Testování - Scott Contessa Scale RC a Scott Spark 710

První trénink jízdy na kole pod odborným dohledem za mnou a vzhledem k tomu, že mi pomohl v mém cykloumění, vyzkoušela jsem hned další. Ale tentokrát na jiném oři :-)

Jak jsem již zmínila v článku z tréninku jízdy na kole, dvouhodinovou tréninkovou vyjížďku je možné absolvovat na svém kole nebo si od Scotta zapůjčit testovací kola. Pokud volíte druhou variantu jako já, je zapotřebí se na to připravit. Především administrativně. Kola se musí rezervovat minimálně den předem a vyzvednout cca hodinu před vyjížďkou v servisu firmy Scott. Zapůjčení je zdarma, pouze na místě podepíšete prohlášení, že pokud se na kole zničíte, můžete si za to sami a že pokud zničíte kolo, také si ho zaplatíte. Placené je pouze umytí a seřízení po jízdě (symbolickou stokorunou).

Testovat lze modely Scott Scale, Spark a Genius ve velikostech S až XL. Po zaslání dotazu na dostupnost kol jsme byli dotázáni jaký typ kola bychom rádi vyzkoušeli. Já osobně se v tom moc nevyznám, takže jsem výběr nechala na Zdendovi. Sám chtěl vyzkoušet nějakou 29 hardtail, případně 27,5/29 chrtí full, pokud možno v karbonové verzi. Pro mne vybral 27,5 karbonový hardtail. Dle našich požadavků nám byli přiděleni - Scott Contessa Scale RC 27,5 (ve velikosti S pro mě) a Scott Spark 710 (ve velikosti L pro Zdendu).

Po vyzvednutí kol nám Robert nastavil výšku sedla, dopumpoval odpružené vidlice a vysvětlil jak se vidlice používá. Zdenda to samozřejmě věděl, ale já jsem neměla ani zdání. Během jízdy jsem většinou ráda, že držím řidítka a stíhám brzdit či přehazovat. A ještě myslet na nějakou vidlici!! :-)

Vyrazili jsme podél Vltavy směrem do Troji, stejně jako minule, ale tentokrát jsme se nevrhli do místních kopečků, ale pokračovali kousek dál směrem na Klecany. Po příjemné rovince směřovala cesta do lesa. Když už máme ta super kola, tak jsme je museli vyzkoušet, že? Rozjíždění do kopce jsem se naučila již minule a tak bylo potřeba zjistit, zda jsem to nezapomněla. A světe div se, nezapomněla!!

Novinkou však pro mě byla technika vyjíždění prudkých kopců, u kterých mám hrůzu, že se překlopím na záda a svalím se jak pytel brambor. Robert mi poradil, abych přesunula těžiště na řidítka a zkusila se na sedle posunout více dopředu. V podstatě si lehnete a šlapete, pohoda :-D Sama jsem byla překvapená, jak to fungovalo a poprvé jsem vyjela dost prudký kopec. Někdy stačí jedna malá rada a člověk dokáže nevídané!! V lese jsme se zkoušeli opět otočky téměř na místě, se kterými mám stále problém. Nemyslím, že by se tohle tentokrát nějak zlepšilo, ale snažila jsem se a kroužila jsem do kolečka jako sup nad svojí kořistí. Nevím, jakou úspěšnost má tento dravý pták, ale v mém případě byla skoro na bodu mrazu. Všechno hold hned nejde, tak třeba zase příště?

Kolo jelo skvěle, odpružená vidlice fungovala báječně (i bez odemykání a zamykání, prostě byla pořád odemknutá) a na závěrečné rovince jsem jela rychle a zběsile :-) Docela jsem i cítila, jaký je rozdíl, jestli má kolo 9 nebo 15 kilogramů. Ono se to nezdá, ale i amatér jako já pozná, že na tom lehčím se jede lehčeji. Co mě ale celou dobu lehce limitovala (spíš psychicky) bylo to, že jsem věděla, že jedu na kole v hodnotě 85 tisíc. To si člověk hned rozmyslí, zda někde padne a zda ublíží spíš sobě nebo kolečku :-) A to nemluvím o tom Zdendově, které stálo ještě o 30 tisíc víc. To bych se snad ani nerozjela!!

Ale všechno dobře dopadlo a nikomu (mě ani biku) se nic nestalo. Konec dobrý, všechno dobré :-)