Letos opět s Mamutem, líbí se nám precizní připravenost tras i znalost místa, kde vedou trasy po cyklo i neznačených cestách. V únoru vybíráme zájezd, vzácně se shodneme na termínu a místu. Původně jsme chtěly ve složení Helena, Lenka a já zdolat Grossglockner, ale bohužel zájezd byl již koncem února vyprodaný, další varianta bylo opět moře, ale i tento zájezd byl vyprodán, takže nakonec lázně Zreče na nás zbyly. Měsíc před odjezdem jsem upadla na koleno, tím mi byla zjištěna artróza 3 stupně, z kolena mi byla vytažena krev, dostala jsem podpůrnou injekci, za dva týdny další a zobala jsem Cordosulf a jiné podpůrné kloubní preparáty. Koleno se umoudřilo, před odjezdem jsem už šlapala na kole skoro jako dřív.
čtvrtek odjezd před půlnocí z Prahy, poslední nastupují v Českých Budějovicích, to už všichni spíme.
pátek, po deváté hodině bus zastavuje poblíž Rakouské vesničky Sankt Oswald ob Eibiswald v noci asi pršelo, protože tráva je mokrá a všude louže, ale začíná být příjemné teplo. Čeká nás 70 km dlouhá etapa zvlněnou krajinou pastvin a luk, zakončení u Slovinských hranic. Trasa je opět ošipkovaná průvodcem, tentokrát je to Jaroslav. Cesty jsou většinou šotolinové, občas asfalt. Zakončujeme dnešní etapu v malém městečku s dlouhým názvem. Cestou se stihneme občerstvit borůvkami, takové velké keře jsem ještě neviděla. Do lázní Zreče přijíždíme těsně před večeří, stihneme se osprchovat, na recepci je připraven uvítací drink a po vydatné večeři si jdeme zaplavat a zkusit některou ze saun. Sice máme saunu i v naší koupelně, ale vzhledem k venkovní teplotě ji nezapínáme.
Ujeto 63 km nastoupáno 850 m
sobota, po snídani se busem přesuneme do střediska Rogla, nevynecháme rozhlednu na vrcholu, pak už jedeme lesními cestami a úzkými asfaltkami po jižním úbočí Pohorje, přes horské farmy a zapadlé vesničky. Do hotelu dojíždíme na kolech, ještě si dnešní trasu prodloužíme o dva kostely, co jsou skoro na trase, ovšem na kopci. Helena celou cestu občas vybíhá na blízké kopce, neb má aplikaci Vrchobraní. My s Lenkou hlídáme kola a než stihneme dojíst tyčinku nebo jablko, je Helena nazpět.
Po večeři opat bazén, holky ještě zkoušejí další a další sauny, mně stačí vířivka a plavání.
Ujeto 64 km nastoupáno 838 m
neděle, po snídani odjíždíme busem do Rakouska, první polovina etapy vede idylickou oblastí Štýrska kolem vinic po úzkých silničkách vinoucích se malebným vinařským krajem. Kopce jsou krátké a vydatné, vůbec mi není jasné, jak v téhle nakloněné rovině trhají hrozny. Přejedeme do Slovinska na hranici je opravdu budka a v ní celník, nám jen zamává a pozdraví. I tady jedeme kolem vinic a dnešní etapa končí v Maribolu, kde je hezké historické centrum a také nejspíš nejstarší odrůda vinné révy na světě Stará trta. Bohužel při dojezdu do města začíná pršet, stačí sice slabá bunda, ale jezdit v dešti po centru se nám nechce, takže ani nestarší vinnou révu nevidíme. Návrat busem zpět do hotelu, po večeři zase plavání a bublinkování.
Ujeto 50 km nastoupoáno 650 m
pondělí, po snídani nás opět bus odveze na Roglu, tentokrát jedeme na opačnou stranu Pohorje. Pod Peškem si ostatní účastníci zájezdu dávají první kávu nebo pivo, my jedeme dál, ale až poté co Helena vyběhne na vrchol, Lenka loví kešku, ale myslím, že jí nenašla. Ještě zajedeme pod Brvni vrch a pak už šotolinovou cestou, po které občas projede i auto klesáme podle potoka co pramenil u Peška. Již ráno jsme se domluvili s průvodcem, že do Maribolu zajíždět nebudeme a vrátíme se do hotelu opět na kolech. Výhledy jsou nádherné, slunce pálí, jezdíme jen v tílku a kraťasech. Bohužel Lenka na jedné z kamenitých cest píchla zadní kolo. No i na to jsme připravené. Lenka má sprej, já konečně po delší době vyzkouším v terénu kompresor. Za 20 minut máme opraveno a pokračujeme dál kocháme se výhledy a sjezdy, ale také výjezdy jsou někdy dost kruté. Cestou potkáváme občas někoho z naší skupiny, většinou jsou to e-kola, jsme často obdivovány, že šlapeme „za své" a to nás samozřejmě těší. Po dojezdu a po večeři opět plavání, saunování a bublinkování ve vířivkách.
Ujeto 61 km nastoupáno 597 m
V úterý se loučíme s hotelem, po snídani za slunečného a teplého rána odjíždíme do městečka Velenje. Po bývalé železnici, cyklostezka byla otevřena letos v květnu a opravdu září novotou, tunely jsou krátké osvětlené i ten delší byl bezpečný a osvětlený. Opět zajíždíme k nedalekému kostelíku. V Dravogradu se smočíme na soutoku Drávy, přejedeme most přes divokou Drávu a za chvíli jsme u busu, který stojí u sportovního areálu. Převlékáme se do cestovního, jsme téměř na hranicích s Rakouskem, takže za chvíli najíždí bus na dálnici, kde je kolona, která nás trochu zbrzdí, ale poslední metro stíhá Helena bez problémů. A tím končí naše letošní krátká dovolená s cestovkou, kterou máme rádi.
Ujeto 42 km nastoupáno 292 m
Celkem najeto 280 km 3227 výškových metrů
Moje koleno se v lázních zotavilo, plavání a jízda na kole je asi nejlepší léčba na klouby. Příští rok asi budeme muset objednat zájezd už v lednu, jestli to bude vysněný výjezd na Grossglockner to zatím nevím.