V plánu bylo objet ČR pomyslně podél hranic a držet se pokud možno na asfaltu. Podle toho byla také zvolena trasa a i jednotlivé detaily. V případě, že by to šlo dobře, jsem byl rozhodnut přejet na Jablunkovsko přes SR. Najet jsem měl něco těsně pod 1500 km a to za 9 dní jízdy (desátý den…
A blog se mi líbil, ale po těch všech vesničkách se vydávat nebudu, uf! Nejbližší z nich mi byla Branžež.
Z Branžeže byl děda a jeho šest bratrů :-)
Taky je mi blízká, ale kemp pamatuju na druhé straně rybníka, v Příhrazech. No, nebyl jsem tam snad sto let, kdoví jestli bych to poznal.
v takhle úděsném počasí, bych to zabalila po pár kilometrech. Klobouk dolů, vlastně helmu, před takovým výkonem, teď mě mrzí, že jsem ve svém blogu uváděla ty naše ujeté kilometry, asi tuhle informaci na příště vypustím. Hezky a věcně napsané, ale takové dálky mě vůbec nelákají.
Já ten urputnej déšť řeším tak, že nebalím mokrý, zůstanu sedět na místě a vše další časově posunu nebo zkrátím. Pobalit mokrý stan a oblíkat se do mokrýho oblečení, to je fakt hrdinství a na morál.
jo, tak na to taky nemám (moc) morál... Mám za sebou svou první (spíše zkušební, jen dvoudenní; na víc prostě nebyl čas) cestu na těžko. První den bylo vedro, druhý den chcalo. Jediné, co mne ten druhý den drželo nad vodou (jak příznačné) a hnalo vpřed (krom toho, že MUSÍM být ještě ten den v Břeclavi), bylo pomyšlení, že dnes spím doma, v suchu, mokré věci nahážu do pračky (a pak sušičky) a hlavně ráno se nebudu muset oblékat do studených mokrých hader (a bot)...
Paráááda. Myslím, že tahle cesta vůbec nebyla nepovedená :o)))
A klobouk dolů před tou tvojí disciplínou - vstávat každý den v 5:00 ráno, to bych asi nedokázala.
Na kolena je potřeba dávat si bacha - používám návleky a už mnohokrát se mi osvědčily.
Osobně bych ale sebou netahala tolik jídla. Když jedu na těžko, naučila jsem se každý den nakoupit jídlo právě na ten jeden den (vycházelo to zhruba od oběda do oběda). Nevezu tak žádnou zbytečnou zátěž.
Držím palce, ať se příště ten objezd podaří :o)))
Teda- smekám!!!Už stanovení limitu se mi zdá dost i pro "veterány", jezdící natěžko pravidelně.Denně ujet 150km se dá i natěžko,ale je to jen o tom "dostat se do cíle po 150-ti km", žádné prohlídky,kochání se okolím a pohodová jízda.Osobně počítám při plánování cesty s denním průměrem 100km a i to je dost.Vézt konzervy při putování po ČR je holý nesmysl-zaberou místo a jsou těžké,přes týden pořebné koupíš, na neděli či volno stačí zásoba na den, najíst se dá i v bufetu.Na potřebu či zbytečnost vezených věcí už jsi přišel- a ještě přijdeš.Já po 15-ti letech ježdění natěžko už jen redukuju a vždy vezu něco zbytečného, ale nechybělo zatím nic.Pokud jde o balení mokrého stanu- když je možnost postavit stan pod jakoukoliv střechou či krytem, je třeba využít(když možnost není, natáhnu nad stan plachtu a pak balím v suchu i za lijáku), teda s tím počítat a poohlížet se k večeru. Mně se zatím osvědčuje spaní pod krytem na fot.hřišti (tribuna, bufet ap). Cykloturistika natěžko je o sebezapření a morálce- na to jsi přišel, i tak je tvůj výkon obdivuhodný. Jestli se chceš inspirovat či poradit, napiš na mail a mrkni sem:http://bicyklem-po-evrope.meu.zoznam.sk