Dunajská cyklostezka s dětmi nejen ve vozíku (2/2)

Den šestý: kemp - Linz 27 km (M 7,5 km)

Ranní obloha pod mrakem, hurá! Roman kontroluje kola a zjišťuje hnutou brzdu na Májině kole. Jak dlouho asi takhle šlape, nevíme. Důležitý bod každého rána, doteď zanedbávaný a omezený na zjištění defektů - kontrola funkčnosti kol!

U elektrárny před Ottensheimem svačíme (doporučuji popojet dál od Dunaje, na přítoku jsou kaskády, hezčí prostředí k pauze), ale hned na kraji městečka stojíme znovu - tak pěkné velké hřiště a ve stínu si nemůžeme nechat ujít!

Stezka na Linec nám dává zabrat. Odbočila od řeky, čeká nás několik odboček, přejezd kolejí v kopci, s nutností se proplést mezi "zábranami" (s vozíkem a nákladem fakt žůžo). Zbytek cesty do Lince podél rušné hlavní silnice.
V Purchenau sjíždíme k obchoďáku nakoupit - zítra je neděle, navíc má být hnusně. Pod obchodem další skvělé hřiště, oběd dáme tady. Stín, stolky, pod kopečkem potůček.

Hned na kraji Linze stavíme u první pláže. Ačkoli je už skoro půl čtvrté, vedro je úmorné. Jáchym usnul chvíli před zastavením, koupačku skoro celou prospal. Do kempu u jezera Pleschinger dojíždíme pozdě odpoledne. Je tu málo místa, stany všude kolem. Zdravíme několik rodin, se kterými už jsme se po cestě potkali (hlavně Francouzi), německou rodinu se čtyřmi dětmi (z toho 2 malé ve vozíku). Zvládli jsme ještě jedno koupání, večeři, nabít telefony a spát.

Den sedmý: Linz - Au 30 km (M 10 km)

V noci přišla bouřka a strašlivý liják. Prší až do 10 hodin. Ze stanu pozorujeme, jak sousední rodinky balí. Někteří odjíždí ještě za docela silného deště. Byli jsme odhodláni zůstat v kempu celý den, ale když déšť ustával a předpověď v mobilu vypadala příznivě, startujeme. Kdyby nás nehnal mrak, Majda by nejspíš šlapala dál.

Déšť zesílil, stavíme aspoň na sušenku. Po chvíli pokračujeme, ale v polích je to už moc. Zastavujeme pod stromy, nakládáme Majdu do vozíku, natahuju přes něj pláštěnku a uháníme k přívozu.
Za řekou už je to slejvák, zapadáme do známé cukrárny - slibujeme ji dětem od včera. Během zahřívání se déšť slábne, vyrážíme na posledních 5 kilometrů. I ty stačily Jáchovi k usnutí.

Kemp v Au známe z předchozích dvou cest po Dunajské. Stan stavíme za mrholení a Májina trucování, že chce na hřiště. Zatímco Jácha dospává ve stanu, já s malou vyrážíme na chvíli na hřiště a vaříme večeři.
Před spaním ještě pouštíme dětem pohádku, máme toho sami dost. Musíme vyzkoušet nové sociálky, oproti starým jsou sice dál, ale zato je tam teploučko. Poprvé vytahujeme "pyžama" a zalézáme do spacáků.

Den osmý: Au - Wallsee - Ardagger Markt - Willersbach 46 km (Mája 14 km)

Ráno je opravdu hezky. Z kempu odjíždíme jako jedni z posledních, sušíme stan, včera zmoklé oblečení, vozík - voda šla odspodu. Děti se zabavily na hřišti vedle kempu.

Dnes nás doprovází protivítr, tak Majda dává během své ranní hodinky 8 kilometrů. Přes přehradu přejíždíme na pravý břeh. V městečku Walsee odbočujeme ze stezky do centra nakoupit. Silnička vede do prudkého kopce kolem zámku.

Dál se stezka kroutí mezi poli. U malé boudičky kupujeme okurky (naber, kolik chceš a kolik chceš zaplať).
Ve vesnici Ardagger Markt je obchod, hned na kraji vesnice a bez krpálu :) Na konci vesnice zastavujeme u slepého ramene řeky, na hřišti u zavřené restaurace, písek, potůček, stín. Co víc si přát?

Pokračujeme po pravém břehu, užíváme si výhledu na Grein (tam jsme kempovali loni, skvělá zmrzka!). Na téhle straně je více stínu, jsme chráněni před protivětrem. Do kempu dojíždí Majda sama. Je to zatím nejmenší z malých kempů, stan stavíme na jednom z posledních míst. Recepce a sociálky jsou v penzionu přes silnici.

Den devátý: Willersbach - Ybbs - Marbach - Emmersdorf - Schonbuhel 40 km (Mája 13 km)

Balení bylo rychlé, vyrazili jsme hned po deváté hodině. Do Ybbsu jedeme převážně po silnici.V Ybbsu po pauze na zmrzlinu přejíždíme na levý břeh. Už je zase vedro. V Marbachu se staví protipovodňová hráz, objíždíme městečkem. Zastíněný plácek na oběd nacházíme až proti Pochlarnu, ale bez koupání. To nacházíme u Sankt Georgenu, na levém přítoku je jakési jezírko (opodál je hospůdka, ale tu taktně zamlčujeme).

Odjíždíme, když už je snesitelná teplota. Jácha usíná, Majda ještě chce šlapat. Zvládla vyjet i na most v Emmersdorfu. Za mostem 18% klesání, raději s ní kolo vedu, zadní torpédo tak dobře neubrzdí. Těsně před kempem naše malá cyklistka náhle sjíždí z chodníku cyklostezky do silnice. Naštěstí nejelo žádné auto. Ale lekly jsme se dost. Obě.

Kemp známe z loňska, letos ale není po dlouhých deštích, tak je hladina Dunaje v normálu a můžeme se pod zámkem vykoupat. Dětem se blbnutí v proudu řeky nelíbí, raději si staví věže z oblázků. Večer si dáváme večeři v restauraci. Naštěstí obsluhuje kluk ze Slovenska, tak nám pomáhá s výběrem jídla. Jen tedy ty ceny... Asi nejdražší restaurace v kempu, co jsme si mohli vybrat :)

Den desátý: Schonbuhel - Rossatz - Traismauer - Zwentendorf 62 km (Mája 17 km)

Příjemná teplota a mírný větřík vylepšují ranní výšlap do kopce i dlouhý sjezd dolů. Za námi se žene mrak, zastavujeme v Aggsteinu na „vitaminen bomb" (kelímek se švestkami, broskvemi, hruškami...). Spadlo jen pár kapek, tak jedeme dál.
V Rossatzu zastávka na hřišti - děti nejvíce baví stěhovat dětskou lavičku a hrát si na divadlo. Místní obchod nahoře na kopci má bohužel odpoledne pauzu, otvírá až v půl páté, tak obědváme ze zásob a jedeme dál.
Na konci Mauternu je Spar přístupný pohodlně z cyklostezky, doplňujeme zásoby. Následující hodina a půl je ale za trest. Děsné vedro, stezka vede po hrázi, nikde stín, koupání žádné. Jen trochu protivítr.

U Nussdorfu kupujeme v předraženém infocentru aspoň dětem zmrzlinu, oplachujeme se. Po dalších 5 kilometrech odbočujeme do Traismaueru - sotva 1,5 kilometru od řeky jsou jezera s travnatou plochou. Písčitý břeh pro děti, super osvěžení. Asi uprostřed druhého jezera je hospůdka a záchody.

Původně jsme chtěli zakempovat tady ve městě, ale navečer je příjemně, pokračujeme tedy dál do příjemného kempu ve Zwentendorfu. Jáchym se cestou prospal, nemá připomínky k rychlosti jízdy, tak Mája ještě na vlastní žádost šlape.

V kempu potkáváme naše "známé" Francouze z Marseiiles. Jedou od Mnichova do Budapešti. Tatínek na svém speciálně upraveném kole veze vpředu na „lehokole" syna cca 10letého, zřejmě po obrně. Za sebou táhne nebo na cyklosedačce veze mladšího, tak 4letého. Třetí synek šlape sám a brašnami, maminka za sebou ještě táhne nákladní vozík. Jinak potkáváme hlavně starší páry, „sportovci" jedou proti proudu.

Je tu jen jedna pánská a jedna dámská sprcha, v kempu velká parta Italů, tak se Roman dostává do sprchy až v noci. My s Májou ji stihly ještě před večeří. Jácha ustál i přenesení z vozíku a spal až do rána. Mája naopak spánek odmítá, tak ještě na hřiště vedle kempu, do stanu ji dostanu až za tmy. V noci se mi zdá, že dost hicuje, tak ji alespoň vybaluji ze spacáku.

Den jedenáctý: Zwentendorf - Klosterneuburg 37 km
Mája ráno pospává, my po bouřce sušíme stan. I tak jsme vyŕazili už po deváté. Po nákupu zalézají do vozíku obě děti, ujíždíme před dalším mrakem. Déšť nás naštěstí míjí.

Zastavujeme na hřišti v Tullnu, děti se vyblbly, slízali jsme zmrzku a jedeme. Dál pokračujeme po hrázi, koukáme na chatky schované za ní - bývají vyhnané do výšky, asi aby obyvatelé alespoň trochu viděli na Dunaj.

Za přehradou sjíždíme k malé vodní nádrži na přítoku. Loni to tu bylo zatopené, letos si užíváme koupání. Je pod mrakem. Odpoledne začíná Mája zase hořet, navíc se blíží bouřka. Balíme a vyrážíme.

O chvíli později začíná pršet, nacházíme momentálně prázdné garážové stání a schováváme se. Po čtvrt hodině leje jako z konve, to bychom jen tak neustáli.
Do kempu v Klosterneuburgu dojíždíme po pusté stezce, se spícími dětmi. Mají narváno, ale cyklisty berou. Jen plácek nic moc, hned u vjezdu, bez trávy, ale máme aspoň lavičky se stolkem. Děti se během stavění stanu budí, jsou protivné. Hlavně Majda. Vytahuji ji až do hotového, po chvíli si sama řekla o prášek. Jen zabral, už řádí.
Noční bouřka byla výživná, div nám neuletěl stan. Ale skoro nepršelo. Později se dozvídáme, že na Moravě lámala stromy.

Den dvanáctý: návštěva Vídně

Kluci jdou na nákup, Mája ještě spí. Po probuzení je jí dobře, tak vyrážíme vlakem do Vídně.
Nejprve na hlavní nádraží vystát frontu na lístky. Rozhodli jsme se, že vzhledem k Májině zdravotnímu stavu nepojedeme až do Bratislavy, ale vrátíme se domů už odsud. Volná místa pro kola mají jen na zítra, tak je to jasné.
S mrzutými znuděnými dětmi jedeme metrem do ZOO. Nejvíc času trávíme v podmořském světě. Mája se nese v šátku (s její vahou sotva 16 kilo to ještě jde), ale u lachtanů ožívá a leze všude. Takže zkusíme i Prater.
Jde nám hlava kolem ze všech těch atrakcí, ale nejdřív musíme na vláček. Náš mašinkofil nechce po dvacetiminutové jízdě pryč, ale nechá se ukecat na autíčka. Do kempu se vracíme až skoro v osm.

Den třináctý: do Vídně a domů 18,5 km

Vlak jede až po jedné hodině, tak ráno nespěcháme. V klidu balíme, nakupujeme zásoby na cestu.

Po čtyřech kilometrech jízdy míjíme zaprášenou ceduli WIEN. Cvaknu jednu rychlou a nekvalitní fotku, ono taky na tomto průmyslovém předměstí to není nijak krásné. K centru to máme 6 kilometrů podél kanálu. K nádraží nás vedou cyklopruhy a ukazatele, jen děti ve vozíku se nudí. Celou cestu poslouchám od Jáchy: „Maminko, už jedeme domů? A kdy už pojedeme domů? Pojedeme vlakem?" A když konečně jedeme na vlak, chce tramvaje a metro.

Vlak má odjezd z nástupiště v patře, je to komedie všechno odstěhovat. Podle cedule mají být vagóny pro kola na začátku vlaku, tak se tam chystáme, odstrojujeme, připravujeme se na rychlé naložení. Vlak přijel sotva 10 minut před odjezdem, mraky lidí kolem. A náš vagon na opačné straně! Tak rychle zapřáhnout vozík s brašnami, popadnout děti a úprk davem. Na rozdíl od toho „našeho" českého rychlíku jsou tady místa pro kola přímo ve vagonu, místo pro vozík není vůbec - musíme ho složit a přikurtovat na poslední plošině. Brašny skládáme kolem kol, ostatní boxy pro zavazadla jsou již plné obřích kufrů. Děti, batůžek s jídlem a část bagáže vlečeme o dva vagony dál, kde máme místenku. Uff… Čtyřhodinová cesta do Prahy byla rychlá, prcci klidní. Naobědvali se, díky wifině koukali část cesty na pohádky, sledovali krajinu. My zatím debatovali, kam za rok…