Předpovědi počasí na víkend byly lehce katastrofické. Nicméně v sobotu bylo přijatelně a tak jsem vyrazil. Cíl nebyl dopředu jasný ale v záloze byla jedna chajda na Čeladné. Tudíž provizorní cíl byl. Úspěch je v tom mít cíl. Jakýkoliv a kdykoliv. A mělo by se vždy jet za něčím. Pak je to ten správný zážitek.
Od Dřevjané Mařenky jsem to vzal přes Vítkovice a Bělský les k bývalé šachtě v Bělé a odtamtud neznámou, pro mě známou lesní cestou do Oprechtic a do Staříče. Za ním jsem obklíčil zleva Štandl a dojel k Olešné. Pro změnu jsem ji vzal zleva, minule to bylo zprava a našel fajnu cestu do Palkovic.
Po Palkovicích následovaly Metylovice a pak Frýdlant. V Metylovicích skončila sranda, humor a prdel, neboť se rovina začala naklánět. Ve Frýdlantu nad podchodem od nádraží jsem chvilku uvažoval jestli jet přízemím, prvním patrem nebo druhým. Zmáčkl jsem tlačítko do dvojky a vzal jsem to na směrem na Ondřejnické sedlo, kde v minulosti stávala chata Solárka a stojí ruina chaty Pod Ondřejníkem. Ono je to docela slušné stoupáníčko. Pod Ondřejnickým sedlem jsem to vzal doleva na vrstevnicovou cestu směrem na Kunčice pod Ondřejníkem. Po pár km za Opálanou jsem odbočil na cestu dolů k nádraží. Z ní jsem uhnul na louku a přes ní na výše zmíněnou chajdu.
V chajdě bylo zatopeno a tudíž pohoda. V kastrůlku něco zůstalo od oběda, došlo i na čaj a kafe a tudíž nastala ta pravá pohoda. Budiž poděkováno hostitelům.Poděkování se špatně rozměňue ale alespoň něco, že.
Po usušení trikotu a dalších dílů oblečení jsem vyrazil na cestu domů. Sice mírně kapalo shůry ale pokud kapka nepadá na kapku o déšť se nejedná. Ani náhodou. A protože chajda stojí v nějaké té nadmořské výšce, začalo to pěkně. Sešupem dolů do Čeladné k Čeladence a po jejím proudu do Frýdlantu. A známou cestou hrdě nazývanou Beskydská cyklostezka až do Kunčic nad Ostravicí k OZU přes lávku a pak pod Místeckou směrem na Vítkovice a domů.
Cesta byla lehce chladná ale měla jednu velkou výhodu. Cyklostezky, pokud na ně došlo, byly prázdné. Téměř...