Naučit se jezdit na kole není snadné pro nikoho – pro děti ani pro rodiče. Pro dospělé to může znamenat sérii ponižujích úkonů. Doprošování se, přesvědčování, vyhrožování a potom samozřejmě následné běhání za kolem a přidržování sedla, roztlačování a dobíhání kola. Chcete vědět, jak si to celé usnadnit?
Tak by to mělo vypadat. Bohužel na hřišti vidím plno dětí na plastových tříkolkách s předním náhonem a na kolech s balančními kolečky.
Staršího syna jsem učil tak, že nejdřív jezdil na plastové motroce, až dorostl na tříkolku, tak jezdil na ní. Když jsme uznali, že to dobře zvládá (je to i věc síly), tak dostal kolo bez šlapátek a tak za 2-3 týdny dostal šlapátka a během chvilky jezdil sám. Mladší syn zatím jezdí na motorce:-)
Trochu kuriozněji jsem učil synovce. Ve 3 letech stále měl balanční kolečka. Tak jsem jednou večer vzal menší kolo, odmontoval šlapátka a za pár desítek minut jsem mu je mohl vrátit (ale uměl zatáčet jenom na jednu stranu).
Článek je fajn, dobře shrnuje snad nejjednodušší postup. Jen bych - asi na rozdíl od mnohých - nezatracoval úplně přídavná kolečka, tím méně rodiče, kteří je svému dítěti namontují. Každé dítě je jiné a každé má pro učení jiné podmínky (obojí často i v rámci jedné rodiny).
Znám rodinu, kde se za každou cenu chtěli vyhnout tříkolce i kolečkům ve jménu svého svatého nadšení pro odrážedlo. Tříkolku začali shánět v momentě, kdy chtěli přejít na normální kolo, dítě totiž velice dlouho nedokázalo pochopit spojitost mezi dopředným pohybem a šlapáním, prostě šlapat neumělo a hrozilo úplné zavržení kola :-)
My jsme například u dvou ze tří dětí kolečka využili v prvním roce na kole, než bylo léto a čas naučit je bez koleček. Bydlíme na svahu, rovinu u nás nenajdete a obě opatrné holky nesnášely jízdu s kopce. Odrážedlo pro ně nemělo žádnou přitažlivost, na kole s kolečky si v klidu jezdily a brzdily podle svého, když si nebyly jisté, zastavily a zůstaly sedět. Ani u jedné jsem nepozoroval, že by byl po roce takového zvykání problém kolečka sundat - když byla v létě příležitost se tomu věnovat (a rovinka), za pár hodiny jezdily bez nich.
Jejich mladší bratr možná odrážedlo využije - řítit se kamkoli je jeho hobby a kdo dole nebourá, je u něj srab. Uvidíme. :-)))
Pridam se, u svych obou dcer jsme vynechali fazi - odrazedlo. Nejdrive klasicka "motorka", pak kvalitni trikolka, pak kolo se stabilizaci a tu jsem nasledne odmontoval. Obe umely jezdit okolo 3 let veku k velkemu udivu vsech sousedu ;-)
Jj, šlapat se musí naučit, a je jedno kde. Já měl trojkolku a pak Blesk s kolečkama (naši vynechali odrážedlo).
Synovec jezdí od soboty (přesně od svých třetích narozenin) bez balančních koleček. Vynechal prozměnu trojkolku. Jeden den se rozjel rychle, lekl se, a úplně se zablokoval, nechtěl to už zkoušet. Druhý den se rozjel rychle, a prozměnu se mu to hrozně zalíbilo:o)
Dcerka má taky takouvouhle hezkou fotku na totožném odrážedle, ale bylo nám na prd.Všechny děti prostě nejsou stejné, co platí na jedny, neplatí na druhé.A jestli někdo jezdí s postanníma kolečkama ve třech letech to je fakt tragedie :-)))))je fajn, že to pisatelce takhle zafungovalo nám ne.Hlavně ať to ty prďolky naše baví..
http://www.copenhagenize.com/2009/08/balance...
Mám naprosto čerstvou zkušenost, skoro přesně podle článku, jen jsme vynechali tu tříkolku. Ve dvou letech sednul synek rovnou na odrážedlo a drandil na něm 2 roky. Perfektně chytnul balanc. Včera jsem ho posadila na kolo, odrazil se na něm z mírného kopce, dal nohy na šlapky a jel. Ještě vypilujem to nastupování a hlavně brždění z kopce :)
Jinak nezatracuji ani přídavná kolečka. U staršího synka jsme o odrážedlech neměli ani páru, naučil se jezdit s kolečky a když už jen při jízdě skoro nevyužíval, prostě jsme je sundali a jel...
Dobře sepsáno, jen bych doplnil opomenuté.
Aby se člověk naučil jezdit bez koleček, je důležité udžet rovnováhu a rovnováha se nejlépe udžuje při větší rychlosti než je chůze nebo klus.
Sám s ní ještě mám při pomalé jízdě do kopce problémy, a to už jezdím drahnou dobu.
Proto je pro výuku důležitá rovinka nebo raději mírný "skopeček" a nejlépe louka pro případný dopad.
Syn se naučil jezdit v podstatě sám, dcera jezdila několik měsíců s kolečkama. Pak jsem je sundal, a protože se bála, vyžadovala držení za sedlo, ale to jela pomalu, nestačil jsem běžet. Ještě dnes si pamatuju, jak jsem jí udělil větší rychlost a pustil a na její volání "Držíš mě?" jsem volal "Držím", ale to už byla několik metrů ode mne a jela.
Stejně se naučila vnučka a příští měsíc už je připravená na jízdu bez koleček druhá vnučka.
přesně tak, rovnováha se nejlépe udržuje při větší rychlosti, takže abych sebe neuštval a v běhu dětem necukal s kolem, jel jsem za nima na in-linech a byla to pohoda. Mohl jsem udržovat stabilně vyšší rychlost a děti poznaly kulový, jestli je zrovna držím, nebo ne. Obě děti se takhle naučily jezdit během jednoho dne a druhý den se už samy učily rozjíždět a zastavovat.
No, pokud jsi si jistý, že ty inlajny zaflekuješ v případě, že ti dítě z toho kola spadne, tak proč ne.
Ale všechny tři naše děti se naučily jezdit za půl dne, a stačilo za nima prostě klusat. A to rozdhoně nejsem nijak rychlý běžec, spíš vytrvalý, když už musím.
Takže se mi zdá, že běhat za nimi je nejjednodušší a výsledky jsou stejné...
K bodu jedna:
Obešli jsme se bez tříkolky i plastového odrážedla.
K bodu dvě:
Sedli jsem rovnou ve dvou letech ještě v zimě na sněhu na odrážedlo se stupátkem Monz MINI Viper a nahradili golfky
K bodu tři:
Přešli jsem z odrážedla nikoli na 12 či 14 kola ještě dříve než na třetí narozeniny dětí. Šli jsem rovnou na kola 16. Děti nedosáhly na zem nohama, přestože podle tabulek výškově kola odpovídala. Ponechal jsem jim tedy balační kolečka a jezdili rok s nimi s tím, že se občas převátily jak s tříkolkou a nepěkně si namlely. Faktem je, že ušlápnout kola do kopce byl pro ně taky problém.(kvůli větší váze kola) Kola i děti jsem začal zapřahat na tyčky za dospělácké kolo.
A zde se dostáváme k bodu 4:
= další investice, která určitě jiným bude připadat zbytečné vyhazování peněz. Ve věku 4 let jsem koupil dvě odrážedla pro odrostlé děti na 18 kolech, která se dají následně přestavět na šlapací kolo. Děti začly jezdit po jaru ve věku 4,25 roku na nich po městě a zcela si chrotaly, protože odrážedla jim moc chyběla. (Od prodeje těch prvních, která jim již byla malá - všude se chodilo pak pěšky). A na pohyb po městě jsou odrážedla fajn i v tomto věku, protože dítě vám tak rychle neujíždí jako na šlapacím kole. Navíc, na kolech s balančními kolečky se klidně někde na nájezdu převrátí a musíte tak u nich furt popobíhat a dávat bacha. Tentýž měsíc, co začly na odrážedlech 18, navrhl syn a následně dcera také, že chtějí otočit kolečka nahoru a zkusit bez nich. Po dvaceti minutách jezdila dcera sama a kluk se k ní připojil a jel rovněž sám po zhruba půl hod´ce po ní. (viz videa)
http://martiste.rajce.idnes.cz/Deti_jezdi...
Bod 5:
Měli jsem obavy, že nebudou více chtít na odrážedla, když už umí na kole. Nepotvrdily se. Dál mastí po městě na odrážedlech a na šlapacím kole jezdí taky. Učíme se nyní samostatně zatavovat a rozjíždět se na kole.
Bod 6:
Až získají děti naprostou jistotu na samostatné rozjíždění a sesedání s
dokončím myšlenku, protože to automat usekl
Až získají naprotou jistou na nasedání a sesedání s kola i zastavování a samostatné rozjíždění, přestavím odrážedla na kola, tedy pokud budou děti vůbec chtít...:-)