Cool, abernathy, follow up !
Ty ses teda rozjel :-), to já můžu tak akorát "gut, abernathy", popř. "charašó, malaďéc" :-)
A to von zas né, hned na nás valí nějakej tibetskej hantec, latiník. V tom Vidlákově to musí vypadat! ;-)
Soráč volové, my vidláci jsme na jazyky chabrus, jen co tak slyším mezi mladejma.
Pravda, normálně by se u nás reagovalo:
"wunderbar, abernathy, weitergehen" o)))
Ale jinak to tady fakt vypadá jak v Babyloně, sjelo se sem touristů nepočítaně a mám strach, aby nám nevošoupali věž, ta babyloňácká taky nějak zas až valně nedopadla.
Bejt místním vidlákem je teď dobrý, tudle si mě tři učitelky (až z Prahy) vzaly jako průvodce na kolo na kopec nad vidlákovem, paráda.
I toť! Apoštol nejryzejších forem bajkingu, nejryzejší biker komunity a nechá se nejmout jako vobyčejnej průvodce tůristek. Sodoma a Komora, bikerskej soumrak nastává!!!
Přiznávám, vzal jsem je nahoru po asfaltičce, co by člověk pro ty holky okolo padesátky neudělal, že? Ale dolů už to bylo trochu drncavé, strašně se jim to líbilo, jak to podrncávalo, užívaly si to, natřásaly se a tlemily, ani jim nevadilo, že nemají zadní odpružení, jak jsem tak pozoroval. Možná až budou velké budou z nich taky bikerky.
Už jsme tady dlouho neperlili. Teď jsem zrovna v rozhlase poslouchal rozhovor s nějakým výtvarníkem. Rozhovor končil pozvánkou: ...na výstavu, která se koná v kotelna karlin gallery...
Tohle neskloňování podstatných jmen nějako nemohu překousnout. (Tuším, že když měli naši předci jazyk plný germanismů, tak s nimi alespoň zacházeli v souladu s češtinou.)
mě to vadí nejvíc u jmen. Oslovení "dobrý den pane Ptáček" mě vždycky trošku namíchne.... Ale aspoň to něco řekne o tom protějšku ještě dřív než se dostane k něčemu podstatnýmu...
Ano, oslovování 1. pádem je poměrně rozšířené a překvapující.
nejhorší je, že už jsem se párkrát přistihl při tom, že jsem to také udělal :-(
Tohle mě štve taky. A naschvál všechny ty co mě jméno neskloňují oslovuju dobrý den pane Šveci... a spousta lidí jenom čumí proč jim skloňuju jméno
No zrovna tohle jméno... když se jmenuje Švec, je správně "pane Šveci" nebo "pane Ševče" ?
Zrovna u jména Švec se jinak skloňuje apelativum (běžné podstatné jméno s malým písmenem) a jinak vlastní jméno (příjmení). To neplatí jen u pátého pádu, ale i v dalších tvarech.
Apelativum "švec" skloňujeme švec - ševce - ševci - ševce - ševče! - (o) ševci - ševcem, kdežto příjmení Švec skloňujeme Švec - Švece - Švecovi - Švece - (pane) Šveci! - (o panu) Švecovi - Švecem. I manželka pana Švece se nejmenuje "Ševcová", nýbrž Švecová.
No a přesně takhle se tvoří "norma". Když člověk slyší příliš často nějakou odchylku nebo dokonce chybu a není dost ostražitý, má sklon se k ní připojit. Nezřídka se stává, že taková chyba bývá pak i kodifikována, protože ji používá příliš velké procento mluvčích.
U sloves "péci" "říci" bývaly infinitivní tvary "péct" a "říct" původně také nesprávné, ale pod tlakem tohoto úzu se změnila norma a kodifikátorům nezbylo než se tomu podřídit. Tyto "chyby" jsou vlastně jedním z hlavních zdrojů vývoje jazyka. Jinak bychom dnes mluvili stejně jako ve středověku.
Legrační je, že "soudruhování" tohle vlastně vyřešilo. Teda aspoň myslím, že "soudruhu Ptáček" nikdo neřek?
Teď dumám, jestli to vlastně vůbec pamatuješ... :-)
Moje oblíbené oslovení bývalo "pane soudruh"
Neustále nám vtloukali do hlavy: zdravíme se "čest práci", tykáme si a oslovujeme se "soudruhu". Míval jsem dost problémů u vysoce postavených fukcionářů, když jsem (rozkazovacím způsobem) požadoval: "ty mě budeš říkat pane".
A co jsi v te dobe delal? Docela by mne zajimalo, z jake pozice se dalo neco takoveho vynutit. ;-)
A jak Ti nakonec rikali, pane?
Vykonával jsem (léta 1970 - 1990)profese na takové úrovni, že mě nikdo nemohl zdegradovat níže (řidič záchranky, topič, nejvíce let jsem trávil jako dělník na směny). A to "pane" dodržovali.
A pokud jsem já osobně oslovoval někoho "pane", hned se poznala úroveň dotyčného. Pokud to měl v hlavě srovnáno (bez ohledu na postavení), byl klid, ovšem zakomplexovaní prdelolezci byli pohoršeni.
Ale zavrit, to by slo, ne? ;-)
Ja kdysi mel namalovat pruvod k VRSR a nejak se zapomnel a napsal 1. maj, nebo naopak. Tak jsem ten transparent pretrel cernou, na kterou pak uz nic nechytalo. Rodice si pozvali do skoly, aby mi domluvili. Tak jsem dostal vynadano...
Ne ovsem za cerny transparent, ale za kompozici - otec je ak.mal. ;-)
S tím zavřením to bylo totéž jako s tím oslovováním "pane". Po roce 1970 bylo na kriminálce a Stb obrovské množství dosazených mladých vlčáků, kteří si chtěli vysloužit ostruhy a ti kriminálem vyhrožovali permanentně. Celkem je drželi na uzdě staří unavení koně (tedy v mém případě).
Nejlepší reakci na oslovení "soudruhu" předvedl stejně Jiří Kodet v Pelíškách:-)
Když jsme na vojně chodili "ve tvaru" do jídelny, tázal se dohlížející major "Co je to za jednotka?". Dodnes to nemůžu zapomenout.
Budeš se divit, ale je to původní (a původně správný) tvar. Je to ale germanismus vzniklý z německého "was für" nebo "was für ein", po kterém rovněž nenásleduje nutně 4. pád, jak by se slušelo po předložce "für", nýbrž kterýkoli pád vyplývající ze struktury zbytku věty. Třeba 3. pád: "Von was für einem Mann?" = "Od jakého muže?"
Do češtiny jsme to přejali i s chlupama, takže se původně po tom našem "Co je to za..." používal 1. pád (jiné ne). Postupně pod vlivem předložky "za" převládl a ustálil se 4. pád. V jiných slovanských jazycích ale ten první pád zůstal, takže je velmi pravděpodobné, že soudruh major byl poněkud pod vlivem ruštiny: "Čto éto za ženščina?" = "Co je to za ženskou?"
Opakovaně jsem se setkal s větou "Co je to tady za klauni?"
Tady se už může jednat o nářeční podobu skloňování životných podstatných jmen typickou pro severovýchodní Čechy. Začíná to prakticky už kousek za Prahou (Brandýs, Stará Boleslav, Čelákovice): "Viděl jsem vojáci a taky ňáký kluci..."
Já jsem se nedávno setkal ve středních Čechách s koncovkou ojc u příjmení. Výhoda je pak, že se příjmení nemusí skloňovat. Jan Novákojc ... s Janem Novákojc, ale i s Evou Novákojc.
Ano, tahle přípona vzniklá z náležitého "-ovi(c)" (Novákovi - Novákovic - Novákojc) je nejběžnější na jihozápadě středních Čech (Berounsko, Příbramsko, Sedlčansko) a šíří se na Benešovsko Kolínsko. Je to obdoba neutrální přípony "-ých/-ejch" (Novotných/Novotnejch) nebo příjmení na "-ů" (Jirků, Petrů). Ani jeden z těchto tvarů se už neskloňuje.
Zhruba stejný osud (ale rychlejší šíření) potkal MUŽSKÉ přivlastňovací tvary na "-ovo" (bratrovo dům). Ještě před dvaceti lety šlo o nářeční tvary ze Strakonicka, Písecka, Blatenska a jižního Příbramska, dnes se astronomickou rychlostí šíří prakticky po celých Středních Čechách a dokonce i v Praze. Ano takto vytvořený tvar se pak nemusí skloňovat, což je jeho výhoda a nejspíš důvod, proč se tak rychle šíří. Lidi jsou líní přemýšlet o správném skloňování spisovných tvarů.
Zajímavé je, když takhle končí rovnou příjmení a pak se k tomu -ovic nebo -ových musí přidat -ová. Kombinací přirozeného vývoje a administrativy by potom mohlo vzniknout třeba Novákovicovýchová.
Ano, některá slovenská či jihoslovanská příjmení končí podobnou příponou "-ič" nebo "-ovič" a ta se pak v češtině přechylují další příponou "-ová": třeba "Markovičová". Tohle se dá ještě tolerovat, ale horší je zacházení s východoslovanskými, zvláště ruskými příjmeními končícími na "-ov" nebo i "-in" a také zakončenými na "-ych". Přípony "-ov" a "-in" jsou již přivlastňovacími tvary, takže by se měly přechylovat pouze na "-ova/ová" resp. "-ina". Příjmení na "-ych" (třeba "Sedych") by se neměla přechylovat vůbec, protože se jedná právě o tvar typu "Novotných", kde také nepřechylujeme *Novotnýchová*.
Taky už jsme tu několikrát psali o islandských příjmeních končících na příponu "-dóttir", které je už v původní podobě přechýlené, tudíž by se v češtině už (další) přechylovací přípona vůbec neměla dávat.
Ad "-dóttir"
Pěkná blbost... Nikdo z nás není povinen znát každý cizí jazyk a tyhle jejich nuance...
Běžný uživatel českého jazyka určitě není povinen znát každý jazyk, natož tak malé jazyky, jako je islandština, ale měli by to znát pracovníci tiskových agentur, kteří zprávy o ženách s těmito jmény pouštějí do českého mediálního prostoru.
Pracovníci tiskových agentur že umí česky?!? Ha ha ha, nenech se vysmát... Ty jsi asi dlouho nečetl nějaký internetový zpravodajský server (ten nejčtenější; yhojte). Takové hrubky a seky ve stavbě věty snad nedělá ani můj 11-ti letý syn...
Neříkám, že umí, ale že by měli...
Souhlasim s Hekym. Vlastně i s tebou. Měli by umět. Jenže dneska je to všude samá "rychlokvaška". O víkendu jsem byl na tenisové exhibici, kterou uváděl Dejdar s Kobzanovou - děs a hrůza, ta ženská je úplně blbá.
No jasně, takto by to mělo být... Ale bohužel není, to bychom po dnešních novinářích chtěli už moc, vždyť oni opravdu dost často neumí ani česky :-(
Těch novinářů, co česky opravdu umí, je jako šafránu. Bohužel... V hlavních TV zprávách si klidně řeknou "Vlak přijel déle" (díky tomu, že jsem nějaký čas dělal v Praze s člověkem z Českého Brodu, tak vím, že to znamená, že měl zpoždění); jsem fakt myslel, že mne "vomejou"...
Mě vždycky vyděsí přechodem na "zimní" čas. Nikdy se u nás nepoužíval (používáme pouze SEČ a SELČ), a já nevím, jak si mám naštelovat budík:-/
Já ho na mobilu mám :-)) Všechny SMS-ky mi totiž chodí plus jedna hodina... Na mobilu mám (např) 20:34, přijde mi SMS s časem odeslání 19:34... Nevím, jak to nastavit, aby mi to tu hodinu neodečítalo, tak si to odečítám já sám :-)
Letní čas je rakousko-uhersko-nacisticko-komunistická totalitní manýra... :o))
Okamžitě zrušit!!! Voda se taky od března do října nevaří při 90°C...
Ale jsme v "Jazykových perlách", tak k tématu: Proč "LETNÍ", když začíná už s příchodem jara a končí až někdy hluboko na podzim? To už by bylo logičtější na těch pět měsíců zavést skutečně ZIMNÍ čas. Proč má slunce po většinu roku kulminovat ve 13.00 hod.?
Mne osobně by se líbil zimní čas; ale ten pravý, tj o dvě hodiny plus SEČ. Prostě aby ve 4 odpo nebyla tma jako v...
Fakt nechápu smysl toho neustálého šoupání s časem tam a zpět. Nechal bych, když už teda, ten "letní". Prostě více světla večer...
Tak pokud by byl celoročně jednotný čas, není důvod, proč by to mělo být jinak než SEČ...
Píšu, co by se líbilo mne... Večer více světla po celý rok...
Světla máš během dne bez ohledu na typ času úplně stejně. Ono by stačilo jen dřív vstát, dřív začít pracovat a třeba i dřív skončit. Kvůli tomu nemusíš posouvat čas všem, tedy i těm, kteří vstávají dostatečně brzy i bez letního času.
Letní čas je "logika" srovnatelná, jako kdybychom třeba každý sudý rok slavili Štědrý den už v listopadu nebo třeba holčičkám počítali věk až od chvíle, kdy začnou chodit, ale chlapečkům jako dřív od narození...
To je fakt přímo "úžasná" rada, to by mne opravdu nenapadlo...
Fajn, tak zbývá už jen donutit o tu hodinu dřív vstávat zákazníky (a o hodinu dřív skončit), posunout o tu hodinu dřív vyučování ve škole (a tím o hodinu dříve skončit) a můžu tu tvou skvělou radu aplikovat...
Letní čas mi vadí z principu. Jinak si samozřejmě svůj denní režim určuju sám. První hodina mi začíná těsně po šesté ráno...
Když letní čas zaváděli před třiceti lety i u nás, vydržel jsem mít několik let na svých hodinkách ten původní a prostě jsem jen všude chodil o hodinu dřív. Byla to taková moje soukromá vzpoura... Přesto jsem nikdy nikam nepřišel pozdě.
Náhodou - takhle jsme recesili s kamarádkou na gymplu - a taky jsme se nikdy nespletly.
Dotáhla jsem to dokonalosti, když se mi mé letité hodiny začaly zpožďovat, tuším asi o dvanáct minut za den. A v mladém mozku jsem tenkrát dokázala udržet i informaci, kdy jsem je naposledy seřizovala a dopočíst, kolik tedy je, téměř přesně. Vzpomínám na překvapený pohled jednoho spolužáka, co se mi na ty hodinky, které očividně šly, a přitom neukazovaly nic, co by mu bylo aspoň přibližně povědomé, nechápavě koukal... a pak tázavě povídal "ty máš hodinky z pouti?"
O mladém mozku mi vyprávěj. Ohromoval jsem něčím podobným. Hodinky mi sice ukazovaly PŘESNĚ o hodinu míň, ale zase jsem měl jiný handicap - byl jsem v matematické třídě gymnázia poslední, kdo neměl kalkulačku. Musel jsem to nějak kompenzovat, tak jsem si vytrénoval mozek na počítání z hlavy. K mým parádním číslům tenkrát patřilo odmocňování zpaměti s přesností na tři platné číslice nebo desetinný rozvoj čísla "pí" na patnáct až dvacet desetinných míst. Spolužáci mě pak předváděli svým kamarádům jako nějakou cvičenou opici.
Do života jsem si z toho odnesl jeden důležitý poznatek: Sofistikovaná technika způsobuje zakrňování určitých mentálních dovedností. Mozek zpohodlní a člověk se pak stává na té technice závislým. Doufám, že zrovna tohle mě v životě nepotká. Proto jsem například velmi dlouho odolával mobilnímu telefonu, počítači - a v poslední době se bráním například GPS navigaci na kolo. Pohybuju se v terénu buď zcela po paměti nebo jen s mapou.
Ještě k tomu letnímu času - z bývalého zaměstnání (MHD) znám dost takových, kterým nedělá žádný problém vstávat na čtvrtou ráno (blééé). Ale zase mají třeba problém s tím, zůstat někde do půlnoci. A nebo jsou lidé, kterým stačí pět hodin spánku, standartně.
Ale je taky fůra lidí, kterým víc vyhovuje vstávat později a jít i později spát.
A zvyk začátku pracovní doby na našich zoufalých šest ráno je pozůstatek po zblblým mocnářovi, který trpěl nespavostí. Však je to jen administrativně daná věc. V podstatě i to rozdělení dne na hodiny.
A chtít po někom, aby taky vstával v příšerných pět hodin jenom proto, že on sám nemůže dochrápat, to je taky "totalita", Medvěde... :-)
Ále prd. Začátek pracovní doby v šest hodin je převážně ve fabrikách s třísměnným provozem, pracovní doba končí ve dvě, druhé směně v deset, což je ještě na hranici únosnoti. Přece jen mít týden směnu od šesti večer do dvou ráno a pak od dvou do deseti dopo je ještě trochu víc na hovno než od šesti ráno a do deseti večer.
Hele, je to jako kdybychom se tady handrkovali o to, jestli jezdit vlevo, nebo vpravo. Někdo je tupej na levou, druhej na pravou stranu. A někomu je to jedno. Takhle je jeden nedochrup, druhej ponocnej a třetímu je to fuk...
No vždyť právě. Letní čas není nic jiného než donucení některých lidí, aby vstávali o hodinu dřív, a to přesto, že sami nechtějí. To vše jen proto, že se státní moc přiklonila k názoru části populace, která chtěla mít "delší" odpoledne.
V době, kdy si každý podnik může určovat pracovní dobu podle svého, je letní čas vyloženým anachronismem. Naopak - výhodnější (sezónní) pracovní doba pro zaměstnance by mohla být účinným nástrojem konkurence mezi zaměstnavateli.
Abych to shrnul: Nevidím jediný důvod, proč by se něco takového mělo řešit centrálně. Ony stačí problémy s časovými pásmy. Je blbost to komplikovat ještě posuny na časové ose. To už pak nejsou časová pásma, ale časová "šachovnice".
Teď mě napadá - co takhle zavést "kontinuální čas"? Nejspíš by nebyl problém vyrobit hodinky, jejichž chod by se zrychloval při pohybu východním směrem a zpomaloval při pohybu na západ... Zcela stejný čas by tedy byl pouze na čáře konkrétního poledníku. Jako společný jmenovatel by pak mohl sloužit "světový" čas - třeba ten Greenwichský. I když mně osobně by se jako "světový" čas líbil spíš čas v Beringově úžině... :o))
Letní čas byl zaveden aby se lépe využilo denní světlo, v létě ráno stejně vstáváš za světla a večer se pak nemusí svítit (resp. svítí o hodinu méně). Skutečně se tím prý nějaká energie ušetřila.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Letn%C3%AD_%C4%8Das
Dnes energetici žádnou výraznou úsporu nenaměří, protože přes den se v létě spouští spousta klimatizací, a samotné svícení v kancelářích a v domácnostech tvoří zanedbatelný plivanec v moři.
Akorát to dělá bordel v nepřetržitých provozech a v dopravě, hlavně osobní. Já bych na něm netrval, na druhou stranu mi nevadí, že je část roku dýl světlo a já se po práci stihnu prohodit na kole.
...no a právě kvůli tomu "je světlo a já se po práci stihnu prohodit na kole" bych klidně nechal tzv "letní" po celý rok... Teď to prostě nestíhám, ani kdybych 1000x chtěl... Mohl bych vyrazit teď, v 15 hodin. Jenže než se vymotám (nachystat se, obléct, vytáhnout kolo), je 1/4 na čtyři a za necelou hodinu je prostě TMA. A to jem když je jasno, jako je teď. Když je zataženo, tak už je skoro tma ve tři odpo...
Pokud by Unie nařídila, tak by se i ta voda od března do října vařila při 90 st... :-))
A proč by se nevařila? Když se před lety nahradily kg/cm2 Pascaly, začínají stupnice manometrů nesmyslnou nulou. A na manovakuometrech je dokonce část stupnice od 0 do -1!!! Všechno je věc dohody, i to, že 1+1=2. :-)
Sodoma Gomora! A teď si představ, že ve 13:00 kulminuje jenom v Jindřichově Hradci, na té čáře před náměstím. Když popojedeš kousek na západ, kulminuje si třeba ještě o půl hodiny pozdějc!
S tím by se mělo něco dělat. Třeba mu nařídit, aby kulminovalo ve 12:00 SEČ v Madridu, Vídni Helsinkách i Podgorici!
:-)))
Když už se tady o tom zmniňuješ, tak se tě zeptám, jak by tedy mělo být správně skloňované jméno Gončarov, když půjdu k panu Gonča...?
A je paní Gončarová nebo Gončarovová ?
Ptám se proto, že jsem viděl, že paní používala při podpisu Gončarová, ale v občance a na matrice má zapsané Gončarovová.
Díky.
Gončarova je samozřejmě správně a dotyčná dáma to ví.
-ovovová je debilní čechismus zhusta používaný veřejnoprávními sportovními komentátory a jak vidno, i státními úředníky.
Podle platné kodifikace českého jazyka bys měl zajít k panu Gončarovovi, jehož manželka či neprovdaná dcera by se měla jmenovat Gončarovová. Není to příliš logické - osobně bych postupoval stejně jako v ruštině, ale můj názor není směrodatný.
Podobně jako ta Tvoje Gončarovová postupuje i poslankyně Zubová - takto manželka malíře Zubova. Podle platných pravidel by se ale měla jmenovat Zubovová. Co má v občance, nevím. Je tu ještě jedna možnost. Ženy ruského původu si mohou ponechat původní (už v ruštině přechýlené) příjmení. V takovém případě by ale měly mít na konci krátké "-a": Paní by se pak mohla jmenovat i podepisovat "Gončarova".
S ruskými imigranty je ještě jiný problém. Pokud před svým pobytem v ČR pobývaly například ve Spojených státech (nebo jinde), mívají v dokladech už poangličtěné ruské příjmení. Jedna moje studentka - Ruska, kterou učím česky a německy, má (původně ukrajinské) příjmení Počenko. V ruštině se tato jména nepřechylují, takže u nás by se mohla jmenovat buď taky Počenko nebo Počenková. Jenže ona předtím nějakou dobu pobývala v USA, takže v dokladech měla PoCHenko. Měla u nás dost honičku, aby jí do české občanky zapsali POČENKOVÁ a ne třeba Pochenková. Vlastně ani nevím, jak přesně dopadla. Je možné, že má v občance jen POCHENKO. Pak ale našinec neví, jak to má vyslovovat - jestli "ch" nebo "č", tak jí raději říkám křestním jménem. :o)
Já jsem kdysi o jedné paní vytrvale tvrdil, jako o paní Šejbalové a když jsem to udělal po Xté, byl jsem upozorněn, že je Schejbalová. :)
Jojo, išias je taky blbá nemoc...
...ale nejsme v tom sami, tuším Švábi čtou Industry jako Induštry, němečtější než němec se tomu tuším říká...
Švábská nářečí jsou v rámci němčiny dost specifická. Právě jedním ze základních znaků je výslovnost skupiny "st" jako /št/ nejen na začátku kmenových slabik. Proč myslíš, že máme v češtině poŠtu a ne třeba "poStu"? Protože to slovo k nám přišlo z jihozápadu Německa. Stejně tak víno koŠtujeme a nikoli "koStujeme"... V anglických slovech je ale tato výslovnost znakem nevzdělanosti.
Dalším znakem švábských nářečí je třeba vypouštění koncového "-n", zváště u sloves. Podle toho naprosto bezpečně poznáš Švába. :o)) Ostatní Němci si z nich často dělají legraci, ale Švábové se brání slovní hříčkou: "Nur in Schwaben erkennt man, ob eine Frau eine Gans ISST oder eine ISCHT". tj. "Jen ve Švábsku se pozná, jestli ženská husu JÍ nebo jestli husa JE". Ve spisovné němčině se to skutečně nepozná, neboť slova "isst" (jí) a "ist" (je) se vyslovují stejně.
Mne se zase strasne libi madarske EŠ EM EŠ. ;-)
Pořád to není tak velký rozdíl, jako když v angličtině místo "a" říkaj "ej", místo "e" říkaj "í", místo "cé" říkaj "sí" atd. V tom aby se prase vyznalo. Zlatá maďarština! :o))
Copak tohle, ale dvojhláska "oo", to je paráda. Třeba outdoor vs. Liverpool, moos vs. foot, v tom aby se prase vyznalo.
Jako kdyby nestačilo v češtině Mlýn proti mlít. Proč je ve slovesu měkké i, když jinak je tvrdé.
Tady nestačí ani nějaké řeči o monoftongizaci diftongu ej na y - Mlejn-Mlýn (ta divná cizí slova jsem se kdysi našprtal, abych překvapil kamarádku češtinářku ;-))
S tím "mlýnem" je to dáno tím, že vazba na sloveso "mlít" je více než nepřímá. Slovo "mlýn" vzniklo z latinského "molina" přes středohornoněmecké "mulin".
Hláska "y/ý" v tomto slově vyšla z někdejší tvrdé výslovnosti "l" podobné polskému nebo ukrajinskému tvrdému "l". I to "y/ý" se zhruba do konce 14. století vyslovovalo skutečně tvrdě, nikoli jako dnes, kdy se výslovnost "y" a "i" už neliší.
Zlatá anglina, proti tomu je francouzština úplná anarchie :-)
Dobrý bylo, když jsme na Korsiku poprvé přijeli z Itálie, a snažili se ty jejich názvy číst italsky. Domorodci naprosto nechápali na co se ptáme.
Například město Ajaccio jsme vyslovovali jako Ajačio, francouzsky je to ažaksjo, korsičané to vyslovují ažaksu. Obdobně řeky Vecchio (nikoliv večio, ale vekio či vechju).
Ale jinak francouzšina je pravidelná. Stačí vyslovit zřetelně člen, potom první slabiku (s tím, že "j", "g", "ch" se čte "ž" a méně významné hlásky jako "h" lze vynechat), no případná další písmena spojit (souhlásky v ó, pokud je tam hodně samohlásek, tak nějaká nosovka). Např. Les Houches = lezúš, . Nějaké další posuny a vynechávky se občas vyskytují ("Citroen" = [sitrng']), ale není to nutné, oni rozumí i bez toho a že seš buran si myslí tak jako tak;-)
Jen pro přesnot: "Vecchio" se italsky čte /vekjo/. Tam kvůli tomu "h" není možná výslovnost /č/. Jak by ale toto italské slovo četli Francouzi, fakt netuším. :o))
V této souvislosti mě štve, jak spousta lidí vyslovuje "Lamborghini" jako /lambordžiny/, přitom správná výslovnost je prostě /lamborginy/. Opět kvůli tomu "h".
Nojo, tam to vychází z vlastního jména, a vlastní jména v angličtině se čtou tak, jak si to přeje rodina.
Např. v Mořském vlkovi od Jacka Londona jeden konflikt vypukne tím, že námořníkovi švédského původu jménem Johanson si nepřeje být oslovován "džánsn".
Nejsem však přesvědčen, že bohyně Niké by si přála být vyslovována jako Najky:-(
Kdysi jsem v televizi viděl jakýsi pěvecký sbor z Portugalska zpívající studentskou hymnu "gaudeamuš ižitur" :-)
V případě latiny je to stará věc - pamatuju na věčné spory o výslovnost, když jsme někde se sborem zpívali s Francouzi nebo Američany. Správnější je ta naše výslovnost, protože víc odpovídá výslovnosti latiny v době vzniku těch textů (tedy středověké latině). V zemích, kde mluví beztak jen zmršenou latinou :-) (Francie, Itálie, ...) si to prostě časem přizpůsobili. Připomínám ale, že výslovnost středověké latiny má s původní latinou starověkou taky moc málo společného.
Tak tohle snad už ve své době (1528) dostatečně uspokojivě vyřešil Erasmus Rotterdamský (O výslovnosti latinské a řecké řeči). Není zapotřebí na tom už nic podstatného měnit. Byl to právě on, kdo reagoval na roztříštěnost vyslovování latiny v různých zemích tehdejší Evropy. To, jak se latina vyslovuje u nás, je této normě nejbližší.
Já jsem takhle v Drážďanech žádal láhev Sprite slovy "Ein sprajt bitte" prodavačka v kiosku mi nerozumněla, tak znova, opět nic. až když jsem jí ho ukázal povídá "Ach so, šprajt!"
Nojo, a taky Zucuki (Suzuki), že:o)
V jakési počítačové hře v angličtině zas mají namluvené "porske" (Porsche).
A jak se Ti líbí, když Tě německej policajt upozorní, že máš mít na zadním skle "cé-cet"? Rozuměl bys tomu vůbec? Mně to spíš připomíná "cecek". :o))
Děda jde na nákup do místního konzumu. Chvíli kouká na regál a pak zaslabikuje :"Jednu Coca colu." A prodavačka na to :" Ale pane, to se čte Koka kola." Děda poučen, poroučí dál :"A jeden Keler." Překvapená prodavačka na to :"To se ale jmenuje celer !"
Děda nakoupí zbytek a cestou domů přmítá - co vlastně má moje stará ? Cecky, nebo kecky...
Komentátor Eurosportu čte Lopraise zásadně francouzsky, Lopré, a ještě s tím francouzským R, snad pod vlivem francouzského prostředí na této rallye.
Ale ono to příjmení je beztak možná francouzského původu, tady na Moravě je toho po Napoleonových vojácích povícero, takže třeba jej čte nakonec správně;-)
Díky, myslel jsem si, že by to tak mělo být.
Gončarov i jeho paní jsou Češi nejméně po českých rodičích.
Kdyby on byl Gončar tak by to mělo logiku, že ona bude Gončarová, ale on je Gončarov.
Hu nás se tak mluví normálně.
"Čípa si chlapče ?"
"Novákojc"
A pokém_on je ? :-)
U nás ve vsi bydleli Kemonů. Nový majitel dostal automaticky přezdívku Pokémon.
A jinak jsem už podruhé na novém vebu se překlikl a místo příspěvku poslal obálku. Asi se to stane mým trvalým zvykem, tak se nelekejte.
Z hlediska kodifikace češtiny je správné pouze oslovování 5. pádem, tedy "pane Ptáčku". Jenže KODIFIKACE je podoba spisovného jazyka, JAK BY MĚLA VYPADAT. Máme tu ale ještě tzv. NUROMU či ÚZUS - a ty zas odrážejí, JAK JAZYK SKUTEČNĚ VYPADÁ, tj. jak se jeho prostředky využívají VE SKUTEČNOSTI. A tam už je situace bohužel jiná.
Lidi si v používání své mateřštiny nenechají moc poroučet, na nějakou kodifikaci zvysoka kašlou a mluví, "jak jim zobák narost". Takže jediné, co s tím můžeš dělat, je myslet si o daném člověku své a případně si pro svou osobu vymínit oslovování pátým pádem. Pak ale budeš muset počítat s tím, že i dotyčný si o Tobě bude myslet své... :o))
Jenže u některých jmen si člověk jistý není, jak se správně ten "volací oslovující" pád píše; nebo to vypadá přinejmenší poněkud "blbě". Např p. Koretz - jak ho oslovovat? Já používám "pane Koretz"...
A jen tak na okraj - víš jaký je 5. pád slova "kočka"? Pátým pádem přece oslovujeme voláme, takže je to "čiči".. :-)
Ve večerníčku "Zvířátka pana Krbce" taky byl pan Krbec oslovován "pane Krbec". To je docela podobné jméno. 8-))
Tam je chybný tvar zcela určitě úmyslně jako součást charakteristiky postavy (kocoura). Jinak "Krbec" se od jména "Koretz" liší značně: "Krbce" bychom oslovovali správně "pane Krbče". Tvar "Korče" by byl teoreticky možný pouze v případě pravopisu "KoreC".
Ale z toho všeho je patrné, že se první pád příjmení postupně ujme, protože je čím dál náročnější vytvořit pátý pád a výsledné tvary bývají dost bizarní. Pokud bych oslovoval nějakého pana Korce, asi bych mu taky řekl "pane Korec" a ne "pane Korče". Ale kdyby se jmenoval Koretz, oslovoval bych ho "pane Koretzi". Asi bych tím přispěl k rozkolísání normy a urychlil tak proces kodifikace prvního pádu jako přípustné varianty oslovení.
Přiznám se, že u jednoho zákazníka (pan Hovad) jsem záměrně používal oslovení prvním pádem, z obavy z přeřeknutí nebo jen z toho, že "e" na konci nebude dost znělé;-)
Já mám v "portfoliu" zákazníka, který se jmenuje Pobuda. Naštěstí jsme si docela brzo potykali, čímž se problematika oslovování vyřešila...
Zapamatovatelné jméno je v podnikání konkurenční výhoda:
http://www.autopicman.cz/
Picman, častěji Pietschmann je tady docela běžné příjmení. Horší to má jeden místní, co se jmenuje Pietsch, dlouho kvůli tomu nemohl najít vážnou známost, neboť trval na tom, že manželka si vezme jeho příjmení.
Mimochodem, to je tedy spíš Medvědova parketa, Pietsch prý znamená totéž jako Petřík.
Nektery jmena jsou dost strasny a uprimne nechapu proc se jich lidi tak drzi..
Kdyz jsem delal v hotelu na recepci, tak k nam prijel pan kterej se jmenoval "Panczurak" a kolegyne rekla vy jste pan...pan... pan... a s kreci v tvari nebyla schopna to dopovedet :o)
K nám jezdí už pár let jistá paní Vendulka Píčová...
A hrdě se k tomu hlásí:)) už jsme tu s kolegy několikrát zavedli debatu na téma, jak se asi jmenuje pan manžel...:))
Měl jsem před nedávnem v kanceláři dámu, jejíž křestní jméno bylo "Ninel". Žádná exotka, češka jako poleno. O inteligenci jejich rodičů svědčí, když si jméno přečtete odzadu. Ta dáma je opravdu skutečná.
A co se týká již uvedených příjmení - v první třídě mne učila učitelka Pičmanová. Já jsem byl tak slušně vychovaný, že jsem doma nechtěl říci, jak se jmenuje a dostal jsem nafackováno.
http://djohn.rajce.idnes.cz/11/
"Pane Pobudo" by ale bylo naprosto normální. Pokud by ho to uráželo, ať se nechá přejmenovat...
Správně je "pane Koretzi". Skloňování cizích jmen a jmen s cizím pravopisem se řídí podle výslovnosti. V tomto případě stejně, jako by se jmenoval "Korec". Proto také třeba "pane Bushi".
A co Japonec příjmením Nligiri (nebo tak nějak)? A má smysl přechylovat příjmení jeho dcery? Ona se sice učí česky, ale ve slově Nligiriová by se asi nepoznala;-)
nejhorší je, když jsou do gramatické debaty zavlečeny pojmy jako je právo nebo křivda.
U nás se to stává zejména v otázce přechylování ženských jmen ( které bojovným genderovčicím a genderovčíkům záhadně vadí víc než měnění cizích mužských skloňováním).
Naštěstí čeština je nádherný a ohebný jazyk, takže si myslím, že oslovení "pane Koretz" je z hlediska obecných zvyklostí prostě lepší a méně jazyk lámající. Byť to není 100% dle pravidel; prostě jak píšeš někde "vejš" - moct taky nebylo kdysi spisovně; dnes je to přípustný tvar... Čeština je prostě živý jazyk...
Kdyby si jenom myslel svý, mnohý to bude dávat demonstrativně najevo. Když jsem si kdysi v hospodě nechal dotočit pivo, nosil číšník v jedný ruce vějíř podmíráků a v druhý ruce hladinku pro mě. Přitom nahlas volal, že je to pro "támhletoho" pána. Nevadilo mi to, akorát jsem si pohlídal, sby mi do něj neflusnul. V hospodě, kde nevidím na pípu, nereklamuju.;-)
Já třeba oslovuji 1. pádem běžně, byť vím, že je to špatně. Musím říct, že jsem častěji narazil na lidí, kterým oslovování 5. pádem vadilo než na lidi, kterým vadilo oslovení v 1. pádu.
A jak jsi poznal, ze jim to vadi? Rekli Ti to?
A jestli ano, vysvetlil jsi jim, ze to tak je spravne? ;)
Mne treba jeste nikdo osloveni nereklamoval ani v patem, ani v prvnim pade.
Ano, ti co se jim to v 5. pádu nelíbilo mi to i řekli, někdy velmi důrazně: "Neser mě s tím", případně jsem se to dozvěděl jako stěžování si na mě.
Vysvětlil jsem jim to a obvykle jsem slyšel. "Já to vím, ale je mi to nepříjemné"
OK. Potřebujeme nový input pro tuhle tolkšou. Měli bychom involvovat víc iniciátorů aby to tu trošku inovovali.
Nedávno jsem koukal, že nám z obchodního domu Máj, udělali krásný obchodní dům "MY". Was? Hnedle mě napadlo, jak by klasik zaplesal z básně "Byl pozní večer, první my, večerní my byl love time. Hrdliččin zval ku love voice.
Teda co vy v tom Práglu nevymyslíte... :-))
Až teda na to, že Máj je anglicky "May".... "My" je "můj"... Pravda, "May" se čte "mej"; ovšem ale "my" se čte "maj" (tj, kratce jako po ostravacki), takže správně "česky" by to mělo být "MÝ"... :-D
Co my nevymyslíme? Nějakej Charlie tu vymyslel čekpointy, místo jahod se šlehačkou U myšáka si můžu dát předražený velký kulový v Myšák gallery a místo Máje je MY. Nevim proč ne VY nebo ONI. Až přejmenujou veřejný hajzlíky na public dekontamination area, tak se z toho normálně česky posereme.
Přitom když se chce, tak to jde. U nás pojmenovali obchodní centrum normálně "Šestka", ačkoli se nachází těsně vedle main ulice to the airport.
Pro mě se stali majitelé Tesca barbary už v okamžiku přejmenování OD Ještěd (Ještě du do Ještědu:)) na tuctové Tesco a přejmenováním Máje na My to jen završili. (O zbourání Ještědu a nahrazení obyčejnou škatulí ani nemluvě)
Mám pocit, že současný název Máje "MY" nemá se slovem "máj" ani s osobním zájmenem "my" nic společného. Není to už existující název nějakého (amerického?) obchodního řetězce? V takovém případě by šlo jen o kuriózní shodu ve výslovnosti, dobře využitelnou pro reklamu.
Vzhledem k tomu, že to má Tesco a to je anglická firma, tak zlí proradní americanos banditos v tom tentokrát prsty nemají ;-)
To pojmenování "My" je tedy jen absolutní IDIOCIE...
Zní to jako idiocie -a je to asi debilita, ale viz níže - i stará babča která má zažitej Máj od komančů se zas může bavit s vnučkou, co byla v Máji (dnes MYji) nakupovat. Navíc to nenápadně potutelně působí na z-anglikanizovanouo mládež jako že je to fakt jejich. Nemám to poangličťování rád, ale musím uznat, že z obchodního hlediska se jim tohle fakt povedlo.
Mýlíš se Medvěde. Je to geniální marketingový tah. Název "MÁJ" je původní jméno toho obchodního domu z dob komunismu. Přesto, že se ten obchodní dům více než 15 let jmenoval TESCO -lidé stále chodili do MÁJe - tak jim to spolu s rekonstrukcí přejmenovali na "MY".
No marketingove to je nepochybne vynikajici nazev....ale ta tvoje basen je super, trochu ji upravit at se rymuje a mas novy umeni - Moderns slang poetry:
Byl pozdní eve, první my, večerní my byl love choice, Hrdliččin zval ku love voice, in smelly borovy haj.
Když zhruba v osmdesátým roce otevřeli v Trutnově obchoďák Máj, záhy ho trautenberští přejmenovali na "Nemáj"
ale to bylo "nemaj" a vyjadřovalo to stav v regálech...
Však jo. Ale říkalo se mu hezky dlouze. "Nemaj" by bylo divný... :-)
to je běžný místní kérkonošský konstatování tak jako třeba du k doktoroj (-:, a ten vtip začal kolovat ještě než ukazáli co tam maj (-:
jejdamane: ukázali
Da, ukazáli!
dík! takže to tam nakonec vlastně patřilo! (-:
Taky jsem kdysi maloval smajlíky "obráceně", tj. "hubou napřed", ale pak mi to dcerušky rozmluvily, že prý je to "OUT". (o: - teda pardon - :o))
Ale vydrž. Třeba zahájíme novou módu a budeme děsně "IN". ((o:
no ve smajlíkovědě tzn.: pisatel je levák (nebo levej?)
To se ale levákům dost blbě používá středník (spiklenecké mrkání) (-; To potom vypadá spíš jako "vyser si voko..." ;o))
Tohle považuju za jeden z nejkrásnějších idiomů.
Teď nedávno překládala dcera něco literárního z francouzštiny a ptala se mě na další způsoby, jak v češtině někoho odpálkovat. Vymysleli jsme spoustu velmi malebných obratů - od "vlez mi (s tím) na záda", "jdi (s tím) někam", přes "trhni si nohou", až po "vyser si voko". Už nevím, co do toho překladu nakonec napsala, ale celá rodina jsme se vzájemným (samozřejmě cvičným) posíláním do příslušných končin (nakonec i v dalších jazycích) dost dlouho skvěle bavili a jazykově nesmírně obohatili.
Pokud se chcete pobavit, tak tady najdete úžasné perly :o)))
http://www.ropak.detizeme.cz/perla/
Nejsou sice přímo jazykové, ale s jazykem určitě souvisím :o)))
Těžkopádný, ale pěkný článek s jazykovými hříčkami: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3026
Včera večer mne v katalogu od Conrada dostal výraz "feuchtigkeitkiller" :-)))
Je to příšernej hybrid, ale podle zákonů německé slovotvorby by to mělo znít "Feuchtigkeitskiller", tj. s tím"-s-" uprostřed. Mimochodem anglické slovo "Killer" se v němčině používá (bohužel) poměrně často. Celkově je němčina neuvěřitelně zaplevelena nejrůznějšími amerikanismy a anglicismy. Na druhou stranu by v němčině znělo i vypadalo dost divně slovo *Feuchtigkeitsmörder*.
Ono je docela možné, že tam to "s" přeci jenom bylo, ale to bych se na to musel podívat znova... Až budu doma, tak dám vědět.
Mne prostě zarazila ta kombinace němčiny a angliny v jednom slově, no :-)
Tak s tím se budeš setkávat čím dál častěji. Ne v anglických, ale v německých textech. Angličtina je příšernej mor, všude vleze.
Skoro jak ta latina... ;-)
To je trochu jiná situace. Většina evropských jazyků z latiny vychází a svou (zpravidla odbornou) slovní zásobu dobrovolně obohacuje pouze novotvary již dávno mrtvého jazyka. Kdežto angličtina je živý jazyk, který válcuje jiné živé jazyky...
Takže ano, psal jsi to správně, to "s" tam opravdu je.
Viz http://www.conrad.de/ce/de/product/571004...
Jak se nazývá samička od viníka ? Vinice ? :-)
A co třeba samička od hada jako "hadice"? :o))
V poslední době čtu (hlavně kvůli jazyku) sto let staré (jinak prakticky bezcenné) knížky a v jedné jsem narazil na krásné pojmenování mláďat od koroptví. Jak se Ti líběj "koroptvíčata"?
Jak byste přeložili (primárně mi jde o angličtinu, ale můžete i jiné jazyky) české úsloví "svůj k svému"?
A co "Co by kdyby"?
Myslíš to z legrace nebo vážně ?
Vážně, žádné he is lubricated like a fox...
No pokud vážně tak "co by kdyby" řekneš jako "what if" - prostě to jedno by vynecháš.
příklad:
Co by se stalo kdyby nepřijel vlak
What if the train didnt come
svůj k svému - to je takový překladatelský oříšek :o), ale asi bych to volně přeložil jako "one of the same kind"
Máš li konkrétní příklad jak to použít, tak to sem hoď.
Né, já myslel větu jako:
"Teď už nemá smysl řešit, co by kdyby." (Jako že situace je passé). Německy by to bylo asi "Es ist scheißegal jetzt", nicméně do společenské konverzace by se hodila i znalost jiné fráze:o)
Svůj k svému do anglosaských jazyků, které nemají zvratná zájmena, je skutečně oříšek, spíš mi jde o to, jestli nějaké takové krátké úsloví nemají, namusí být doslovné, ale se stejným významem.
V němčině by se tu dala použít "minulá" varianta: Was wäre gewesen, wenn..." Celá věta by pak zněla: "Jetzt ist es zu spät, darüber nachzudenken, was gewesen wäre, wenn..." = Teď už je pozdě přemýšlet o tom, co by bylo (bývalo), kdyby..."
Hm. na tohle bych asi hodil Thinking of "what if" we can leave behind
nebo: we can leave behind talks about what if...(a nechat otevřený závěr), to každýmu dojde vo co go.
Jo to poslední je celkem dobrý.
Posledních asi 5 let píšu v angličtině jen co musím, zpravidla pro helmuty, kteří jsou na tom s angličtinou podobně jako já, takže běžné konverzační obraty jako leave behind jsou někde hodně hluboko v pasivní zásobě:-(
Svůj k svému....Ty vogo, někde v hloubi hlavy (a možná doma v poznámkovým sešítku), mám nějakou podobnou frázi (něco jako vrána k vráně sedá), ale kdybys to ze mě doloval sbíječkou tak to nevymáčknu....
blbý je, že doma budu až v úterý :o(. To mam nervy, zkaženej víkend, dokud na to nepřijdu tak se nevyspim...
tady http://www.helpforenglish.cz/slovni-zasoba... píšou, že:
"Birds of a feather flock together"
Dík, to už píše níže Méďa. Oni angláni používaj zkráceně "birds of the same feather" a nechaj tě to domyslet si samo. ALe znal jsem něco kratšího, a nemůžu to vymáčknout. Jinak jsem přemýšlel nad dalšími výrazy podobného významu - sice se to JOEmu tolik nehodí, ale třeba někomu jo :
"Fit as a puzzle" (nemusím snad překládat)
"cut from the same cloth" (jeden jako druhý - český ekvivalent např. z jednoho kusu dřeva)
"part of the same crowd" (součást jednoho stáda)
Čiže joeyho přiklad s mafiánama co se postřílí na narozeninách politika by zněli asi divně..
Na to je teď módní české úsloví "být z jednoho kadlubu". Netroufám si odhadovat, kolik lidí ví, co je to "kadlub". :o))
Kadlub - v tom se taví železo, ne?
Např. http://www.revprirody.cz/data/0401/kadlub.htm
V němčině mě napadá "Gleich und gleich gesellt sich gern", což se obvykle překládá jako "Vrána k vráně sedá, (rovný rovného si hledá)".
To už se podobá těm vráním, ale něco stručnějšího by nebylo?
A nejlíp anglicky. Německy zvládám akorát tak ohrané "Ich stehe nicht deutsch ver."
Napadá mě jen "To each his own." Ale je to přece jen trochu něco jiného - "Každému, co jeho jest". Německy: "Jedem das Seine".
Jasně, ale když se na oslavě nějakého politika postřílejí například nějací mafiáni, tak věty:
"Každému co jeho jest." a "Nojo, svůj k svému."
mají diametrálně odlišný význam, první se obrací k tomu, že si to ten mrtvej vykoledoval, zatímco druhá poukazuje na to, že oslavující i oslavenec mají zřejmě něco společného.
similar together ?
Kdysi nekdo povidal, jak se snazil ruskemu taxikari vysvetlit "Darovanemu koni ...". Cele to snad zaclo na nejakym hodne odpornym darkem. A po nekolika minutoach popisovani taxikar prohlasil Da, ja znaju, u nas takoje Padarjenoj losadi na zuby nesmotri.
Co kdybys tuhle frazi zkusil vysvetlit nejakemu rodilemu mluvcimu? ;-)
Už jsem někde viděl anglický ekvivalent českého "spadl z višně" a to se tímto stromem nemělo vůbec nic společného ;-)
A to krásné "bude tady cobydup" do japonštiny asi také znáš, ne ? :-D
Slovní spojení "similar together" není frazeologizované, tj. nemá povahu úsloví či dokonce přísloví. Je to,jako kdybys v češtině řekl "podobné (k) sobě". Asi bys věděl, co tím básník chtěl říci, ale funkční ekvivalent to není.
To ruské přísloví znám malinko jinak: "Darjónomu koňú v zúby ne smótrjat". :o)
Don't look a gift horse in the mouth
poslovicy na http://www.sch130.nsc.ru/~eva/proverbs/r9.htm
Myslím, že v USA by nevhodně přeložené přísloví "svůj k svému" mohlo docela těžce narazit :-D
Protože v USA už nemůžeš :
Call a spade a spade ......
Já mám rád tohle
Early bird chates the worm ,,,,,but goes sleep dog tired :-D
my jsme se asi před 20 léty pokoušeli přeložit zásadní slabikářské fráze :
Kdybys nebyl býval kýval nebyl by se mýval hýbal
A velmi oblíbené :
Chocholoušek chocholatý s chocholouškou chce do chaty
Příliš se to nepovedlo
V němčině žádný problém:
Hättest du nicht genickt, hätte sich der Waschbär nicht bewegt.
Das schopfige Männchen der Haubenlerche will mit dem Weibchen in die Hütte.
Nějak se mi to ale nerýmuje a na angličtinu si netroufám už vůbec. :o))