Chtěl bych si postavit rodinný lehotandem,něco jako je toto http://www.bicycleman.com/recumbents/rans/rans... Máte někdo zkušenosti s takovou stavbou?Jak se to chová při nízké rychlosti v zatáčkách apod.Vrátil jsem se po delší době k lehu a chtěl bych něco,aby se mnou mohla jezdit i moje polovička.
V malých rychlostech a zatáčkách máš někdy dojem, že ti s tím vzadu někdo cloumá chaoticky do stran, protože tvůj mozek postrádá zpětnou vazbu od pohybů zadního jezdce. Není to zlé, akorát je třeba malinko jiný styl řízení. Lehokolo se většinou nechává jet jak chce, s řídítky se nepereš a držíš je klidně konečky dvou prstů. S tandemem to nejde, musíš to držet pořádně a jakoby tomu vnutit svou vůli. Po pár hodinách jízdy už na to ani nemyslíš a je to stejně pohodová jízda jako se singlem.
Zatím všechny tandemy s oběma jezdci po směru jízdy mi připadly malinko náchylnější k jakoby kroucení rámu, hlavně při citelnějším zásahu do řízení. To cloumání do stran je mnohem horší. Zády k sobě je to mnohem menší problém, hmoty obou jezdců jsou jakoby víc spojeny navzájem nebo co a taky blíž k sobě. Ten RANS z tvého odkazu obrázku nebo to co postavili v Azubu jsou případy, kdy je tohle dost dobré, dvojitý rám je tuhý docela dost. Naopak třeba Zox tandem s jedinou rámovou trubkou mi v malé rychlosti přišel skoro neřiditelný.
Pokud to budeš stavět, snaž se udělat opravdu tuhý prostorový rám, abys na předním sedadle co nejvíc cítil stranové pohyby toho vzadu. Druhá zásada je prostor kolem řídítek - musíš mít možnost s nimi mávat docela hodně aniž by ti při tom zavazely nohy nebo cokoliv jiného. Totéž platí pro překrytí paty s předním kolem, což je obzvlášť kritické když máš spřažené pedály jako ten RANS. Pokud máš šlapání nezávislé, jako třeba ten ZOX nebo jiný pohon obou kol, můžeš si v tomhle směru dovolit víc, protože s nohou co by měla potkat pneumatiku můžeš snadněji uhnout, pozdržet šlápnutí, synchronizovat si ho s řízením atd. Když musíš šlapat synchronně se zadním jezdcem, nejde to, musíš mít možnost zatáčet hodně velkými rejdy zcela nezávisle na šlapání. Tento problém se týká jen malých rychlostí, ale kdyby k němu došlo, pravděpodobně spadnete. Ve velkých rychlostech to nehrozí, protože úhel vytočení řídítek nikdy nebude takový.
Když máš s tím takové zkušenost a očividně jsi na tom jel, tak se zeptám na RANS. Nemá při téhle konstrukci zadní jezdec dost nevhodný úhel sedadla vůči nohám při šlapání? Přeci jen při téhle konstrukci je to vynucení tím, že kliky musí být pod předním jezdcem a jinak to udělat nejde. A přijde mi to hodně nevhodné.
Tohle bude asi i další výhoda konstrukce, kdy zadní jezdec je otočen směrem dozadu.
Tandem s tímhle sezením na kterém jsem si mohl vyzkoušet jízdu vzadu nebyl sice přímo RANS, ale relativně podobná Altena (starší verze tohohle: http://www.altena-bike.nl/index.php?id=144). Nepřipadlo mi to nijak nešťastné, otázka je, co se stane třeba v kopci. Na jednu stranu je zapření do sedla limitované, na druhou stranu vlastní váha tě přece jen drží dole proti vyjíždění po sedle vzhůru, takže by to mělo být ok. Aerodynamický posaz to není, to je jasné, ale na turistický stroj je to celkem v pohodě. Akorát za tím předním sedadlem to strašně evokuje pocit jízdy v autobuse :-).
O tu aerodynamiku mi nešlo, ta i když je horší, tak to ničemu nevadí (nepočítám teď že to pojede malinko pomaleji).
To omezené zapření by také ještě nevadilo.
Šlo mi o úhel mezi trupem a nohou v nejvzdálenější poloze. Na tom RANSu se to už velmi blíží 180st. a to mi přijde jako hrozně nepřirozené pro šlapání (i jakékoliv jiné tlačení nohou).
Nedovedu si vůbec přestavit takhle šlapat.
Na klasice i když se zcela narovnám (když jedu bez držení), tak už se šlape blbě a to je přesně ta situace, kdy se také blížím k těm 180st.
Na legpressu v posilovně lze ten úhel také nastavovat v určité míře a když se moc zvětší, tak to začíná být nepoužitelné a to ke 180st. má pořád hodně daleko.
Při dřepech je tělo poměrně dost v předklonu, opět se tím ten úhel výrazně zmenšuje.
A té alteně ten úhel tak velý není, tam to odhaduju tak na 135st., což mi přijde už celkem ok.
Na tom RANsu to odhaduju tak na 155st.
Asi u obou půjde do jisté míry to ovlivnit naklopením sedačky, ale to bude u obou předpokládám v podobném rozsahu.
Jednak mi to nepřipadne tak extrémní, podle mě třeba městská kola mají tu napřímenost ještě větší. Krom toho ať se na tu fotku Rans Screameru dívám jak chci tak si pořád nedovedu předsavit úhel mezi stehnem a páteří větší než 135°. Svezl jsem se na kolech s takovými úhly, na kterých se leželo skoro vodorovně, a nepřipadlo mi to nějak extra na obtíž. Snad jen při prudké akceleraci se člověk nemohl tolik zapřít, což je ale na tom tandemu aspoň z části kompenzováno vzpřímeností sezení (gravitace). Při normální jízdě je to jedno, naopak kola s moc uzavřeným šlapáním jsou nepříjemná.
Vem si třeba Azub Apus nebo 5ku, osa šlapání je prakticky stejně vysoko jako spodek sedla a já preferuju sklon sedačky jen něco přes třicet stupňů vůči zemi, to znamená nejotevřenější šlapání bude asi 140-150° a rozhodně nemám dojem, že by to něčemu vadilo. Rozdíl oproti Oceláči, kde mám sedačku skloněnou na 27° ale špičky bot a kolena chodí až do výše ramen je rozdíl jen v tom, že tady se při prudkém rozjezdu nebo do kopce zapřu zády v oblasti ledvin, zatímco na Azubu až skoro u ramen. Ale na schopnost akcelerovat to má minimální vliv a při běžné jízdě je to fakt jedno. Záleží jen na osobní preferenci polohy, co je ti nejpříjemnější. "Problém se šlapáním" z toho nikdy nebude.
to bude jak pro koho. Pro mě je například přibližně tenhle posez nejlepší. Jsem při něm výkonější. na tomhle: http://images.google.cz/imgres?imgurl=http:/... jsem byl kupříkladu docela o dost rychlejší než na svým Azubu 4. Ten mi vyhovuje jako kompromis. D8 s ena něm jezdit poměrně rychle i celkem v terénu, ale na obojí bych si pořídil jiný kolo, kdybych chtěl jezdit jen jedno z toho....
ale toto je pěkné, moja se jen zeptala co to stojí a já jí začal vyprávět o svářečce na ulici. Moja totiž tíhne k tandemům. Škoda jen, že úplně nerozumím Jirkovi, o čem píše. Snad to u nás v rodině půjde do stavby, jediné co moja nerozdýchala, bylo to spodní "řízení" u spolujezdce.
Dodělám oceláč a asi se ozvu.
V případě něčeho jako ten Rans nebo Altena (odkaz výš) není problém přidělat "řídítka" na vršek přední sedačky. Back-to-back tandemy s horním "řízením" vzadu se taky dělají, třeba ten nýtovaný dual 26 od myslím Flevo, nebo všechny závodní. Zrovna spolujezdci je to ale fakt jedno, stejně je nebude používat. Narozdíl od klasického tandemového kola nepotřebují ruce nést váhu, tak se na ně sáhne jen když se chce řadit, nebo když není kam jinam ruce odložit. Pak se hodí poloha jako opěrky v křesle :-). Jinak jsou to ruce za hlavou, ruce složené na břiše, mapa, foťák, jídlo...
A není lepší kombinace posedů - když tandem s lehem? Už to tu kdosi prezentoval:
http://noch.rajce.idnes.cz/tandem/#tandem1.JPG
Viděla jsem toto nedávno v akci, žena byla vpředu coby "nárazník", exhibice ohromná. Nicméně se střídáním dvou poloh pro páteř bude bicyklování bezúnavné a to pak může odsýpat...
Jediná výhoda tohohle uspořádání je v tom, že oba vidí dopředu skoro stejně (ten zadní ale tak blbě jako z kĺasického kola) a mají hlavy hodně blízko, takže si snadněji pokecají, třeba o tom co vidí. Jízdní vlastnosti jsou nicméně otřesné (vycházím z toho co vyrábí sériově Hase) pro pilota na zadním sedle a pocit z jízdy vpředu teda nic moc, opravdu si připadáš jako ten nárazník a je to pěkně nepříjemé. Budí to pocit, že řízené kolo je prakticky za tebou a někdo koho nevidíš ho kontroluje. Potřeba schopnosti zcela důvěřovat pilotovi a nestresovat se z toho mi připadla mnohem větší než na zadním sedadle b2b tandemu, a tam přitom nevidíš kam jedeš.
tady na této fotce si nejsem jistej, kdo vlastně řídí..možná i ten vepředu..?
No mohl by pomáhat řídit, nakláněním do stran - trochu ne? Sehraný tandem musí být, samozřejmě, aby se nelišili v názoru na směr jízdy, neboť pak by byla šance se ukázkově vyklopit.
Potřeba důvěřovat pilotovi a nestresovat se je asi úhelným kamenem každého tandemu.
To rozhodně, obecně na všech tandemech. Nikdy jsem nejel na klasickém vzpřímeném tandemu. A u těch ležatých jsem zjistil, že to není u všech stejné, ani zdaleka ne. Nejmenší nároky na mysl spolujezdce mi připadalo že klade Azub tandem a jemu podobné jako ta Altena kde jsou oba po směru. Na zadním sedadle je asi méně cítit stranové pohyby než vpředu a výborně vidíš kam se jede a co pilot zrovna dělá. Lehce nepříjemný byl jen ten Zox tandem co se trochu kroutil. Na druhé místo bych postavil b2b Anderseckových z Německa. Sice nevidíš kam jedeš, ale jízdní vlastnosti jsou skvělé a rám tuhý. Jen o chlup horší je náš brněnský b2b, připadne mi slabě méně tuhý či co. No a trochu překvapivě (pro mě) nejhorší zážitek byl ten Hase Pino. Kombinace sezení na a před předním kolem s tím, že ho řídí člověk sedící mnohem blíž zadnímu kolu a tím pádem méně citlivý na výkyvy z toho dělala pro mě docela horor. Překvapilo mě jak moc a překvapilo mě jak velký je to rozdíl mezi různými konfiiguracemi tandemů.
A není to hodně o zvyku? Když je někdo namlsaný...:-) Ta leha jsou spíš rovinová dlouhotrasová vozidla především, ne? Ta možnost výměny posedu mi přijde jako velké plus. V případě turistiky polykající mnohé kilometry v jižních krajích...přidělala bych dopředu slunečník :~).
jasně, že je to o zvyku a o pohodlí. Když budeš mít v garáži Bavoráka, asi tím trbantem už tolik nenajezdíš....
Na klasický kolo a jeho sedlo bych si už nesedl. TA bolest a nepohodlí mi z ato prostě nestojí. A drtivá většina lehocyklistů to má stejně....
Pridavam se k Jurimirovi, nikdy bych neveril, jak je telo schopne se namlsat...
Mam na lezato najezdenou ani ne tisicovku a kdyz jsem byl okolnostmi donuceny sednout na klasiku, tak to byl docela masochisticky zazitek a zadek a zapesti se z toho dva dny vzpamatovavaly... ;)
Zdá se mi to nebo ne??? Lehokolo je rovinové dlouhotrasové vozidlo??? ...bych neřekl. Já na tom jezdím tedy téměř všude a jezdím více kratší denní vyjížd´ky. Ten Phyton mi přijde ale nevýhodný oproti celolehu tandemu, že jeden se hrbí na klasické sedačce a další si pěkně lebedí v křesílku. Přijde mi to trochu jako taková dvoukolová polorikša. Asi by mi vzadu připadalo, že makám na nepohodlném sedátku na toho polehouna vpředu.;-))) Máme klasický tandem a na něm najeto tisíce kilometrů. Těžko říci, jestli mě baví více tandem nebo leho. Obě má své + a - . Ale kombinovat bych to asi nechtěl.
No tak jenom dlouhotrasové :-)...na kratší vyjížďky jezdíme všichni, na všem a v pohodě. Já jsem četla o dvouměsíčním putování Ruskem na naložených (nebo možná táhli nějaký vozík - ta paměť) lehokolech a výhodách na HODNĚ dlouhé trase. Po měsíci může bolet mnohé...o čem normálně nevíme, ne? 35km jeden v křesílku, dalších 35km druhý v křesílku....a písemná smlouva o střídání předem:-). Vůbec tandem je na delší cesty asi príma...
Já bych na delší cesty právě spíš ocenil dvě kola než tandem, protože si člověk od toho druhýho může na chvilku odpočinout a míň hrozí "ponorka"
Na lehokole tě z toho "mnohého" bolí jedině nohy od šlapání jinak nic.
No teda nevím, nevím jak je to s tou pohodou. Podezřelé - :-) a to krajně.
Protože: Provozovala jsem pár dovolených windsurfing, tam se hlavně jenom stojí a bytní tri- a také bi-cepsy (když ustanou pády do vody:)) a výsledné nemalé bolesti zad jsem lehce odstranila jízdou na kole (asi za dvakrát), nejlépe dřouce do kopce a jsouce zavěšena za sedlem.
Ponorka může být i ze společného stanu...:-(
Je fakt, že na tandemu může hrozit i ponorka. Taky jsem to jednou zažil. :-((((Tak jsem na něj nasedl a tehdy ještě přítelkyni ujel asi 3 km a nechal ji chvilku šlapat pěšo. Vztekala se a nakonec odmítla dál jet se mnou na tandemu a jet vlakem domů. To jsem kvitoval, protože na tandemu se dá jet bez problému i v jednom a zbývalo nám domu tak 80 km - to bych zvládl i sám. Nakonec se ale zklidnila a jelo se dál. Dali jsme si cestou dobrý oběd a než se vše se slehlo, bylo zase OK. Ono na tandemu a té ponorce je nakonec pěkné i to udobřování.
Na pohádání a udobřování by mohlo bejt dobrý tohle:
http://www.sunbicycles.com/product_detail.php...
Možná bychom doma neměli mít židle, abychom se nenamlsali sezení, a spát na podlaze, abychom se nenamlsali měkkých postelí... Proč bych si proboha dobrovolně ubližoval? Proč bych z lehokola slézal periodicky abych umožnil odpočinek druhému co musí chudák jet na klasice? A pak je tu drobná praktická otázka - musím jezdit jen se spolujezdcem co má přesně stejně dlouhé nohy, nebo to kolo jde tak snadno nastavit, aby to střídání netrvalo půl hodiny?
1....:-) : =Světlá a jiskřivá cesta ke globálnímu zlenochovatění/zlenivění, globální oteplování proti tomu hadr. Proč jí nenapomoci? :-) Ráda bych si lehokolo vyzkoušela, ale (naštěstí) nemám možnost...
2. Přestavení sedlovky vertikála by mohlo být za asi 30 sekund hádám, kdyby byl rozdíl v délce nohou velmi velký, a toho času gaučo-horizontál může chvíli víc krčit/natahovat nohy, odměnou za tu pohodu.
Protože jsem nedávno přecházela z "bezpřehazovačového" kola (bylo jednoduché a člověk tedy vždycky odkudkoli dojel jenom "S připraveným LEPENÍM") na technicky vylepšené, a to podle vzoru "rozdíl co nepoznám nemusím mít". Rozdíl posed/poleh bude asi nápadný hned, jenomže není to náhodou potom na úkor aktivního relaxu?.
A aktivní relax vyžaduje, aby mě bolelo za krkem, zápěstí a tam kde sedám apod.?
No, právě. Ale dá se vybrat kolo, které "sedí", dá to tedy trochu práci....
Pokud je to dejme tomu o 100(?) a více najetých cyklo-km deně tak by se to nepohodlí dalo označit jako nebezpečí úrazu, co? S trvalými následky :-)...
Jinak - no proč být na pár km MĚKOŇem/MĚKOŇkou?
Dejme tomu bezpečnější pád... Neletíš hned po hlavě. Raději budu dodřený všude jinde.
No tak to bezpečí jízdy - lehopády jsou zajímavé, ale co NEVIDITELNÉ ohrožení - tj. prach (a popel). Oč že to sedí gaučo níže? Prach ve velkoměstě je jedovatý a leho v divočině s roklemi a romantickým terénem po zvířecích cestičkách - jak jsem pochopila nic moc (s pády :-)).
No, hranice písku při písečné bouři je většinou do 2m, do té se vejdeme všichni, ale hranice prachu v běžném provozu neznám, pokud nejde o zvíření po průjezdu náklaďáku. Pokud ani Ty, tak je to irelevantní námitka. Jinak, ve městech vidím často šátky málem v kategorii respirátor běžně, taky irelevantní.
Někde si čáru udělat musíš, jinak by ses taky mohla vracet do jeskyně abys neměla život zbytečně jednoduchý a nezlenivěla. Tehdy lidi chodili pěšky kolem třiceti kilometrů denně, spali na šutrech a pokud nenasbírali a nenalovili, chcípli hlady. Podle tohoto měřítka můžeš jezdit na čem chceš a budeš extrémní lenoch.
Většinu života jsem byl astmatická zdechlinka s dvojkou z tělocviku, všude poslední a věčně nemocný. Po přechodu na lehokolo jsem zlenivěl tak, dokážu dát 400km ve dvacetičtyřhodinovce, nedávno jsem ujel 135km za čtyři hodiny, nepamatuju si kdy mě naposled předjel nějaký cyklista, jakýkoliv. Někteří mají lehokolo na to, aby si mohli pohodlněji vozit svůj pivní břuch, ale ne všichni.
Na krátké svezení můžeš mít lehokolo krátké celkem o dost, nebo dlouhé tak o dva centimetry. Na třicet kilometrů je to o zdraví. U klasických kol je to jinak, tam si ničíš zdraví trochu anebo trochu víc ať děláš co chceš. Lehokolo je víc závislé na nastavení, zdraví neničí vůbec a nebo drasticky. Má prostě mnohem menší blbuvzdornost a využití jeho potenciálu vyžaduje trochu inteligence.
Musel jsem to přečíst 2x abych si to přebral. "Zdraví neničí vůbec nebo drasticky." Vidím, že na lehu mám mnohem větší šanci si blbě vybrat. Že by to byl pro mě další argument proti lehokolu?
drtivá většina (prakticky všechna) komerčně vyráběných lehokol se dá více či méně nastavit, často na prakticky každého člověka, i nezanedbatelná část homebuiltů (občas je někde k vidění něco jako na míru udělaný karbonový monokok vážící kilo a půl, kde je i sedačka nosnou součástí rámu a nastavit se nedá prakticky nic, jsou to ale speciály a rarity). Jak správně nastavit poznáš při poznávání svého nového kola, na to, že pedály potřebuješ o půl centimetru dál a sedačku dát o dva stupně víc naležato skutečně přijdeš sám bez nějaké nutné kvalifikace pouhou zkušeností. Pokud bys ale z nějakého důvodu dlouhodobě jezdil se špatně nastaveným kolem a ještě třeba nějak hodně silově, teoreticky si můžeš rychleji než na klasickém zničit např. klouby (ještě jsem o takovém případu neslyšel, asi proto, že každý si kolo nastaví, jak je mu pohodlné) - to je dáno tím, že zapíráním o sedačku můžeš kloub zatížit více, než na co je stavěný.
Je to jak píše Pavel, stačí naslouchat vlastnímu tělu a dát si tu práci s hledáním optimálního nastavení a velice rychle jej dosáhneš. Opravdu si ublížit bys dokázal jen kdybys ignoroval nepohodlí a prostě se hlava nehlava štval za výkonem na blbě nastaveném kole. Nebo kdyby tě někdo posadil na tandem kde by ti sezení nepasovalo, ale "dojet tam dneska musíme" a tak prostě pojedeš. Ono to navíc zezačátku ani nepohodlné být nemusí, zvlášť po přesednutí z klasiky. Ale jak říkám, stačí myslet na to co děláš a turistickou jízdou si neublížíš, ani dlouhou ne. Po letech pak objevíš, že cos považoval za pro sebe dokonalé nastavení jde ještě dál vylepšovat, pořípadě že na dvou stejně pohodlných lehokolech podáváš lehce různý výkon a podobné vychytávky. Jejich zkoumáním pak zjistíš, že na lehokole máš ještě o kus větší potenciál než sis pár let myslel. Mnozí na to ani nepřijdou, protože to nepotřebují, hledali pohodlí a po pár prvních dnech nastavování sedla a šlapání a řídítek atd to svoje pohodlí našli. Opravdu je potřeba pouze se vyvarovat hupnutí na nenastavené lehokolo a jízdy destítek kilometrů naplno, třeba i víc dnů po sobě. To bych už se bál třeba o ta kolena co Pavel zmínil. Ne že by tě po tom odvezla sanitka nebo něco, ale možná by sis přiblížil artrózu o deset let nebo tak.
To je naprostá pravda, je to o naturelu jednoho každého a možnostech terénu do kterého se dá vyrážet. A také o rozpozání toho co je "vychytávka" a co tahání peněz výrobcem/prodejcem. Já se proto raději sportem chvíli i "LÁMU", když to po slezení z kola zas opadne.
Pro svoje znečištěné prášící hlavní město bych doporučila vysoké kolo (3. obraz :-)). Jednou za rok mají tady v parku akci s četnými diváky %-):
http://www.tandemservis.cz/triplet.php
Tak to nebyl ten správný obrázek, znova:
http://www.velocipedy.cz/text.php?text_id=100020
No ten drobný háček s padáním tam je, v podsatě i kdyby člověk měl brzdy, nesměl by je použít, protože by si hlavu katapultoval z výšky tří metrů proti silnici. Někde jsem četl, že v době vrcholného nasazení tohoto typu kola při závodech byla celá polovina pádů smrtelná, žádné helmy, hrbaté cesty a většinou se padalo v rychlosti z kopce... Jezdci tehdy měli status skoro nadpřirozených jedinců, těch několik málo vyjímečných co se odváží závodit na kole. Finanční příjem tehdejšího šampiona prý tehdy byl ekvivalentem toho co dnes bere celé špičkové fotbalové mužstvo dohromady.
http://www.bicycleman.com/recumbents/trikes/sun...
Na tom webu mě zaujalo toto v přepočtu bez daní za 22000.
Když se to sečte s tímhle...:
http://www.tandemservis.cz/triplet.php
... jde to i ekologicky ...
8-)
http://www.woodenbikes.com/