Proč nás řidiči nevidí?

Nedávno jsem zažil nepříjemnou chvilku, kdy jsem na silnici přehlédl cyklistu. Naštěstí je na kole dobře slyšet a tak mne výkřikem zastavil a vyhnuli jsme se. Přesto mi to od té doby vrtá v hlavě, jak se to mohlo stát a zda se dá proti tomu něco podniknout.
Situace vypadala takto:
Vjížděl jsem z chodníku přes obrubník kolmo do silnice s obousměrným provozem tramvají a aut. Točil jsem velkým obloukem do protisměru
přes bližší tramvajový pás společný s pruhem s auty. V protějším směru je umístěn tramvajový ostrůvek, takže tam auta jezdí podél protější strany ostrůvku a já jsem měl konfliktní směr pouze s tramvajemi. Situace je znázorněna na obrázku. Schválně zamlžuji konkreetní umístění, protože o něj vůbec nejde.

Balancoval jsem ve stoje na kole na kraji chodníku a čekal, až se utvoří dostatečná díra mezi auty zleva, abych mohl vjet a otočit to do protisměru. Z opačné strany jsem žádnou tramvaj ani nikoho jiného neviděl. Když se uvořila dostatečná díra mezi auty, kouknul jsem do protisměru, zda tam nejede tramvaj a rozjel to přes hranu chodníku. No a v polovině oblouku mne ten cyklista upozornil hlasem, že tam prázdno nebylo. Cyklista byl celý v černém a na černém kole. Tramvajový pás je nově vyasfaltovaný, takže byl také černý. Žádný velký optický kontrast mezi cyklistou a pozadím tam nebyl, na druhou stranu sice už nesvítilo slunce, ale viditelnost byla ještě celkem dobrá. Měl jsem ho vidět ale neviděl jsem ho. Proč? Jen proto, že jsem tam čekal pouze tramvaj?

Co s tím obrazem mozek dělá, že něco akceptuje a něco potlačí? Podle čeho to rozlišuje co má potlačit a co ne? Jak se tomu bránit,  když je to tak  nebezpečné? Nechtěl jsem po mozku moc věcí najednou (držet rovnováhu, sledovat díru mezi auty a odhadovat jejich a svou rychlost, příprava na skok z obrubníku dolů, sledování provozu z druhé strany), takže něco prostě potlačil?

Chtěl bych zdůraznit, že nejezdím jen na kole, ale také autem. Mám všechny dobré i špatné návyky řidičů aut. Dokonce na kole jezdím podobně jako autem. Ani mi nedochází, že bych měl jezdit nějak při zdi. Takže můj pohled vyhledávání volna na silnici byl pohled automobilisty i když jsem zrovna jel na kole.

Shodou okolností mi kolega v odpověď na tyto otázky přihrál tento zajímavý pokus: http://www.theinvisiblegorilla.com/gorilla_experiment.html
Přečtěte si návod (pouze 1. odstavec!) a pak teprve spusťe video. Pro neangličtináře sledujte 6 osob hrajících něco jako basktebal. Tři mají bílá trička a tři černá. Máte pozorně sledovat ty bílé a počítat počet přihrávek mezi nimi. Na konci videa odpovíte na počet přihrávek.
Nechci vám napovídat a rovnou probírat výsledek, ale snad až polovina lidí se nachytá. Je to starý a známý pokus, ale jeho výsledky jsou opravdu překvapující.
Není to nevidění cyklistů na silnici něco podobného? Prostě toho řešíme příliš a pak nevidíme nic jiného, než jen to, co tam čekáme. Ostatní mozek prostě potlačí.
Co si o tom myslíte? Najde se nějaký fundovaný psycholog, či dopravní znalec, který nám to (nebo alespoň mně) vysvětlí? No a hlavně "poví", jak proti tomu bojovat? Už to "slyším", zvýšit pozornost :)