Toto je patrně první zajímavý článek na X-Manu
http://xman.idnes.cz/sobi-20-skladacka-favorit...
Moc pěkný článek - bohužel dosti stručný. Ale na to BMX a RMX vzpomínám nerad - měl ho kde kdo - i bratranec - a já ne ....a on ne a ne a ne mi ho půjčit, lakomec jeden!!!:-((( Jo, sehnat tehdy nové a "in" kolo, to byl skutečně nadlidský výkon!Boha jeho!!!!200 000 kol jsme vyrobili ročně a nás bylo 15 000 000 a nebylo možno z těch kol sehnat pomalu jediné...:-()
u nás na vsi ho měli asi tři lidi. Jezdili jsme na nich závody na kamenech v potoce. Ukazoval jsem to u nás pár nakolákům při vyjížďce. Na dnešních odpružených moderních horských kolech to nikdo nechtěl ani zkoušest sjet:o) Ono upřímně já bych to znova na jakýmkoli kole už taky nejel. ALe tehdy mi bylo deset nebo dvanáct a pud sebezáchovy byl uplně jinde. Tedy on spíš nebyl :o)
Přesně: kde jsme jako desetiletý kluci proletěli na skládačkách a eskách bez zbytečnýho brzdění, dneska jsem vděčný za nášlapy a blembák:-/
:o)) Od nás je to až do Brodu z kopce. asi 15-20km a někdy dost prudký. Jezdíval jsem to na esce bez brzd:o) A některý lesní cesty, který jsem jezdil na favoritu, když jsem tam dneska přivedl kamarády, tak to nejeli ani na horácích :o)
by me zajimalo, kde se stala chyba, proc jsme tak vymekli...
strach a připosranost na jedný straně a uvědomování si důsledků na straně druhý... :o)
hmmm asi bych potreboval poradnou ranu do hlavy, abych se prestal bat :)
Řekl bych, že za tohle může především "rozum" :-) Za mlada nám bylo celkem fuk když se nám něco stalo... Tak jsme pak byli s úrazem doma a nemuseli jsme do školy ;-)
Dneska v dospělosti, ještě k tomu za fungujícího kapitalismu, už si člověk dvakrát rozmyslí jestli má dělat takové věci a být pak s následky několik týdnů doma na nemocenské...
Ale jinak souhlas s Jurimírem, ona se opravdu s věkem pomalu objeví i ta připosranost :-)))