„Vaše pasy, prosím!"
„Celní a devizové prohlášení!"
Všechno mám vyplněné tak, jak to má být, napsal jsem tam hodinky i stan, vezl jsem to tam, vezu to zpátky, a těch pár forintů co jsem měl v naší bance nakoupeno, jsem utratil do posledního. Ale vezu si 4 šampóny s jablečnou vůní, co u nás nejsou k sehnání, snad mi to projde a tím budu mít vyřešené Vánoce pro všechny holky v rodině.
Svatební cesta do Budapešti, na týden, vlakem, pod stan.
Dana si to asi představovala jinak, ale na víc nemáme.
„Ty ses chtěl ženit, synu, tak se starej...."
Táta mě v tom ale nenechal plácat úplně, dal nám bydlení na chatě ve Velkých Popovicích.
Vlastně tam bydlím už pár let, tedy většinu času v roce. Jenomže doposud táta v tichosti platil elektřinu. Minulý pátek přede mě položil složenku a suše zašeptal: „Teď je to tvoje!"
„Tolik tati?"
„Ano, tolik. Máš sazbu pro rekreační objekty."
V duchu už ruším možnost zimního přitápění elektrickým radiátorem, to bych nezvládnul.
Budu si muset poradit jinak. Stejně je to jen na krátko, příští rok bude hotový byt!
„Já se na to fakt vykašlu! To si neumíš večer vypláchnout míchačku? No co na mě koukáš? Ty vole, doktor přírodních věd, kandidát věd a blbej jako kolečko od trakaře!" řvu na o dvacet let staršího pána jako pominutý. Nezvládám to, mám toho po krk.
Tím že jsem se oženil, jsem získal možnost postavit si 3+1, místo 1+1, na co jsem měl podle družstevních regulí nárok jako svobodný. Tím se mi ovšem také ztrojnásobil úvazek.
To byl taky tátův nápad, přihlásil mě do družstevní svépomocné výstavby, přesně v 18ti. Ty tři tisíce základního vkladu mi dal k narozeninám. Zbytek si musím odmakat. Dva a půl tisíce hodin.
Pořadník na to abys vůbec mohl začít svépomocně stavět.
Na mě vyšla řada až po pěti letech, ve čtvrtém ročníku vysoké školy.
Uvolnilo se místo pro zedníka.
„Tak se nezlob, musel jsem včera dřív domu, zapomenul jsem na to" ten chlap tu dře jako můj přidavač, aby postavil byt dceři. Jsme to vůbec elitní partička, my svépomocní družstevníci. Biolog, právník, lékař, inženýr strojař, vysokoškolský učitel, diplom snad nemá jenom náš stavbyvedoucí.
„Ne, ty promiň, nějak to nestíhám, stačí, když to trochu vypláchneš, naleješ tam vodu a hodíš dvě lopaty štěrku a necháš to chvilku kvrdlat. Pak to znova vypláchneš a máš míchačku jak novou. Teď ji budeš umývat kladívkem..."
Stejně to pořádně nevyklepe a mě se pod rajblíkem budou točit kamínky, ten mikrobiolog....
„Pusť mě k tomu, první míchačku si udělám sám a pak to budeš dělat stejně"
Nebude.
Ať to proboha ale dělá radši hustší, to si pak naředím...
Tahle je to pořád. Den za dnem.
Musím natočit hodiny, budu rok na vojně tak musím mít odděláno dopředu, jinak mě z výstavby vyšoupnou. Dohodnul jsem se, že vyzdím a omítnu dvě patra, tedy příčky v těch patrech, protože nosné zdi jsou z panelů. Tím budu mít rok splněný.
Ráno se svítáním na kolo, z Popovic na Zahradní Město, za soumraku pak zase domů.
Systém na prd.
Dělám v úkole, a moji přidavači v hodinovce. Já to honím, oni se zašívají, je jim fuk, jestli se mi to lepí na fartáč nebo naopak ztéká po lžíci.
Musím promluvit s mistrem, musí mi dát kluky, co v tom pojedou se mnou, dostanou připsané hodiny za hotové patro. A biologa fakt nechci, ať mi dá zeměměřiče a právníka!
Musím to do září stihnout, pak nastupuji do práce a na panelák zbudou jenom víkendy.
Musím, jinak nebydlím.
Poslední prázdniny ty patří nám.
Jindra Pařík 11.11.2014
https://www.youtube.com/watch?v=NC80mErbQeo