Datum: 13.8.2012
Kdo vezl NaKolík: bara2
Trasa odkud kam: ze Studence do Náměšti nad Oslavou
Délka etapy: 55 km
Počasí: tak akorát, polojasno, kolem dvaceti stupňů
Komentář:
Ze Studence jsem vyrazila směrem k Dalešické přehradě. První postupový cíl byl hrad Kozlov u obce Kozlany. Na tento hrad se nedá kolmo ani pěšmo dostat, stojí na ostrově, který vznikl zaplavením spojovací šíje vodou přehrady. Na skály proti hradu se dá dojet kolmo a je z nich pěkná vyhlídka na ostrov i zátočiny přehrady. Plavat nebudu, je to zelený jak brčál a je zima.
Z Kozlan jsem sjela k velkému mostu nad přehradou u Hartvíkovic. Je z něj vyhlídka na jezero, zrovna jsem chytla loď. Za mostem jsem projela Stropešínem a pokračovala kolem známého pivovaru přes Dalešice. Na komíně pivovaru byl akorát čáp, Vašáryovou už sundali v tom filmu. Za Dalešicemi se na obzoru začínají rýsovat hrnce naší nejstarší jaderné elektrárny. Přehrada vznikla v údolí řeky Jihlavy právě kvůli elektrárně, stejně jako spodní nádrž Mohelno. Takže ten most, přes který jsem jela, je vlastně příslušenství. Krajinka pěkná, klídek, jen z lesa kousek od cesty se ozývají ptáci.
Projíždím přes Slavětice. Tady mají krávy a rozvodnu, taky příslušenství. Pak už se přede mnou skví v celé kráse JED. Majestátní, velký a úplně tichý. Jen z osmi hrnců stoupá pára k nebi. Podle tety Wiki 4x500 MW cvrčí v drátech nade mnou. Ať cvrčí, však si s nima topím, krmí ledničku, vyperou, posvítí... Hrnce vidím i z kopce u baráku, občas je chodím kontrolovat, dnes je reviduji zblízka.
Na úrovni hlavní brány JEDu odbočuji po zelené značce do lesa, někde tam má být hrad Rabštejn. Cesta spíš nesjízdná, prostě turistická značka, araba vedu. Z hradu zbyl jen kus tlusté zdi, rozhled žádný, ale kdysi tam velký hrad asi byl, kamení je tam plno.
Pokračuju po červené značce k hrázi nádrže Mohelno. Průsekem pod dráty vidím na druhém břehu hadcovou step. Čekám dobré půl hodiny na slunko, aby se to dalo vyfotit, ale mraků přibývá, tak to cvaknu a jedu dál. Minule jsem tady někde jela po cyklotrase, táhla se oklikou kdesi v polích, tentokrát se podržím červené značky. Vedu, po tom se jet nedá. Každopádně je to ale po červené kratší a hezčí.
Hráz nádrže Mohelno je fotogenická, pod ní se Jihlava klikatí k Ivančicím, tak jako odjakživa, tady příslušenství JEDu končí.
Od hráze tlačím araba nahoru ke stepi. Dalo by se to vyjet, ale nebudu se dřít. Nahoře na stepi roste modrá tráva. V Kentucky tomu říkají blue grass a prý je to nejlepší tráva pro plnokrevníky. V Rusku tomu říkají kavyl a šumí... Tady je chráněná UNESCEM.
Zahýbám doleva do kukuřice po cyklotrase. Tuhle znám, je sjízdná a dostanu se po ní k rozhledně Babylon. Za hájenkou je vyhlídka na čerpačku na spodní nádrži a na elektrárnu. Odsud se mi elektrárna líbí nejvíc, taková přehledná a akorát.
Na rozhledně mají zavřeno. Otvíračka jen o víkendu a ve svátky. Nevadí, jsem už nahoře stejně byla. Je to krásná stavba a vevnitř je úžasné dřevěné schodiště, každý stupeň z jednoho bloku dubu. Pořádná fortelní věž, ne jak ty rozhledny, co se dnes staví.
Od rozhledny jedu k hrázi horní nádrže, Dalešické. Než sjedu k hrázi, naposledy vyfotím hrnce čouhající nad lesem. Pod hrází je přečerpávací vodní elektrárna. Když není kam atomové elektrony posílat, čerpají vodu ze spodní nádrže do horní. Ve špičkách pak Dalešickou odpouští přes turbíny ve vodní elektrárně. Je to takové ekologické příslušenství JEDu.
Tlačím zpátky do kopce do Kramolína, pak se přes Popůvky pomalu vracím k mostu, který jsem dopoledne přejížděla. V Hartvíkovicích zahnu doleva k fotbalovému hřišti, kousek podél lesa a po žluté přijedu k Wilsonově skále. Na Wilsonově skále je vyhlídková plošina, ze které se dá přehlédnout kus jezera. Dole na poloostrově je kemp Wilsonka. Dalešická přehrada je jedna ze dvou v zemi, na kterých se může jezdit s motorovými čluny (druhá je Orlík). V kempu vždycky někdo je, i když je voda zelená a žádné teplo, na motorových člunech se dá jezdit pořád.
Vracím se zpátky do Hartvíkovic a mířím k Náměšti. Klidná silnička (ve směu od Náměšti je na ni zákaz vjezdu) kolem letiště, táhne se po hřbetu a je z ní vidět daleko do kraje. Na nádraží v Náměšti mají luxusní servis na kola. Hadici nepotřebuji, ale araba u ní vyfotím. Nakoukla jsem do otevřených dveří cyklopointu, vypadá to jako čekárna pro cyklisty. V Náměšti pro dnešek končím.