Nad těmi různými fotografiemi tady jsou zveřejňovaný je to k zamyšlení. Podle mne správný biker nevynechá příležitost vyfotit se na významných místech, která ošlehán větry a pokryt prachem cest dosáhl. Vznikají tak krásné fotografie typu "Já a nejvyšší sedlo světa, Já a Indus s nějakým přítokem, Alpy za mnou, Sahara přede mnou, Kdo všechno byl na Rozkoši apod".
Takové fotky jsou užitečné. Jednak je na nich vidět odvážný biker, jeho výbava, tedy jako shiman, avídy a tak, brašny natěžkistů, deutříky lehkonohých bikerů- poutníků a pak taky trochu kde biker byl, klášter, řeka, jezero v pozadí (fotografie).
Pak, ale jsou bikeři fotomasochisti. Zásadně fotí krajinu, stavby, svět bez lidí, aby se nedopustili "kýče" typu "já a Hradčany".Jenže takový fotky jsou naprd. Většinou jsou zde oceněny sdělením - "krásný fotky". Jenže na nich se vůbec nic nepozná ani bikerku si tam člověk neprohlédne, občas snad na nich snad kolo fotomasochisty spatřit lze.
No a pak by mne zajímalo jak se fotí ty kopce. Člověk si říká jak se bude doma vytahovat co to na kole vyjel nebo kam kolo vytlačil a ono je z toho Polabí. Tak jak fotíte, bikeři (případně i cyklotouristé) ?
Takhle :-) poznat smí být jen biker)) bystří poznají kominíčka a už nic víc :-))) http://wert.rajce.idnes.cz/
Fotím bez lidí, protože jezdím sám a jsem línej používat samospoušť. Akorát letos jsem udělal pár vyjímek, když jsem se pohyboval v přelidněných oblastech.
S těma kopcema jsem to už myslím psal - můžeš vyfotit spoustu serpentin, z toho pak implicitně vyplývá, že je tam kopec jak prase, proč by tu cestu jinak stavěli tak klikatou. Dobrý taky je, když ten kopec vyfotíš v zatáčce úhel stoupání se pak sčítá. Nebo vyfoť bikera nad bezednou propastí - každýmu dojde, že se nějak musel dostat nahoru.
Mým typickým motivem je průhled mezi stromy na nějaký bezvýznamný kopec, nejlépe proti slunci, v mlze nebo ve večerním šeru. Lidi, co jeli se mnou, jsou zpravidla daleko vpředu na kopci, já totiž focením (zejména dlouhou přípravou a pečlivým výběrem záběru) maskuju, že už nemůžu.
A fotím nejčastěji 2MPx mobilem, protože foťák zapomínám doma.
Fotku do nastavení mi dělal profík rybím okem, ve skutečnosti tak odulej nejsem. Jinak kopce fotím dlouhým sklem z dálky, vypadaj prudší. A u lidí v popředí nějaký pamětihodnosti si dávám záležet, aby jim špička věže nebo telegrafní sloup vyrůstal z hlavy, je to in. A fotkama se soukromou vypovídací hodnotou uvádím davy do vytržení.
No, v květnu jsem konečně pořídil foťáček...
Mý fotky si moc zveřejňovat netroufám - není to krajina ani hrady - zámky. Jsou to "věci", které mě zaujaly a při jejichž prohlížení si tenkterý hrad hned vybavím = snímky typu Kominíkova snímku "Exitus" nebo (rovněž Kominíkova) videa "Návrat účastníka konference o víně, Mikulov, září 2009" popř. "Účastnice svatby, Valtice, září 2009" - tyhle dílka jsou vynikající :-)
Pro_pa ma pry hezkou sbirku vrcholovych fotek, kde stoji s kolem nad hlavou, zkus mu o par z nich na ukazku rict :o)
Na Garde zvedal kolo snad vickrat, nez ho tlacil :o)
Podle mě platí pro focení pravidlo, že se kola nad hlavu nemají zneužívat. Biker se do této pozice staví tehdy dosáhl-li skutečného vyvrcholení (např. přejel Alpy, Saharu, nejvyšší sedlo světa a tak)
Dílčí úspěch se znázorňuje jen vztyčeným kolem (na zadním).
Já fotím ne proto abych exhiboval před jinými, nýbrž proto abych si zvěčnil něco, co mě zaujalo a pak za trudných zimních večerů si tyhle vzpomínky přivolávám zpátky. Neznám nic nudnějšího než prohlížet alba jiných lidí, byť s podrobným komentářem. Fotka má cenu hlavně pro toho, kdo ji udělal, protože mu připomíná jeho osobní prožitky a navozuje atmosféru toho co je už nenávratně v - no řekněme v minulosti. Tím nechci říct, že se nedívám na fotky z cykloakcí, výletů a podobně. Právě naopak. Je to zajímavé a moc pěkné. Ale pocit nezúčastněného diváka se nedá porovnat s pocitem toho kdo tam byl a jásá - vidíte, ta třetí holá řiť je moje :-)