Pár vět o skutečné Osobnosti

Je dnes 3.3.2013. (Nebo bych asi měl spíš napsat: Včera bylo 3.3.2013.) Před 19 lety naše Země přišla o Osobnost, u niž je velké O opodstatně. Tehdy, když se to stalo, měl jsem daleko k tomu, uvažovat o společnosti. Tehdy jsem se teprv seznamoval se svojí první třídou a střed mého bytí jsem byl já sám, takže jsem to moc nevnímal. Vlastně jsem ani pořádně o něm nevěděl, i když žánr, v kterém tvořil, jsem měl rád, co pamatuji. Pokud teda tuto osobnost lze někam zařadit. I když nutno říct, že jediné, kam by jej bylo možné zařadit, je mezi slušné lidi.

Sám jsem se s ním začal seznamovat až po jeho smrti. I když vlastně, pár jeho písní jsem znal již ze základky a z gymnázia. Však kdo by neznal "Anděla", "Bratříčka", "Nevidomou dívku", "Morituri te salutant", nebo "Veličenstvo Kat". Ano, mluvím o Karlu Krylovi. Nutno říct, že mne ale začal víc zajímat až poté, co jsem slyšel jeho písně "Demokracie" a "Kádrují mě", i když nejde zdaleka o jediné písně napsané po "Sametové revoluci". Celá jeho tvorba je jaksi nadčasová. Vlastně písničky "Maškary", "Veličenstvo Kat", "Nevidomá dívka" a další mají co říci lidem něco i dnes. Jen stačí poslouchat a porozumět.

Proč o Karlu Krylovi mluvit jako o Osobnosti s velkým O? Už jsem to naznačil, ale projistotu to napíši přesně. Karel Kryl se nezaprodal ani "Normalizačnímu komunismu", ani "posametové demokracii". Stále upozorňoval na problémy, které společnost měla, respektive které má dodneška, a nehleděl na to, jakou stranickou knížku má ten, koho kritizuje.

Je škoda, že už tady s námi není, protože osobnosti, jako on, se rodí bohužel jen zřídka. A naše společnost by někoho takového zoufale potřebovala. Nemyslím si, že by on sám, nebo někdo podobný mohl sám o sobě problémy vyřešit. Na to jedinec ani kdyby chtěl, nestačí. K tomu je třeba, aby do toho šla celá společnost. Jenže společnost dřímá, což je největší problém. A osobnost, jako byl on, by snad dokázala společnost probudit.

Je smutné, jak málo se toho o Karlu Krylovi dnes objeví v médiích. Prakticky nic. Kdo ví, zda si příští rok na tuto největší Osobnost moderní doby ještě vůbec vzpomeneme. Možná, že nám jej média představí jako symbol "boje proti komunismu". Myslím, že to by bylo silné znevážení.

V nedávné době média ostře kritizovala výroky představitelů KSČM o tom, proč nemá být v zákoně, že Jan Palach se stal symbolem proti komunistické totalitě. Nutno říct, že ač to není nic příjemného, rozumný člověk musí uznat, že vlastně představitelé KSČM měli pravdu.

Proč tady spojuji Palacha a Kryla? Šlo jim vlastně o totéž. Snažili se probudit společnost. Po srpnu 1968 se společnost rychle vracela k letargii, že vlastně změna není možná. Společnost rezignovala. Všichni se rozhodli, že radši budou držet hubu a krok. A to chtěl Jan Palach, a po něm ještě dva další, svým zoufalým činem změnit. Ve stejném duchu šel i Karel Kryl, ale snažil se pohnout společností písněmi. 

Rok 1989 vnímáme jako rok, kdy se něco v naší Zemi změnilo. Politicky možná, už tu nebyli komunisti jako jediní vládci, už tu byla pluralita politických stran. Zprvu všichni byli v eufórii. Všichni byli zprvu nadšení novým zřízením, jež se označilo slovem "demokracie". Po pár letech následovalo u mnohých rozčarování, jak to s tou naší "demokracií" vypadá. Nyní jsme v situaci, kdy lidé dobrovolně volí komunisty. Snad že by něco změnili k lepšímu.

Neříkala si tohle naše společnost, když padala "železná opona"? Kde je chyba?

Dovolím si ještě pár postřehů ze současnosti, opravdu pár. Dalo by se sice toho napsat daleko víc, ale proč to dál natahovat.

Téměř každý dneska píše o tom, jak se hrdinsky bil za naši vlast, jak hrdinsky osvobozoval naši Zem od komunismu. Člověk jako já si musí položit logickou otázku: "Kdo vlastně byli ti komunisté?" Vždyť to, o čem jsem psal píše často i ten, kdo z členství ve straně před "Listopadem" doslova těžil.

Píše se o protestech proti účasti komunistům v Radě Jihočeského kraje. Studenti, lidi mladší, než jsem já, tedy o komunismu neví víc, než kolik vstřebali z hodin historie, což je žalostně málo, tam drží "řetězovou hladovku". Smutné je, že si je tam ale sami občané zvolili. Přičemž protesty začaly prakticky hned po volbách a zprvu proti zastupitelce, která s minulým režimem neměla snad víc než to, že v něm vyrůstala.(alespoň co je mi známo)

Ještě jeden postřeh, poslední: Nedávno proběhla zpráva o výbuchu ve Frenštátu. Nebudu zabíhat do podrobností, neb tohoto se můj postřeh vlastně týká minimálně. ČT to zahrála tak, že si člověk často stěžoval. Pár dní po samotné tragedii, kterou jinak nazvat nejde ČT odvisílala reportáž o tom, že je okolo víc lidí, kteří si neustále na někoho, nebo něco stěžují. Vyloženě to vyznělo tak, že kdo si stěžuje, patří za katr, nebo "v lepším případě" do blázince.

Nepřipomínají Vám tyto postřehy něco? Zvláště Vám, kteří toho pamatujete víc, než já? Mne ano. Mne naskočí "1984". Zařaď se, drž hubu a krok, chceš-li žít. To tu přece bylo před rokem 1989, ne? Naše společnost, i když žijeme v kapitalismu, nebo "demokracii", chcete-li, se nikam neposunula. Možná si namlouváme, že ano. Karel Kryl viděl už tehdy, v roce 1990, že se vlastně společnost nemění a nebál se o tom psát.

"Každá strana chce mít 100% hlasů. A ne méně. Nejlépe 101%." Karel Kryl (tuším rok 1992)

Koukám, že jsem toho napsal poněkud víc, než jsem původně zamýšlel. Dovolím si ještě krátký post script, který s textem již bude mít velmi málo společného. Často je nám předhazováno, že Tomáš Klus je následovníkem Karla Kryla. Každému asi vytane píseň "Za co pane bože za co". Nutno říct, že je to mýlká. V Krylových textech, je toho daleko víc. Osobně bych víc za následovníka Karla Kryla viděl Jirku Hurycha, ale ani v jeho textech toho není tolik, jako v textech Karla Kryla.