Jednak v okolí silnice vedou cyklostezky a cyklotrasy po úbočí a z Vipitena vede nová cyklostezka do Verony podél Adiže. Zpátky se pak výhodně svezeš s Jendou.
Cyklostezka okolo adiže je naprosto špičková
Jel jsem tam několikrát v opačném směru z čistě technických důvodů - návrat z Alp. Takže moje poznatky:
1. Z Innsbrucku nahoru žádná cyklostezka nevede. Jede se po silnici. Takových ,pro mne šílenců, tam jezdí na kolech hodně. Je tam většinou silný provoz. Myslím, že tam lidé hodně auty objíždí mýto. Podle mne není nahoru o co stát. Já to jel vždy jen dolů fofrem na vlak do Innnsbrucku.
2. Na italské straně jsem už v horních částech (Vippiteno) narazil na souběžně vedenou cyklostezku, říká se o ní, že má vést průběžně. Nejsem si tím jist, nevím nesledoval jsem ji.
Znám ji zase až níž v okolí Rovereta.
Jestli Tě jen trochu baví hory a příroda a máš bajka, tak vynech Brenner a vezmi přes normální horské sedlo .
Nejlehčí a přitom krásné je to přes Pfitscherjoch. Tudy se dostaneš i "na těžko" . Cca půl hodiny tlačení. Je to kousek východně od Brenneru. Vlatně spojka mezi Mayerhofenem (rak.) a St. Jakobem (it.) u Sterzingu ( z hlavy, v případě zájmu rád popíšu s mapou v ruce, tato cesta by měla i variantu přes Hintertux do Nosslachu, ale tu neznám)
Další možnosti jsou už daleko obtížnější - Krimmeltauern pass, Birnlucke (východněji od Brenneru) s nástupem u Krimmelských vodopádů.
Taky se dá ze staré brennerské odbočit ve stoupání na Vinaders (asi někde u Nossflachu)- západně, ale to musíš stejně hodně vysoko po silnici a pak je to dost obtížným terénem než se dostaneš na starou vojenskou italkskou silnici a sjedeš po ní ke Sterzingu.
Nazdar, dá se tebou popisovaná cesta Vipiteno(It)-St.Jakob(It)-Mayrhofen(A) absolvovat i na silničním kole?Díky za odpověď.
Přes Pfitscherjoch na silničním kole? No, já nevím v zásadě jsem pro leccjakou špatnost. Po té co jsem dělal zimní přejezd Kitbilských Alp na běžkách, tak bych měl být zticha, je to asi tak stejná bbost o)))).
Zkus to, ale neužiješ si to tolik, jak na horském kole.
Z St. Jakob nahoru je kus silnice, Pak začne šotolina, která Tě dovede až k chatě na sedle. Ze sedla do Rakous je to nejdřív zas šotolina a pak se to zhorší a je to terénem, ale ne moc dlouho. Od přehrady se to dá celé po silnci jet až do Mayerhofenu. Jsou tam tunely, tomu největšímu se dá chytře vyhnout, musíš sledovat i ve sjezdu mapu.
http://www.schymik.de/Transalp/index.html
Tohle je docela dobrá databanka alpských passů. Pfitschrjoch tam najdeš. když na něj klikneš máš tam poipis i s mapkou.
Díky za povzbudivé odpovědi - Pfitschrjoch jsem vyškrtnul ze seznamu, ale ještě mně tam zbývají tyhle "zapadlá" sedla: Passo di Limo, Passo Cinque Croci a Passo Manghen. Jestli máš některý z nich projetý tak mi prosím napiš jaký je tam druh povrchu cesty. Tebou uvedený web je sice OK,ale němčinou nevládnu a z těch map druh povrchu cesty nevyčtu. Zkoušel jsem to i jinde, ale není nad osobní zkušenost někoho kdo to jel.
Vzpomínám si z hlavy jen na Cinque Croci. Na MTB to byla vyloženě pohoda, takový odpočinek po přejezdu přes Schlern a další alpské lahůdky. Celou dobu tam vede slušná šotolinová cesta a mám pocit, že je to tak na trekové kolo akorát. Na silniční, no asi to jde. Byl o tom nějaký článek loni Cykloturistice, jeli to se silničními koly a trochu to dramatizovali.Jinak se mi tam strašně líbilo, taková Šumava Dolomit.
Tak jsem si to trochu oživil nad mapou.
K Cinque Croci jsme přijeli se severu od Predaza, přes Passo di Sadole (jen pro MTB a nalehko, moc pěkné sedlo). Na C. Croci jsme pak stoupali od rif. Refavarie (restaurace,asi i možný nocleh). Cesta vedla jasně a bez problémů (i když byla mlha) až na sedlo. I v horních partiích šlo zpevněnou cestu s drobnými kamínky. Sjezd byl směrem na Strigno (Valsugana) Myslím, že od ref. Carletinni (zde jsme dostali nocleh i jídlo) už jde o asfaltičku. Ze Strigna jsme pak pokračovali údolím a kvůli závalům jsme to museli vzít až do Enega po asfaltu (cyklostezka)a odtud jsme nastoupali na Sette Comuni. Takže si myslím, že sedlo Cinque Crocci je na silničce jakž takž sjízdné. Najdeš to na mapě Kompas 75 a 76. Přes CC je na mapě vyznačená cesta jako pro MTB.
Jo ještě jednou: Passo di Limo a Passo Manghen jsou asfaltová obě. Nejel jsem je, ale jsou jako asfaltová zmiňována v itinerářích pro alpencross.
Díky za rychlé a plně vyhovující odpovědi.
P.so di Limo je nadherny offroad pro horaky bez nakladu - ti se tam opravdu vyradi!. Ja to jel pred 8 lety od severu - nadhera. Sice jsem si velkou cast cesty protlacil - 28% stoupani balvanovou oranici na treku s 50kg nakladem dost dobre jetitelne nebylo, ale stalo to za to. A nebyl jsem sam kdo se tam hrkal tlacmo - tlacili i ti vsichni odlehceni bikeri a'la mirekbik na fulech:-)) Ze sedla stoji za to pesky si vyslapnout na Monte del Vallon Bianco (snad to moc nekomolim) - stary valecny chodnik na vrchol hory se super vyhledy. Cesta dolu ze sedla - pro bikery offroad lahudka v sedle bicyklu, pro me prekrasny pesi setlak. A skoro az dole - urcite nevynechat hodinovou pesi odbocku po ferrate za stenou krasneho vodopadu.
P.so Cinque Croci - jel jsem z opacne strany nez Mirek (6 roku zpatky), a i s nakladem bez problemu jetitelne. Jedno z nejkrasnejsih sedel ktera jsem si zatim v Alpach projel.
No jo. Ten itinerář co jsem z něj vycházel asi o Passo di Limo kecal nebo jsem to špatně pochopil.
Vracím se k mé oblíbené datenbank:
Passo di Limo (Fanesalm) 2172
Start und Ziel St. Vigil / Cortina di Ampezzo
Aufstieg Bis zur Pederü Hütte auf Teer, danach auf Schotter, durchgehend fahrbar.
Abfahrt durchs Ampezzotal Richtung Cortina auf z.T. grobem Schotter, ohne Schwierigkeiten
Alternative: ab der großen Fanes Alm über den Col di Locia zunächst auf Almwiesen, dann auf technisch anspruchsvollem Trail zur Valperola Paßstraße.
Beschreibung grandiose Landschaft im Herz der Dolomiten,
Empfehlung Durch die beeindruckende Landschaft ein Muss
Karte 55,56
Hütten & Unterkunft mehrere Hütten (Fanes, Lavaredo)
IBC S0, über den Col di Locia S3, Schlüsselstellen bis S4
Což víceméně souhlasí se zkušeností cykolpoustevníka. Velké šutry, pro bikery bez potíží, obtížnost 0. (stupnice 0-5). Krajinově grandiozní. Asi tam pojedu.o))). kde to vlastně je ? Od Levica na sever, ne?
Od Cortiny na severozapad.
Passo Limo jsem nejel, ale určitě tam asfalt nevede. Passo Manghen jsem jel ze severu na jih. Je to celé kvalitní asfaltka v horních partiích široká ani ne 3 metry. Jeli jsme zač. července a cestou potkali asi 3 auta a 5 motorek. napřesrok bych se tam rád vrátil. Je to dokonale zašitá silnice - plně doporučuji
Isiel som tade pred 3 rokmi. Provoz tam nebol velky ale raz ma tak v pravotocivej zatacke obiehali motorkari. Svihli si to okolo mna na tych chopperoch asi tak na 20 cm. ja som isiel skoro krokom a oni tak 60tkou. som sa zapotacal jak som sa zlakol, osuchol som sa o skalu na pravo, roztrhol predny bagel a spadol. zozadu sa vyrutil passat ale stihol zastavit a spytal sa ci som ok. nic sa nestalo ale ovtedy nemam rad motorkarov.
inac na tom sedle nic neni- ani vyhlad. ale zjazd bol super-skoro az do Bolzana.
Jeli jsme vloni z Passau přes Innsbruck do Benátek. Z Innsbrucku na Brenner to vede po silnici s šíleným provozem, navíc nám tam počasí nepřálo, tak jsme to přejeli vlakem (cca 15 E pro dvě osoby a kola). Pak už to jde až do Trenta téměř samo. Do Vipitena je to cca 15 km po silnici stále z kopce. Jen je tam velký provoz a řidiči - Italové, což mluví za vše. Ale přežili jsme. Pak už se dá jet po cyklostezkách, které jsou moc pěkné a dobře značené. A stále klesající. Tedy, ne že by tam občas nebyl kopec, ale dá se to vydržet. I kempy se dají najít. Celkově moc hezká cesta. Na cyklostezku z Brenneru do Trenta jsou už i mapy, i když místy ji teprve dostavují, tak se musí po silnici. Šťastnou cestu. Judy