Ahoj ležáci, náš rodinný azub 5 je sice bezva , ale pomalu se začínáme rozhlížet po novém stroji. Velmi se nám líbí design a provedení kola Ground Hugger Xr2, ale nikdy jsme ho neviděli a zajímalo by nás jestli někdo nemáte vlastní zkušenost s tímto strojem. Ocením i vaše názory, nějak si to přebereme.
Odkazy: http://www.rqriley.com/imagespln/xr2-1.jpg
http://www.rqriley.com/xr2.htm
Trošku for - srovnávat to s předchozím Azubem. To je jako srovnávat Hummer s Ferarri. Azub je více na horší cesty - si myslím - a tohle je tak na silnici a ještě hodně pěknou. Co ta světlá výška??? - talíř pár cm nad zemí - naklopíš zatáčku a očešeš zuby - nedej bože, abys vjel do díry...Jinak zajímavý design.
Nejel jsem na tom. Aerodynamická čistota a vzhled, je krása. Trochu bych váhal nad tuhostí zadní kyvky, když jsou to plocháče a ne trubky. Kardánek na řízení je roztomilý, ale tam nebudou velké síly, jistě to mají spočítané. Ale jak píše výše - i podle světlosti kola v brzdě, na ježdění v bahně to nebude.
Já s tímhle strojem jezdím denně do práce. Osvícené a ekologicky uvědomělé vedení naší firmy ho pořídilo všem zaměstnancům, aby jezdili do práce rádi a rychle. Snadno se to člověk naučí ovládat, dá se to rychle přizpůsobit na všechny typy postavy a navíc je to prověřený a spolehlivý stroj. V neposlední řadě je velmi bezpečný v provozu na silnici, díky promyšlenému systému uchytných míst pro osvětlení. Ženy-lehocyklistky oceňují i možnost zvolit si dekorace rámu podle vzorníku rovnou na webových stránkách http://www.rqriley.com/imagespln/xr2-7.jpg . Maličkou nepříjemností byla skutečnost, že dodvatel, zřejmě kvůli úsporám na dopravě, poslal každému z nás jen CD s plány a dlouhým seznamem amerických dodavatel materiálů a součástí, takže se každý z nás chvíli doma trápil s broušením kopyta a následným patláním s lepidlem laminátu. (Celou akci to také dost prodražily nákupy speciálních komponent, což poněkud roztrpčilo naše vedení zprvu rozradostněné nízkou vstupní investicí) Někteří mí kolegové ze zoufalství a zpola přiotráveni výpary toho lepidla propadli zoufalství a vyrazili s pilkou na železo na nejbližší dětské hřiště v naději, že aspoň některé prolézačky budou mít podobné rozměry, jaké byly předepsané pro výrobu toho rámu. Nakonec si všichni nějak poradili, však taky nejsme u nás ve firmě žádná paka. Dodnes si vzpomínám, jak jsme se stímhle strojem musel každý ze začátku sžít po svém. Nejde o to, že by sezení na něm bylo nepohodlné, to nám ani tak nevadilo. To vyřešil rychle jeden můj mladší kolega tak, že kolo nosil cestou do práce na rameni. Je to praktické, nebolí od toho tolik zadnice, jako od sezení na tom sedle. Rychle to od něj ostatní okoukali a ujalo se to natolik že to nikdo už snad ani jinak nepoužívá. Spíš, hlavně pro ženy, bylo nejtěžší zvyknout si na pohledy od okolí. Ale víte jak to chodí, po pár týdnech, kdy je potkáváte denně cesteou do práce si v tramvaji lidí s kolem na rameni ani nevšimnete. Kdybys chtěl nějaké podrobnosti, nebo se rovnou svézt tak mi dej vědět.
David
ahoj diky za odpoved prosim muzes mi poslat mail na [email protected]
Ahoj nemate nekdo kontakt na Draise uz jsem sem psal ale nikdo neodpovedel nejak nevim jestli si delal srandu nebo to myslel vazne v kazdem pripade bych ho rad kontktoval abych zjistil pravdu a popripade se dozvedel vic
Diky