Cyklotoulky s vozíkem ilegální? - stanovisko k používání dětských vozíků za kolo

Po návratu z letošní cyklodovolené po Balkáně jsme se dozvěděli, že naše cyklotoulky s vozíkem (a nočníkem) nejsou prý už v naší republice legální.
První vyvstaly otázky: něco se stalo? Nějaký cyklista byl s vozíkem sejmut autem?
Chválabohu, ne.
Nebo to je aktivita konkurence, že se málo prodávají dětské sedačky na kolo? Média mají okurkovou sezónu a nakusují rádoby zajímavá témata, aby si zajistily sledovanost?
Možná.
Každopádně se ministerstvo dopravy začalo o ježdění s vozíky zajímat.
To brzo! :-)

S vozíkem jsme za 4 roky používání najezdili přes 10 tisíc kilometrů. Jezdili jsme u nás, na Slovensku, v Německu, Polsku, na Ukrajině, v Rumunsku a v Moldávii. Letos jsme byli s vozíkem v Bulharsku, projeli Makedonii, Albánii, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu. Zavítali do Chorvatska, Slovinska, Maďarska a Rakouska. Jezdili jsme po všech možných i nemožných typech cest: po cyklostezkách, okreskách, ale i hlavních
silnicích, dokonce i po dálnici (např. v Albánii a Makedonii nad tím policie zavírá oči). Jezdíme po asfaltu, nevyhýbáme se ani lehčímu terénu (ale nevyhledáváme jej), v zemích, kde je to běžné, jezdíme po silnicích typu „makadám". S vozíkem jsme mimo jiné „projeli" např. červenou turistickou z Borůvkové hory (v Rychlebkách) do Bílé vody, zdolali vrchol Biskupské kopy u Zlatých hor, údolí Bobravy a podobné pro vozík na první pohled nesjízdné trasy, 2x jsme se s vozíkem (z recese) zúčastnili závodu horských kol kolem Těchonína, kde bydlíme. Jezdíme s dětmi od 3 měsíců, vozili jsme celý den spící miminka, ale i větší děti. Teď jim jsou 4,5 a 3 roky, pořád ve vozíku vydrží a cestování je víc a víc baví ....
Troufám si proto říct, že těch zkušeností máme víc než dost a můžeme o tom pronášet soudy spíš, než nějaký okravatovaný páprda z ministerstva, který sotva párkrát do roka osedlá svoje kolo, pokud nějaké má.

Kolizi s motorovým vozidlem jsme zatím zaplaťpánbůh neměli. Jedinou „nehodu" jsme měli vloni na Slovensku, když se Luděk zadíval kamsi do kraje, přehlédl konec prudkého nájezdu z vedlejší a vozík se překlopil. Naneštěstí nebylo starší dítě připoutané (je už přeci velký, tak na co) a z vozíku vypadlo. Mladší dítě, upásané, bylo v pohodě. Rychlost před vyklopením byla kolem 15 km/hod., tak to odneslo jen odřené koleno, ale od té doby děti už pokaždé poutáme, resp. děti se to naučily a pásy si po nasednutí ochotně zapínají samy.

Spousta lidí se ptá, jestli se nebojíme děti vozit za kolem? Samozřejmě, že někdy ano. Když je nutnost překonat nějaký úsek po frekventované hlavní silnici, když se kolem nás míhá jedno auto za druhým, mezi tím kamiony a náklaďáky, mám strach strašný. Vybavuji si loňský úsek v Moldávii, zejména kolem Kišiněva, kdy se vesnicí úzkou asfaltkou řítila auta stovkou, do toho řidiči troubili na krávy na silnici a při tom všem manévrování ještě telefonovali z mobilu. Nebo letos. Silnice na Balkáně, nemají krajnice, takže tam jet po hlavní bylo chvílemi opravdu docela o život. Na jeden, asi 90 kilometrový úsek v Bosně a Hercegovině, jsme si domluvili převoz dodávkou (byl to hlavní tah od Sarajeva, bohužel strašně frekventovaný, nechtěli jsme riskovat). V Albánii a Makedonii jsme si občas střihli úsek po dálnici - tam je krajnice široká a navíc se člověk nemusí bát, že se z protisměru vyřítí nějaký blbec, který bude muset předjíždět zrovna v tom okamžiku, když pojedeme my.

Ale u nás? Ve srovnání s východními zeměmi máme mnohem hustší síť asfaltových silnic, provoz je i na hlavních tazích menší. Automobilový provoz se prostě rozmělňuje. Některé úseky a silnice v blízkosti velkých měst jsou ale samozřejmě přesycené auty. S narůstajícím provozem narůstá i nebezpečí pro cyklistu.

Taky se bojím ve velkých městech. Z východoevropských metropolí jsme projeli například Sofii, Kišiněv, nebo Bratislavu, pokaždé to byl „zážitek", pokaždé jsme byli rádi, když jsme byli venku. Pro cyklistu nejsou velká města příjemná obecně, natož pro cyklistu s vozíkem. Sice se ve městech jezdí pomaleji, ale když můžeme, raději se jim vyhneme.

Zákaz používání vozíků je podle nás nesmyslný, je to krok zpátky. (Ovšem pro úředníka je to nejpohodlnější řešení.) Jeden z argumentů „pánů nahoře"je, že u nás jsou řidiči bezohlední a neopatrní. To je argument? Když jsme byli v roce 2009 (viz. naše knížka) v Německu, jen jsme zírali, jak se chovají motoristé k cyklistům. Počítají s cyklisty, vyhnou se, respektují, že na silnici patři i oni. U nás je to pořád o tom, že po komunistickém nedostatku nyní může mít auto skoro každý a po usednutí za volant jsou všichni machři: „my jsme páni silnic, spěcháme a cyklisto, ty na silnici překážíš, zdržuješ a omezuješ". Jenže! Řidiči aut by si měli naopak zvykat, že ne jen pro ně jsou silnice. Měli by si uvědomit, že cyklista na silnici patří také a cyklista může být kdokoliv, tedy i cyklista s vozíkem, tandemem, tyčí, nebo třeba i malé dítě v doprovodu rodičů (samozřejmě pokud dodržuje dopravní předpisy). A řidiči by se podle toho měli začít chovat, jenže toho se nikdy nedosáhne, když se budou cyklisti ze silnic vyhazovat a autům jenom ustupovat. (pro info: auto máme a používáme samozřejmě také, nepatříme k jejich odpůrcům, jen uznáváme rozumné používání). Čím víc bude cyklistů na silnicích, tím spíš s nimi začnou motoristi počítat a budou je respektovat. I v tom Německu se to museli lidé naučit.

Další věc je ta, že když se vozíky zakážou, co udělá většina cyklistů-vozíčkářů? Někteří na to budou kašlat, někteří dají dítě do mnohem nebezpečnější sedačky na kole, část lidí sedne do auta, přejedou do sousední země a budou jezdit tam nebo sednou do auta, naloží kola a vozík, popojedou k nejbližší cyklostezce (pár km dlouhé) a tam budou jezdit sem a tam .... Ale ta největší část lidí (podle nás) se na nějaké ježdění na kole vyprdne, když je to zakázané a pojedou autem do Chorvatska. Bezva! Co je teda smyslem toho zákazu? Posadit lidi a děti zpět do aut? V autě je převážení dětí bezpečnější? Já bych řekla, že statistiky nehod hovoří jasně. A když už jsme u globálního důsledku tohoto zákona, co třeba cyklisté s dětmi z okolních zemí, budou k nám jezdit na dovolenou? Není jich asi tolik, aby se dalo hovořit o nějaké statisticky významné a zajímavé skupině, ale někde se to jistě projeví (třeba na tržbách ubytovacích nebo stravovacích zařízení).

Nechápu, proč se to vytahuje zrovna teď. Vozíky jezdí už spoustu let, jsou běžně k vidění, lidé začínají být na tuto novotu zvyklí (narozdíl od zemí na východ od nás, kde jsme pokaždé budili velkou pozornost). Z našeho pohledu jde o přepravu dětí bezpečnější než na dětské sedačce na nosiči. Dítě sedí v pevné konstrukci, ke které je připásané. Vedle bezpečnostního je tam i hledisko pohodlí. Na dítě neprší, nesvítí sluníčko, může tam spát a při pádu kola nehrozí, že by se dítěti něco stalo (pokud je připoutané). Ano, na první pohled se to některým lidem (např. babičkám) nemusí zdát bezpečné. Ale to jsou lidé, kterým se nezdá bezpečné nic, rizika vidí všude. Ale když se dodrží určitá pravidla, cestu si užijí všichni.

A jaká ta pravidla by teda měla být? Když si přejí nějakou homologaci, mají jí mít. Nechť mají vozíky předepsanou šířku a předepsanou výbavu (odrazky, blikačky, pásy). Nechť klidně někdo kontroluje, zda vozím dítě připoutané. Jako povinnou bych dala reflexní barvu celého vozíku (sama nechápu že někdo
posadí dítě do vozíku zelené nebo šedé barvy, k tomu zelený praporek - a šup na silnici do zeleného lesa - vidět je prd). Reflexní (žlutý nebo oranžový vozík) a k tomu v téže barvě praporek. Vidět je to na kilometr (dokonale ověřeno) a když tohle někdo přehlédne, přehlédl a sejmul by i slona :-((( Ale za to už nemůže vozík. A když by to nestačilo, klidně povinnou na záď reflexní nášivku „Pozor dítě" nebo „Dítě ve voze".

Pro mě za mě, ať zakážou vozíky na frekventovaných úsecích některých silnic 1. třídy, ale ať je tam vždycky
nějaká alternativa, kudy jet jinudy (cyklostezka, jako například v Rakousku). Prostě udělat vše pro bezpečnost a
viditelnost, ale nevyhánět a nezakazovat. Ať si řidiči zvykají, že se vozíky na silnicích pohybují. Trošku zklidnění pánům řidičům neuškodí a přispěje to ke zlepšení bezpečnosti na silnicích obecně.

V Maďarsku jsme několikrát na trase narazili najednou zničehonic na značku zákaz vjezdu cyklistům. Co máme v tu chvíli dělat, když vedle není žádná alternativní cesta? Objet to třeba třicetikilometrovým obloukem s tím, že i tam se taková značka může vyskytnout? Ne. Prostě jsme nerespektovali zákaz. Ty zákazy jsou tam stejně z alibistických důvodů. Cyklisto, když se ti něco stane, tak si za to můžeš sám, neměls tam jezdit. U nás se vyskytl nápad plošně zakázat jízdu cyklistům s vozíkem po silnicích 1. třídy. Viděli jste někdy nějaké velké množství kol s vozíky na frekventovaných silnicích? My ne. A proč? Protože rodiče se o své děti bojí a po takových silnicích prostě nejezdí; nikdo si výlety po hlavních tazích nedělá. Někdy je ale nutné na silnici 1. třídy vjet a překonat úsek dlouhý pár kilometrů, protože zkrátka není jiná možnost.

A že děti ve vozíku polykají zplodiny aut a jiné bláboly? Když jde maminka s dítětem v Praze na hřiště nebo s miminkem v kočárku, řekla bych, že se dítě nadýchá horšího vzduchu než dítě jedoucí ve vozíku někde na venkovské silničce. Zakážou chodit dětem v Praze (nebo Ostravě apod.) ven?

Prosím, přenechejte odpovědnost za naše děti nám! Snad ještě jako rodiče dokážeme zvážit rizika pohybu s dítětem ve vozíku na silnicích, snad dokážeme posoudit a vybrat vhodnou cestu, vyhnout se hlavní.

Schválně, co je rizikovější? Jet na výlet na kole po okreskách a lesních cestách s dítětem ve vozíku nebo posadit dítě do auta a jet s ním přes noc nonstop do Chorvatska? To první je údajně zakázaný, to druhý povolený.

Zrovna minulý týden psali o nehodě Čechů v Chorvatsku, dvě děti bojují v nemocnici o život. A nezakážou ty děti převážet v autech a nezakážou!

Markéta Hroudová
Luděk Zigáček
www.lesovna.eu