Smutný příběh

Kdosi založil ohýnek. Jen malý, takový, který zahřeje a všelijak jinak pomůže. Všichni kolem byli nadšeni a shlukli se kolem ohýnku. Všichni si pochvalovali, jaký to byl úžasný nápad. Pak, když šli spát, tak ohýnek zadusili.

Jenže co čert nechtěl. Přes noc se zvedl vítr. Foukal nejprve jen lehce, ale postupně sílil. A ten vítr oživil ohýnek, který ač přidušený, nebyl uhašen dokonale.

Zprvu byl ohýnek malý, jako večer, než šli všichni spát, ale postupně sílil. Také se postupně šířil tam, kam mu bylo umožněno.

Některé vzbudil nepříjemný zvuk, jiné nepřirozené teplo, které náhle pocítili poblíž sebe. Než se ale probudili docela, bylo dost těch, kteří se ocitli uvnitř ohnivého kruhu. Než si uvědomili, co se děje, bylo už boží dopuštění všude kolem. Někteří byli uvnitř, jiní vně, někteří na jedné, jiní na jiné straně.

Ti co byli na západě začali obviňovat ty, co právě stáli na východě, že svou práci zanedbali, že oheň špatně uhasili, a naopak. Jen ti, co se nacházeli uvnitř, a nebylo jich málo, věděli, co je třeba dělat. Sami však již nemohli z kruhu ven, protože ohnivá stěna byla dost vysoká a hrozivá. Křičeli tedy na své přátele jak na západě, tak na východě, aby je zachránili. Jenže ani jedna ani druhá strana je nechtěla slyšet. Ti venku chtěli nejprve vyřešit svoje spory.

Mezitím se oheň rozšiřoval, jak dovnitř, tak ven. Ti venku ale nechápali, co se děje. Možná jim to i bylo jedno. Ti uvnitř se ale dostávali do stále větší a větší tísně. Co naplat, aby se osvobodili, zaujali někteří z nich ten postoj a jiní onen, doufajíce, že se už konečně ti druzí začnou jejich problém řešit. Leč přestože naděje umírá poslední, přece jen někdy umře. A tak ti uvnitř bojovali mezi sebou za to, aby se co nejdéle udrželi naživu, zatímco ti venku se neustále hádali a padaly od nich stále příkřejší a příkřejší slova.

A nakonec plamen obklopil i ty, co byli původně venku. A i oni se ocitli ve stejné situaci, jakou měli ti uvnitř. Někteří uvědomili, co bylo třeba udělat, leč příliš pozdě. Většina ale zůstala u toho hádání se.

Kdo nakonec vyhrál ten spor? Snad ten, co zůstal nejdéle naživu. Ale bylo to Pyrrhovo vítězství. Vždyť k čemu mu to vlastně bylo platné, že měl pravdu. Jediným vítězem snad tedy byl onen plamen. Ale i ten uhasl, když už nezbylo, co by mohl spálit.

Bylo by vše dopadlo jinak, kdyby ti venku místo svého sporu začali hasit.

Text je možno šířit pouze s uvedením autora.

Rostislav Adam