Něco pro pobavení.
Když jezdím po městě a čekám někde na vedlejší silnici, až bude volno, obvykle tam čekám tak dlouho, až se za mnou objeví nějaký důchodce, kterého jsem předtím objížděl coby překážku na silnici. Ten ani nemusí zastavovat, ještě mě předjede a najednou koukám, že už je volno. Znova ho objedu a na další křižovatce se to může opakovat. Tento podivný zákon platí i při čekání na červené nebo na žel. přejezdu. Důchodci si jedou plynule svým tempem, zatímco já se pohybuju jakýmisi přískoky - akcelerace, brzda. Nebýt jich, asi bych někde čekal doteď.
Stává se vám to taky?
Já zase bývám většinou v roli toho důchodce... :-) U těch křižovatek řízených světly to chce použít trochu mozek a když vidím z dálky na semaforu červenou tak se nikam neženu a kolikrát to vyjde že než k semaforu dojedu tak mám zelenou.
To se mi spíš stává, že přijedu k hlavní silnici a musím dát přednost jedinému pohybujícímu se auto v širokém okolí.