NaKole.cz

Sedm mýtů o feministkách :-)))))

Bacha na ně,holky sou zas zaujaté.nevim co si o tom myslet,hlavně o bláznivý socioložce feministce punkerce anarchičce fotbalistce Lindě Sokačový. :-))))) tam dole.

http://ona.idnes.cz/nejsme-osklivky-a...

Sorry musim.nakopíruju to sem ať si to taky přečtěte.
Jste feministka? Proti chlapům nic nemám, odpovídají na to občas v médiích celebrity. Nechtějí být spojovány s něčím tak radikálním. Jenže feminismus není extremismus a nebojuje proti mužům. A to jsou jen dva z mýtů, které o ženském hnutí kolují.
"Mýty o feminismu pořád kvetou, i když je to už mnohem lepší než počátkem 90. let, kdy skoro vůbec nikdo nereagoval na slůvko ´feminismus´ klidně a bez záporných emocí," říká Eva Hauserová, spisovatelka a feministka.
1. Jsou to ošklivé staré panny, které nikdo nechce, proto se angažují proti mužům.

Linda SokačováJe to zřejmě nejjednodušší a zároveň nejhloupější mýtus. Stačí se přece podívat na feministky a na fakt, že mnoho z nich má partnery, manžele i děti. Stejně tak i na fakt, že existují i feministé.

"Nejde o nic, co by bylo založené na skutečnosti, ale o psychologickou zbraň, která má předem ponížit někoho s odlišnými postoji a názory: váš názor přeci nemůže být brán vážně, když jste ošklivá, frustrovaná a neúspěšná a všem ostatním jenom závidíte. Copak může mít názor jenom někdo, kdo je krásný?" poukazuje Linda Sokačová na předsudek (nejen vůči ženám) v tomto mýtu.
2. Ubírají ženám ženskost a mužům mužnost.

Není zcela jasné, proč by feministky právě tohle chtěly. Nesnaží se stírat biologické rozdíly mezi pohlavími, ty tu prostě jsou a vždy budou.

Záleží i na tom, co si představujete pod pojmem mužskost nebo ženskost: pokud podle vás mužskost znamená plácání kolegyň po pozadí, můžete samozřejmě narazit na jejich nelibost. Cílem feminismu ale není zastavit flirtování mezi pohlavím nebo vymýtit košilaté vtipy.

Ženskost by zase mnoho lidí definovalo například jako péči o vzhled, o který mohou podle feministek pečovat jak ženy, tak muži. Záleží mělo na každém muži či ženě, aby dali těmto termínům svůj vlastní význam. Feministky jen nabízejí větší prostor k vyjádření své touhy, obav, citů, aniž by za to byl člověk jinými zesměšňován.

"Obecně lze říci, že různé feminismy spojuje výchozí teze, že ženy a muži nemají ve společnosti rovné příležitosti. Feminismus současně usiluje o změnu tohoto stavu a umožnění stejné startovací čáry pro muže i ženy a rozšíření svobodné volby. Jde o reakci nejen na situaci žen, ale i situaci mužů a reflexi různých omezení a problémů obou pohlaví.

Feminismus nehledá viníky a rozhodně za ně neoznačuje muže. Hlavní problémy tkví v tom, jak jsou nastaveny procesy v naší společnosti, a také v stereotypech, které se týkají každého z nás. Další důležitou tezí je, že muži a ženy se od sebe odlišují, ale žádné odlišnosti by neměly být základem pro diskriminaci, podceňování či zvýhodňování mužů nad ženami, nebo naopak.

Genderová analýza také zdůrazňuje, že ženou či mužem se stáváme postupně. Rodiče, škola a společnost nás učí, co to znamená být správným mužem a správnou ženou. Existuje však celá řada modelů ženství a mužství a není důvod, proč by jen jeden z nich měl být společností respektován," myslí si Linda Sokačová, ředitelka nevládní organizace Gender Studies.
Doufám, že mám pořád číro v mozku, tvrdí šéfka feministek
Patrně nejznámější česká feministka nové generace a šéfka organizace Gender Studies Linda Sokačová je poměrně nenápadná mladá žena s mnoha "nápadnými" názory. Socioložka, která - přestože to na ní není vidět - je do dneška tak trochu punkerka a anarchistka.
Vykopávám. Prý máte velmi vřelý vztah k jednomu sportu, který si pro sebe většinou rádi uzurpují muži.

Ano. Mám moc ráda fotbal. Je to můj koníček. Teoretický koníček.

Nehrajete?

Hraju. Občas s kamarády. Ale jsem strašná hráčka. Podaří se mi někdy hrozné věci, i vlastní gól hlavičkou z druhé strany hřiště...

Prosím?

Nebojte, my hrajeme jen na takových malých pláccích.

Už jsem chtěla začít zkoumat, jestli nemáte nějaké anomálně tvrdé čelo. Proč vás fotbal tak zajímá?

Je to zajímavý sport. Je jednoduchý, dá se hrát všude, nepotřebujete k němu žádné speciální vybavení. Je to sport s ohromnou historií. Fotbal se také využívá v rozvojových programech pomoci třeba v Africe, ale také se dá využít výchovně, pro rozvoj citu pro pravidla. Zajímá mě hlavně ze sociologického hlediska.
A jaký máte vztah k fanouškům?

Ti mě fascinují. Ti věrní fanoušci, ne hooligans. U nás moc klubů nemá takové fanoušky, kteří jsou s ním i v dobách, kdy to jejich týmu moc nejde. V Anglii takoví jsou, to je fascinující. I anglická literatura o fotbale je skvělá. Jinak se na fotbal dívám spíš v televizi, na stadionu nějak nezvládám sledovat, co se tam děje. Ale znám i ligové tabulky, mám týmy, kterým fandím a kterým ne.

Fanoušci umí pořádně nekorektně nadávat. Dokážete si vy někdy pěkně genderově nekorektně zanadávat třeba na chlapy?

Určitě dokážu, ale nemám to ráda. Vadí mi to.

Chtěla jste být někdy kluk?

Myslím, že jsem to říkávala, když jsem byla malá, ale nejsem si jistá, jestli jsem to fakt chtěla. Přišlo mi, že je zajímavé, když se to říká.

Mají to muži v něčem jednodušší?

Třeba když se rozhodují, jestli se stanou otcem. Žena v tom vidí mnohem víc zodpovědnosti, strachů, často až nelogických obav. Chlap nad tím tolik přemýšlet nemusí.

A těžší?

To teda nevím. Asi je strašná zátěž žít s představou, že musí být za všech okolností hodně úspěšní ve svém povolání a zabezpečit svoji ženu a rodinu. To musí být strašný psychický tlak.

Jak se z vás vlastně stala aktivní feministka?

Musím nejdřív říct, že ne úplně ráda používám termín feminismus.

To mě překvapuje. I pro vás to je sprosté slovo?

To ne. Nestydím se za to, nechci se ho zříkat, nevadí mi, když jsem tak označována. Ale daleko raději hovořím o genderu.

Nevím, jestli je slovo "gender" zrovna výhra.

Vím, je to cizí slovo, ale ujímá se. Gender Studies je pořád feministickou organizací, ale hlavně jsme genderová organizace, mluvíme spíš o rovných příležitostech žen a mužů.

Rovné příležitosti - to je taky velmi "sexy" pojmenování...

Ale pojmu rovné příležitosti už skoro všichni rozumí, i když třeba před čtyřmi lety byl úplně neznámý. Pro spoustu skupin, které se setkávají s diskriminací, nebo pro firmy, které s tím pojmem musí pracovat, když se ucházejí o velké zakázky na mezinárodní úrovni, to sexy pojem být může.

Dobře. Vrátím se k původní otázce. Jak jste se stala aktivní na poli boje proti nerovnosti žen a mužů?

Mě to nějakým způsobem zajímalo vždycky. Prakticky. Samozřejmě jsem se setkávala s nerovnostmi už ve škole, když se na některé předměty chodilo podle "pohlaví" - počítače měli automaticky kluci,my měly rodinnou výchovu, vyšívaly a povídaly si, jak se máme oblékat při domácích pracích.

A to jste si už tehdy přebrala, že to je špatně?

To úplně ne, ale přišlo mi to zvláštní. A nám holkám vadilo, že nemůžeme chodit na počítače a hrát hry - stejně se tam nic jiného nedělalo. To byly věci, které se mi moc nezdály.
Linda Sokačová

Přihlásila jste se tehdy o slovo?

Nahlas ne. Bavili jsme se o tom, ale nikdy mě nenapadlo se ozvat a říct to. Spíš jsem si to nějak řešila sama v sobě. Tehdy v osmdesátých letech nebylo ve školách zvykem, aby se žáci hlásili o svoje práva, nebyly žádné studentské samosprávy. Pak na střední škole mě ta problematika začala zajímat trochu víc, začala se objevovat i literatura. Už jsem asi i byla schopná o tom víc přemýšlet, četla jsem nějaké časopisy. Najednou zjistíte, že to není jen váš osobní problém, se kterým se potýkáte nebo na který narážíte, ale že to třeba zažívá víc lidí. Začala jsem se hodně zajímat také o téma násilí na ženách.

Teoreticky, nebo jste někde v okolí byla svědkem nějakého případu?

Byla. Na základní škole. I na střední vlastně. Pamatuju si na jedno hodně podivné řešení případu ve škole. Partička kluků zatahovala holky do šaten a do jiných koutů, osahávali je, obtěžovali, možná se stalo i něco horšího, ale k nám se donesly jen drby. Třídní důtku dostal jeden násilník, ale i jedna dívka - se zdůvodněním, že slušná dívka by se ubránila, slušné holce by se to nestalo. To je typické. Nad tím se zamýšlíte, připadá vám to jako divná věc.

Ani tehdy jste se neozvala?

To jsou věci, o kterých člověk možná ani nechce mluvit... Já o tom dodnes přemýšlím. Vím, že jsem si v duchu říkala, že je to zvláštní, že skončí stejně pachatel i zneužitá osoba, ale dál jsem to neřešila. Taky bohužel vím, že jsem si stejně jako ostatní říkala, že ta holka asi nebude úplně nejslušnější... Člověk se klidně veze na té většinové vlně, odsuzuje oběť za něco, co nemělo žádný vliv na to, že se stala obětí.

Myslíte si, že kdybyste tehdy byla odvážnější, tak byste té holce mohla i pomoct?

Možná jo, ale hlavně bych se dneska necítila tak blbě.

A pamatujete si na svůj první aktivní počin?

Na jeden ano. Ale byl to hodně srandovní aktivní počin. Na střední škole, když jsme probírali Boženu Němcovou, Karolínu Světlou, Magdalenu Rettigovou. U nich hrál samozřejmě feminismus velkou roli. Ale náš učitel literatury feministické vlivy nějak zpochybňoval, říkal, že ten feminismus, to je šílená věc... A já, jediné, nač jsem se tehdy zmohla, byla taková podivná reakce. Doteď o tom přemýšlím, proč jsem zareagovala takhle. Řekla jsem: "V té době to ale mělo smysl. Chtěly volební právo." Zmohla jsem se jen na obhajobu historie.

Četla jsem některé vaše články na internetu. Jsou v rovině kritiky konzumní společnosti a diktátů doby. Vy sama jste nikdy žádnému třeba módnímu diktátu nepodlehla?

Těch byla spousta. Já jsem byla dost dlouhou dobu závislá na různých módních magazínech. A nakupovala jsem si kosmetiku za desetitisíce. Musela jsem mít vždycky jenom značkovou kosmetiku, Lancôme nebo Yves Saint-Laurent. Když slyším někoho říkat, že se člověk může ubránit a nedat se nachytat, tak já moc dobře vím, že dá.

Kdy to bylo?

Kolem dvaadvaceti let. Už jsem byla na vysoké. Mohla jsem už znát všechny teorie i marketingové strategie, ale skupovala jsem ledacos.

Jak jste z toho vyrostla?

Přestalo mě to nějak bavit.

Už nepodléháte?

Možná si spíš některé věci ani neuvědomuju. Teď spíš kontroluju, jestli jsou výrobky, které kupuju, testované na zvířatech, nebo ne. Ale mám takovou úchylku, musím mít na různé barvy prádla speciální prací prostředek.

Měly bychom čtenářkám asi vysvětlit, že kromě toho, že jste ředitelka Gender Studies, bývala jste také členkou Anarcho-feministické skupiny 8. března. Proč už v ní nejste?

Dělám jiné věci, nemám na to čas, nemám už tolik energie. Ale pořád sdílím ten obecně kritický pohled na společnost a systém, ve kterém žijeme, jaký mají anarchisté. Je to kritický pohled na tržní ekonomiku.
Linda Sokačová

Říká se, že feminismus není jeden, ale je mnoho feminismů. Který feminismus je tedy ten váš?

Pokud bych se musela zařadit, mluvila bych zase o genderovém pohledu. Ztotožňuji se s pohledem, kterému se nelíbí, jak striktně jsou dané role ve společnosti. Role mužů a žen. To omezuje vaši svobodnou volbu. Je přece důležité umožňovat život podle jejich přesvědčení a volby, ne podle toho, jak si to představuje společnost. Když si žena zvolí, že chce být v domácnosti a starat se výhradně o děti, tak je to její právo stejně tak jako rozhodnout se výhradně pro kariéru a děti třeba vůbec nemít. Obě by měly mít možnost si vybrat podle sebe, ne podle toho, co se "dělá".

V anarchistickém časopise A-kontra jsem objevila váš článek Nesvoboda na úvěr. O tom, jak člověk splácející hypotéku ztrácí svobodu. Nejdřív mi to jako "hypotékařce" kapku hnulo žlučí, ale částečně s vámi souhlasím. Vy sama ale také máte hypotéku, to jste se nechala dobrovolně připravit o svobodu?

Jak bych jinak vyřešila bydlení? Já nejsem člověk, který má na to, žít ve squatu. Chci bydlet, a přitom neplatit šílený tržní nájem. Tak jsme do toho s přítelem šli. Ale opravdu jsem nikdy neměla takový strach, co se stane za půl roku... Opravdu se cítím nesvobodná. Počítám každou korunu.

Taky tam píšete, že jste si s přítelem řekli, že až to splatíte, budete se moci konečně rozejít.

Smáli jsme se tomu, ale ono z toho mrazí.

Možná je taková společná hypotéka větší závazek než svatba.

Možná ano. Nevím, jak velký závazek je svatba, ale když máte hypotéku, tak skutečně není jednoduché se rozejít.

Jste s přítelem osm let, nevdáte se?

Já proti svatbám nic nemám, ráda na ně chodím, na ty cizí. Ale přijde mi nepřestavitelné říkat ano někde na radnici. Před autoritou. Jinak si ale myslím, že je výhodnější se vzít, řadu věcí to lidem ulehčí. Daně, informace v nemocnici a tak. Navíc svatbu respektuji jako svazek dvou lidí, co chtějí být spolu.

Nevysmívají se známí vašemu příteli, že musí být podpantoflák, když žije s jednou z nejznámějších českých feministek?

Asi by nebyl rád, že oněm mluvím, ale myslím, že s tím měl trochu potíže. Pak nad tím mávl rukou, ono to časem ustane. Kdyby mu to vadilo, tak spolu asi nejsme.

Cítíte se obecně šťastná?

Asi jo. Docela jo. Před nedávnem jsem si říkala, že mi skoro nic nechybí.

Co třeba mateřství?

Nevím, nevím. Uvidíme. Snažím se právě od sebe oddělit, jestli bych opravdu chtěla mít co nejdříve dítě, nebo je to jen pocit, že by to třeba už v budoucnu nemuselo vyjít, že ostatní holky už mají... Ale nemám to vyřešeno, nevím.
Linda Sokačová

Hrávala jste si v dětství s panenkami?

Jasně. Asi až do patnácti.

Podle genderových teorií jsou už děti tlačeny do svých budoucích rolí podle hraček, které jim vybírají rodiče. Kdybyste měla dceru, bude pro jistotu chudší o panenky?

To určitě ne. Rozhodně bych nechtěla být rodič, který jí bude cokoliv vnucovat jen proto, že tohle dělají jen holky, ale neznamená to, že budu automaticky vyřazovat růžové věci a panenky. Existuje celé spektrum hraček. Ale připadá mi, že hračky, které se chápou jako klučičí, jsou mnohem kreativnější a zajímavější. Třeba stavebnice. A naopak, malí kluci si chtějí hrát s panenkami, tahají kočárek, to bývá hit v určitém věku. Podle kamarádek, které už mají děti, je oblíbená hračka například smetáček a lopatka. Když k nám jedna přišla na návštěvu, začalo nám její dítě zametat a uklízet. V okolí mám různé příklady různých typů výchov...

Musíte dennodenně narážet na diskriminaci a nekorektnost ve všech možných podobách. Můžete se vůbec koukat třeba na seriál nebo na film a nechat si jen tak vypláchnout hlavu? Nebo jste tak profesionálně deformovaná, že zkoumáte, v jaké roli tam vystupuje sestřička-naivka a jaké macho je pan doktor?

Někdy se při tom přistihnu, pak se musím sama sobě začít smát. Můj přítel mě na to někdy upozorňuje. U reklam, u seriálů. Snažím si to citlivé vnímání vypínat, ale nejde to vždycky. Ale miluju třeba komiksy, ty vůbec nerozebírám. To bych se musela zbláznit. Mám ráda třeba postavu Loba ze stejnojmenných komiksů. Je to drsný macho, vysoké, svalnaté stvoření, které má rádo štíhlé křehké ženy. Je to moje oblíbená postava... Ne vždy mám ráda ty kladné hrdiny. Ale jak jste zmínila tu deformaci, tak vzpomínám, že když jsem přečetla knížku o lesbické a gay historii, tak jsem pak chodila měsíc po ulici a říkala si: "To jsou gayové, to jsou lesby. To je jasný, ten je jasnej..." Hledala jsem vzorce chování, oblékání.

Je možné jít po ulici a říkat si: Tohle je feministka. Ta je jasná!

Někdo si to tak říkat může, ale myslím, že od pohledu to tak poznat určitě není.

Mí nekorektní kamarádi mě hecovali, abych se zeptala, jestli si holíte nohy. Já vím, že je to nejlacinější záležitost, o které se v souvislosti s feminismem mluví, ale abych jim udělala radost: Holíte si nohy?

To je hodně soukromá otázka, na to snad ani nejde odpovědět. (směje se) Necháme to jako tajemství. Ale feminismus fakt nespočívá v oholených nebo neoholených nohou. Zdá se mi, že i ty příhody o tom, jak jsou feministky ošklivé, frustrované mužatky, jsou snad už dávnou minulostí. I když na to znovu a znovu narážíte. Nedávno jsem byla hodně překvapená, když jsme byli na nějaké společné akci, kde byl i nový přítel mé dlouhodobé kamarádky. Řekl nám, že je překvapený, že jsme feministky, protože se normálně bavíme, jsme pěkné holky a jedna kolegyně je DOKONCE vdaná!!! S tím jsem se v okruhu svých známých už dlouho nesetkala. Ale je fakt, že někteří odpůrci to pořád používají jako vědomou zbraň. Vy jste tak milá dáma, to bych nečekal, když jste feministka! Tím vás vlastně srazí, jsou to věci, které do myšlenkové diskuse nepatří.

Ale zase je to argument, který se dá jednoduše vyvrátit, ne?

Paradoxně ne. Je to podpásové. Těžko se přece říká: "Jsem feministka, ale pozor, já jsem hezká nebo já nejsem ošklivá." To se dostanete na vlnu podivné argumentace.

Byla jste někdy ve společnosti v situaci, kde jste se zdráhala otevřeně přiznat: jsem feministka?

Určitě. Když víte, že společnost tomu není moc pozitivně naladěná a mohlo by dojít k velmi nepříjemné konfrontaci, tak se tomu vyhnu. Třeba ve společnosti, kde je šéf nějakého mého známého nebo rodiče, a když dojde na nějaké sexistické řeči. Normálně proti tomu vystupuju, ale jsou situace, kdy raději takticky mlčím.

S jakou nejhorší reakcí jste se kdy setkala, když vyšlo najevo, že jste feministka?

Někdy lidé reagují hystericky a agresivně ve zcela normálních situacích - kdyby nešlo o "feministku", nerozčílili by se tak. Je docela legrační,když se s někým srazíte a on na vás začne křičet: "No jo, ty feministko!"

Měla jste doma těžký feministický coming out?

Vůbec. Nevím, jestli některé kolegyně ano, ale mí rodiče spíš oceňovali, že studuju a pracuju, vydělávám peníze a že jsem v nějakém slova smyslu úspěšná v práci. Moje teta, když mě vidí v televizi, tak je moc ráda, sice asi neřeší, co tam povídám, ale vnímá to pozitivně.

A cítíte se úspěšná v práci? Vidíte za sebou stopy?

Myslím, že se hodně změnil přístup české společnosti k diskriminaci, k ženským tématům, lidi se víc zajímají o svá práva, zvedlo se i právní povědomí v české společnosti. Ještě před třemi lety to byla skoro tragédie. A cítím, že na tom máme zásluhy. Nejenom my jako Gender Studies, i další neziskovky, ale podstatnou část vlivu jsme měli a doufám, že i máme.

Připadá mi, že se vyjadřujete pořád nějak moc seriózně, přitom ráda píšete o punku, hlásila jste se k němu, nosívala jste punkáčské oblečení... Teď na sobě žádné zjevné známky punku nemáte. Platí alespoň, že správný punkáč musí mít číro v mozku?

Přesně tak. Já doufám, že ho tam mám. Nechtěla bych je ztratit. Nechtěla bych se stát konzervativní osobou.
Linda Sokačová

* Vystudovala sociologii a sociální politiku na Karlově univerzitě.

* Od roku 2000 je ředitelkou nevládní organizace Gender Studies, jejíž motto zní: "Až nastane úplná rovnost mezi muži a ženami, odejdeme."

* Projekty Gender Studies se soustředí na boj s diskriminací na trhu práce, ale i na problematiku domácího násilí.

* Do roku 2003 byla členkou Anarcho-feministické skupiny 8. března. Členky v Česku organizovaly například akci ke globální stávce žen v roce 2001.

* Je svobodná, bezdětná, žije s partnerem.
http://ona.idnes.cz/doufam-ze-mam-porad-ciro-v...

Antonín jezdím na kole Author Reflex.