První den.
Tak zase sedím ve vlaku s kolem a tentokrát se chystám projet podél řeky Jizery z Kořenova v Jizerských horách, až k soutoku Jizery s Labem u Káraného. Využil jsem toho, že konečně nadešlo pár dnů bez deště.
Cesta ve vlaku ubíhala dobře, při přestupu v Liberci jsem měl štěstí, že vlak zastavil tak, že jsem nemusel do podchodu, ale stačilo přejít z jednoho peronu na druhý. Tahat se s naloženým kolem po schodech, by nebyl žádný med. Já vím, je tam výtah, ale ten mi nedělá dobře, takže raději vždy volím schody. Z Liberce do Kořenova sedí vedle skupina pěších turistů s báglama. Baví se dost nahlas, takže nechtěně poslouchám a musím říci, že jsou docela vtipní. Když v Kořenově všichni vystupujeme, tak slyším: Týýýýý, tady je ale kosa. Byli jsme všichni v kraťasech a krátkých rukávech. No, je to v horách, bylo před devátou a ta kosa byla opravdu velká. Moc rád jsem vytáhnul šusťákovku a cyklonávleky.
Z Kořenova se jede po cyklostezce 22. Střídá se asfalt a šotolina. Cyklostezka nekopíruje přesně řeku, ona se různě odklání a tak se jede občas do kopce a občas strmě dolů, jako Na Planýrce. Tam ten sjezd dolů k řece jsem jel hodně opatrně. Přece jenom s naloženým kolem si už nejsem tak jistej. Do Jablonce n. J. se vlastně jede mimo silnice. Teprve tam se najíždí na silnici a přesně podle řeky se jede až do Semil. Cestou pozoruju mosty a jak se mi některý líbí, tak zastavím a prohlídnu si ho důkladně. Do Semil jsem dorazil kolem poledne, takže byl čas na polívku. Přemýšlel jsem, jestli projít Rieglovu stezku, nebo to jet přes kopec. Vím, že po Rieglově stezce je zákaz jízdy na kole, já bych ale celou stezku kolo vedl. Nakonec jsem se rozhodl stezku objet přes kopec. Nevěděl jsem totiž jestli na té stezce nejsou nějaké schody nebo nějaké krkolomné stoupání apod. A to absolvovat s naloženým kolem by mohl být horor. Takže ze Semil jsem zamířil do kopce, k Sekjorský kapličce a odtud dolů do Podbozkova. Dále po silnici až do Železného Brodu se jelo moc fajn. Zprvu se jelo podél Kamenice a pak podél Jizery. Chvilku jsem zůstal stát na mostě v Ž. Brodě a prohlížel si nábřeží a řeku. Moc hezký místo. Za městem se pak opouští řeka a jede se do kopce, zpět k řece se sjede až v Líšném. Odtud vede cyklostezka přesně podle Jizery. Pro cyklistu na těžko je to ideální jízda. Jede se po rovině, po dobrých cestách až do Turnova. Zajímavý byl průjezd malebnou Malou Skálou. Tady někde jsem se zastavil na Birella a přisedl si cyklista se dvěma dětmi. Chlapec asi 8 let, holčička asi 5 let. Klučina si běžel pro limonádu, tatínek se vyptával odkud a kam jedu a malá slečna že si skočí na záchod. Za chvilku je ale zpět, že na záchodě je pavouk. A tak skončilo naše povídání, tatínek šel vyhnat pavouka a já pokračoval dále. Do Dolánek, kde jsem kempoval jsem to měl už jenom kousek. V kempu bylo asi deset stanů, ale ráno přijelo hodně lidí, vypůjčili si koloběžky a jeli na zdejší cyklostezky. Po stezkách je dost stánků na občerstvení, takže můžou klidně vyjet na celý den.
Druhý den.
Ráno padla velká rosa. Všude vlhko, stan mokrý, takže jsem sušil a na cestu se vydal až v 10 hod. Neměl jsem kam pospíchat, na cestu k Labi jsem měl celý den. Turnovem jsem projel tak nějak krajem, přes Jizeru vede cyklostezka po železničním mostě. Kousek jsem pak jel po silnici a k Jizeře se vrátil po pěšině, která pak vedla těsně na břehu Jizery. Pěšina byla od cyklistů ujetá, takže se jelo dobře. Vůbec zpočátku dnešního dne se jelo dobře, slušné okresky, nebo dobré cesty. Malý zádrhel nastal v Mnichově Hradišti. Najednou přede mnou schody a příkré stoupání po lesní cestě. Tak to jsem vzdal a objel jsem to městem. A udělal jsem dobře. Na náměstí měli výbornou bramboračku. Posílen dobrým jídlem a pitím vyjíždím a mám v plánu až k soutoku se držet cyklostezky č. 17. Je to dálková trasa a jakž takž kopíruje tok Jizery. Z Mnichova Hradiště do Debře se jelo moc hezky. Horší už to bylo do M. Boleslavy. Úzká pěšina a dost hrbatá. Přes Mladou Boleslav se jelo zase jenom krajem. Do Krnska se jede podle Jizery po úzké pěšině. V Krnsku jsem vyjel u nádherného viaduktu. To je nádherná stavba. Viadukt jsem obcházel, fotil a nakonec jsem zastavil na přilehlém dětském hřišti na svačinu. Pořád jsem si prohlížel tu nádhernou práci, kterou tady provedli projektanti a stavbaři. Potěšen krásnou stavbou se vydávám dále na cesty. Co ale bylo dál se cestou ani nazvat nedá. To, že lesní pěšina byla hodně hrbatá, tak to bych na horském kole bez remcání zvládnul. Ale to jak je neudržovaná , to je vrchol. Úzká pěšinka, na obou stranách dvoumetrové kopřivy, které se uprostřed spojovali, takže nebylo kudy projet. A když to nebyly kopřivy, tak to byly dvoumetrové bodláky. Večer ve sprše jsem ty žahance od kopřiv řádně cítil. Úsek z Krnska do Hrušova, to byl jednoznačně nejhorší úsek z celého 263 km dlouhého cyklovýletu. To snad by bylo lepší jet po těch pěšinách, co vedou přímo na břehu řeky, než po cyklostezce č.17. V tomhle úseku jsem potkal dva koloběžkaře. Dědu se svým vnukem. Abychom se vyhnuli, tak museli s koloběžkama zacouvat do kopřiv a já teprve mohl projet. A jak ten děda nadával. Že kdyby věděl, kdo je za ten stav zodpovědný, že by ho tam dotáhl a v těch kopřivách ho vyválel. Když pak v Otradovicích odbočuje cyklostezka za přejezdem doprava, tak se chci zeptat příchozího pána s pejskem, jak ta cesta vypadá dál. Psík je ale u mně první a hned je se mnou kamarád. Pán říká, že je to takovej hloupej pes, že každýho vítá, že by přivítal i zloděje a na nikoho prý neštěká. Jedinýho, koho prý nesnáší, to že je sousedovic kocour. Pak se dostávám ke slovu i já a ptám se na cestu. Rozbitá že je jenom kousek, pak že už to je dobrý. Tak vyrážím, projedu lesem pak Káraným a pak už je soutok Jizery a Labe. Chvilku se zdržím, něco nafotím a musím spěchat do kempu, abych postavil stan za světla. Labe se přejíždí přes lávku vysoko nad řekou. Chvilku jedu po cyklostezce podél Labe, po mostě přejedu na pravý břeh a mířím do kempu na Proboštský rybník. Kemp je slušně zaplněn, je v něm i dětský tábor, ale kupodivu nikde nejsou žádné fronty.
Třetí den.
Tento den už je jenom přemisťovací. Jde o to vrátit se na kole domů. Vybral jsem trasu kudy jsem ještě na kole nejel, tak jsem zvědavý, jak to půjde. Starou Boleslav projedu zase jenom krajem, pokračuju přes les, kolem rozhledny v Kostelním Hlavně. Ta mně zaujala postavením mimo vrchol stoupání. Asi stavitelé chtěli koukat jenom na jednu stranu. Dál jsem projížděl roztomilá městečka a vesničky. To Boleslavsko je jakési ploché, proti našim Lužickým horám. Moc se mi líbila silnice z Dolního Cetna do Podkováně. Někde za Katusicema jsem přijel k restauraci Na Sušce. Cyklisté tam jsou prý vítáni. No ale většina cyklistů chce na svá kola vidět. Zejména ti co za ně dali desetitisíce. To ale tady nebylo možné. A na terasu kola nedovolí. Více je vidět na fotografiích. Pak už následovala Bělá pod Bezdězem, průjezd lesem do Kuřivod (kolem utečeneckého ubytování v Jezové) a přes bývalý vojenský prostor Ralsko do Mimoně a domů do Jablonného v Podještědí.
Byl to zdařilý cyklovýlet, počasí bylo ideální, vše fungovalo, bylo to fajn.
Fotky jsou tady: http://vlaky.rajce.idnes.cz/Podel_Jizery/