Jizerky podruhé

Tak, jak minulý týden jsem si slíbil, že se do Jizerských hor ještě podívám, tak dnes se do Jizerek vracím.

Po nástupu do vlaku chci kolo zavěsit do držáku. V tom ze sedaček vyskočí dva asi sedmnácti letí kluci: "Chceš pomoct, dědo?" Říkám, že ne že to zvládnu. To, že mi říkají dědo, mi nijak nevadí, nakonec už trojnásobným dědou jsem (a rád). Ani to tykání mi nevadí, tón není ani urážlivý ani ponižující, je to takové veselé. Jede tenhle vlak do Liberce? Říká jeden z nich. Odpovím, že určitě, tyhle koleje jinam nevedou. V tom spustí slovní improvizaci. Vyprávějí, jak v České Lípě nastoupili do špatného vlaku a přesvědčili jiného pána, že on je ve špatném vlaku tak, až on vystoupil. Nakonec se vrátil a řekl jim, že jsou debilové a že oni sedí ve špatném vlaku. Určitě si vymýšlejí, ale jde jim to dobře, hlavně tomu u okna. Tomu druhému občas zacukají koutky úst. Docela se bavím a nijak mi ty jejich kecy nevadí. Když pak někde přistoupí chlapík, tak se ho zeptají, jestli tenhle vlak jede do Liberce nebo z Liberce. Chlapík bez odpovědi vezme bágl a jde si sednout jinam. "Žádná odpověď taky odpověď" řekne jeden z nich. Druhý přidá: "Mlčení je souhlas, jedeme správně." Takhle kecají až do Liberce. Tam řeknou: "Dědo, tak aufíííí" a jsou pryč. Přemýšlím, co je to, to aufííí. Napadá mě jedině zkratka německého na shledanou. Byl to zábavný kus cesty. 
Vlakem přijíždím do Jablonce n. N. A odtud mířím do Jizerek. Jablonec opouštím kolem přehrady. Docela se mi u ní líbí. Je kolem deváté, hodně lidí tu běhá nebo bruslí. Pro cyklisty a chodce je tu zvlášť cesta, takže si nepřekáží. Kousek za přehradou cyklostezka č. 3023 začne stoupat. Jedu přes Jindřichov. Jak nabírám výšku, tak se nořím více do oblačnosti a začínám se bát, že výhledy žádné dnes nebudou. A jak tak stoupám k Hraběticím předjíždím cyklistu. Pozdravíme se a já se dál držím cyklostezky 3023. Před Hraběticemi zastavím na vyhlídce, abych pořídil nějaké foto a ten cyklista, co jsem ho níže předjel, už tam stojí. Zase se pozdravíme, ale já chvilku nechápu, jak je to možné. Pak mi ale dojde, že jel nějakou zkratkou, kterou já jsem neobjevil. Uspokojen vyřešením záhady, pokračeju ke kapličce, ze které je nyní kiosek. Je ale ještě zavřeno, tak koukám po okolí a trochu fotím. Vtom přijíždí asi sedmičlenná skupina mladíků, asi středoškoláků. Ptají se, kudy do Josefova dolu. Nejsem takový znalec Jizerek, tak vyndavám mobil a otvírám v něm mapy. Chvilku se orientuju a pak říkám: „Vždyť jedete z Josefova dolu". Všichni to potvrzují. Chvilku váhám a nevím, jestli si ze mě dělají legraci, nebo si nerozumíme. Jeden z mladíků říká: „K vodě do Josefova dolu". Jak jsem starý, tak už tak dobře neslyším a rozumím tomu jako: k vodě do Josefova, dolů. Hledám tedy v mapě Josefov někde dole pod Jizerkami. Jasně, že nic nenacházím. V tom jeden z mladíků vyndá papír a čte: Vodní nádrž Josefův důl. No a jsme doma. Tohle samozřejmě v mapě najdu, všechno si vysvětlíme, zasmějeme se a rozjedeme se každý za svým cílem. Oni ke zmíněné vodní nádrži a já k rozhledně Královka. Tam je sice bufet otevřený, ale paní říká, že jí kofola neteče, tak si dávám vodu a kafe. Jak tak sedím a popíjím, tak si ke mně přisedne jiný cyklista. Dáme se do řeči, odkud a kam jedeme a prohlížíme si kola. On říká, že objíždí vodní nádrže Jizerských hor. To se mi líbí a tak si říkám, že by to mohla být moje příští návštěva Jizerek. Já mu vyprávím, jak před chvílí jsme hledali vodní nádrž Josefův důl. Zasmějeme se a když nám začalo být chladno, tak jsme vyrazili na další cesty. Moje trasa vedla k Bedřichovu, na Novou Louku, Hřebínek a Bílou kuchyni. Na Hřebínku u bufetu je plno, ale párek v rohlíku si dám. Je stále nízká oblačnost, takže žádné výhledy.
Zajímavá byla cyklostezka 3006 z Ferdinandova do Oldřichovského sedla. Jede se po zpevněné cestě, bez výmolů a krásně se kroutí po vrstevnici. Je to v lese, takže žádné výhledy, ale jinak je to moc pěkné svezení. Potkal jsem tam ale jenom jeden pár cyklistů. Zřejmě je to tak nějak mimo hlavní trasy v Jizerkách. Na Oldřichovském sedle cyklostezka 3006 přejíždí silnici a dál se jede po lesní cestě. Taky moc pěkný úsek cesty. Cyklostezka pak přechází v asfalt a až do Mníšku se jede mimo silnici. V Mníšku se napojuju na cyklostezku 22 a Novou Vsí se jede zase mimo silnici. Dále následuje Chrastava, Václavice, hrad Grabštejn a pak už po silnici domů do Jablonného v Podještědí.

Fotky jsou tady: http://vlaky.rajce.idnes.cz/Jizerky_podruhe/