Rád bych věděl nebo poznal vaše zkušenosti s jídlem na delších cestách, nebo spíš jaké jídlo sebou aby bylo lehké,
výživné když pořizovací cena je v některých zemích větší.
prostě zkušenosti z pytlikovou stravou..........
zalezi, zda vozis varic. my ano, takze vecere jsou spojeny s varici vodou, tzn. 1) cinske nudlove polevky (dve na osobu staci), 2) inst. bramborova kase (kterou rozdelavame v bujonu, kdyz je misto v brasnach a/nebo obchody rozumne vzdaleny: tak ke kasi pixla tunaka v oleji nebo pixla fazoli v tomatu na osobu). v zasade tedy veci dehydratovany, ktery jsou lehky, samozrejme kdyz jedes na kratkou cestu, tak se vyplati pribalit treba i normalni pytlikovy polivky. obedy neresime - jen svacime nejake ovoce (kdyz je) a tycinky muesli nebo energeticky. snidane - obycejny vlocky nebo muesli rozdelany v susenym mleku. vsechny tyhle veci se daj spolehlive sehnat po celym svete s vyjimkou jizni ameriky, kde je z financniho hlediska lepsi na vecere chodit do takovejch tech mistnich restauraci, k snidani jsme tam kupovali kondenzovany mliko a housky na ulicich. proste kdyz neni clovek vybiravej, da se prezit vsude. a i v tech drahejch zemich, pri delsi ceste, je dobry ochutnat neco opravdu mistniho, patri to snad ke spravnemu cestovani, takze takova odmena po x dnech slapani v podobe slusnyho jidla je dobry motivujici prvek do dalsich km.
Já se snažím vozit minimum - je to taková hra na přežití. Ale většinou tam, kde projedeš s kolem se najde i někdo, kdo ti skývu podá. Teď jsem si na týden ve Španělsku nevzal ani chleba. Kus chalvy vozím, kdyby došly cukry. Většinou mám jako jistotu pytlík vloček s hrozinkami, ujídám z něj k snídani a kdyby bylo nejhůř,tak s ním den, dva přežiji.
Umění je při tomhle stylu trefit poslední bod, kde člověk může něco nakoupit. Na ostrově Chios jsem to netrefil, ale zachránily mne zcela opuštěné fíkovníky s bohatou úrodou.
Řekla bych, že dneska už jsou daleko větší možnosti lehké instantní nebo polonstantní stravy, než před nějakými 10-15 ti lety, když jsem s ježděním na vandry apod. začínala. Tenkrát byl základ jídel polívka z pytlíku a když se někomu chtělo táhnout kečup, tak byly těstoviny. Jinak jsme byli o chlebu a paštikách.
Dneska jsou k dostání různé těstoviny s již připravenýma omáčkama (Mámino kuře na paprice apod.), instantní ovesné a jiné kaše, předvařené nebo instantní rýže, instantní bramborové kaše, předvařená čočka a jiné luštěniny.
Je toho dost, a jídelníček se tak dá udělat (relativně)pestrý. Ale o výživnosti takové sravy bych docela pochybovala. A o tom, že to je zdravé, taky. Zejména takový ty nudlový čínský polívky, to je samej glutamát = svinstvo. Ale zase když to člověk jí jenom občas na cestách, tak to snad neuškodí, ale jistá si tím nejsem.
Takže těstoviny, rýže atd. se dá všude sehnat levně, sýr, kečup, kakao k tomu tady, navíc kakao většinou vozím z domova v piksle od Colacaa. A snažím se před cestou naplánovat trochu jídelníček, protože skoro vždy se mi stává, že spoustu věcí ještě přivezeme domů. Jde sice třeba jen o pár polívek, ale stejně je to zbytečná váha (byť minimální).
Instantní jídla typu dobrá večeře jsou děs, běs a hnus. Přijde mi, že tam přidávají instantní žaludeční šťávy - dle pachu. Není nad zatavené trvanlivé salámy a sýry, lančmít od Tulipu, slunečnicový chléb - hodně vydrží, instantní ovesnou kaši od Emca a tuňáka s vejci. Občas jsem taky nucen se přiotrávit polívkou s glutamanem, ale když už tak od Vitany.
Jedeš-li na delší výlet, stává se pravidlem, že jídlo je ten nejmilejší moment dne. Tak je důležité si jej užít.
Jídlo, co jsme tahali s bratrancem na 3 měsíční výlet:
rýže
těstoviny (tehdy ještě nebyly, ale teď už tahám jen Panzani-které jsou tenkostěnné a dají se uvařit tak,že uvedeš vodu k varu a vypneš vařič,vložíš těstoviny a čekáš asi 3-5min - ony dojdou do měkka)
luštěniny jakéhokoli typu (je v nich překvapivě od každého typu látek dostatek:např sojové boby mají cca 1/3 sacharidů, 1/3 bílkovin a 1/3 tuků!),(dříve opět nebyly obvyklé předvařené a tak jsme je ráno nasypali do PETky od mléka s širokým hrdlem - aby jsi je potom dostal ven - a zalít vodou >> do večeře změkly natolik, že už stačilo jen krátce povařit)
placaté obiloviny (spolu s cukrem, čokoládou a olejem jsme je v ešusu přežehli a hned bylo silně energetické musli do žaludku)
(byla-li levná - tak i pohanku)
sojové maso v různých formách (stejně jako u luštěnin, namočí-li se delší dobu předem a doporučuji už i s kořením a solí, pak je vařím už jen krátce)
olej, sůl, cukr (med), marmeládu, ořechy, rozinky a spoustu koření!! To je asi tak ten základ. Na koření nedám dopustit, kašlu na bujóny a instatní polévky, jejichž obaly jsou dost těžké, pokud si je člověk nepřesype do mikroteňáků. Kombinací koření udělám denně jiné jídlo, i když je to třeba pořád jen rýže. Samozřejmě je snaha střídat suroviny. Koření přesypávám do igelit. pytlíků se zipem, takže, vezeš-li samé bylinky, vypadá to, že jsi dealer mariánky...
Jinak čaj a kávu a třeba i kakao (do kaší).
Pak se dokupuje, dle životního standardu té které země. V drahé skandinávii to byly nejčastěji rajčatový protlak a marmeláda, asi i rozinky. V levnějších zemích občas mléko / mléčné výrobky, chléba a margarín, vejce (vždy hned před konzumací), čokoláda.
Hlavní je sběr, je-li sezóna. Občas pár brambor, hlavně jablka a houby, na jaře jahody. Také je to dle země a obd..
Další dokupovanou surovinou je zelenina, klasicky nejlevnější je všude zelí a mrkev. I když je to těžké, na tyto vitamíny nedám dopustit.
Máš-li benzínový vařič, máš vyhráno. Benzín není tak drahý na to, kolik jej na vaření spotřebuješ. A nebo se dá i praktikovat metoda Honzy Vlasáka, který obejde všechny stojany na benzíce a z každého si tak nakape do láhve zbytků - neplatí vůbec - ale chce to mít tento charakter ;-) (jo a vařič, který snese jakoukoli kvalitu benzínu).
Pravidlem se stala sladká snídaně: obilná kaše s marmeládou / čokoládou / ovocem / mléčná, nebo chlaba s marmeládou. Oběd jen tak menší, když jsme měli polévku, tak tu, nebo chleba s margarinem. Velké vaření jsou hlavně večeře; jeden staví stan a vybaluje a druhý vaří.
Nevozím: bramborové kaše - nezasytí mě; masové konzervy - maso nemusím (pokud není od maminky ;-)) a jsou těžké; bujóny, instatní polévky (občas ale beru ty krémového typu a zcela instatní [přelít jen horkou vodou]-které pak používám jako omáčkový základ na těstoviny bo rýží)... další už si nevzpomínám.
Taky jsme vezli sušené droždí (kypřící prášek do pečiva) a dokupovali mouku. Ve finsku jsme tak díky tamním borůvkám měli kynuté knedlíky plněné borůvkama, na polárním kruhu chlebové placky (pečené na rozžhavených kamenech) namáčené v čili omáčce a jednou i borůvkovou buchtu, kdy jsme rozžhavili písek tím, že jsme na něm postavili oheň a do ešusu dali těsto uvnitř s borůvkami, ešus zavíčkovali, zatížili kamenem a zasypali rozžhaveným pískem. Bohužel jsme nevychytali teplotu písku a ve výsledku jsme měli tzv. karbosnack > poněkud přepečeno, ale vnitřek - asi polovina buchty se dala sníst.
Je-li dobrá strava (i když se zdá, že je téžká - třeba ty luštěniny), rostou i svaly a je dobrá nálada.