Už zas to tu je. Zas po roce. Zas jsou tu Vánoce, na které se těšíme po celý rok. Pojednou se všechno zastaví po tom předvánočním shonu.
Je to zvláštní čas. Bylo to cítit už včera ráno. Silnice se pojednou uklidnily. Řidiči byli ohleduplní. Jedeš taky do práce? Tak jeď. Úplná idyla, která pokračuje i dnes. Televizní kanály zas pojednou ovládly pohádky. Najednou nikam nespěcháme a užíváme si dne. Večer zasedneme s přáteli nebo s rodinou. Na našem stole se opět pojednou objeví ryba, byť jinak se tak nestane, jak je rok dlouhý. A pak přijdeme ke stromečku, nebo si alespoň předáme dárky. Zas pojednou budeme dávat.
Je to krásná idyla. Co se ale stane pak? Prospíme se a svět se zas stane takovým, jakým byl před Vánoci. S rodinou a přáteli se rozejdeme. Televizní kanály zase postupně místo pohádek, které zůstanou jen na speciálních kanálech pro nejmenší, vystřídají dílka povětšinou dost pochybné kvality. Silnice se opět promění na to, na co jsme si již po léta zvykli. Řidiči se opět stanou neklidnými. Každý z nás bude spěchat, aby urval co nejvíc pro sebe, zejména toho, co se stále víc stává virtuálním, neb kdo má prachy, ten je i v právu. Naši přátelé a příbuzní nás opět přestanou zajímat a dostaneme se opět do běžného shonu, který vyvrcholí tím předvánočním. Jen jediné z nás v nás zůstane, touha po té idyle, která se objevuje každoročně jeden den v roce, případně bezprostředním okolí tohoto dne.
Jistě, jsou komunity, třeba kolem cyklojízd, kde to takhle úplně nebude, ale já o těch výjimkách protvrzujících pravidlo nepíšu. Píšu o většině. Proč nejsme schopni alespoň základ toho, co se vždy objeví o Vánocích, přenést do našeho každodenního života? Proč se musíme neustále hnát za majetkem, který nás stejně nikdy neuspokojí?
Na závět připojím odkaz na píseň, na níž jsem si vzpomněl při psaní tohohle článku. Snad se pan Plíhal nebude moc zlobit.
http://www.youtube.com/watch?v=hmiTdcX4bLs
Pozn. Já tu píseň na youtube nedal, ani tam nemám účet.