Vysoké Tatry – Nízké Tatry – pěšky i na kole

Bez plánu, kam letos vyrazit jsme na poslední chvíli oprášili předloňské prozkoumávání Nízkých Tater v okolí Ďumbieru. Ubytování sháníme na poslední chvíli a nikde není volno. Nakonec nacházíme volný apartmán v Pribylině, Západní Tatry - Roháče tu končí, Vysoké Tatry začínají a Nízké jsou také na dohled, navíc na kole se tu dá jezdit téměř všude, když stačí síly a dech.

Apartmán je volný na 8 dní, my bychom rádi zůstali o den déle, ale to vyřešíme až na místě, hlavně, že jsme se zabalili a v pátek ráno odjíždíme. Ze sedla Čertovica v Nízkých Tatrách je odbočka na hřeben a vrchol Beňuška, kousek dál je útulna - chata Líška. Na jednu noc se přesuneme a přespíme v chatě. Nejásám radostí, ale spacák si beru. Zastavujeme ve Frenštátu pod Radhoštěm, kde dokoupíme pláštěnku a v Ostravici v místním pivovaře pivo, je to taková tradiční zastávka, když tudy projíždíme, zastavit u místního pivovárku. Do Pribyliny přijíždíme odpoledne, ani moc nevybalujeme a sedáme na kola.

Odpolední výšlap Ráčkovou dolinou, po červené směr Podbáňské. Nedržíme se značky, cesta je dobrá, lesem někdy po louce, vzpomínám na nedávný blog dvou co tudy jeli na těžko, asi taky tlačili jako my. Ovce mají přednost, už se smráká, takže je rádi pustíme na cestu, zvonky na krku zvoní jak o závod. Najednou jsme na pěkné asfaltové cestě, značka mizí kamsi do roští, tak šlapeme dál, až už to nejde, cesta totiž vede pod Kriváň a napojuje se na modrou značku, která je bohužel nesjízdná. V těchto kopcích je člověk docela rád, když najede na pořádnou cestu, přeci jen se kopec jede lépe po pevném povrchu než v kamení. Bohužel leckdy cesta končí a nevede nikam nebo šplhá dál do kopce a je z ní stezka pro kamzíky. Začíná se stmívat, než dojedeme na silnici, je tma. Dojezd s čelovkou kolem 21h.

26 km 465 m

19. 8 sobota. Počasí nádherné, dlouho spíme, takže odjíždíme až kolem půl jedenácté. Po silnici na Štrbské pleso, lehké stoupání, ani auta moc nejezdí. Před Třemi Studničkami je nehoda, proto asi ubylo aut. Nikomu se nic nestalo, auto je na boku a už jej hasiči nakládají na svoje auto. Kluk a holka jsou v šoku, sedí na okraji silnice, policista nám dovoluje projít, „rýchlo, bezpečně a kludně". V jednu hodinu jsme u Nového Štrbského plesa, mám hlad, a chvilka odpočinku na lavičce u plesa přijde vhod, není kam spěchat. Začíná lehce pršet, ani se mi k Popradskému plesu nechce, ale když už jsme tady, tak jedeme. Davy lidí v pláštěnkách se valí dolů, chvíli se krčíme pod smrkem, mraky se posouvají o kus dál. Na Popradském je lidí stále dost, v bufetu se zahřejeme kapustnicovou polévkou, oblékneme dlouhé rukavice a vše co sebou máme, jedeme dolů. Na Štrbském plese je už občas i sluníčko, zastavím se v cukrárně, objedeme částečně pleso, protože do pěší zóny se s koly nesmí. Zpět jedeme opět po silnici v Podbáňském zahneme na lesní cestu a podle mapy bychom měli vyjet v Koprové dolině, podařilo se a začíná pršet. Než dojedeme na silnici, prší dost a zbylých 9 km jedeme v dešti a opět dojíždíme za tmy.

76 km 1202 m

20. 8. neděle je deštivá, od včera prší, máme odpočinkový den. Po včerejším dešti je stejně všechno mokré, hlavně boty asi jen tak neuschnou. V domě je špatný signál, wifi jde jen na jednom místě a venku. Posílám gratulaci Lence, dneska slaví půl století bytí v této společnosti. Odpoledne zajedeme do Liptovského Mikuláše, došla mi baterka v kompu a z toho jsem dost nervózní, nevědět, kolik ujedu kilometrů a nastoupám metrů.

21. 8. pondělí, sluníčko svítí od rána, je sice trochu zima, ale kolem poledne bude teplo. Povídáme si s majitelem, vlastně starým otcem, ještě chodí po horách, jezdí na kole, užívá si důchodu. Stále se nás ptá, kam jedeme, večer se ptá na trasu, kudy jsme jeli. Z Pribyliny vede cyklotrasa modrá, přes pole, louku do vedlejší vesnice Vavrišovo. Modrou ztrácíme na falešné odbočce, ale po louce vede spousta cest, takže značku opět potkáváme ve vesnici a pak už nás dovede po okraji lesa až do vesnice Liptovský Peter. Kralova Lehota, najedeme na červenou a míříme k dolní nádrži na Černém Váhu. Je tu pár chalup, muzeum bývalá lesní železniční stanice, starý kostel a hřbitov. Posvačíme a jedeme po staré silnici do vesnice Šuňava. Jsou vidět vrcholky Tater, domy na Štrbském plese. Z vesnice Štrba je to do té Tatranské trochu do kopce, ale tam už nasedneme na zubačku a za 16 minut překonáme 400 výškových metrů a to za 5 euro pro nás i kola, je to zážitek skoro zdarma. A než jela zubačka, stihla jsem i kávu s větrníkem v nádražní cukrárně. Pak už po silnici, naštěstí převážně z kopce dojedeme do Pribyliny.

87 km 689 m

22. 8. úterý, Mirek si naplánoval pěší výlet na Kriváň. Odmítám jít pěšky, raději jedu sama na kole. Zastavím se ve skanzenu, pár fotek, pohled a jedu opět Ráčkovou dolinou a dál po červené směr Žiarská dolina. Podle mapy to vypadá na lesní cestu, pokud si vzpomínám na jeden z pěších výletů při návratu z Baníkova. V místě, kdy se červená noří do lesa, začínají kořeny a cesta klesá prudce dolů. Vláčím kolo po kamenech do protějšího svahu se mi vůbec nechce. Skrz les vidím pohodlnou asfaltovou cestu, nejspíš to je ta cyklistická, která vede do vsi Liptovský Ondrej. Opouštím les a jedu po pohodlné cestě. Ještě zkusím uhnout na cestu, kterou asi používají lesníci na svážení dřeva, je sice dost rozbahněná, kousek kolo vedu, ale raději se vracím zpět na asfalt, červenou značku vidím nad sebou, ale šplhat se na ni nebudu. Sjíždím do vesnice Liptovský Ondrej, odtud je to do Žiarskej doliny 7 km. Po cyklo po silnici jedu do další vesnice Konská, kolem hřbitova, který je na kopci, je z něj úžasný výhled z jedné strany Roháče, z druhé strany louky a pole, v dálce vrcholky Nízkých Tater. U chaty Baranec jsem opět na asfaltce, na kterou jsem měla dojet po červené. Sjíždím do ústí Žiarské doliny, šlapat k Žiarské chatě se mi nechtělo a trochu mne vyděsila i zákazová značka pro cyklisty, přitom u chaty půjčují koloběžky na sjezd dolů. Je sotva 14 st a mraky se honí. Mirek píše, že je na vrcholu Kriváně, je tam námraza, sem tam, skrz mraky zahlédne ostatní vrcholy. Posvačím v přístěnku a sjíždím do Žiaru, využívám polní asfaltky, kde vede cykloznačka do Veterné Poruby. Roháče jsou na dohled, dokonce vidím i Baníkovskou Ihlu, Tri Kopy, Ostrý Roháč. Abych se opět nedostala na stejnou cestu, po které jsem již jela, musím sjet až skoro do Liptovského Mikuláše. Kousek jedu po hlavní silnici, ale je tu pruh pro cyklisty, jinudy se tady nedá. V Liptovském Hrádku objevuji úžasnou kavárnu s ještě úžasnějšími dorty. Nikam nespěchám, před sebou mám sice ještě skoro 20 km, ale už jen jeden kopec a jsem doma. Do Liptovské Kokavy je to tedy pěkný táhlý kopec a pak už jen odměna v podobě Corgoně v pribylinské hospodě, kde čekám na Mirka, který skoro omrzlý se také vrací ze svého pěšího výletu.

59 km 977 m

23. 8. středa, ráno prší, vyjíždíme až kolem 11 h, Liptovská Kokava, lesem do Podbáňské. Do Koprové doliny jedeme po již objevené neznačené cestě. Na mýtině, kde je plno borůvek stojí velmi luxusní posed. Mirek dostává úžasný nápad, nač se vláčet do chaty Líška, když je tady posed, ve kterém by se dalo pohodlně přespat. Dokonce i postel s dekou uvnitř je, záklop proti medvědům a zasklené okno. Já sice nadšením nejásám, ale do pátku je času dost, něco vymyslím. V Koprové dolině posvačíme a jedeme na její konec. Kousek za zákazem pro cyklisty po modré značce zamykáme kola ve vysoké trávě a pokračujeme pěšky. Pod Hlinskou dolinou je první odbočka, my jdeme po červené, Temnosmierčanskou dolinou ke stejnojmennému plesu. Hřeben po levé straně je hranice s Polskem, kterou tvoří dvoutisícové vrcholky. Tahle část Tater je NPR a podle místních je to nekrásnější část Tater, kde nechodí davy turistů. Také od Temnosmierčanského plesa cesta nikam nevede. Také na Nefcerskou věž je vstup povolen pouze s průvodcem. Je slyšet i vidět Vojanského vodopád, který s hukotem padá do Koprovského potoka. Pár metrů pod plesem sedám na kámen a odmítám jít dál. Představa, že to samé půjdu zase dolů, se mi vůbec nelíbí, kolena mne bolí už teď. Mirek dojde k plesu, vyfotí, je tam opravdu krásně, tak třeba ještě někdy... Se soumrakem docházíme ke kolům, jakmile se chytnu řídítek, hned je mi lepé. Na sjezd navlékáme vše, co máme sebou, dlouhé nohavice i rukavice se hodí. Návrat opět za tmy.

50 km 938 m
samozřejmě jsem si neodečetla nastoupené metry pěšky, nejvyšší dosažená výška 1592 m

24. 8. čtvrtek ráno modrá obloha, trochu chladno. Mirek je opět natěšený na pěší výlet, já volím raději kolo a ještě teplou postel. Odmítám nabídku nechat se odvézt na Štrbské pleso a jezdit na kole v okolí. Mirek jde na Koprovský štít. Představa, že se zítra po celodenním výletě budu stěhovat do posedu, se mi vůbec nelíbí a dnes mám poslední den vymyslet a zrealizovat náhradní variantu na přespání. Jedu tedy opět Ráčkovou dolinou, zastavuji v kempu a ptám se na možnost přespání na jednu noc. Volno mají v ubytovně Jakubina, 8,40 na osobu, auto za 2,50, hned se mi šlape radostněji, přeci jen postel a sprcha u mne vyhrává. Z červené značky uhýbám na modrou cyklo a lesem sjedu do Jakubovan, uprostřed polí je široký asfaltový pruh co vypadá jako letiště, později se od majitele co u něj bydlíme, dozvídám, že to dřív bylo opravdu využívané letiště pro místní leteckou posádku. Mirek si vzpomene na kamaráda Jaroslava, co tady sloužil jako voják. No vida, jak je ten svět malý. Dneska letiště slouží jako cvičná plocha na bruslení. Liptovský Ondrej, tady už to znám, ještě zajíždím k pramenu, ale lézt k potoku se mi nechce, musí mi tedy vydržet voda v lahvi. Beňadíková, to je vesnice, přejedu hlavní silnici, řeku Váh, dálnici a jsem ve vesnici Závažná Poruba. Po červené cyklo šlapu na Iľanovo, úžasné výhledy, modrá obloha z vrcholku pole vidím skoro celou Maru. Do vesničky Ploštýn je to pěkný kopec dolů. Nazpět musím jet jinudy, šlapat by se mi to rozhodně nechtělo. Mířím do Demänovské doliny. Do Pavčiny Lehoty na rozhlednu už to bohužel nestihnu. Po loukách a lesem dojedu do ústí Demänovské doliny, všude plno restaurací a taky lidí. Vesnice Demänová je předměstí Liptovského Mikuláše, penziony, restaurace, naštěstí silnice je široká a brzy najedu na cyklostezku, co vede podél Váhu. Uhorská Ves, Liptovský Ján a jsem opět v Liptovském Hrádku v cukrárně. Podél říčky Bělá, dojedu do vsi Dovalovo, Liptovská Kokava a za pět minut 17h vbíhám do potravin v Pribylině, abych koupila pečivo na večer a ráno. V místní hospodě se odměním klobásou a Corgoněm. I když je oproti jiným večerům teplo, necháme si zatopit v krbu, poslední večer před balením.
Oznamuji Mirkovi svůj plán přestěhovat se do kempu, nakonec souhlasí, možnost odejít do posedu nevyužije.

69 km 756 m

25. 8. pátek ráno v 8h balíme a přesouváme se do kempu ATC Ráčkova dolina. Věci necháváme v autě, nasadíme přední kola a jedeme na poslední společný výlet. I Mirka už bolí nohy po výšlapech na dva vrcholy, co mají přes dva tisíce metrů. Přes Liptovskou Kokavu, podél dálnice zahneme na zelenou cyklo, nejprve stará asfaltka, pak louka, kde se cesta jen tuší. Vesnice Hybe, domky téměř zchátralé, ale 3 satelity jsou na každém z nich. Kolem družstva po louce, okraji lesa a jsme u Bílého Váhu. Poznáváme cestu, po které jsme jeli před 2 roky, vede tu trať, často vidíme místní vlaky i rychlíky. Východná, kousek po modré a pak už neznačená lesní cesta, co v mapě vypadá jako asfaltka, ve skutečnosti je to travnatá cesta, občas je potřeba kolo tlačit. Když se konečně cesta změní na dobře sjízdnou, končí v řece Biely Váh, naštěstí je teplo a kameny jsou ohlazené, přebrodíme. Vesnice Važec, doplníme tekutiny v podobě kofoly, dokonce tu mají otevřenou cukrárnu, ale to bychom nestihli električku, tak šlapeme dál. Abychom nejeli znova přes Štrbu, volíme hlavní silnici č. 18, naštěstí aut moc nejezdí, je tu široký pruh, kde se dá pohodlně jet. V Tatranské Štrbě si dám v cukrárně kávu, Mirek jde fotit vlaky. Električkou se opět za 5 E necháme vyvézt na Štrbské pleso a pak už skoro z kopce jedeme nazpět do Pribyliny. Tentokrát ovšem ještě poslední 3 km Ráčkovou dolinou do kopce do kempu. Naložíme kola, ubytujeme se a jdeme konečně do hospody. Poslední objednávka na jídlo končí za 15 minut, tak stíháme naše první a poslední halušky o letošní dovolené. Máme hrozný hlad, tak ještě objednáváme hustou držkovou polévku a vše zapíjíme Zlatým bažantem. V deset jsme osprchovaní, voda byla teplá a nikoho jsem ve společné sprše nepotkala. Na posedu by sice byly vidět hvězdy, ale dávám přednost teplé vodě a posteli.

77 km 756 m

Celkem 444 km nastoupané metry 5783m