Jak jsem si uvařil první pivo.

Stejně jako Čechové a Moravané, i my Slezané máme rádi zlatavý mok zvaný pivo.
Uvařit si vlastní pivo. Tato myšlenka mně napadla před několika léty, ale o vaření piva jsem téměř nic nevěděl.
Když jsem se konečně dobral k tomu, jakým způsobem se pivo vaří a co vše k tomu takový rádoby sládek potřebuje, tak ona myšlenka zapadla na dno spodního šuplíku psacího stolu mnohem rychleji, než mě napadla. Uběhl nějaký čas a červíček opět zahlodal. Sakra, když to vaří jiní, proč to taky nezkusit.
A vše začalo znovu a tak nějak o něco málo lépe. Prvně jsem si vymyslel, že nebudu zkoušet vařit pivo ze sladinových koncetrátů, nebo svrchně kvašené, ale že si uvařím tradiční český spodně kvašený ležák ze základních surovin.
Díky pár kamarádům a mé iniciativě se mi doma sešlo možné základní zařízení pro uvaření ležáku. Nejdůležitější se mi jevilo zajištění teploty pro spodní kvašení a následné ležení piva. To se naštěstí vyřešilo tak nějak náhodou skoro samo. Kamarád, jehož oblíbeným nápojem je rovněž pivo měl doma připravený na transport do sběrného dvora starý mrazák, který osadil novým snímačem teploty a pak doladil tuším potenciometry (omlouvám se za případně nesprávný název onoho bazmeku) teplotu na kvasnou a ležáckou s přepínačem těchto teplot.
Další kamarád mi nabídl část digestoře, kterou neměl již k ničemu a bylo mu líto takový pěkný kus nerezového potrubí odvézt do šrotu. Přivařením dna vznikl nádherný a lehký kotel na vaření. Fajn, kotel mám. Teď potřebuji kvasnou nádobu. Pátral jsem na netu, v čem pivovařiči nechávají pivo kvasit. Nejjednodušší by bylo koupit plastový box, který by vešel místo šuplíku do mrazáku. Po obejití několika obchodů a hledání na netu došlo ke svaření kvasné nádoby z nerez plechu. Tak a je to, už můžu vařit, mám to v čem nechat skvasit, jdu do toho. Zapnul jsem PC a hledal nějaký postup a recept, až jsem narazil na další problém a tím bylo, jak pivo rychle zchladit po chmelovaru. Dočetl jsem se u různých možnostech, z nichž mi přišlo asi nejdostupnější použití trubkového šneka, který se ke konci chmelovaru vloží do piva a protékající vodou se pivo rychle ochladí.
Tak můžu vařit? Nemůžu, nemám na čem. Kvasná nádoba i kotel klidně pojmou třicet litrů piva, ale při průměru kotle 380 mm to jaksi není na čem vařit.
A tak jsem pokračoval dál v hledání a vymýšlení vařiče. Ideální by byla elektrická plotna, která se dá hlídat termostatem. Doposud se mi nepodařilo najít nějakou, která by měla patřičný výkon a průměr. Dobře tedy, budu vařit na PB. Zkružil jsem trubku 16 x 2 mm a vrtal a vrtal, až měl kruh dostatečné množství děr a stal se z něho hořák.
A teď už vážně můžu začít vařit, jen musím ještě nasbírat dostatečné množství Petek, aby měl vykvašené pivo do čeho stočit a nechat ležet.
Konečně přišel den, kdy jsem si v pivotéce vyzvedl našrotovaný slad, chmel a kvasinky a další den ráno začal vařit. Do kotle jsem nalil vodu a zahřál na patřičnou teplotu. Do vody nasypal slad a zapnul míchání, které jsem udělal s motorkem ze starého zmrzlinovače. Po cca 20 - ti minutách nastal první problém. Motorek se zahřál na vyšší teplotu, než měl povoleno a tepelná pojistka ho vypnula. Takže nezbylo nic jiného, než popadnou míchadlo do ruky a míchat. Po pár splněných bodech postupu a několikerém střídání ručního a motorového míchání jsem měl za sebou první rmut.
Tak si říkám, ještě druhý rmut a pak už jen pár drobností a je to. To jsem ještě netušil, že mám za sebou menší polovinu času potřebného k uvaření piva a ještě mě čekají problémy se sceděním a nakonec oddělením chmele.
Proběhl druhý rmut a dílo bylo smícháno v jeden celek. Začal jsem pomalu cedit dílo, abych oddělil sladinu od mláta. Neuvěřitelné, po několika hodinách mám trochu času něco sníst a chvilku si odpočinout.
Tak mám zceděno a jdu na chmelovar. Celé dílo zahřívám na teplotu chmelovaru a postupně po dávkách vařím chmel. Po více než dvou hodinách (sladina měla nízkou teplotu a tak trvalo skoro 45minut, než začal chmelovar) můžu začít filtrovat chmel a chladit.
Zchlazeno na 20°C, měřím hustotu a pokračuji v chlazení na zakvasnou teplotu. Konečně můžu přidat namnožené kvasinky a započít tak přeměnu cukru v alkohol v kvasné nádobě.
Po necelém týdnu je vykvašeno. Opět měřím hustotu, abych alespoň orientačně věděl, jakou stupňovitost moje první pivo bude mít. Jelikož nemám žádnou zkušenost s výrobou piva, stáčím vykvašené pivo pozdě, aniž bych to vůbec tušil. Přirozená tvorba CO2 je tak malá, že pivo po odležení a následném otevření sotva znatelně zasyčí. Sice minimálně pění ale rozhodně to není tzv. koza.
Pivo chutná a nejen mě. Musím ale přiznat, že se vaření mého prvního ležáku nepovedlo. Recepturu jsem si sestavil na polotmavou třináctku. Barva vyšla přesně. Zakalení piva bylo přirozené, neb jsem nevěděl přesně jak pivo scedit, aby bylo pokud možno co nejčistší.
Co však nevyšlo ani v náznaku, tak byla stupňovitost piva. Díky velkému odparu vody mám místo 13° polotmavého ležáku krásnou skoro osmnástku. Tedy přesně naměřená stupňovitost dala 17,9°. Příště se budu muset polepšit a poučit z vlastních chyb.
„Dej Bůh štěstí."

Líbil se vám článek?  [+]