NaKole.cz

Re: Přídavný elektropohon: "akušroubovák"

Řadicí řetězy, hlavě ty 8-mi a 9-ti jsou prakticky gumové, když vezmeš do ruky tak cca 70cm, není problém jej zkroutit o čtvrt otáčky. Při výměně těch asi tří a půl metrů řetězu na RWD leháči musíš dokonce dávat pozor, abys konce nespojil nechtě do Moebiovy smyčky nebo dokonce o celou jednu otáčku přetočené. Díky tomu lze udělat takový FWD jako má Evin Natrix nebo kola Zox a můžeš zatočit o nějakýc 70 nebo 80 stupňů aniž bys řetězu ubližoval. Násilím jde víc, jen to pak zvyšuje opotřebení, protože na kladce to potom neleží celou šířkou článku ale velkým násilím se jedna strana zvedá. Ale při tomhe zatočení stejně nedokážeš šlapat a řetěz tedy stojí - přežije.
Horní kladka, ta v tahové straně, se tedy dělá pevná. Pro maximální účinnost nesmí nijak pružit nebo uhýbat, musí být na fest na spojená s rámem aby efektivně přenesla tah řetězu. Díky zatočení řetězu asi 90-100 stupňů je dost namáhaná, musí se přidělat fakt fest, osa aspoň 12mm a co nejkrattší, dobrá ložiska atd. Pak ale vydrží tisíce km. Může se hodit udělat ji naschvál o cca 50% širší než by bylo nutný aby se tam řetěz vešel a to pak umožní řetězu pohnout se do stran podle zařazeného převodu. A nemá to moc negativní vliv na namáhání té kladky. Mimochodem tady je kámen úrazu zubaté kladky - řetěz i použitý převodník či pastorek jsou navežené na řazení, takže jakmile to není přesně zarovnané, řetěz ochotně "přeřadí" z kladky dolů.
Poloha hlavní klady je taky kritická. V zásadě je potřeba dostat svislou část tahové strany řetězu co nejblíž k ose hlavy. Přesněji řečeno minimalizovat změnu délky řetězu v závislosti na natočění řídítek. Když se to tak udělá, tak ani sebesilnější záběr nohou do pedálu nebude mít snahu zatočit kolo doleva. Třeba Brnobent tandem má polohu kladky lehce kompromisní kvůli snazší a odolnější konstrukci hlavy, takže silné dupnutí do pedálu je cítit. Nicméně široká řídítka (superman typ) nutná pro ukočírování té třiapůlmetrové čtvrttunové hrůzy dávají zároveň dost velkou páku na to, aby to nebyl problém. Po pár rozjezdech si na ten tah doleva při prudkém dupnutí zvykneš i na tom tandemu a už jej nevnímáš. Na Natrixu nebo Zoxech je tak malý, že si jej nevšimneš ani napoprvé.
Spodní netahová kladka se na ultralowracerech typu Challenge NME nebo ninkovy Žehličky vynechává úplně, rejd je malý tak jako tak, tak o co jde, proč plýtvat hmotou a účinností. Na kolech, od kterých se kromě závodění chce i praktičnost se tam dává kladka, která dostane spodní stranu řetězu co nejblíž k hlavovému složení tak, aby právě kolo mohlo zatočit o hodně, třeba těch 70 stupňů. Taková kladka se může opět dát pevně, ale je lepší ji tak jako na Natrixu zavěsit na pružný úvaz, jako horolezecké lanko. Namáhané je jen tahem napínáku přehazky, takže se tam v klidu udrží. Lanko kladce dovolí kladce cestovat při zatáčení do boku a celé to jede hladčeji.
V podstatě když navrhuješ lehokolo, tak pokud ti vychází nutná kladka v tahové straně, stojí za úvahu i náhon na předek. Jakmile by byla nutná víc jak jedna kladka, nebo je vzájemná poloha pedálů, sedla a přadního kola žádána taková, že je tam třeba jedna velká kladka v tahové straně a dvě malé v netahové, stává se přední náhon rovnocennou alternativou - z technického hlediska. Krom hmotnosti a možného zjednodušení rámu má další výhody - řetěz se dalkeko méně špiní od silnicie (prach voda atd), takže může paradoxně mít i vyšší životnost. Dostat lanko k přehazce do standardní délky 1,9m najednou není problém bez ohledu na typ řídítek. Vidíš si na zařazený převod když přehazka zlobí - je jednodušší poznat problém a doštelovat správným směrem i za jízdy. Montáž nosičů nebo kapotáží na záď se zjednodušší. A určitě jsem zapomněl na spoustu dalších. Lehokola si obecně pořizují spíš lidé otevřenější k nezvyklostem, ale i tak jezdí po světě mnoho kol, která by fungovala stejně dobře nebo líp s náhonem na předek, ale konvenční myšlení nebo větší blbuvzdornost vzhledem k chybám v návrhu prostě preferují radši ten zadní náhon.

Hodnocení: 0   0