Krátký čundr v okolí Kamenz

Lužické městečko Kamenz leží na severovýchodním okraji "mého doma", ale nikdy jsem tam nebyl.

Až letos, když se ukázalo, že mám tři neplánované volné dny a navíc trochu ustoupila vlna veder, jsem se rozhodl, že tam musím zajet.

Po loňské zlomenině nohy se mi pořád nejezdí stoprocentně dobře, tak taková krátká cesta převážně po silnicích se zdála být tím pravým. Rozhodl jsem se, že pojedu co nejvíc nalehko a bez naplánování trasy v GPS. S tou GPS se to má tak, že už dlouho jezdím "s očima na šipce", tak jsem to chtěl zkusit zase trochu po staru s tím, že GPS mi bude sloužit jen pro kontrolu polohy a jako logger.

Hned po pár kilometrech, na okraji Berthelsdorfu jsem si udělal přestávku na jídlo a v tom mě spatřil osamělý natěžkysta a zajel si ke mě popovídat. Byl to nějaký Němec z Drážďan, s příšernou, pro mě těžko srozumitelnou němčinou, ale zjevně si potřeboval po několika dnech na cestě popovídat.
A pak dál pěknou cestou až před Putzkau. Pokud člověk nechce do Putzkau přijet po silnici, je na mapě namalována polní cesta, ale už z dřívějška vím, že hodně zarostlá. Letos ji v jednom místě skoro ani nešlo najít. 
Z Puzkau jsem původně plánoval jet přímo do Belmsdorfu, už jsem takhle jel, ale pak jsem vymyslel, že zjistím, jak vypadá cyklostezka do Bischofswerdy. No vypadá dobře, až na pár set metrů před začátkem města, kdy zmizí a musí se po silnici. Jo, kdbych měl místo papírové mapy tablet s přístupem na internet, zjistil bych, že bych mohl jet ještě jinak, to však z mapy 1:75000 patrné nebylo.

Pořád se honily dešťové mraky, ale když začalo pořádně pršet byl jsem zrovna u autobusové zastávky u krásného železničního viaduktu v Demitz-Thumitz, tak se dal liják snadno překonat.
A pak přes Uhyst stále na severozápad. Z Bocky do Neustädtel sice podle mapy vede silnice, ale to co tam vede ve skutečnosti na silnici moc nevypadá.
Nicméně i podle dopravních značek bylo patrné, že ta polní cesta je opravdu normální komunikací.

Netrvalo dlouho a byl jsem v klášteře Mariina hvězda v Panschwitz-Kuckau. Klášter se dnes věnuje péči o mentálně postižené. V areálu kláštera rozhodně stojí za pozornost kašna tvořená českým lvem, kterému z tlamy vytéká voda.
Nedá mě to abych nepřipoměl, že se jedná o území obývaném Lužickými Srby, takže mnoho nápisů je dvojjazyčných.

Z městečka jsem vyjel na polní cestu. Tím jsem najel na Krabat-Radweg. Jako by to měli nacvičené, přesně v tom okamžiku začali na sousedním poli krákat havrani. Prostě čarodějův učeň (Krabat) se ozval.
Kromě turisticky atraktivního připomínání postavy Krabata se tento kout vyznačuje tím, že je zde nespočet křížků a Božích muk. S tím se člověk v jinak lutheránském Sasku nepotká.
Tady je takových objektů možná víc než někde na Jižní Moravě.

Mojí noze už se nechtělo jet dál, tak jsem rychle našel místo v lese, kde jsem strávil zbytek dne četbou a povalováním. A hlavně studiem mapy, protože jsem vlastně vůbec neměl vymyšleno kam pojedu další den.
http://www.gpsies.com/map.do?fileId=eflidvdpolifjgfu

Druhý den ráno jsem vyrazil směrem Kamenz. Nejprve jsem se zastavil v Nebelschutz, vesnici, která si natolik zakládá na svém lužickosrbském původu, že jsou zde nápisy obráceně než bývá jinde zvykem, nejprve zde mají nápisy v hornolužické srbštině, pak teprve v němčině. Dobral jsem zde vodu a nemusel
jsem při tom ani mluvit německy, prostě jsem zkusil jestli mi budou česky rozumět. Vyšlo to.

Dojel jsem do Kamenz. Město jsem prochodil. Je příjemné, s nezničeným historickým jádrem, ale trpí tím, čím mnoho těchto měst v bývalé NDR, vylidnilo se. Takže je tu i v centru mnoho opuštěných domů.

Z Kamenz jsem pokračoval krajem lesů a rybníků. Pořád se honily dešťové mraky, ale naštěstí nepršelo. I když v Großgrabe jsem se musel na nějakou chvíli schovat do zastávky, už to vypadalo, že bouřka začne každou chvíli. Naštěstí ji silný vichr odfoukl.

Cesta byla pořád pěkná. Jen z Wiednitz do Bernsdorfu jsem nějak nezvládl odbočit na lesní cestu a projel jsem to celé po rušné silnici. Za Bernsdorfem jsem vyhledal v lese pěkné místo, kde jsem se najedl, napásl brusinek a dal si příjemného šlofíčka.
Pak jsem narazil na známé místo kde už jsem před dvěma lety byl na lehokole,
http://www.nakole.cz/blog/zobraz/106-vleze-do-chosebuz
tak jsem to vzal po stejné cestě jako tenkrát až do Liebegast. Trochu jsem přemýšlel, že bych pokračoval dál do Ralbitz jako tenkrát, ale pak zvítězila potřeba poznat něco nového.
To se vyplatilo, projel jsem další částí krajiny rybníků a lesů a nakonec jsem si ustlal na stejném místě jako předchozí den.
http://www.gpsies.com/map.do?fileId=jzxdofnvewubrxwn

Byl nový den a mě nezbylo nic jiného než se vrátit domů. Dlouze jsem promýšlel kudy tak, abych se nevracel stejnou cestou. Nakonec jsem vymyslel, že pojedu přes město Elstra. Moc se mi do toho nechtělo, znamenalo to, že pár kilometrů budu muset jet po silnici, kterou se najíždí na dálnici. Navíc se opět vrátilo vedro a únava byla také znát. Nakoupil jsem si v Elstřě nějaké pečivo a vydal se vstříc
té problematické silnici. Ve skutečnosti to bylo lepší než jsem čekal. Stoupání směrem k dálnici bylo krátké a pak následovalo klesání směrem na Rammenau, navíc se zde dalo odbočit stranou na nepoužívanou starou silnici. Z Rammenau vede nová cyklostezka do Bischofswerdy. Kolečko bylo uzavřeno.

Vymyslel jsem, že domů pojedu přes přechod v Severním. Za prvé abych viděl v jakém stavu je výstavba cyklostezky st. hranice - Severní, za druhé abych viděl jak vypadá cyklotrasa značená z Putzkau do Neukirchu. Tak cyklotrasa vypadal dobře, pěkně podél potoka.  Jen v jednom místě se musí nastoupat, aby se člověk v zápětí vrátil zpět. Z Neukirchu do Steinigwelmsdorfu už jsem párkrát jel. To mi však nezabránilo trochu zakufrovat. Ale cestu bokem, mimo hlavní silnici jsem nakonec trefil. Pak otravné stoupání k hranicím a sjezd do Severního. Zatím zde stále byla polní cesta, jen budovali nové mosty. Od příštího roku to bude asfaltka.
http://www.gpsies.com/map.do?fileId=hiyhyljmscpchqbb