Ennsradweg a pár dalších

Po třech cestách kolem Dunaje už byl čas podívat se i na nějakou jinou cyklostezku v Rakousku. Synek si dělal srandu, že nic jiného než štreku pro důchodce neznám, a lákala mě trasa kolem Ennsu. Hledal jsem zde na webu někoho, kdo by jel se mnou. Ozvaly se jen 3 „dívky" a maily začínaly stejně: „Hello mi Dear friend, I look..." Nabyl jsem dojmu, že jim zase až tak o cyklistiku nejde.

29. září 2015 jsem vyrazil autem z Plzně do Pasova a krátce po 8. vyrazil po Donnauradweg. Zvažoval jsem, zda nejet rovnou do Ennsu, ale cesta je velice zdlouhavá a v Pasově už vím kde nechat bez problémů auto.

Předpověď počasí byla poměrně dobrá, bez deště a to je hlavní. Cesta kolem Dunaje byla docela zdlouhavá, ostrý protivítr bral síly a 1. cyklistu jsem potkal až po cca 25 km. Krátce po půl jedné jsem byl v Linci. Stejně jako před 2 roky se v Rakousku připravují na volby, a na náměstí právě odhalovali billboard jednoho z kandidátů. Mnohem sympatičtěji než billboardy působily vtipně naaranžované balíky slámy s různými motivy a krátkým textem na kraji vesnic.

Na konci přehrady za Lincem jsem na hrázi nabral směr na Enns. Je to dost špatně značený úsek a párkrát vede cesta mezi pole, a pokud bylo kde, ptal jsem se na správný směr. Ve 14 hodin byl konečně Enns. V informačním centru neměli prospekt Ennsradweg, jen mapu Oberösterreichu na níž byla trasa celá zakreslená. Na náměstí byla vývěska, kde inzerovali pěkné bydlení v soukromí za 19 € za noc. Zaradoval jsem se, že tato část Rakouska nebude drahá. To jsem nevěděl, že všechno bude jinak.

Trasa vedla zkraje po málo frekventovaných silnicích a velice zvolna stoupala. Její značení je R7, a vede přes 4 spolkové země. Nejzajímavější je zelené Štýrsko, ale k tomu se ještě dostanu.

Po hodině jsem dojel do Steyru. Leží na soutoku řek Enns a Steyr, v nadmořské výšce 310 metrů, Jedná se o krásné historické město, které je rozděleno rovnoměrně soutokem řek na tři části. Historické jádro se nachází uprostřed a přímo na soutoku k němu vedou z obou stran mosty.

Asi 10 km za městem jsem pomalu začal hledat ubytování. Ve vesničce Temweg byl na náměstíčku pěkný gasthof s cenou 32 € za noc. Zdálo se mi to hodně, a pokračoval jsem 9 km do Losensteinu. Tam v gasthofu chtěli rovnou 40 €, a tak jsem objížděl ubytování v kopcích dle cedulek. V prvním měli ruhetag, druhý urlaub a ve třetím malovali. Pokorně jsem se vrátil do Tamwegu kde mi sdělili, že jsou již plně obsazeni a nemají místo. Bylo již po 19. hodině, a na cestu a hledání jiného bydlení už nebyl čas ani síly. Majitelka po chvilce sdělila, že mám štěstí a mají volný poslední pokoj. Ten den jsem ujel 184 km. Zdá se to hodně, ale když jsme před cca 35 lety absolvovali na Butově železné muže, bylo to na kole kromě běhu a plavání 200 km. To vše v náročných kopcích kolem Stříbra. Na kolech která se s těmi dnešními nedají srovnat a náhradní duše byl poklad.
Po vydatně snídani nastal čas opět vyrazit mezi louky, kde se cesta vlnila. Často nahoru dolů, ale bylo pěkné slunečné počasí a po poledni jsem dojel do městečka Sant Gallen. To už leží ve Štýrsku, v národním parku Kalkalpen. To je poměrně málo známá oblast s vápencovými skalami a největší zalesněnou plochou v celém Rakousku. Občas byly vidět polorozbořené domečky a je znát, že oblast patří mezi ty méně bohaté.

Ze Sant Gallenu vedla cesta do Admontu přes kopec s převýšením 380 metrů, aby následně do Admontu spadla o cca 200 metrů. Byl to opravdu těžký výšlap, ale po něm si člověk mohl dosytosti užít následující trasy.

Admont leží v nadmořské výšce 640 m n.m. a má 2 500 obyvatel. Co se týká podoby městečka, tak je opravdu nádherné. Na malém prostoru je tu koncentrováno opravdu neskutečné množství památek. V centru jsou krásné staré domy (jako například Hühnerspital, Lürzerhaus, Hofrichterhaus). Neméně zajímavá je i radnice z roku 1736. Památkovým vrcholem jsou pak stavby kláštera neo-gotická katedrála, benediktýnská knihovna a muzeum
Po prohlídce města a velkém kebabu jsem vyrazil do 20 km vzdáleného Lienzu. Tato část cesty až do Flachau je nádherná. Údolí sevřené velikými horami, cyklostezka je situována v blízkosti řeky a tuto část asi všichni znáte z cesty na jih. Je to místo které je na dálnici A9 před vjezdem do placeného tunelu při cestě z Grazu. Pocit projíždět krajinou na kole je úplně jiný a neopakovatelný. Po zkušenosti s minulým ubytováním jsem začal hledat již po půl 5. Ten den jsem ujel 116 km. V městečku Irdning. Nakonec měli volno v bauerhofu na konci městečka. Měl jsem celé horní patro a i s bohatou snídaní za 25 €. Babička, která celému domu vládla byla velice podobná bábušce z filmu Cesta z města. Jen pořádek udržovala větší. Měla malý domeček, kde se večer nad sklenkou zkvašeného moštu scházeli sousedé z okolí. V nabídce bylo i 12 druhů schnapsu, všechno její vlastní výroba. Poseděl jsem s místními hodinku a půl, a byl to velice příjemně strávený večer. 2 velké sklenky moštu a schnaps z hrušek vyšel na necelých 5 €.

Ráno jsem vyjel před 9. hodinou, a do Schladmingu bylo 42 km s výškovým převýšením cca 250 metrů. Bylo to velice pozvolné a v průběhu se otevíraly nádherné štíty hor. Nikdy jsem hezčí úsek na kole nejel a mohu jej opravdu doporučit. Jakékoli přirovnání nevystihuje jedinečnost projížděné oblast! Jsou tam desítky tras všech obtížností, ale to jistě příznivci cyklistiky znají. Bylo slunečno, tak že byl vidět i masív Dachsteinu v plné velikosti. Před Schladmingem jsem poznával okolní hory. Haus Kaibling, Reiteralm i jiné. Byli jsme tu před cca 20 lety lyžovat s českou cestovkou. Pamatuji si z toho jen dost těžké terény, velice proleželé matrace s drátěnkou v penzionu Adler a velký nápis na stěně jídelny: Češi nekraďte nám tady housky.

Během minulého dne mě napadlo, že bych se nemusel vracet stejnou cestou zpět a synek poslal návrh trasy přes Radstadt a Bischshofen na Tauernradweg. To mi doporučil i pán v íčku v městě kol. Měl jsem odbočit v Eben im Pongau, ale když jsem přes něj jel nevěděl jsem, že je to ono místo. A to jsme tam byli před pár lety na týdenní dovolené. Dojel jsem až do Flachau k prameni v nadmořské výšce 1024 m n.m. – nejvyšší bod cesty.

To, že jsem přejel původní místo, kde jsem měl jet cca 20 km po docela frekventované silnici se nakonec ukázalo jako výhoda. Z Flachau vedla cyklostezka do Wagrainu a odtud bylo do Sant Johan im Pongau už jen 9 km strmě dolů. To všechno jsou vyhlášená zimní střediska, místa konání světového poháru v lyžování a i v létě kouzlená. V Sant Johanu im Pongau mě již přivítal mohutný pramen Salzy kolem níž vede Tauernradweg. Oproti neskutečné cyklostezce v horách je to tak trochu druhá liga, ale hlavní bylo, že do Pasova je to cca 220 km. Navíc nikdy jsem ji nejel a také je na ní co objevovat. Asfalt střídá šotolina a je vidět mnoho památek jako na dlani. Cyklistů bylo málo, za den tak 10, 15 těch, kteří jeli celou trasu. Tento den jsem ujel 148 km.
Ubytoval jsem se v mětečku Puchl. Skromný pokojík, 28 € se snídaní. Nakonec to nebylo úplně nejlepší, neboť po mě se ubytovala skupina poláků a do půl 5. byl hluk, v němž nešlo pořádně spát. Poslední den po cca 25 km mě přivítal pohádkový Salcburk. Na prohlídku či zmrzlinu bylo brzy, ale desítky čínských turistů již bloumali městem a vše točili.

Do Pasova to bylo cca 180 km, a po probdělé noci jsem již neměl chuť něco hledat. Bylo to na hranici možností, zvláště když cyklostezka občas odbočila do kopečků a 3x se přejížděl kopeček který bral síly. Nakonec jsem s úderem 19. hodiny sjížděl do Pasova a po půl 8 vyjel domů. Bylo to akorát, neboť zapadalo slunce a i když jsem byl osvětlený cesta přes město s velký provozem nebyla nejpříjemnější.

Z celé cesty mám velice dobrý dojem. Krosové kolo Trek s pevnou vidlicí sloužilo bez jediného problému. Za 4 dny jsem najel 633 km. Utratil 130 € a 540 Kč za benzín.

Je mi 56 let a přes zimu je ideální čas plánovat nějakou novou cestu. Je lepší cestovat s někým, na druhé straně není člověk limitovaný domluvou o čemkoli, např. délkou trasy. Oproti cestovatelům,kteří jedou na kole např k moři je to jen cesta za humny, ale důležitá je vlastní spokojenost a to, že vše vyšlo podle představ.