Už zas se blíží volby. Již zbývá jen pár dní, kdy zas budeme volit svoje zástupce, kteří nás po 4 roky, pokud budeme mít "štěstí", budou zastupovat v poslanecké sněmovně a budou tvořit zákony naší země.
Koho ale volit? Na to se zoufale ptá spousta lidí. Vždyť ať volím nalevo, nebo napravo, dopadne to stejně. Opravdu, člověk nemůže být nijak spokojen s tím, co provedly vlády Klause, Zemana, Grosse, Paroubka, Topolánka a Nečase.
Co teda volit někoho jiného? Jenže ten stejně nemá šanci. Takže stejně není jiná možnost než volit ČSSD, ODS, KSČM, TOP09, KDU-ČSL, ... .
Takto opravdu lidé při volbě skutečně uvažují. Když dle průzkumů někdo nemá šanci, tak je automaticky odepsán.
Jenže průzkumy jsou dělány na malém vzorku a tento vzorek je velmi podobný vzorku půdy. Odebrat reprezentativní vzorek je obecně problém a u půdy je to ještě složitější. A stejně tak je to u vzorků při průzkumu volebních preferencí. Jak zaručit, že ten vzorek dokonale reprezentuje konkrétní oblast. Prakticky je to nemožné.
Takže nemá smysl předem vyřazovat strany, které dle průzkumu těžko dosahují 5 %(Krom DSSS a Cibulkovy strany, tam je ale důvod jiný, tyhle strany slušný člověk nevolí). Dokud nejsou známy výsledky voleb, jsou na tom všichni kandidáti, respektive všechny strany naprosto stejně. Vzhledem k tomu, že je volba tajná, nelze výsledek předem předvídat, a to ani pokud se již volební místnosti otevřely.
"Ať budu volit jak chci, stejně budou jako ti předtím, ať si říkají, co chtějí."
Nelidské chování polistopadového režimu, respektive polistopadových stran, přesvědčuje stále víc lidí, že mezi před a polistopadovým není nijak zvláštní rozdíl. A chování "Věcí veřejných" po minulých volbách též lidi utvrzuje v tom, že změna není možná.
To je všechno pravda, ale ne zcela. Nadpis téhle části je příhodně volen dle jedné téměř zapomenuté písničky, která vznikla někdy před rokem 1989. Jenže je vlastně stále aktuální, stejně jako mnohé folkové písničky, které byly napsané za éry "komunismu", zejména písničky K. Kryla. Je vskutku pozoruhodné, že i lidem, kteří nezažili tu dobu, tyhle písničky stále něco říkají.
Stále čekáme spasitele. Občas se někdo objeví, kdo slibuje, že se této role ujme a povede zem k lepším zítřkům. V poslední době je takových spasitelů spousta, v poslední době V. Bárta, T. Okamura, A. Babiš a P. Cibulka, alespoň co si pamatuju, ale myslím případ V. Bárty ukazuje skutečnou povahu těchto spasitelů. Někdy to myslí dobře(V.Havel), ale dřív nebo později se stanou součástí systému, proti kterému se stavili, případně jej začnou využívat pro svůj vlastní prospěch. Čím to? "Power corrupts, absolute power corrupts absolutely."(Lord Acton) Ve volném překladu: "Moc ničí charakter (člověka), absolutní moc člověka zbavuje morálních zábran."
Aby k popsanému nedocházelo, je třeba kontroly. Říkáte si, k tomu tu máme policii, soudy, NKÚ, Ústavní soud, ... . Jenže to jsou všechno instituce, které dohlížejí, aby vše bylo podle psaných pravidel. Jenže se může stát(a běžně se i stává), že vše je formálně v pořádku, ale ve skutečnosti vlastně ne. Na to jsou všechny instituce krátké. Co teď?
K. Plíhal zpíval, že blanickými rytíři jsme my sami. A je to tak. Věděl K. Kryl, J. Nohavica i K. Plíhal. A kupodivu, stejně tak to ví i zástupci politických stran. Důležitým prvkem ve státě jsou samotní občané. Pokud se chovají pasivně a jen chodí jednou za přibližně 4 roky k volbám, na což spoléhají politické strany, pak reálná možnost změny je minimální. Pokud se ale lidé zajímají, co jejich zastupitelé dělají, a pokud shledají, že zastupitelé nečiní v jejich prospěch, dají jim to jasně najevo, pak je velmi pravděpodobné, že změna k lepšímu nastane.
Volby prostě jsou jen prvním krokem v politice, ne posledním.