Na začátku prázdnin vyjeli na tříměsíční putování do Barcelony Katka a Aleš Minkovi. Na tom by asi nebylo nic tak zvláštního, kdyby s sebou na kolech nevezli své tři syny ve věku tři, pět a osm let.
Jsou dobří. Taky bych chtěl někdy tři měsíce dovolené. Nechápu, jak to dělají :))
Mají svobodná povolání, nejsou závislí na firmě, nejspíš, a evidentně vedou jiný životní styl než ostatní - když se chce, jde to.
No ale někdo fárat musí, někdo jiným musí v obchodě prodat rohlík. Nemůžou si všichni dovolit svobodné zaměstnání.
to ne, to je pravda, ale je otázkakolik těch rohlíků musí prodat aby byl v životě spokojenej. někdo prodá pár rohlíků a skromě vyrazí na cesty (či jinak naplní své jsoucno), někdo bude rohlíky prodávat celej život a bude naštvanej, že na to červené BMW ne a ne vydělat.
Článek o rodině na cestě se mi moc líbí.
Někteří mladí lidé nemohou mít děti údajně proto, že pro ně z finančních důvodů nejsou schopni zajistit bazén na plavání, docházku na angličtinu, hrací deku za 1000 Kč, nemají pro ně doma dost životního prostoru atd.
(vše prezentováno v jednom televizním pořadu, v kterém se diskutovalo o tom, proč se rodí málo dětí). Pro mě je to svědectví o lenosti a sobectví.
Článek, na který reaguji, úplně jasně hovoří o tom, že děti potřebují k plnohodnotnému životu úplně jiné "věci". Těmi jsou především láska a zájem jejich rodičů.
To co podnikli Ti dva je urcite moc fajn a i mne by se to libilo.Laska a zajem vuci detem?Urcite ano.Jenze to vse se uplne jinak dokazuje pokud je clovek zajisten,a uplne jinak pokud clovek musi obracet kazdou korunu aby vysel do dalsi vyplaty.
S tímhle souhlasím, ale když čtu o této rodince, napadá mě, jestli to právě naopak není trochu sobecké od rodičů, tahat mrňata na takovouhle cestu. Starší, jasně, ty už si to asi dokážou užít, ale co 3letý nebo 5ti letý - není jim líp někde u babičky ?
Cestuji podobným stylem a když nějaká moje kamarádka měla dítě, první o co jsem se zajímala, tak v kolika letech je možné dítě odložit na týden, dva (abychom mohli jet někam sami na kole) a nebo v kolika letech je možné posadit dítě na kolo, do vozíku za kolo apod. Opět abych mohla cestovat.
Dneska už na to koukám trochu jinak, s malými dětmi bych se radši placatila někde na chalupě, a cestování na nějaký čas odložila. Člověk nemůže mít všechno hned ...
Je to jen názor do diskuse, nebo spíš zamyšlení, jestli si to prťata opravdu užijou, od kterého věku si to začínají užívat, s jak starými dětmi vyrazit na takovou cestu atd.?
Nezlobte se, obdivuji Vás, že jste se na takovou cestu vydali, ale zároveň mi to připadá trošku sobecké - vy si sice splníte sen, ale za jakou cenu ...
Trochu mi to připadá podobné jako "mít děti, až bude auto, až bude barák atd." Malé děcko nemá nic z nového auta nebo sauny, ale ani ze zdolání Alpského sedla.
Ty starší už ano, samozřejmě.
Ale možná mi moje pochyby vyvrátíte.
Souhlasím s tebou a zároveň obdivujuji ty, kdo mají odvahu s mrňousy na takovéhle cesty.
Ahoj Peggy,
ani nevíš, jak byli malý kluci spokojení, jak si každé to zdolání Alpského sedla užili. Možná máš zkušenost se svými dětmi, v tom případě jsou, ale ty naši kluci úplně jiní. Tak šťastné jako na cestě jsem je nikdy u bybičky ani jinde neviděl.
Takže sobecké a za jakou cenu? Věř tomu, že všichni byli spokojení. Ale normální určitě nejsme :-)
Gratuluji, moc pěkný počin!
Sama mám dosud hluboké zážitky z dob, kdy mi bylo 5-10 let. Naši nás tahali po horách na Slovensku a i obyčejná bouřka v promokajícím a nestabilním stanu je pro prcka sakra dobrodružstvím...
Když jsem před loni vyjela s přítelem na lehokolách v létě na výlet z Rotterdamu do Paříže, přidali se k nám na několik dní naši přátalé na lehotandemu se snad 6 měsíčním miminem! Občas řvalo a dost často chtělo nakojit, ale jinak neprotestovalo ;-) Určitě je to s dětmi komplikovanější, ale určitě zábavnější.
S přítelem děti zatím neplánujeme, ale když o nich občas diskutujeme, většinou zkončím na tom, že zatím nejsilnější, co mě k jejich početí táhne je nýsledující koupě vozíku a vyjetí s nimi někam... kamkoli.
Asi taky nejsem normální a je fajn, že takových lidí je více!
Nevím, jestli je to ještě aktuální, ale ráda bych vám napsala jak to dopadlo. Díky uplakanosti letošního léta se naše putování smrsklo na 54dní a neskončilo v Barceloně, ale v Rosolina Mare (Itálie). Našlapali jsme 2572 km, třikrát jsme přejížděli Alpy, (nejvyšší bod 1520 m n. m.), denní rekord byl 93km, jinak průměr kolem padesáti. Užili jsme si to náramně! Těšíme se na příští prázdniny!
Nevadí, že jste nedojeli. Cílem je cesta. A ta musela být krásná i bolavá. A na tu bolavou se nejlépe vzpomíná a dokonce s úsměvěm.
Asi jsem to nenapsala přesně. Nemám pocit, že bychom nedojeli, jen jsme úplně změnili původní směr, přizpůsobili se podmínkám. Nebyli jsme připraveni na tolik vody, takže bolavé bylo snad jen to, že jsme se museli vrátit o měsíc dříve, když nepočítám jeden ukázkový zubní zánět.:-)
Taky koukám, že jsem se překlepla a ubrala jsem nám pár km:-), tak jen pro pořádek: bylo to 2752.
A už se těšíme na léto. Máme zase "velké" plány. Jestli se zadaří, dáme vědět.
Souhlasím s Bejbísem.S manželkou jsme si zaspomínali na dobu před 18 lety,kdy děcka s náma brouzdali na skládačkách po okolí bydliště.Holt už to nejde,jiné zájmy.Přiznávám,že při čtení prvního článku jsem i maličko záviděl.
Suhlasím s Pegy.
Děti by si měli užít mládí postupným poznáváním prostoru od kočárku po les a rybník, od brouka přes slepici ke koni a to na čistým vzduchu.
Najezdil jsem toho po světě už dost, nadejchal se zplodin z nenáviděnejch aut na silnicích, kterým se nedalo vyhnout lesama a polem. Ať někdo změří a publikuje, kolik prachu musí děcko ve vozíku nadejchat, když spoustu hodin denně sedí těsně za koly, který tenhle humus zvedají a rozdmýchávají přímo ze silnice a rozstřikující při vlhku. Je tam m.j. spousta olova, kadmia, síry a dalších chemikálií od vozidel, soli a kamennýho prachu z posypů a určitě to nespláchne do strouhy pár dešťů před sezónou nebo samotnou jízdou s vozíkem.
Čim níž k vozovce, tím větší kvadratické zatížení plic. Co pak má děcko s tím svinstvem v plicích dělat ? Horníci a lomaři mají z toho silikózu, kuřáci rakovinu a tady je to všechno v jednom a v přízemní vrstvě koncentrovaný.
O co líp jsou na tom starší děti na nosičové sedačce, zas ale s ohledem dobu zatížení páteře, které odpovídá věku a vývoji. Jsem zásadně proti dálkovým jízdám s dětmi ve vozíku !
Ahoj Juro,
už jsem na tvůj kritický názor reagoval v jiné rubrice, takže jen krátce:
Ani nevíš jak si naši kluci tu cestu parádně užili. Vejfukům jsme se vyhýbali jak to jen šlo a myslím, že to docela dost přeháníš. To je ale asi věcí názoru a každý naštěstí může vychovávat a starat se o své děti, jak mu to přijde nejlepší.
Tvůj kritický názor na dálkové cesty s dětmi opravdu vůbec nechápu. Máš snad nějakou osobní špatnou zkušenost?
Pro všechny, které by to zajímalo, jsme sestavili CD Cesta tam a zase zpátky. Je plné našich zážitků, fotek a popisů cyklotras, které jsme projeli. Mrkněte na www.livepla.net/ctamazpatky.php
Krásné jaro přeje Aleš.