no co mili priatelia sportu len jedna otazka je lepsie ist sam alebo s niekym , mozno nejake postrehy alebo skusenosti.
Zalezi to na Tobe , ale myslim , ze oboji ma svy vyhody i nevyhody . Jezdim sam a uz se me stalo ze sem jel s cyclisty ktery sem nahodou potkal na cyclovandrech . Vsichni byli OK .
Ideální je cestovat ve dvou nebo v menší skupině. Sám si člověk hůře poradí v různých situacích. U větší skupiny osob se zase může stát, že se jednboduše neshodne. Záleží také na tom, zda je ve skupině nějaká autorita, někdo, kdo dokáže spory rozhodnout. Také se říká: "dva je rada, tři je zrada".
No taky se říka, "Jeden je málo, ale dva už jsou moc", jezdil jsem taky dřív v páru než jsem dostal po 4 letech ježdění kopačky, asi jí vyhovuje víc gaučing než bajking, od té doby jezdím převážně sám a přišel jsem tomu na chuť občas sice nějakou kámošku vezmu do vleku, ale bez hlubších závazků :-)
moje řeč- po -letých zkušenostech cest ve dvou jezdím sám a pohoda.Když si chceš pokecat,někoho vždy najdeš a aspoň víš, že co nevezeš nemáš-ale je to jen tvoje věc.Je pravda,že ženy to maj horší,ale chlapi nemaj co řešit.když máš čas,jedeš- a na jak dlouho je jen na tobě.
My tyhle problemy se zradou v cycloclubu asi diky rules nasbiranych ze zkusenosti nemame , kdyz nas jich jede vic tak se snazime prizpusobit jizdou tomu nejslabsimu z nas atd. Taky nemuzes vsecky cyclisty hazet do jednoho pytle , ono taky hodne zalezi na tom jaky teren , condice partnera a na jak dlouho jedete , jestli na tezko nebo na lehko , jak si s partnerem nebo partnerkou rozumis atd ....., jet na dlouhej cyclovandr s nekym koho poradne neznas nedoporycuju i kdyz muzu rict zer v techto pripadech kdy jsem potkal cyclovandraka/y jedoucim stejnym smerem jako ja jsem byl ve vetsine pripadu OK , nakonec kazdej cyclovandr je jen o lidech v sedle bicycle . S jednim cyclistickym kamosem z USA nez se ozenil jsem jezdil na dlouhy transcontinental cyclovandry nekolik let , nejvetsi vyhoda byla ze jsme nektery nezbytny veci netahali se sebou 2 x , to znamena ze jsme kazdy vezl mensi naklad . Stan jsme ale meli kazdy svuj protoze trochu svyho soukromi i na nejdelsim cyclovandru potrebujes ! Dalsi velka vyhoda je ze se ve skupine citis bezpecneji . Pred lety na jednom cyclovandru ve Venezuele a v Colombii jsme se nekolik noci po sobe museli hlidat a stridat se ve strazi aby se z nas nestali pesaci nebo nas rano nenasli s natazenejma rafkama. Byt sam tak se do tech kopncin jako cyclista turista neodvazim ani nahodou .
Hodně záleží na povaze člověka.Když jede člověk sám vníma všechno daleko intenzivněji.Je sám sebou a není nikým omezován.Dvakrát jsem jel ve dvou a v obou případech přišlo na tzv.ponorkovou nemoc. V mém případě byli příjemnější spíše cesty sólo. Krom poznávání nových krajů a vjemů jde hodně i o poznávání a hledání sama sebe.Ve dvou či více lidech je to o kompromisech.
Mé cyklovýlety mají většinou jednodenní trvání, takže tu samotu většinou hravě zvládne, ale přiznám se, že jsou často chvíle, kdy chybí nějak podvědomě ta možnost podělit se s někým o ty fajn pocity, když se člověk octne na nějakém hezkém místě, nebo po zdolání náročného úseku. No a na spolucestovatele si člověk vzpomene hlavně v horkých dnech , kdy je třeba často doplňovat vodu a těžko se hledají obchody nebo hospody, ze kterých bych viděl na odložené kolo během nákupu, byť jej zamykám. Ve dvojici tento problém odpadá, jenže najít někoho, komu pasuje směr ( a třeba zaměření) výletu, shodný volný den (mám nepravidelnou prac.dobu), i kondička má do toho co mluvit, no zkrátka je toho moc, ale když to vyjde, může to být fajn
Nakupování beze strachu o kolo a všechno na něm je jistě velká výhoda cestování ve více lidech.Klidnější jsou i noci pod stanem v hustých temných lesích.Horší je když si po deseti dnech začnete zkutečně lézt na nervy a člověk místo vnímání pozitivních vjemů kolem upadá do stavu kdy se bojí podívat svému spolujezdci do oblyčeje aby v tom něco nehledal.U nás v republice bych kolo jen tak u obchodňáku beze strachu neopřel.V zahraničí jsem ho nezamykal nikdy a v útrobách obchodů trávil docela dlouhou dobu.On se člověk vnitřně uklidňuje tím , že by se nikomu s takhle naloženým kolem snad ani ujíždět nechtělo.Občas jsem vytáhl z brašny nějaké nevábně vypadající oblečení či smradlavý zapařený ručník a přes kolo to přehodil.
Okraden jsem byl jednou jedinkrát a to na ulici Křenové v Brně.Krátký okamžik než jsem stačil koupit jednu náhradní duši stačil místnímu spratkovy rómské národnosti aby prošacoval řídítkovou brašnu a odnesl si foťák za 10 tis.
Co se týká dělení se o fajn pocity má i v tomto výhodu právě ježdění sólo.Ono když se ty zážitky kumulují třeba 10dnů počemž potkáte česky mluvícího cyklistu se stejnou potřebou podělit se o své zážitky,jsou to setkání velice příjemná a nezapomenutelná.
Moje slova........ hlavně co se týká skloubení volna a kondičky. Jezdím sice jen jednodenní výlety, ale velmi často lituji, že nemám aktivnější negaučové přátele.:-(
Obchody, kam nemůžu vzít kolo sebou dovnitř se snažím nenavštěvovat (do venkovských minimarketů a večerek mne většinou pustí), ale dojedu-li na nějaký hrad či zámek, tak ačkoli tam občas mívají stojany, tak se o kolečko stejně bojím.
Taky se mi stane, že píchnu v tom nejhustějším lese a i když v tu chvíli se mi chce umřít a, tak jsem pak sama na sebe hrdá, že jsem to dokázala vyřešit. :-) Ale taky je to lepší ve dvou.
Takže jsem pro - cestovat ve dvou a více, v případě pohodových a nekonfliktních lidiček.
Souhlasím s Krtkem. Moje zkušenosti jsou velmi podobné. Já vyrážím na kole poměrně často, bohužel však převážně sama, neboť se mně doposud nepodařilo sehnat někoho ve středním věku na spolujízdu. Jezdím pohodově, ráda pozoruji přírodu. Trasy volím podle nálady, někdy 40 km, jindy třeba 100 km. To vše dělám proto, že mám ráda pohyb. Avšak těšilo by mě podělit se o své dojmy s někým. Cesta by byla zajímavější i veselejší. Jakýkoliv problém (defekt apod.) by se jistě snadněji vyřešil ve dvou. A tak si říkám, že třeba někdy se můj sen splní, raději bych nejezdila sama ...
jak jsem řek-ženy to maj těžší,hlavně na štrece v zahraničí.ideál je vyjet v páru a sem tam se odpojit a udělat si "volný"den,večer si dát spicha na určitém místě.já bych se i nabídl,ale nejsem středního věku a už vůbec ne poblíž.to že jsem zadaný nemá na cestování vliv.anebo nabízím aspoň výměnu zkušeností.
Jelikož moc ráda cestuji a to i na kole také jsem docela v pohodě a hned mne nikdo nerozhází.Prostě nespěchám-vždy dojedu a i když nelámu rychlosti. Když se jedu vkoupat na přehradu-sama . Ale pod stan a dovolenou
radši s někým. Vždy je na co koukat-fotit umím ale i já chci být někde na snímku:-) a do kopce slezu občas..jedu na dovolenou nebo prostě výlet -pod stan. Ve dvou je to určitě lepší a nemusí býti značkový.. sny se plní
No, to pak nezbývá než někoho pěkně poprosit o foto nebo zkusit samospoušť- náhodou můžeš získat povedené záběry, člověk se tváří nenuceně...:-)))
Můžu poprosit? Fotím ale okolí a já jen jako dokument..byla jsem tam a líbilo se mi..Samospoušť ..není to moc kvalitní a je přítel rychlejší ..Fotím toho dost. Děkuji za to - nejsem ani modelka a tak jak vypadám a jestli jsem spocená je mi šuma fuk.. na fotce- jsem jaká jsem ...přeji pěkné dny nakole a v Novém roce.
Píšeš ....Samospoušť ..není to moc kvalitní a je přítel rychlejší ......(jenže bohužel, když cestuješ sama - je přítel daleko). Nemyslím si, že samospoušť je špatná, jen ji nelze vždy využít, třeba kvůli nevhodnému terénu nebo prostě není kam foťák položit. Mimochodem, taky jsem si nějak odvykl fotit s krajinkami i sebe viz třeba můj web: :http://www.cyklotoulky.euweb.cz/
kterejsi klasik řekl, že člověk není se svými myšlenkami nikdy sám. Já dodávám ,že svět je plný lidí - až moc- tak jakýpak sám...
Každopádně když ne sólo, nejlepší je dvojice. Jet v partě je většinou velký zdržování -- každého postihne defekt nebo nevolnost v jinou dobu, nezkoordinovaně s ostatními. Úplně nejhorší je trojice. Časem vznikne stav, kdy dva jsou proti tomu třetímu - ten zatrpkne...
Já jsem litoval toho, že jsu sám jen jednou - jako ležák se zlomeným krčkem v Běloruské nemocnici. Viz knížku ZE ŽIVOTA CYKLOTREMPA. Problematiku vztahů dost probírám v Pestrém životě cyklotrempa.
Vyjet po prvé sólo je životní přelom. Můj první - tenkrát pěší - byl na Velkou Fatru...do zahraničí do Rumunska, taky pěšky po horách. Oba byly nezapomenutelné.
Souhlas! Já delší dobu jezdil s kamarádem a bylo vše v pořádku- dokud mu nezestárlo nové kolo- tedy asi3 roky. Pak se to začalo kazit- on je totiž jeden z mála, který s kolem nic nedělá, jen jezdí- na podzim ho šoupne do garáže a vytáhne na jaře. Najezdí víc km, ale vyměnit pravidelně řetěz, to ne- radši vůbec.Jiný v okolí není k mání a když jsem ho dvakrát marně čekal první den dovolené kvůli poruše v kopci, vrátil se a nenašel ho(odběhl do vsi-nevím dodnes proč)tak jezdím sám a má to své pro- v cizině se člověk lehčeji dostane do kontaktu s domorodci, nemá problém se změnou trasy a zažije víc než ve dvou nebo kolektivu. Jasně že se musí spoléhat jen na sebe. V případě nehody nebo havárie je to jiná- ale to se může stát kdykoliv a kdekoliv, tak o tom raději nepřemýšlet. U žen a dívek je to samo jiná- ale i tam se najdou "silné osobnosti.
Mne sa podarilo dat dohromady skupinu rovnako zmyslajucich ludi a na dlhsie (ale aj kratsie) vylety jazdime spolu v partii tak okolo 5 az 15 ludi. A nam to takto vyhovuje. Musime sa sice prisposobit jeden druhemu, ale aj o tom je zivot. Na druhej strane zazijeme spolu kopec srandy a pekne zazitky su krajsie, ked sa je s kym o ne podelit. Myslim, ze samemu by sa mi nechcelo jazdit na dlhsie trasy, ale kazdy sme iny.
Ja asi mesic sam na polarni kruha uz mi to lezlo na mozek, nastesti clovek potka obcas nejake fajn lidi. Takze vcera v 16 hod po 3400 km prekrocen polarni kruh u Jokomokk. mejte se.
Gratuluji a závidím.Kam máš namířeno ?
Jede na Nordcap,měl jsem jet s ním,ale nemám tolik volna a kondičku mám též slabší.
Na Nordkap jsem dnes vzpomínal v souvislosti s nějakým Čechem který tam před nějakým časem jel na koloběžce. Byl s ním rozhovor i v televizi.Zrovna si chystal pokrm z křemenáčů.Medvědi to tam nestačí sbírat.
no tak toto uz ano nadhera nemam slov
Jsem toho názoru, že lepší je mít aspoň jednoho spolucestujícího. Člověk se cítí bezpečněji. A podělit se o své pocity je stejně důležité, jako je prožít. Ale najít vyhovujícího parťáka může být dost těžké.
Nejlepší je, pokud mají všichni účastníci výpravy aspoň přibližně stejnou výkonnost. Pokud nemají stejnou výkonost je zapotřebí, aby byli velmi tolerantní ke slabším účastníkům. Což ne každý zvládne.
Díky vlastním zkušenostem jsem dospěl k názoru, že by bylo dobré, aby se před startem účastníci sešli a ujasnili si priority. Každá výprava má většinou nějaký zeměpisný cíl. Podle mě je nejlepším řešením dopředu uzavřít jasnou dohodu, zda se v případě nečekaných okolností obětuje cíl za účelem zachování kolektivu, nebo jestli se kolektiv rozpadne jen proto, aby někteří jeho členové dosáhli vytyčeného cíle..
Pro někoho je důležitější udělat si zářez do pažby a pochlubit se přátelům další pokořenou oblastí, horou, městem apod.
Jinému zase přinášejí potěšení příjemné chvíle strávené s kámošema uprostřed přírody a je mu jedno, jestli dojel do Barcelony, nebo do Horní Dolní nad Svitavou.
v povodí Svitavy,není žádná Horní Dolní 8-( )
Koukal jsem do mapy a fakt tam není :-)
jasny.. jezdim sam ale na useku se vzdycky nekdo prida, je to super. Nebo si nekoho dojedu, funguje to kupodivu nejhur v CR, v zahranici se vsichni zajimaj a radi si pokecaj... Sam lepsi, clovek nic neresi a nadava max. jen sobe zase. Dneska uz snad ani nemuzte byt sami, se vsi tou mobilni elektronikou, ICQ a tak :D
probrat názory na cestu u stolu nestačí. Je potřeba spolu vyjet na pár dní. Jedině tak zkonfrontuješ pojetí a názor na cestování.
Jo, to je fakt, probrat názory u stolu je dobré spíš jako doplňující informace. Na cestách potom někteří lidé mluví jinak, než u toho stolu.
Nazdárek já jezdím skoro pořát sám a někdy beru ségru i ze synovcem na výlet a to jen na jeden den. V okolí si ze mě dělají srandu jestli jsem na kole. Pořát lepší než autem aspoň dělám něco a nesedím jak pecivál. Pro mě to je nejlepší relax tak jen do toho. Chystám se na minimálně dvoudenní cestu a pak i do polska. Všem cyklistům hodně sil a štěstí do nového roku i pěkné svátky.
Nejlepší ve dvou, když máš dobrou ženskou, co tě bere a neštve pořád. Jinak sám. Ve dvou klukách jseš za teplouše. Nebo v partě, ale musí být příprava, aby se pořád nespravovalo jak už tu někdo psal.