Datum: 17.-18.8.2012
Kdo vezl NaKolík: bara2
Trasa odkud kam: z Kralic nad Oslavou do Nového Města na Moravě
Délka etapy: 81 km (17.8. 65km, 18.8. 16km)
Počasí: skoro jasno, v lese příjemně, na slunku až horko
Komentář:
V Kralicích je památník Bible Kralické. Kdysi jsme tam se školou byli, měli tam lis, na kterém se ta kniha tiskla, asi ho tam mají dodnes. Mířím na sever, čeká mě plno kopců, tak vyjíždím už v devět. V Jinošově je brána do obory zavřená, zkusím kliku u bočních dvířek a ejhle, je otevřeno. Žádá cedule, že by se tam nesmělo, tož jedu. V oboře staví novou cestu, zatím je to jen zpevněný štěrk, před zámečkem hrčí bagr a rovná, na zámečku je lešení. Vyfotím aspoň Apollonův chrám a na druhé straně zase postranními dvířky vyjedu na silnici. Zjevně je obora v rekonstrukci, ale projet se to dá.
Za Bíteší mířím na Vlkov a dál na sever, cesta pořád stoupá, šetřím sílu, a když už musím řadit nejsilnější převod, slízám a vedu. Ono by to stejně o moc rychleji nejelo. První pauzu si dám na vrcholku mezi obcemi Radňoves a Nová Ves, odtud je sjezd k rybníku v Meziboří, a pak zas nahoru, krásnou alejí do Strážku. Pořád nahoru do Blažkova, občas taky dolů, ale nahoru převažuje. Přemítám o původu označení vsí: „Díra" a „Vystrkov". V nížinách jsou to skoro synonyma, tady se pozná ten rozdíl, zhruba 100 metrů, na kole je to dost podstatný...
Z Blažkova sjedu ke kostelu ve Zvoli a zase do kopce. Branišov, Křídla, Olešná a Zubří. Tady poprvé dosáhnu výšku 700 m.n.m. Kolem rybníka zajíždím po modré značce do lesa. Vedu, je to sice skoro rovina, ale tady by to byl hřích jen tak projet. Krásný les, tudy jsem v dětství chodívala na vlak do Olešné. Na tuto roční dobu dost nezvykle trhám maliny u cesty, tady to všechno zraje později.
Pod Pohledeckou skálou kříží modrá značka silnici. Zahýbám ke Koníkovu, ještě kousek do kopce a pak už prudký sešup přes Roženecké Paseky dolů do Věcova. Dalo by se to pěkně svištět, ale nejde to. Každou chvíli zastavuju a fotím kraj malířů, nádherné výhledy. Z Věcova se štrachám „domů", na Jimramovských pasekách jsem vyrostla a ten dům tam pořád stojí. Už jen buřta na ohni k večeři, dát slunci dobrou noc a zachumlat se do peřin.
Ráno sjíždím dolů a zase fotím, tam, kde včera zapadalo slunko, jsou vidět skály na Dráteničkách a za nima nejvyšší kopce Žďárských vrchů - Devět skal. Ve škole jsme se učili, že Žákova hora je nejvyšší kopec Vysočiny, ale asi na Javořici měří aji ten stožár... a nebo Žákova hora zerodovala, podle mapy je dnes Devět skal prej vyšších :/ Můžou být Alpy desetkrát vyšší, tady je střecha Evropy, kousek odtud, na Cikháji, stojí dům z jehož střechy teče na jedné straně voda do Dunaje a z druhé do Rýna, jsem tam kdysi s tatínkem byla, tak to musím vědět.
Sjedu do Věcova, sem jezdí poslední autobus v sobotu po obědě a první odjíždí až v neděli v poledne, tady se chodí pěšky. U ovčáka odbočuju nahoru na Odranec, zas o dobrej stotřicet metrů na dvou kilometrech vzhůru. Občas vedu a kochám se, chvílemi jedu, dnes už daleko nepojedu. V Odranci najedu na žlutou značku a po ní až k vyhlídce „Metodka" (780 m.n.m.). Odsud je vidět až na Hrubý Jeseník a na Králický Sněžník. Nevím, jestli jsou to Jeseníky, ale kdesi asi v desáté řadě je v mracích vidět šedá šmouha, tak možná jo.
Sjedu do Koníkova a statečně vyjíždím poslední kopec. Za cedulí 15% klesání se pode mnou už rozkládá Nové Město. Svištím dolů a u Raněného brzdím s půlhodinovým předstihem.