Na Ischii s kolem?

Ischia je známý ostrov v Neapolském zálivu se spoustou termálních pramenů (přes 100) a s termálními parky , z nichž největší jsou Poseidonovy zahrady, ale s krásou si nezadají ani ostatní (Negombo, Castiglione a další). O ostrově jsem měl kvalitní informace od kamarádů, kteří sem jezdí opakovaně a ti mi moc kolo nedoporučovali.

Protože si však dovolenou bez kola neumím představit, vzal jsem si jej s sebou a nakonec jsem naložil i kolo manželky, i když jsem jí to rozmlouval. Takže pokud máte v plánu Ischii, mohou se následující informace pro cyklisty hodit.

Cesta z Tábora měří přibližně 1500 km a je skoro jedno, jedete-li přes Brenner nebo přes Villach, z Brna a okolí přes Vídeň. Rakouská desetidenní známka vyjde na 7,90 €, mýtné na Brenneru stojí 8 €, Tauern tunel (už je v provozu druhý tubus, takže zácpy jsou snad definitivně minulostí) a Katschberg 8 €, pokud byste jeli přes Villach. Italské dálnice jsou velmi kvalitní, ale ne právě nejlevnější (na mýtném jsem zaplatil při cestě tam 63,3 € přes Udine a zpět 61,6 € přes Brenner, 100 km vyjde asi na 5,5 €) Na mýtnici je potřeba zvolit si bílou nebo modrou bránu, žlutou (Telepass) vynechat. Modrá - platí se platební kartou, bílá je s operátorem a můžete platit jak hotově, tak platební kartou.
Trajektem jsme jeli z Puzzuoli, zpáteční jízdenka pro dvě osoby a auto vyšla přibližně na 200 €. Jeli jsme se společností Medmar a lístky jsme zaplatili předem ( není nutno mimo hlavní sezónu) na „ok-ferry.de“. Levnou záležitostí není benzin a orientačně platí čím více na jih, tím dražší (nejdražší byl za 1,66 €)

Bydleli jsme v příjemném hotelu Willa Tina s termálním bazénem. Pobyt s polopenzí nebyl drahý, zajišťoval jsem jej přes německou CK Neckerman.
Rozhodně by nebyla dobrá volba vzít si s sebou na Ischii kolo pro sváteční cyklisty. Na ostrově je jedna hlavní silnice, celý okruh měří asi 37 km. S odbočkami se dá najet jedním okruhem asi 45 km. Ostrov má ve směru východ - západ asi 10 km a ve směru sever - jih asi 7 km. Vyjedete-li z Ischie Porto nebo Ponte ve směru hodinových ručiček, budete přibližně 10 km stále stoupat , místy docela výživně (celý ostrov je hornatý, procenta stoupání nejsou uvedena, ale místy to okolo 15 % určitě bylo). Potom sjedete zase až k moři do Foria a pak už mírněji nahoru - dolů až do cíle. Celou cestu pojedete v silném provozu, zvláště ve městech je to „zážitek“, kde proti tomu jízda v Česku na E55 je úplná pohoda. Nejdříve mně rozčilovala spousta řidičů troubením , ačkoliv jsem jel co nejvíce po krajnici , ale pak jsem pochopil , že o sobě dávají vědět. Byl jsem kamarádem a znalcem Itálie varován, abych nejezdil do Neapole, nakonec se ukázalo, že na Ischii i v Puzzuoli to bylo to samé. V Česku často potkáte na silnici „blázny na zabití“ ,ale jak se jezdí ve zmíněných destinacích nemá konkurenci. Zřejmě i jinde v Itálii, loni mně naboural mladý Ital v Raveně ze zadu do auta, druhý Ital střední generace mi přistál na předním kole treka na parkovišti, naštěstí nepoškodil vidlici, jenom „vyrobil osmičku“, pak jsem celou dovolenou centroval přední kolo. O způsobu ježdění vypovídá následující fakt. Objel jsem na kole malé parkoviště, kde bylo po obvodu, po mé pravé ruce zaparkováno 45 aut. Při druhém pomalém kolečku jsem počítal nabourané a odřené karosérie. Napočítal jsem 23 odřených aut a to jsem je viděl jenom zezadu a z pravé strany.

Právě na základě výše uvedeného se mnou manželka vyjela jen jednou (asi 10 km) a více kolo nechtěla vidět, ačkoliv 50-60 km zvládá bez problémů. Já jsem výše zmíněný stav eliminoval tím, že jsem vyjížděl okolo šesté hod. ranní, kdy byl ještě minimální provoz. Jeden den jsem jezdil ve směru hodinových ručiček, druhý den opačně a vždy jsem se zajel podívat z hlavní silnice na různá místa. Nejzajímavější odbočka byla na nejvyšší horu ostrova Monte Epomeo 789 m n.m. Jak je patrné z výše uvedených rozměrů ostrova, docela to byla dřina, ale Zoncolan to nebyl. Pěkná asfaltová silnička vedla odhadem do 650 m n.m., pak byl kousek betonu po kterém se už jet na silničce nedalo a dále už byla pěšinka, kde jsem místy kolo před sebou tlačil a místy poponesl. V silničních tretrách to byl zážitek, ale odměnou byl fantastický výhled prakticky na celý ostrov. Hodně mně mrzelo, že jsem s sebou nevzal fotoaparát. Každý den jsem potkal tak 2-5 cyklistů (ty samé?), jeden den dokonce skupinu asi 8, kteří trénovali.

Mám-li dojít k závěru, tak se domnívám že:

1. Budu-li si chtít užít pořádnou cyklistickou dovolenou, rozhodně nepojedu na Ischii
2. Budu-li chtít poznat Ischii, případně pojedu s rodinou která nesportuje, zvolím termín mimo hlavní sezónu a pak si kolo vezmu s tím, že budu vyjíždět brzy ráno, kdy není ještě silný provoz 
3. Jsem-li sváteční cyklista, na Ischii určitě bez kola

Informace:

• ubytování zajistit předem, německé CK vyjdou levněji nežli české www.ckneckermann.cz
• trajekt zajišťuje několik společností, možno jet z Puzzuoli nebo z Neapole. Ve vedlejší sezóně není nutná rezervace, jinak přes www.ok-ferry.de 
• při cestě tam jsme přespali v Orvietu, v hotelu asi 2 km od sjezdu z dálnice, pobyt jsem rezervoval přes www.viamichelin.de a pak jsem jednal přes www.booking.com Hotel Ristorante Umbria se snídaní vyšel na 34,5 €/1
• podrobné informace k ostrovu lze sehnat na www.wikipedia.cz, k cestě na zmíněném michelinu či jiném plánovači, zajímavé jsou rovněž informace z Google Earth (včetně fotek)
• navigaci mám aktualizovanou, ale na ostrově fungovala zmatečně až jsem ji vypnul