Jaro pokročilo, takže je čas na další cyklovýlet. Jako první letošní přišla na řadu jízda podél Labe z Vrchlabí do Hřenska.
Do Vrchlabí jsem se vypravil vlakem v pondělí 12.6. Cesta byla pestrá, protože cestovalo hodně školáků na školních výletech. Byl jsem jenom pozorovatel a moc jsem se bavil. Nejdříve jely jenom děti z prvního stupně ZDŠ. Tady bylo vidět, jak je to nezkažená mládež. Děti měly respekt ze svého učitele, dost se vyptávaly a pan učitel byl skutečně osobnost. Vyprávěl co bude, co děti uvidí a i já jsem nadšeně poslouchal. Pan učitel byl na tento školní výlet evidentně připraven.
Po přestupu v Liberci již byli ve vlaku středoškoláci. V jejich chování byl propastný rozdíl, od chování žáků ZDŠ. Vyloženě svoji učitelku provokovali. Neustále tlačítkem otvírali spojovací dveře, což přivádělo učitelku k zoufalství. S vážnou tváří ji ale tvrdili, že to otvírání dveří způsobuje ona, že stojí blízko dveří a že se spíná senzor na otvírání. Když odstoupila od dveří, tak studenti tvrdili, že to otvírání dveří způsobuje její mobil, co má v báglu. Když odstěhovala bágl, tak tvrdili, že asi vyzařuje nějaké vlny, které otvírají dveře a že je kárá neoprávněně. No spratci.
Po přestupu ve Staré Pace nastoupilo do vláčku asi 50 dívek. Tady musím říci. že se chovaly velice slušně. Vlak byl řádně natřískaný lidmi, ale tato děvčata byla velmi slušná a ochotná pomoci ostatním. Po přestupu v Kunčicích, když jsem viděl co lidí se žene do jednovagonového motoráčku, tak jsem to vzdal, cpát se tam ještě s naloženým kolem. Takže jsem to raději do Vrchlabí dojel na kole. V kempu bylo málo lidí. Asi čtyři karavany a dva stany. Přeci jenom je teprve polovina června.
V úterý ráno jsem z kempu vyrazil asi v půl desáté. Zprvu cesta vedla zahrádkářskou kolonií. Pak se ale vjelo na silnici a tak se jelo až do Hostinného. Nutno říci, že silnice není moc frekventovaná, takže to šlo. Průjezd přes Hostinné byl excelentní. Po vjezdu do města nejdříve cyklopruh, a pak cyklostezka vedená mimo provoz kolem Labe. Moc pěkně vyřešeno. Až za Nemojov se jelo zase po sinici, ale pak jsem přijel k přehradě Les Království. Dlouho už jsem neviděl tak krásnou stavbu. Nádherná kamenická práce. Celá přehrada je poskládána z přírodního kamene, minimum betonu, jenom a jenom kámen. Tady se projektanti a stavebníci skutečně vyznamenali. Dlouho stojím a koukám na tu nádheru, co naši předkové dokázali postavit. Je to skvostné dílo. Pak následoval Dvůr Králové. Příjezd byl po frekventované sinici, hodně kamionů, ale průjezd městem byl dobrý. Jelo se jakýmsi parkem podél Labe. Nejlépe se ale jelo od Kusku do Hradce Králové. To je pro dálkového cyklistu skutečné svezení. Cyklostezky vedly zásadně mimo provoz a podél Labe. Kilometry přibývaly a bylo se na co dívat. Průjezd přes Hradec byl dobrý. Vše přehledně značeno. Z Labské cyklostezky jsem uhnul u soutoku Labe a Orlice a zamířil do kempu Stříbrný rybník. V kempu bylo sice víc lidí nežli včera, ale je vidět, že sezona ještě nezačala. Jinak dnešní den byl cyklisticky pohodový. Jelo se z hor do nížiny, takže stoupání minimum. A značení bylo vynikající, vůbec jsem nemusel použít mapu. Stačilo držet se značení cyklotrasa č.2. Dnešní den jsem ujel 82 km
.
Ve středu jsem plánoval dojet do Poděbrad. Z kempu jsem jel zpět k soutoku Labe a Orlice, kde jsem se napojil na cyklostezku Labská č.2. Zpočátku se jelo po cyklostezkách mimo provoz. Ale u Penny se najelo na frekventovanou silnici. A jelo se po ní až do Brozan. Nevím, jestli je to správné řešení vést dálkovou trasu po této silnici. Když mohou mít cyklopruh mimo silnici jinde, tak proč ne mezi Hradcem a Pardubicemi. Z Brozan zase paráda po cyklostezce podél Labe. Průjezd přes Pardubice dobrý a za městem taky. Tady mně dojela dívčina, asi tak 17 let, a jak najela vedle, tak pozdravila a povídá "Kam jedete?". Tak vysvětlím svoji trasu a ona opáčí, že loni byli s partou na Dunajské cyklostezce. Moc se jí to prý líbilo, a že letos určitě někam zase vyrazí. Tak já jsem popsal všechny moje cyklovýlety, které jsem absolvoval a které se ještě chystám absolvovat. Já ale jezdím jenom po Čechách. Neumím jazyky, takže bych si neuměl koupit ani rohlík, natož se někde zeptat na cestu. Takhle jsme diskutovali a najednou za mostem přes Labe, co provoz řídí semafory, holčina povídá že odbočuje a byla pryč. Bylo to příjemné zpestření jízdy. Ani nevím odkud a kam jela.
Dál byla cesta pestrá, chvíli se jelo lesem po lesní cestě, chvíli taky krajem louky a zajímavý byl Semínský akvadukt, stejně jako cesta kolem Kladrubských hřebčínů. Dále jsem jel přímo do Týnce n. L. a za Lžovicema, když jsem viděl kam vedou cyklostezku, na jakou hrůznou polní cestu, kudy by měl problém projet traktor, tak koukám do mapy kudy to objet. Vybírám to nejjednodušší. Po silnici přímo do Kolína. Tam je cyklostezka navedena k řece a po chvíli se vjede do lesa na prašnou cestu. K řece se vrací u Klavarského jezu. Když jsem zastavil abych si ho vyfotil, tak proti mně přijel cyklista. Kouká na moje bágly a ptá se kam mířím. Říkám mu, že chci jet po dvojce až do Poděbrad. Prý je to nerozum. Jet podél řeky s naloženým kolem nedoporučuje. Ať prý jedu na Veltruby a Velký Osek, že to je daleko pohodovější jízda. Provozu ať prý se nebojím, že vedle silnice je cyklostezka. Dal jsem na něj a udělal jsem dobře. Jelo se skutečně pohodově až do Liblic, odkud vedla cyklostezka až na soutok Labe a Cidliny a pak podle řeky až do kempu před Poděbrady. I když jedu cyklotrasu Labská, tak dnes jsem si Labe moc neužil. Dlouhé kilometry se jelo mimo řeku. Podél řeky to bylo jen zpočátku v H. Králové, pak v Pardubicích, kousek v Kolíně a pak až od soutoku Cidliny a Labe. Kemp je mimo město a v tuto dobu nebyl moc obsazený. Se stanem jsem byl sám, pár bylo karavanů a pár chatek obsadili studenti. Dnešní den jsem ujel 95 km.
Tak jsem si včera liboval, jak okolo Kolína jsem se vyhnul těžko sjízdným cestám s naloženým kolem, tak ve čtvrtek jsem si těch rozbitých cest užil dost a dost. Z kempu do Poděbrad to byla pohodová jízda podél řeky. Přes Poděbrady taky. To se jede jenom podél řeky a do města se vůbec nezajíždí. Město nakonec znám, před pár lety jsme tu byli s moraváky v lázních. Z Poděbrad jsem jel po pravé straně řeky. Až za Nymburk to byl asfalt, místy ale dost hrbatý. Buď od kořenů stromů nebo po zimě zvednutý mrazem. S naloženým kolem nic moc jízda. Za Nymburkem změna povrchu. Vyjetá pěšina od jízdních kol, tvrdá, rovná, jedním slovem paráda. Opravdu krásné svezení. Tam, kde jezdí jenom cyklisté, tak se výmoly neudělají. Tam, kde jezdí auta nebo traktory, tak z každé malé louže je výmol. A takové byly cesty okolo Byšiček. Před i za. Samý výmol, hluboké koleje, jelo se moc špatně. Za Káraným jsem se zajel podívat k soutoku Labe a Jizery. Lze se dostat až na špičku soutoku. Za Kostelcem n.L. zase začala špatná cesta a trvala až do Mělníka. Buď samý výmol nebo obří kočičí hlavy, hrbaté a nestejně vysoko uložené. Každá spára znamenala ránu do kola a potažmo ránu do zadku. Dlouho už jsem nebyl tak vytřesenej. A ruce mně už dlouho taky takhle moc nebolely. Jestli tento úsek ještě někdy pojedu, tak zkusím druhý břeh. Horší už to být nemůže. Když jsem se občas podíval na druhý břeh, tak se mi zdálo, že tam cyklisté jedou svižněji. Dnešní den jsem ujel 76 km. a z toho tak 50 bylo po necestách. Průjezd Mělníkem taky nic moc. Dálková trasa č. 2 vede po rušné silnici plné aut a ani není vyznačen jízdní pruh pro cyklisty. Jen piktogramy na vozovce. Zato ale kemp mají vynikající. Sice dražší, ale vše na úrovni. Snad zítřejší den bude pohodovější.
V noci na pátek přišla bouřka. Dost pršelo, ale v kempu mají výborně vyřešeno odvodnění. Prostory pro stany jsou výše než cesty, takže voda odtéká od stanů a stany nikdy neplavou. Ráno dost foukalo, tak stan oschnul rychle a po deváté už jsem byl na cestě. Nejdříve jsem zamířil na vyhlídku na soutok Labe a Vltavy. Bylo tam dost lidí, za mnou přijela velká skupina cyklistů, tak jsem se ani moc dlouho nezdržoval, jenom udělal jeden snímek a vyjíždím na trasu. Cyklostezka vede po levém břehu řeky a tady je to ideální pro jízdu s kolem na těžko. Kolem elektrárny se dojede do Račic. Veslařský areál byl otevřený, tak jsem zajel až ke kanálu. Chvilku jsem koukal na jednoho kanoistu jak trénoval start. Docela jsem byl překvapen, jak mohutné záběry pádlem používal. V televizi to tak nevypadá. V Roudnici se přejíždí most přes řeku. Pro cyklistu nic příjemnýho. Vozovka je docela uzoučká. Raději jsem volil jízdu po chodníku. Až do Litoměřic se jelo velmi dobře, příjemné bylo posezení v bistru u Trumpetky. Za Litoměřicemi jsem na chvíli zastavil a přijeli dva chlapíci na elektrokolech. A ptají se na cestu do Ústí. Tak jim to vysvětlím a specielně je upozorním na odbočku do Žernosek. Aby to nepřejeli, tak jako já před lety. Když mně asi za hodinu předjížděli, tak jeden mi oznámil: Tu odbočku jsme přejeli a dojeli jsme k nějakýmu jezeru. Takže stejně jako kdysi já. Nádherný je průjezd Bránou Čech. Moc hezká místa, kudy řeka vede svůj tok. Strmé stráně dolů k řece hodně zeleně a dole řeka. Vjezd do Ústí otevírá pohled na hrad Střekov na skále. Zajímavé je taky Masarykovo zdymadlo. Přes něj vede lávka pro pěší a cyklisty. Je toho tady hodně k vidění. Průjezd Ústím je klasicky po cyklostezce, podél řeky mimo provoz. Pro dnešní noc jsem si vybral kemp Formule v Nebočadech. Kemp to byl přívětivý, obsluha příjemná, ale jedno velké minus má. Umývárna je společná se záchody, kam chodí hosté z restaurace. Takže se tam myjete nebo si čistíte zuby a kolem vás chodí hosté z restaurace na záchod. Příště si vyberu jiný kemp. Dnešní den jsem ujel 90 km. a bylo to celé proti silnému větru, takže to byla docela dřina. Doufám, že zítra bude opět foukat od západu. To by mi foukalo do zad.
V sobotu ráno, když balím, tak mi v hlavě na chvíli zahlodá červíček. Což takhle dojet do Děčína na nádraží a vlakem jsem doma za 2 hod. Ihned červíčka zaplaším a vyrážím na trasu. Když dojedu do Děčína a u Kamenného mostu vidím cyklostezku Ploučnice, kolem stejnojmenné řeky, tak je tu zase červíček. Po ní bych to zvládnul domů v pohodě a téměř po rovině.Zastavím a chvíli přemýšlím. Pak ale zvítězí touha vidět zase Labský kaňon. Cyklostezku z Děčína přes Dolní Žleb jezdím rád. Nikdy se mi neokouká. Nádherné údolí, lemované skalami a dole řeka, silnice, železnice a cyklostezka. Vždycky, když tudy jedu, tak si vzpomenu na slova Homolky z jednoho staršího filmu: "Příroda, to je chrám". Kousek za hranicí je přívoz. Dá se platit v korunách. Udivuje mně jak paní převoznice ovládá loď. Na milimetr přesně přistává u kolíku na připoutání lodi. Jinak Hřensko je stále stejné. Vietnamská tržnice. Stoupám tedy nahoru do Janova. Pak jedu do České Kamenice. Tam na náměstí je jakýsi hudební festival. Vhodná příležitost na malou zastávku. Sedím na lavičce, poslouchám hudbu, pojím lehkou svačinku a popiju kávu. Potom už následuje jen přejezd Lužických hor přes Kytlici a pak už klesám domů do Jablonného v Podještědí. Vítr se nezměnil, takže mi foukal do zad. O to dříve jsem byl doma. Dnes to bylo 78 km.
Byl to zase zajímavý cyklovýlet. Poznal jsem místa, kam bych se bez kola nikdy nepodíval. Už se zase těším kam se podívám příště.
Fotky z tohoto výletu jsou zde: http://vlaky.rajce.idnes.cz/Labska/