Furt zima

Sněhová vločka se zvolna pohupuje nad zemí, chvilku se zdá, že snad stoupá, spíše než klesá, a když konečně dopadne na šedý asfalt silnice okamžitě taje, ztrácí se a nenávratně mizí. Za ní pak druhá, třetí a stále další, silnice pod tou přesilou chladne a vločky již netají, tulí a tisknou se k sobě. Za pár minut je celá silnice bílá.
Je krásné pozorovat jak potichu, a přitom ohromující rychlostí, se sníh zmocňuje krajiny a špinavé bláto mění čisťounce bělostný koberec.
„Chaloupko, čelem ke mně, zády k Ivánkovi!"

Jen rolničky chybí, aby to kouzlo bylo dokonalé.
A ještě další drobnost. Nemělo by být prvního dubna a k tomu pondělí Velikonoční.

„Jde to od rybníka na Prahu!" řekla Soňa rezolutně.
„Když pojedeš na jih, vyhneš se tomu..."

Soňa je rosnička. Chybí ji jen láhev od okurek a žebříček, po kterém by mohla šplhat vzhůru či dolů.
Když řekne: „Bude pršet.", obvykle prší.
Praví-li: „Jde to od dálnice, z toho nic nebude" napouštím konve a vyrážím zalévat.
Za přesnost jejích předpovědí by leckterý meteorolog dal půl království a princeznu k tomu.
Dneska to ovšem nějak neklaplo.

Stoupám z Týnce nad Sázavou na Benešov a pomalu mě obklopuje bílá tma.
Nezlobím se, nenaštvu se. Prý slunce je stav duše a mysli.
Někde musí být chyba.
Jsem přece přímo nabitý pozitivní energií. Raduji se z každého kopce, přímo masochisticky si vychutnávám tu slaboučkou bolest, která mě proškubává svaly, když stoupám vzhůru na těžký převod s Kutuzovovským heslem na čele: „Těžko na cvičišti, lehko v boji".

„Ať si prší, ať si lije, ať duje mocný vítr!
Vpřed a vzhůru!
Chce to jen chtít, a dokážeš to!"
Sám sobě si ordinuji vlastní „team-building" stmeluji se a zoceluji, učím hlavu spoléhat se na vlastní tělo a naopak, má levá ruka v pravý čas pomůže té pravé, jsem sobě náročným trenérem, rozhodným psychologem a motivačním expertem.
Jsem připraven na útrapy a strádání, nepřízeň terénu či počasí, ale sníh?
Vážně je to sníh?

Támhle za tím stromem, nebo snad za tou chalupou, tam někde musí být schovaný ten ruský Děda Mráz, který na mě vyjukne a zakřičí „Apríl!".

Ale nic takového. Jedu chumelenicí a jsem pozitivní.
Chyba bude v tom, že je nás málo.
Málo těch, kteří vědí, že slunce je stav duše a mysli.

Dokud nás nebude víc, bude furt zima.

Jindra Pařík 2.4. 2013
http://www.youtube.com/watch?v=vuhfixOU4lM