avignon.
„To je on, Avignon!"

Chráněn zdí s cimbuřím přijíždím až k IBISu.
Levnější varianta hotelu, IBIS Budget, který stojí hned vedle je vyprodán, dneska budu za granda v tom, ve kterém jsou větší pokoje, pohodlnější postele a u recepce i barový půltík.
Moje snaha vlichotit se řečí domorodců, jinde tak vřele přijímaná, naráží na barieru jazyka Shakespearova. Slečna v recepci se rozhodla, že se francouzsky prostě mluvit nebude.
Bylo to správné rozhodnutí, protože nevím, jak se francouzsky řekne „wellcome drink" a tak bych ten drink na uvítanou mohl, pro pouhou neznalost jazyka, nerozvážně odmítnout, a to by byla škoda.

„Co si tedy dáte?"
„Je prends une bière à la pression, s'il vous plait." nevzdávám se.
„OK, one drawn beer?" netušil jsem, že Francouzky jsou taky tak paličaté.
A byla to vůbec Francouzka?

To už se nedozvím.
Ale vím, že „vrátím se zas tam, do Avignonu".
A vezmu s sebou Soňu.
Ať už bude chtít, nebo ne, Avignon se vidět musí!
O tom jsem skálopevně přesvědčen, měl jsem tam celé odpoledne volno....

Jindra Pařík 28.5. 2014

Něco málo z Provence vám snad přiblíží Vincent:

http://www.youtube.com/watch?v=dipFMJckZOM

Fotogalerie

28.05.2014 vložil/a: Jindra8526
karma článku: 2.62

Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé

[+]

Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Diskutovat k blogu (19 reakcí)

Vytisknout

Přeposlat známému

Sdílet |