Vítejte v 1984

Nebojte se, ještě mi nehráblo. Ještě si pamatuji, že je rok 2013, takže je to dobrý. Ale rok vlastně není podstatný. Pokud počítáme roky dle židovského kalendáře, dostaneme se někam kolem 5700-5800, pokud dle muslimského, pak někde kolem 1400. Ostatně v 1984 ten rok není nijak významný a vlastně ani nikdo neví, jestli je rok 1984, nebo jiný. Ano, 1984 nemá jiný smysl, než asociaci s všeobecně známým románem od George Orwella.

Jdu po ulici. Všude kolem mne jsou portréty Velkého bratra, který naše problémy řeší, kam se hnu, tam je hromada kamer, které mají jediný smysl, zjistit, co se kolem nich děje. Co dělají lidi kolem mne, to prakticky nevím. A ani mne to zas tolik nezajímá. Jsem rád, že mám co dělat, i když ta práce mne vlastně vůbec nezajímá, ba co víc, ta práce se mi přímo protiví. Ztrácíme přehled o tom, co je pravda a co lež. Jeden den je to tak, druhý onak. Jsou nám předhazováni lidi, které musíme nenávidět. Té nenávisti se nelze vyhnout. Jednak nás neustále sleduje Velký Bratr, ale taky mám svou osobní zlost, na sebe a na Velkého Bratra, který mi nedovolí chovat se tak, jak bych se chtěl chovat. Ztratili jsme vztahy mezi sebou, nemůžeme věřit ani svým nejbližším. Sex provozujeme, ale bez citu, čistě pro ten sex. Jakákoliv odchylka od normality je nepřípustná. Láska je nepřípustná. A co je přípustné nejméně, to je přemýšlení. Víc přežíváme, než žijeme. 

Takto lze stručně shrnout to dílo. Dneska se traduje, že je to čistě antikomunistické, respektive proti levicové, dílo a lidé to dost často nekriticky přijímají. I filmové zpracování je čistě antikomunistické. Jenže je tu problém. Orwell byl totiž spíše levicovým autorem. Jak to tedy je?

Pro vysvětlení je třeba zabrousit do jeho jiného "dílka", totiž jeho válečných deníků, kde si nebere servítky a kritizuje jak pravici, tak levici. Také je tam popsáno, jak těžko nese tíhu propagandy. Navíc, je známo, že se aktivně účastnil bojů proti Francovým fašistům. Myslím, že je tedy celkem jasně dokazatelné, že román 1984 vlastně není čistě antikomunistický, tím méně protilevicový, ale naopak proti diktaturám a propagandám obecně.

Když Orwell psal ten román, spíš si asi představoval, jak může vypadat nejodpudivější systém. Jistě nečekal, že svět dospěje někdy do doby, kdy k jeho antiutopistické vizi bude tak blízko.

Technika je kolem nás skoro všude. Bereme za samozřejmost, že se kolem nás pohybují denně tisíce aut. Věda se dnes bez přístrojů prakticky neobejde. Nemít dnes počítač, nebo mobilní telefon, to znamená být out. Trávíme u techniky tolik času, že přestáváme vnímat okolní svět (dobře doloženo na serveru Pražských tramvají, kde řidiči, místo aby jeli logicky po magistrále, která má dostatečnou kapacitu, zasvinili Malou Stranu a zkomplikovali tak život mnoha lidem.). Dokonce byly již popsány i závislosti na technice. O závislosti na počítačích se dokonce mluví i veřejně. Dnes často máme víc virtuálních přátel (přes facebook, twitter,...), než kolik lidí známe osobně.

Okolí nás vlastně příliš nezajímá. Jsme rádi, když místo, kde přežíváme, opouštíme. Je to pro nás jen jakási noclehárna, kterou nemáme ani snahu poznávat. Myslíme si, že tam není nic zajímavého. Naopak, táhnou nás zaručená místa, o nichž si myslíme, že jsou kdovíjak zajímavá. Přitom je ale tomu naopak. V našem okolí je často mnoho zajímavého, jen o tom nevíme.

Naše vztahy se čím dál častěji rozpadají. Své sousedy prakticky neznáme a oni neznají nás. Prodavač v obchodě je pro nás jenom prodavač, nic víc, ani vlastně ani člověk a my, z jeho pohledu, nejsme víc, než jenom zákazníci, kteří přijdou a zase odejdou. Ta krásná holka vedle je pro nás nanejvýš sexuální objekt, nic víc. Fakt, důvodem, proč se naše vztahy rozpadají, je ten, že za lidmi kolem sebe nevidíme nic víc, než stroj, který můžeme použít k uspokojení našich vlastních zájmů.

Abychom ochránili sami sebe, respektive aby nás politici ochránili, instalují se na všech možných i nemožných místech kamery (fakt nějak nechápu, jaký smysl má kamera u Trojské lávky). Díky mobilu a internetu (e-maily, skype,...) mezi sebou komunikujeme. Chytrým telefonem můžeme všem svým virtuálním přátelům říct, tohle jsem. Dokonce, než jsem odjel na konferenci, byla představena "chytrá domácnost", která má pomáhat starým lidem. (Zajímalo by mne, kdy budem mít kamery i na spodním prádle, abychom si tak mohli tvořit vlastní porno. :-) )

Všechno tohle využíváme, nebo chceme využívat, ale vůbec si neuvědomujeme, že to má i stinnou stránku. Kamery, e-maily, ("chytré") telefony, Windows 8 (a jiná podobná prostředí) o nás dávají kamsi spoustu dat. Jsme skoro pod stálým dohledem.

Možná si myslíte, že slušný člověk se nemá čeho bát. To je ale zásadní omyl. Jednak každý občas udělá něco špatného (absolutní dobro, na rozdíl od absolutního zla, zdá se, neexistuje), ale jsou tu podstatnější problémy. Jedním z nich je hysterie těch, co jsou u moci (pěkně popsaná v knize HARM (což znamená "The Hostile Activities Research Ministry", tedy vlastně úřad vyhledávající teroristy) od Briana W. Aldisse, dostupná bohužel v angličtině), a také to pomůže vést k upevňování totality prostým označováním některých aktivit jako nezákoných. Právě nyní máme k Orwellově antiutopii dosud nejblíže.

Přitom je naprosto jedno, kdo bude u moci ("Power corrupts, absolute power corrupts absolutely." (Lord Acton)). Dokonce i nejčistší, bude-li mít moc, se stane tyranem.

Nu, pokud s tím, respektive s námi, něco neuděláme, čeká nás nehezká budoucnost.