Individuální sobectví v dopravě škodí

Napsání tohohle článku je zas ovlivněno vlastní zkušeností.

Jak už jsem jednou psal, dnešní společnost je založena na tom, ušetřit za každou cenu byť jen jedinou vteřinu. Její ztráta je pro většinu dnešních lidí ztrátou těžkou. Za ušetření této jediné vteřiny jsme dokonce ochotni i několikanásobně víc ztratit.

Je to zajímavý paradox, ale je to tak. Zrovna jsem dnes zas jednou použil metro a to v době, kdy je tento jev vidět nejvíc, to jest v dopravní špičce, nebo krátce po ní. Už asi víte, na co narážím. Ano, jde o jezdící schody. Při výstupu z metra a přestupu se kolem jezdících schodů vždy nahromadí velké množství lidí, kteří je chtějí, respektive potřebují využít, a o to, využít je se "perou". Ve výsledku to vypadá tak, že na pravé straně se vytvoří skupina lidí, co se nechají vézt a po levé straně skupina lidí, co "spěchá" a bere schody rychleji. Tak paradoxně počet převezených klesá a davu trvá déle dostat se na kýžené místo. Kdyby se v době přepravní špičky lidé řadili do dvojstupů a nechali se vyvézt, tak by se rychlost přepravy lidí zvýšila. Vzhledem k tomu, že jsme sobci a musíme být doma u televizoru nebo u počítače o těch pár "drahocených" minut dřív(případně toto právo uznáváme), tak se tak neděje.

Stejně tak i v dopravě jinde individuální sobectví škodí. Vlastně máme 4 špičky, dvě špička je díky tomu, že se lidi potřebují dostat do práce a do školy a využijí MHD, a pak jsou tu špičky automobilové, které také trvají daleko déle. Pro veřejnou dopravu není třeba více než dvou pruhů(ve výjimečných případech i to je moc), ale kvůli potřebě menšiny je třeba vícepruhových komunikací, a i přesto tyto někdy nestačí, ano, kapacitní silnice tu máme jen díky tomu, že je potřebují lidi, kteří jsou líní zvednout zadek a dojít k zastávce MHD, nebo sednout na kolo. Krom toho díky těmto individuálním sobcům je naše životní prostředí výrazně negativně ovlivněno. Oxidy dusíku, PAH a další látky, uvolňující se z výfukových plynů, rozhodně nejsou nic příjemného a jsou z nich nepříjemné zdravotní komplikace.

Poslední dobou slýcháme o tom, jak se zvedají ceny ropy k 40 Kč/l. Motoristi nadávají, ale ve skutečnosti si za to mohou sami. Kdyby nebyly takovými sobci a preferovali k své dopravě veřejnou dopravu, nebo kola, tak by se cena nezvedala tolik. Kdyby motoristi nebyly takový sobci, asi by nebyla válka v Iráku. Oficiálně sice byla válka vedena kvůli zabránění použití zbraní hromadného ničení Saddámem Husajnem, tyto se ale nikdy nenašly a pomalu vychází najevo, že ten cíl byl poněkud jiný, ropa.

Ještě o jednom negativním aspektu individuálního sobectví napíši pár řádek. Jeden z diskutujících na jiných stránkách mi jednou(nebo možná víckrát) napsal, že díky autu se nesetkává s lidmi, s nimiž se nechce setkat. To je na jednu stranu do jisté míry pravdu, setkává se jen s těmi, s nimiž má naplánovanou schůzku, nebo na parkovišti často s lidmi podobného ražení. Je ale ochuzen o lidi, se kterými by se rád setkal, ale nesetká se s nimi, protože neví, že se s nimi setkat chce. Abych mohl posoudit, zda mi někdo stojí za to se s ním setkat, musím mít tu možnost se s ním setkat, musím opustit své doupě, respektive svou klec(a on taky). Tím, že ale jsme sobci, trpí i naše mezilidské vztahy. Čím dál tím víc se sobě odcizujeme.

A tak se prakticky náš život redukuje jen na toto: narození -> (postel -> cesta do práce(školy) -> práce(škola) -> cesta domu -> konzum -> )_x -> smrt.  A jsme vlastně na začátku. Každý den spěcháme, každá vteřina je nám drahá, ale proč vlastně?