O jedné nepovedené cestě kolem ČR na kole

 

V plánu bylo objet ČR pomyslně podél hranic a držet se pokud možno na asfaltu. Podle toho byla také zvolena trasa a i jednotlivé detaily. V případě, že by to šlo dobře, jsem byl rozhodnut přejet na Jablunkovsko přes SR. Najet jsem měl něco těsně pod 1500 km a to za 9 dní jízdy (desátý den odpočinek). Šlo o mou první jízdu na těžko (zátěž při odjezdu 21 kg včetně jídla na 3 dny).
V plánu bylo denně ujet 150, někdy i 180 km za den.
Kolo mám obyčejné: Trekové „Madison Nashville" z Mountfieldu (před 6-7 lety za cca 7000,-Kč) s celkem 24 převody.
Co se týče fyzické přípravy, tak do práce jezdím denně na kole (denně najedu 26 km) a po letech jsem začal běhat a to 3x týdně 10 km.
A jak to všechno dopadlo?

1.června 2012 - pátek
Trasa:
Svinařov - Libušín - Kladno/Rozdělov - Velká Dobrá - Valdek - Kyšice - Amerika - Nouzov - Hřebečka - Chyňava - Železná - Beroun - Králův Dvůr - Levín - Zdice - Bavoryně - Žebrák - Cerhovice - Kařez - Mýto - Holoubkov - Svojkovice - Borek - Rokycany - Sv.Martin - Šťáhlavy - Olešná - Nezvěstice - Žákova - Zdemyslice - Blovice - Vlčice - Stará huť - Ždírec - Myť - Srby - Nepomuk - Mileč - Chlumy - Kozčín - Milčice - Olšany - Pačejov/Nádraží - Pačejov - Velenice - Břežany - Smrkovec - Hradešice - Černíč - Vlkonice - Budějice - Rabí - Čepice - Sušice - Divišov - Dlouhá Ves - Annín.

Vyrážel jsem přesně na minutu v 6:00 hodin za nepříliš lichotivého počasí - zataženo a vítr. Také jsem skočil na váhu a 73,6 kg.
Cesta do Berouna probíhala naprosto úžasně. Šlo jen o to zvyknout si na náklad 21 kg a volit podle toho převody (nutno dodat, že pořádně jsem se s takto naloženým kolem naučil jet až v pondělí 4.června). Prakticky okamžitě jsem zjistil, že s takto naloženým kolem nemůžete zabrat ze sedla, ale musí se vše odšlapat vsedě.
Úsek Zdice - Rokycany bylo utrpění. Silný protivítr mě donutil jet opravdu pomalu (to vše byl ale jenom „čajíček" proti tomu, co teprve mělo přijít...)
Další úsek byl zase samý kopec - žádná rovinka. Prostě rychlý sjezd a zase výjezd do kopce. Takto se jelo prakticky od Rokycan po Rabí.
Do kempu v Anníně jsem dojel v cca 18:38 hod.
Postavit stan, částečně vybalit a osprchovat se. Večer kemp zel prázdnotou, jenom pár přívěsů, vesměs zahraničních. K večeru se také dost ochladilo a tak v bufetu jenom 2 pivka a do stanu. Tam ohřát gulášek v konzervě a spát. Bylo cca 9:00 hod.
Za den celkem ujeto 163,1 km; průměrná rychlost 15,1 km/h; maximální 51,2 km/h.

Tento den byl pro mě vlastně první v životě, kdy jsem jel tak daleko a na těžko. A krom pár informací z internetu jsem vlastně neměl tušení, do čeho jdu. Samozřejmostí ovšem byla dlouhodobá fyzická příprava (od října 2011), ovšem další věci jsem měl zjistit až během jízdy - a některé zkušenosti jsem nabyl opravdu bolestně...
První obrovskou chybou, jejíž následky mě provázely po celý zbytek mé jízdy, bylo oblečení první den. Pro poměrnou zimu nahoře cyklodres, mikina a odolná větrovka - ovšem dole jsem si já hlupák vzal pouze krátké cyklistické kalhoty! Když člověk jede pár hodin, tak to nevadí. Já ale jel od rána do večera. V noci mě začala bolet prochladlá kolena a ráno jsem sotva chodil. Naštěstí na chvilku pomohla mast Voltaren (později brufen).
Druhou velkou chybou bylo, že jsem se snažil úplně všechny kopce vyjíždět. Při jízdě na těžko je to blbost (tedy alespoň v mém případě). Až třetí den jsem začal praktikovat alespoň jednou za 30 minut jít chvilku pěšky - zadek si trochu odpočinul, nohy se protáhly a byla i možnost zacvičit si rukama a zádama... To jsem ovšem první dva dny nedělal a prochladlá kolena jsem zřejmě i slušně „utavil".

2.června - sobota
Trasa:
Annín - Radešov - Rejštejn - Svojše - Zhůří - Horská Kvilda - Vydří Most - Kvilda - Vilémov - Františkov - Borová Lada - Horní Vltavice - Zátoň - Lenora - Soumarská most (cyklostezka č.33) - Dobrá - Stožec - Černý Kříž - Nová Pec - Nové Chalupy - Bližší Lhota - Další Lhota - Zadní Hamry - Přední Zvonková - (Cyklotrasa č.1033) - Kyselov - Frýdava - Přední Výtoň - Nové Domky - Loučovice - Vyšší Brod.

Budíček v 5:00 ráno, sbalit rosou mokrý stan, další věci, lehká snídaně a cca v 6:15 odjezd.
Jak jsem si zapsal do deníčku - naprostá katastrofa - alespoň zpočátku. Nastydlá a bolavá kolena se velice bolestivě ozvala při výjezdu z Rejštejna na Horskou Kvildu. Bolest to byla opravdu ukrutná a chvílemi jsem nemohl ani chodit (natož tlačit kolo). Zde jsem také díky tomu nabral ztrátu, která se již nedala dohnat.
Přesto nešlo klesat na duchu a tak jsem po výjezdu obdivoval obrovské louky poseté žlutě rozkvetlými pampeliškami (u nás jíž dávno odrostlé). Naštěstí na Kvildě měli ještě otevřenou lékárnu a tak po požití brufenu bolesti částečně opadly a dalo se jet dál (na brufenu jsem pak strávil celý zbytek dovolené). Na Kvildě také přišly na řadu silnější rukavice, neboť oblast dostála pověsti jedné z nejchladnějších v ČR.
Po zbytek cesty do Vyššího Brodu jsem kolena přesto velmi cítil a rozhodně se nedalo zabírat a to i na rovince. Šlo to asi tak na 50%.
Sjezd z Kvildy do Borové Lady a dále do Horní Vltavice jsem si ale užil. Ke konci mi však již byla dost zima, že mi doslova drkotaly zuby. Na Soumarském mostě bylo jen pár stanů a v hospodě „U Němečka" na Dobré přišla k chuti výtečná zelňačka.
Cesta kolem Lipna po jeho pravé straně skýtala nádherné výhledy. Některé úseky cyklostezky, údajně asfaltové však byly asfaltové před 20 lety. Tímto oraništěm se dalo jet jen velmi pomalu (z kopce 10 km/h) a tak začala naskakovat další ztráta.
Do kempu ve Vyšším Brodě jsem dojel v 18:00 hod. už jen silou vůle a bylo jasné, že dlouhá trasa tímto „padá".
Večer pár telefonátů s rodinou, 2 pivka a ve 20:30 jsem usínal. Ještě padlo rozhodnutí, že další den využiji plánované volno a nikam nejedu.
Za den celkem ujeto 125,84 km (z toho asi cca 1 km nefungoval tachometr); průměrná rychlost 13,9 km/h; maximální 51,1 km/h.

3.června - neděle

Tento den jsem tedy odpočíval a „léčil" nastydlá kolena. Spát se tedy dalo do 9:00 hod. K obědu i k večeři padly další konzervy a instantní polívky. Během dne procházka po Vyšším Brodě (už jsem docela normálně chodil...). Jinak nic jiného než polehávat u stanu a hřát se na sluníčku a sledovat ruch kolem sebe. Kemp zde rozhodně nezel prázdnotou. Střídaly se zde jedna vodácká parta za druhou a i zřejmě školy v přírodě. Lodí zde bylo několik vleků a několik náklaďáků - velmi slušný provoz.
Po celý den svítilo slunce a jenom občas přeháňkově zapršelo. Tohoto počasí jsem využil k dosušení vlhkých věcí a k vyprání špinavého šatstva. Všechno uschlo jen tak tak, neboť večer se zatáhlo a začala pršet. Pokud jsem si myslel, že to nejhorší mám za sebou (bolavá kolena a přejezd Šumavy), tak velký omyl. Tímto deštěm teprve začalo „to pravé ořechové"....
Spát se šlo kolem 21:00 hod.

4.června - pondělí
Trasa:
Vyšší Brod - Rybník - Dolní Dvořiště - Nažidla - Skoronice - Kaplice - Blansko - Soběnov - Besednice - Mohuřice - Trhové Sviny - Třebíčku - Dvorec - Borovany - Vracov - Petroviče - Mladošovice - Romanin - Třeboň - „Na kopečku" - Stará Hlína - Mláka - Stráž nad Nežárkou

Od večera 3.června lilo a lilo pořád. Ráno tedy deštivý budíček v 5:00 hod. a nezbývalo nic jiného, než v dešti sbalit mokrý stan a vyrazit - hodiny ukazovaly 6:15.
Následoval poměrně dlouhý, ale snesitelný výjezd na Dolní Dvořiště. Poté poměrně kopcovitý terén a to až do Borovan. Krajina a vesničky se mi velmi líbily zejména v úseku mezi Kaplicemi a Trhovými Svinami.
Po celou dobu ovšem nepřetržitě pršelo. Někdy více, někdy méně, ale pořád. Také teploty nic moc (později jsem se dozvěděl, že bylo kolem 10°C). U Trhových Svin déšť zesílil tak, že to již nešlo a bylo třeba se schovat v Třebíčku do čekárny. Asi na hodinu. Instantní polívka přeci jen trošku zahřála. Poté bylo třeba jet v pláštěnce a nic moc. Člověk se zase pěkně zapaří. Před Třeboní tedy šla dolů.
Ve Třeboni v kempu polívka a jede se dál. Původně jsem měl dojet až do Nové Bystřice, ale počasí to neumožnilo. Po odjezdu ze Třeboně padaly z nebe doslova provazy vody a zima. Promočený až na kost! To mi vzalo veškerou energii a zbývajících cca 18 km pro mě bylo utrpením - mokro, zima. Pomalu zrálo rozhodnutí ubytovat se v kempu u Stráže nad Nežárkou. V tom mě utvrdili i další dva cyklisté a tak jsem dnešní jízdu ve 14:30 hod. předčasně ukončil. A udělal jsem dobře! Ochotný správce mě ubytoval v chatce za 60,-Kč. Tak bylo možné se alespoň trošičku osušit. I přes teplou sprchu a horkou polívku s gulášem (vše z konzervy) se mnou zima lomcovala ještě ve 20:00 hod.
Pro absolutně „hororové předpovědi" počasí také tento den padlo rozhodnutí opustit plánovanou trasu, vynechat Moravu a začít se přibližovat k domovu - to abych byl v dosahu (myšleno cca 100 km od domova). Do deníčku zapsáno: „Kdyby mě dnešní podmínky chytly někde v Beskydách, bylo by ouvej...".
Za den celkem ujeto 84,78 km; průměrná rychlost 14,2 km/h; maximální 54,6 km/h.

5.června - úterý
Trasa:
Stráž nad Nežárkou - Plavsko - Hatín - Roseč - Ratiboř - Matná - Děbolín - Kardašova Řečice - Pleše - Doňov - Dráchov - Záluží - Vlastiboř - Svinky - Sudoměřice u Bechyně - Bechyně - Senožaty - St.Sedlo - Sítiny - Opařany - Podboří - Sepekov - Milevsko.

Protože jsem si chtěl trošku déle užít chatku a neustále pršelo, tak budíček až v 6:00 hod a odjezd v 7:15 hod.
Dnes přišlo snad to nejhorší, v čem jsem kdy jel. K dešti zima a přidal se hlavně obrovský vichr - samozřejmě proti směru jízdy. Tento vichr se projevil především v úseku Děbolín - Kardašova Řečice - Dráchov. Vítr byl tak silný, že po rovině byla rychlost pod 10 km/h a převod „1:2 nebo 1:1". Z kopce se také muselo zabírat naplno. Když jsem např. z kopce přestal šlapat, tak se kolo zastavilo. Do toho neustálá zima a déšť. V těchto chvílích mi bylo doslova do breku a propadal jsem zoufalství. Držely mě jenom telefonáty domů.... Také padlo rozhodnutí, že končím - tedy alespoň pro tuto chvíli. Moje myšlenka se upínala pouze k tomu dojet do Berouna a tam ať si pro mě někdo přijede....
Zbytek cesty proběhl s velkým sebezapřením, neboť boj s deštěm, zimou a větrem a kolem s náloží nyní již 17 - 18 kg rozhodně neměl s cykloturistikou rozhodně nic společného.
V těchto chvílích ale musím konstatovat, že fyzická příprava byla zřejmě dobrá, neboť svaly mě doteď nezradily a únava a fyzická krize se nedostavily....
Konec dnešní jízdě padl na kemp „U Vášů" v Milovicích. Počet ujetých kilometrů v dnešních podmínkách si můžu klidně pomyslně zdvojnásobit.....
Večer v kempu přišlo k chuti pivo Vévoda a pohovor s místními. Přesto se mnou do noci cloumala zima a nepomohl ani čaj, ani horké jídlo a sprcha.
Raritou bylo jedno setkání v kempu. Přijel tam chlap „na těžko" a to až z Moldávie. Lámanou angličtinou jsme si tedy „pokecali" a z něj vypadlo, že je na cestě od začátku května a chce projet do konce září celou Evropu. Já jsem tedy žabař.....
Spát jsem šel ve 21:30 a noc také nic moc. Stan již třetí den mokrý, spacák již také mírně navlhlý a strašná zima (v noci se údajně teploty blížily k nule...)
Jak jsem poznamenal v jednom telefonátu manželce Anetě - tohle není dovolená ale kurz přežití....
Za den celkem ujeto 83,1 km; průměrná rychlost 12,4 km/h; maximální 38,7 km/h.

6.června - středa
Trasa:
Milevsko - Zbelitov - Velká - Kučeř - Zvíkovské Podhradí (hrad Zvíkov) - Smetanova Lhota - Čimelice - Rakovice - Pohoří - Minice - Mišovice - Svušíce - Draheničky - Drahenice - Březnice - Přední Poříčí - Pňovice - Rožmitál pod Třemšínem - Věšín - Úhelnice - Teslíny - Borovno - Hořehledy - Spálené Poříčí - Těnovice - Lipnice - Lipnice u nádraží - Mešno - Kakejcov - Drážky - Kamínky - Mirošov - Kocanda - Kamenný Újezd - Rokycany - Volduchy - kemp Habr.

Ráno překvápko - jen 4°C. Všude klem mlha z vypařujícího se rybníka. Budíček v 6:00hod a odjezd v 7:40 hod. Byla taková zima, že jsem vzdal čistění zubů ve venkovní umývačce a ledové vodě. Zase jako každý den sbalit mokrý stan a obléknout se do vlhkých věcí.....
Až do 11:00 hod. bylo třeba jet v mikině a rukavicích (ostatně jako po celé poslední 3 dny....). Pak se konečně oteplilo a světe div se - polojasná obloha! V této chvíli mě také opustila touha jet domů a tak jsem začal opisovat velký kruh kolem domova. Vydal jsem se na sever...
Dnešní jízdu v pěkném odpoledním počasí jsem si vyloženě užíval. Taky jsem se nestravoval z vlastního, ale v krámech a bufetech (dodnes byla předzahrádky a bufety všude zavřené...) a poprvé za celou dovolenou jsem si dal vytouženou klobásu....
Cíl a konec cesty byl zvolen poměrně brzo ve Volduchách u Rokycan. V kempu Habr. Brzký konec nepřišel z důvodu fyzické únavy (chtělo se mi jet až do Liblína - tělo fungovalo a bylo ještě málo hodin), ale donutily mě k tomu „organizační záležitosti". Venku slunce a bylo třeba po několika dnech konečně usušit stan, spacák, hlavně vyprat cyklohadry, ponožky a další oděv a usušit jej. To se mi ovšem nepovedlo. Do kempu jsem dorazil něco kolem 16:00 hod a ihned jsem postavil stan. Poté ve sprše vypral sebe a hadry. Ovšem ihned nato začalo opět lejt a lilo do večera, takže mi neuschlo vůbec nic. Naopak nyní jsem mě mokré prakticky všechno....
Dále musím konstatovat, že i když mi přišla k duhu teplá sprcha, po předchozích dnech mám nějak promrzlé kosti a né a né se zahřát. Spát se šlo opět velmi brzo kolem 21:00.
Za den celkem ujeto 108,6 km; průměrná rychlost 14,6 km/h; maximální 49,8 km/h.

7.června - čtvrtek
Trasa:
Kemp Habr - Volduchy - Osek - Březina - Bezděkov - Břasy - Újezd u sv.Kříže - Horní Liblín - Liblín - Kozojedy - Hodyně - Kralovice - Mariánský Týnec - Trojany - Mladotice - Chrášťovice - Odlezly - Žihle - Pastuchovice - Velečin - Blatno - Maloměřice - Lubenec - Drahonice - Lužec - Vroutek - Podbořany - Pšov - Sýrovice - Radíčeves - Žatec - Libočany - Chbany - Malé Krhovice - Vadkovice - Vikletice.

Budíček byl v 5:30 a odjezd v 6:50. Již tradičně zabalit mokrý stan, vlhký spacák ale nejhorší bylo se oblíknout do sice vypraného, ale totálně mokrého cyklooblečení.
Naštěstí konečně dorazilo počasí, že si člověk tu jízdu vychutnal. Cíl byl zvolen u vodní nádrže Nechranice, a když to půjde, tak ještě dál.
Cesta proběhla celkem v poklidu a protože cíl byl poměrně blízko, zvolil jsem cestu oklikou přes vesničky, aby trochu naběhly kilometry. Cestou opět svačinky v konečně otevřených bufetech - polívka ve Volduchách, salámek s dortíčky v Kralovicích a klobása před Žatcem. Malá zastávka v Žatci u kasáren a to z nostalgických důvodů. Letos na jaře je to přesně 20 let, co jsem rukoval k tankánům do Žatce. Bohužel v Žatci opět pršelo. Odtud je již coby kamenem dohodil na Nechranice. Tam jsem dorazil poměrně brzo v 16:20, ale dál se nejelo z důvodů jako předešlého dne - pokusit se všechno usušit.
Tato snaha tentokráte slavila úspěch. Slunce svítilo a tak vyschl stan, spacák a veškeré oblečení. V bufetu v kempu jsem si doslova užíval posezení na „přímém slunci" a nahříval se.... K večeru po pár pivech, gulášek opět z konzervy a spát.
Za den celkem ujeto cca 120 km (tachometr 119,2 km., ale cca 1 km byl mimo provoz); průměrná rychlost 15,8 km/h; maximální 50,1 km/h.

8.června - pátek
Trasa:
Vikletice - Chbany (kolem Soběsuk) - Libočany - Žatec - Staňkovice - Bitozeves - Břvany - Hrádek - Raná - Libčeves - Želkovice - Jenčice - Lovosice - N.Kopisty - Terezín - Litoměřice - Třeboutice - Křešice - Nučnice - Okna - Polepy - Vrutice - Drahobuz - Vědlice - Velký Hubenov - Sukorady - Tuhaň - Pavličky - Dubá - Nový Bernštejn - Vrchovany - Zbyny - Doksy - Obora - Hlínovitě - Bělá pod Bezdězem - Malý Rečkov - Velký Rečkov - Malá Bělá - Bakov nad Jizerou - Buda - Býčina - Kněžmost - Branžež - Duo camp.

Budíček v 5:00 hod. I když v noci opět pršelo, následný velmi teplý a silný vítr stan osušil (nebyla ani ranní rosa) a tak jsem poprvé za celou dovolenou balil suchý stan.
Odjezd v cca 6:20 hod. Cesta tentokráte ubíhala opravdu bleskově. Musím doplnit, že po dnu odpočinku v neděli mě kolena již zdaleka tolik nebolela.
Krajina a trasa převážně rovinatá, zejména kolem Žatce a pak dále na Litoměřice. Bohužel fotit nebylo co. Pouze vrch Raná a okolí. Panoramata byla perfektní ale můj obyčejný foťák by to prostě nevzal. Naopak byly také vidět města Most a Litvínov a řada elektráren - nepříjemný pohled, ale jinak to nejde....
Na Branžež jsem dorazil v cca 16:30 hod. Poslední cca 4 km jsem jel v závěsu za jednou rodinkou, se kterou jsem poté strávil nějaký čas popíjením v bufetu.
Stan jsem stačil postavit jen tak tak, neboť již tradičně začalo pršet a pršelo celý večer (prakticky do 20:00).
Za den celkem ujeto cca 151,93 km (1 km byl tachometr mimo provoz); průměrná rychlost 17,5 km/h; maximální 60,0 km/h.

9.června - sobota
Trasa:
Duo camp - Branžež - Kněžmost - Žantov - Koprník - Násedlnice - Studénka - Horní Stakory - Kosmonosy - Debř - Podlázky - Dalovice - Bukovno - Líny - Katusice - Sudoměř - Kluky - Vrátno - Mšeno - Nebužely - Střemy - Na Dole - Chloumek - Blata - Mělník - Spomyšl - Uhy - Velvary - Ječím - Luníkov - Vítov - Blahotice - Slaný - Kvíček - Smečno - Svinařov.

Protože jsem nejel na Moravu, již v týdnu jsem se rozhodl, že domů pojedu v sobotu, tedy dnes.
Budíček v 6:00, odjezd v cca 7:15 hod.
Cesta byla krásná zejména zpočátku a to až do Mělníka. Poté se již jenom jelo po mě známé hlavní silnici na Velvary a domů...
Domů jsem tedy dorazil ve 14:55 hod.
Zážitky jsem si srovnával v hlavě odpoledne na pivku s milovanou manželkou a dětmi.
Za den celkem ujeto cca 103,99 km ;průměrná rychlost 15,6 km/h; maximální 49,2 km/h.

Závěr

Za celou devítidenní dovolenou (8 dní jízdy) jsem po ČR najezdil dle tachometru 939,1 km, když započteme kilometry kdy nefungoval, tak jde o cca 942 km, celková průměrná rychlost za 8 dní 14,8 km/h, denně průměrně najeto 117,4 km.
Pokud jde tedy o původní plány, tak tuto cyklotůru musím hodnotit jako naprostý propadák a to jak z počtu ujetých kilometrů, tak že jsem musel zcela vynechat Moravu. Zcela jednoznačnou příčinou bylo rozhodně počasí, které prostě v některých chvílích neumožnilo jet s těžce naloženým kolem dál a rychleji. Druhý den navíc ovlivnil můj výkon zdravotní stav ve formě nastydnutí kolen, ale i tak se podařilo ujet téměř 130 km a to přes hory. Od pondělí 4.června pak již problémy s koleny nebyly takového rázu, že bych musel nějak zkracovat cestu... Vyhořel jsem tedy na počasí.
Když si však v hlavě promítnu několik kritických chvil a krize psychologického rázu které mě potkaly - navíc šlo o první takovouto cestu - tak musím říci, že to nebylo špatné. Rozhodně nebudu ve zlém vzpomínat! Naopak - občas jsem hrdý sám na sebe, jak jsem nepřízeň počasí zvládl.
Také mě po celou dobu nepotkala krize fyzického rázu - svaly makaly přesně jak měly. Lýtka a stehna mě začaly bolet až třetí den po příjezdu (naordinoval jsem si týdenní volno). Ruce a zejména zápěstí, svalstvo za krkem nezabolelo ani jednou. Kapitola sama pro sebe je zadek. Ten mě bolel pouze jednou, a to ve vedrech, kdy se „zapařil". Pomohla koupel, namazat krémem a ráno zase vše v pohodě.
Důležitou kapitolou byla také strava. Věděl jsem, že musím jíst pravidelně a často, ale úplně správně jsem do režimu „zapadl" až třetí den jízdy (pondělí 4.června). Zcela mi vyhovovalo jíst po 2 - 2,5 hod. A to vždy pečivo s nějakou uzeninou nebo pomazánkou (špek, anglická....) a něco sladkého (dort, mraky sušenek....). Také bylo třeba posnídat - to byl u mne problém, neboť já jinak vůbec nesnídám. Možná se mi žaludek za jízdy zcvrkl, ale večer mi stačila konzerva guláše a několik plátků chleba. Během jízdy jsem také využíval slazeného mléka v tubách. Vše jsem tedy co nejpoctivěji dodržoval a během celé jízdy jsem nezažil krizi z nedostatku energie.
Co se týče pití, tak jsem spořádal celkem 4 - 5 litrů denně. Velmi se mi osvědčili ochucené minerálky nebo džusy smíchané s perlivou.
Během této cesty jsem samozřejmě načerpal ještě celou řadu dalších zkušeností s jízdou „na těžko", která samozřejmě využiju. Například jsem ještě schopen trochu ubrat některých věcí, neboť rozhodně nejsou potřeba ani v mizerném počasí.
Jen ještě dodám, že cestou jsem shodil 2,5 kg.
Po celou cestu jsem jel podle Atlasu s cyklotrasami v M 1:240 000, vydání 2010 a šlo opravdu o věrného pomocníka a nebyl vůbec žádný problém se změnami tras.
Dále se mi osvědčili cyklobrašny firmy Sportarsenal (řidítková a dvě zadní). Na zbytek věcí jsem použil menší lodní pytel (vzhledem neustálému dešti se také osvědčil). Na brašny jsem navlékl nepromokavé návleky - jeden černý z mého batohu a jeden svítivě oranžovo - růžový z dceřiné aktovky. Dost lidí si toto řešení pochvalovalo, neboť s tím svítivým návlekem jsem byl vidět opravdu z dálky....
Dále musím pochválit téměř všechny řidiče automobilů a náklaďáků, které jsem na všech možných silnicích potkával. Všechna auta mě předjížděla nebo se vyhýbala ohleduplně a bezpečně. Jednom jednou (pátek 8.června) jsem měl „žaludek v krku", když v protisměru začal vůz SUV Porsche tmavé barvy předjíždět kamion a že jedu v protisměru bylo řidiči zmíněného vozu absolutně jedno....Já jenom „lízal" okraj škarpy. Ještě jsem si všiml, jak i ostatní řidiči nad tímto předjížděním manévrem kroutí hlavou
Velkou vzpruhou na cestě mi byly telefonáty s manželkou. Musím zároveň s tímto konstatovat, že se mi po rodině velmi stýskalo. Byla to totiž moje první dovolená od svatby, kdy jsem jel někam bez rodiny....
Svůj sen objet ČR na kole podle původního plánu rozhodně nevzdávám! Znovu se o to pokusím v některém z příštích roků, jenom drobně upravím trasu a vezený náklad - a počkám si na opravdu dobré a vhodné počasí....