Na betonovém chodníčku vedoucím od železničního mostu přes Beronku do Všenor jsem viděl smutný pohled. Na jednom z betonových panelů jsem zaznamenal nepatrný pohyb - asi dvacet centimetrů dlouhá "tkanička" s klikatou čárou na zádech. Protože byla dnes dost zima, byla tak ztuhlá, že se už nedokázala odplazit do bezpečí.
Nebyla sama. V nejbližším okolí jich bylo několik dalších v různých stádiích zploštělosti od projíždějících cyklistů a možná i od procházejících chodců. Jen ta jedna jevila známky života. První, co bylo, že putovala do bezpečí - do vysoké trávy, kam chodci ani cyklisté nešlapou. Snad se jí podaří přežít zimu. Dalším už bohužel nebylo pomoci.
Zmije jistě nepatří k oblíbeným živočichům, přesto v skrytu duše doufám, že je nikdo nepošlapal nebo nepřejel úmyslně. Ale zajímalo by mě, co děláte pro to, abyste nepřejeli nějakého živočicha, ať už patří mezi chráněné či nikoli? Myslíte při jízdě terénem vůbec na takovou eventualitu?
nemyslím na takový kraviny.Jo a chudáci motýlci těm teprve musí bejt zima co?
Myslet na to můžeš, horší je když ti takový sebevrah vlítne přímo pod kolo.
Jakýho sebevraha máš na mysli? Veverku, ježka, lasičku, bažanta, žábu či třeba něco většího - třeba zajíce, psa, kočku, srnku nebo jelena? O slimácích či žížalách samozřejmě nemluvím, ale kdybych byl tu mlaďounkou zmiji přejel, docela bych si to vyčítal. Ale i kdyby to byl "jen" slepejš, rozhodně by to pro mě nebyl příjemnej zážitek.
Jenže problém je v tom, že slimákovi se vyhneš, pokud ho včas uvidíš, zatím co třeba kočka, nebo pes běží vedle kola a zničeho nic odbočí a vběhne ti pod kolo. Neříkám, že je to příjemné nějaké zvíře přejet,opak je pravdou, ale jsou věci, které opravdu nejsi schopen za žádných okolností ovlivnit, což je vidět na cestách. Já vím, budeš namítat, že řidič má předvídat, ale jsou situace, které předvídat prostě nelze, leda bys byl jasnovidec.
To máš pravdu. Mám dnes ještě jeden zážitek - z pankejtu vyletěla bažantí slepice a přeletěla mi těsně před předním kolem. Dost jsem se lekl a taky bych asi nedokázal včas zareagovat, kdyby mi vletěla třeba do drátů.
Paradoxně víc mě ohrozila jiná věc. Jel jsem po hrbolaté cestě podél Vltavy a po řece plul parník. Zrovna když jsem byl v úrovni toho parníku, ozvala se ohlušující rána - prostě "zábavná" pyrotechnika. Já jsem se tak lekl, že jsem trhl řidítky a málem jsem na tom nerovném povrchu sletěl s kola.
Přesně, málokdy se neleknu, a pak pochopitelně jsou reakce až na druhém místě.
porid si 29" kolo, jelen nebude mit proti monstru sanci.
Je to pak jako srážka s lokomotivou.. :) Nedávno na závodech jsem na poslední chvíli objela velkého slimáka a tím jak jsem mu věnovala pozornost tak jsem si málem namlela kokos. No ostatní za mnou ho pak stejně zcela jistě zmasakrovali. :(
vretenica je moc uzitocne zvieratko a dost plache. ako sestrocneho mna ustkla na poludnici, fotrik vtedy zadrel tak a si zaockovany--))
Zo slovenčiny sme robili skúšku na fakulte, takže viem, čo je vretenica. Ale "poludnica" - toto slovo nepoznám. Našiel som iba tu babu mytologickú - Polednici. Mohol by si mi vysvetliť, o čo ide? :o))
tipuji jizni svah, kde se vřetenice vyhrivala :)
poludnica je kopec nad mojim rodnym liptovskym mikulasom--))
Řidiče jsi už sprdnul dost, tak jsou na řadě cyklisti jezdící mimo asfalt?
Zvíře se dá přejet i na asfaltu.
to mas recht...
Dneska jsem málem přejel chráněného sršně. Byl celý skřehlý, tak jsem jej nabral na list a dal jej na sluníčko. Snad se do večera ohřál... Snad už se mi něco tak hrozného nikdy nestane...
A od zítra už jezdím jen po silnici. A to ještě hodně pomalu. Představa, že najedu na polní cestě na nějakého živočicha mě děsí. Jednoho bych ale myslím přejel docela rád :-)) na zádíčka bych mu udělal do kožíšku takovou klikatou čáru zadním pláštěm. Ale jen pod podmínkou, že by to přežil, aby mě třeba nikdo nenapadl... jj další šedé sluníčko..
Na kole jsem zatím, pokud vím, přejel akorát potkana na sídlišti u popelnic. Vzhledem k jeho vzácnosti mi ho nebylo a není vůbec líto... :-)
Větší problém je s polknutými mouchami a jinou vznášející se havětí. Obvykle nestíhám rozpoznávat vzácná a obvyklá plemena. Sháním k nim jen tatarku a něco na zapití.
To musel být velmi zajímavý zážitek - přejet potkana. Na kole jsem ho ještě nikdy nepotkal. Jinak s nimi občas mívám tu čest.
Co se týče hmyzu, dnes jsem nějakou mouchu vdechnul. Už léta jsem si tak pěkně nezakašlal. :o))
Medvede ty zjevne smerujes k Sramanismu.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Šramana
V indii dodnes existuje kasta jejiz clenove, nesmi zabit zadneho ziveho tvora a to ani neumyslne nebo neprimo. Krome striktniho vegetarianstvi si tito lide drzi rousku pred oblicejem aby nevdechli musku a zametaji cestu pred sebou aby neslapli na broucka (zmiji, slona).
Já už jsem tady byl "nařčen" z tolika -ismů, že mě to nepřekvapuje. Ale můžeš být v klidu - k vegetariánství jsem se zatím nepropracoval, ale se zabíjením živých tvorů - ať už úmyslným či neúmyslným - mám skutečně problém.
Jsou veci, ktere clovek neovlivni.
Cele tohle tvoje diskuzni vlakno vidim jako smerovani k tomu, ze nasledky za veci, co neovlivnime kdyz jedeme na kole jsou mnohem mensi, nez kdyz jede clovek autem.
Jestli nam chces po par prispevcich vydedukovat tohle, je to trapny. Jestli ne, tak svou psychologickou sondu do tve hlavy beru zpet.
Já občas přenáším šneky na druhou stranu silnice, když vidím, kam mají namířeno. Pak ještě housenky, občas seberu motýla. Jednou jsem takhle sebral toho šneka a páč sem byl línej, hodil jsem ho do škarpy. Byl tam kámen :-(
Pak sem taky jednou sebral v lese starou bábu, co si naložila na nosič moc dřívího a nemohla to kolo dostat na silnici. Pak sem tamtéž málem přetáhl pumpičkou jednoho debila, co tam byl na kole pro krmení pro kozu. Protože pár dní předtím na mě, mého syna a manželku najížděl autem ve vysoké rychlosti, protože se mu nelíbilo, že jezdíme na bruslích do zákazu vjezdu. Tomu říkám láska k životu v praxi :-)
Opět starý dobrý Fénix! Díky Bohu! ;o))
Jo, starej a blbej :-) Já Tě mám rád, Medvěde, ale rozhodl jsem se, že Tě přestanu šetřit. Doufám, že mě přijmeš jako nového přítele, který se Ti snaží pomoci tím, že k Tobě bude upřímný. Protože "přitakávači" jsou Ti k ničemu.
V předchozím příspěvku jsem se Ti snažil naznačit, že úcta k životu má mnoho barev. Můžeš sbírat živočichy ze silice a psát o tom na netu, můžeš léta bojovat proti nebezpečným řidičům pomocí klávesnice, pomocí klávesnice bojovat za práva nenarozených dětí.
Ale mnohem těžší je změnit sám sebe, přemoci svůj odpor k násilí a aktivně chránit životy již narozených členů své rodiny.
Šetřit mě nemusíš. Jako přítele Tě beru od začátku - vlastně od té doby, co jsem si přečetl Tvůj první příspěvek v diskusi k tématu "Proč nejsem motoristou". Věřím, že mi nechceš škodit a že jsi vždy upřímný, a to nejen ke mně.
Nyní k té barevnosti života. Vnímám ji velmi intenzivně. Jak z hlediska smyslového (barvy, vůně, zvuky, chutě atd.), tak i z hlediska intelektuálního, myšlenkového či názorového. To, že tu tvrdošíjně hájím své názory, nevypovídá absolutně nic o tom, že obych opovrhoval cizími názory, natož pak jejich nositeli. Neznamená to ani to, že by moje názory byly absolutně neměnné a že by se nemohly tím či oním směrem posunout.
Co je ale pro mě důležité, že jsem nějak hodnotově ukotven. A to jsou věci, které se během života nemění. Úcta k životu má mnoho podob, ale pořád zůstane úctou k životu. A ta navždy zůstane úhleným kamenem moho názorového aparátu. Tento zásadový postoj samozřejmě úzce souvisí s mým odporem k jakékoli formě násilí. Není to ovšem totéž jako absence jakékoli akce.
Sám sebe přemáhat nemusím ani sám se sebou nebojuju. Já tomu říkám jinak: PRACUJU na sobě, ale není to boj. Běžně se tomu říká sebezdokonolavání (Selsbstvervollkommnung, samousoveršenstvovanije). To, že se tomu v některých kulturách říká "boj", vede pak k nejrůznějším křižáckým výpravám, džihádům a intifádám. A že proces nenásilného sebezdokonalování může být a často bývá podstatně náročnější než nějaký boj, Ti asi vysvětlovat nemusím.
Svůj odpor k násilí přemáhat nebudu. Popíral bych tím totiž sám sebe, ničil bych svou vlastní identitu. A chránit životy již narozených členů rodiny? Myslíš, že by mi jakákoli forma násilí bývala pomohla třeba v "boji" proti nemoci mé dcery a při záchraně jejího života? Silně o tom pochybuju. Z posledních slov Tvého příspěvku pořád ještě nevyplývá, který okamžik vývoje lidského jedince považuješ za okamžik, kdy už je jeho život hoden ochrany. Lišíme se v "detailu" - Ty ho jen "začínáš chránit" o pár měsíců později.
Právě proto je tak snadné "bojovat" pomocí klávesnice a tak těžké a bolestné změnit vlastní odpor k násilí (použitém vhodně a ve vhodné situaci). Protože se člověk musí vzdát části své identity a jednat proti svému přesvědčení a přirozenosti. Ale stejně jako interrupce, i násilí je někdy lepší, než ponechat věcem volný průběh. Toho člověka jsem se vůbec nedotkl, ale on jasně pochopil, že příště už to bez váhání udělám. Ve Tvém případě by to, vzhledem ke Tvým proporcím, bylo mnohem účinnější :-)
Nemoci Tvé dcery jsem se snažil vyhnout velkým obloukem. Vím, že jsi dělal co bylo ve Tvých silách. Právě proto jsem psal o násilí, které je v tomto případě k ničemu. Měl jsem na mysli spíš ten incident s opilým řidičem.
V lidském vývoji pro mne není důležitý okamžik a definice lidského života, ale celá situace se všemi souvislostmi. Myslím si, že Bůh nám dal nějaké smysly a rozum k tomu, abychom se pohybovali v rámcích toho, co jsme schopni cítit a chápat. Nejsme schopni cítit a chápat to, jak se cítí lidský zárodek, ale jsme schopni cítit a chápat to, jak se cítí již narozený jedinec. Který je navíc nějakým způsobem ukotvený ve společnosti a jsou na něm závislí i jiní lidé. Takže z mého hlediska není možné v takhle komplikované situaci zjednodušeně tvrdit, že se rozhoduji mezi dvěma lidmi.
Vždy dám přednost životu zodpovědného člověka, který už je schopen naplno si uvědomovat svět se všemi souvislostmi a odpovědností, která na něm leží, před zárodkem života, na kterém není nikdo závislý, který nebude nikomu chybět atd.
Možná Ti připadá, že jsem příznivcem interupcí, ale není tomu tak. Neustále Ti předkládám argumenty svědčící ve prospěch matky, protože svým způsobem argumentace jsi mě přesvedčil, že si tato fakta neuvědomuješ. Interrupce považuji za krajní rozhodnutí, které bude vždy špatné, ale v některých případech méně špatné, než si dítě ponechat.
A právě v těchto případech mi připadají Tvá slova o vraždě krutá.
Já neposzuju věci podle toho, jestli jsou snadné nebo obtížné, ale podle toho, jestli jsou užitečné a smysluplné. Vzdát se něčeho užitečného a smysluplného jen proto, že je to snadné, považuju za chybu. Zrovna tak není každá věc, která je těžká, hned taky smysluplná nebo dokonce užitečná.
Na těch interrupcích se nikdy neshodneme, tak asi nemá smysl se k tomu vracet a jitřit emoce. Hrozba násilím, je taky druh násilí, i když samozřejmě kvalitativně někde jinde. Nikdy jsem nikomu násilím ani nevyhrožoval, natož abych ho kdy použil (pokud tedy pomineme výchovné "vyhrožování" pohlavkem u dětí).
Možná máš pravdu, že opilý řidič a zvláště jeho chování by ve mně mohou vyvolat touhu po násilí. Ale vyzkoušel si to v praxi - a vidíš - nechal jsem ho odjet. Prostě to ve mně není a já jsem tomu rád. Vždycky si zkouším představit, co by se stalo, kdybych svou fyzickou sílu k násilí použil. Jsou dvě možnosti: Buď bych dotyčného zmasakroval takovým způsobem, že by měl doživotní následky, nebo by naopak on využil převahy v mrštnosti a tou zmasakrovanou obětí bych byl já. Nehledě na to, že spousta agresorů může být ozbrojena. Pak mi ani fyzická síla nepomůže. Ani jeden výsledek není pro mě přijatelný.
To, že se nedokážeme vcítit do vnímání nenarozeného dítěte, a hlavně to, že si tento svůj handicap UVĚDOMUJEME, by nás mělo vést k preventivním ohledům: Pokud NEVÍM, jestli někoho nebude něco bolet, tak to prostě nedělám.
S Tvou formulací, že je třeba dát přednost "zodpovědnému" člověku před "nezodpovědným". To bychom pak museli vždy dávat přednost člověku dospělému před jakýmkoli dítětem. Cítím to (skoro) naopak.
Že na tom počatém plodu či zárodku není nikdo "závislý" (chápu to, jako že ho nikdo nepotřebuje), je právě ta chyba. Je to člověk jako každý jiný a zaslouží si naši úctu a lásku. Opět to vnímám obráceně: Právě to, že je tak bezbranný a závislý, je pro mě důvod pro ještě větší ochranu.
Znova zdůrazňuju, že se v 99 procentech naprosto shodneme. Lišit bychom se mohli opravdu jen v řešení krajních situací.
Před chvílí jsi mluvil o "barvách". Zkusím Ti to tedy na nich ukázat: Vyčítá se mi tu, že VŠECHNO vnímám černobíle. Je to jinak - vidím život velmi barevně, tudíž vidím i to, že NĚKTERÉ věci černobílé skutečně jsou. No a protože o těch "barevných" věcech není důvod vést spory, vypadá to, jako když v KAŽDÉM sporu hájím ččerné nebo bílé stanovisko.
Ano, moje slova o "vraždě" v souvislosti s interrupcí jsou hodně tvrdá. Vede mě k tomu dvojí důvod: Jedná se o NÁSILNÉ UKONČENÍ LIDSKÉHO ŽIVOTA a jedná se o ZÁMĚRNÝ A PROMYŠLENÝ ČIN. Obojí je atributem vraždy.
No, v případě toho násilí, když ten opilec málem zabil Tvoji ženu - přišlo Ti být užitečné a smysluplnější neudělat nic? Nebo to bylo prostě snazší, než mu pořádně zvednout mandle?
Umíš si představit, jak se cítí dítě, když mu vyhrožuje pohlavkem stokilový a dvoumetrový otec? To byla, z Tvého hlediska, rozhodně větší chyba, než vzít pod krkem dospělého ožralu, nemyslíš? Prostě si myslím, že ten řidič měl být konfrontován s bezprostřední reakcí.
Tvé obavy z masakru jsou samozřejmě oprávněné. Právě proto Ti již delší dobu doporučuji, aby ses věnoval nějakému bojovému umění - tím by ses se svojí agresivitou naučil rozumně zacházet. Upozorňuji, že filosofií každého bojového umění je dát přednost nenásilnému řešení a sílu použít jen v krajních situacích.
Co se týče interrupcí, Tvůj názor můžu shrnout do jedné věty - dáváš přednost NEVÍM, DOMNÍVÁM SE, před VÍM. To mi přijde být naprosto iracionální postoj už vzhledem k tomu, že existují seriózní vědecké výzkumy, které potvrzují můj názor, že plod v ranném stadiu těhotenství necítí skoro nic.
Že na počatém plodu či zárodku není nikdo závislý (určitě ne tak, jako jsou závislé děti na své matce, manžel na své ženě), to je pravda a ne chyba. Že si zárodek zaslouží úctu a lásku je také pravda. Jestliže jde žena na interrupci, neznamená to, že zárodek nanávidí.
Násilné ukončení života jakožto záměrný a promyšlený čin lze za určitých okolností nazvat správným řešením a ne vraždou.
Když tvrdíš, že se shodneme v 99 procentech - konkrétně definuj, za jakých okolností jsi ochoten označit interrupci za lepší řešení, než nechat těhotenství dospět ke konci. Pak se můžeme bavit o tom, v kolika procentech interrupcí budou naše názory shodné.
Moje definice zní zhruba takto - interrupce je vhodná v případě, že těhotenství reálně ohrožuje zdraví (život) matky či plodu. Pro upřesnění dodávám, že za reálné ohrožení zdraví a života považuji i nadměrný stres. Neboť stres je životu nebezpečný.
Ze slov o stresu vyplývá ještě jedna věc, totiž že rozhodnout se musí vždy matka a nám zbývá jediné - dát jí co nejvíce OBJEKTIVNÍCH informací (informací, které budou prosté slov o vraždění neviňátek) Protože jen ona dokáže nejlépe zhodnotit, jestli je schopna zvládnout psychickou zátěž, kterou péče o potomka přináší.
Abych byl ještě přesnější, tak miniinterupci do šestého týdne těhotenství považuju za bezproblémové řešení.
Protože až ..."Počátkem devátého gestačního týdne se v hlavové části embrya zobrazuje jako nejnápadnější anechogenní (černá) struktura rhombencephalická dutina, základ budoucí IV. komory mozkové. V průběhu devátého gestačního týdne lze již diferencovat další oddíly centrálního nervového systému. Dochází k významnému nárůstu mozkových polokoulí."
Co se týče miniinterupce, byl bych ochoten tolerovat i méně závažné důvody k její provedení, než které jsem uvedl výše.
Navíc ukončení těhotenství po 12 týdnu je již povoleno jen ze zdravotních důvodů. Takže já vlastně ani nevím, o čem se tady bavíme. I zákony jsou dostatečně přísné.
Nahlédl jsem do šedivého témata a nezklamete. Medvěd vidí zmijí mládě a bác, už jste u interupcí a jedete jeho notu v akademické debatě dvou snílků..
Co je Ti do toho?
Domníval jsem se, že jsi schopen aspoň trochu spirituálnějšího pohledu na život a jeho hodnotu než jen na základě hodnocení jednotlivých etap prenatálního vývoje z hlediska školské medicíny. Připomeň si některé pasáže z té knížky Stanislava Grofa.
Ale že jsme od těch zmijí ujeli, co? :o))
Cítím, že jsi právě zneužil spiritualitu ku svému prospěchu :-(
Náhle jsi opustil téma v okamžiku, kdy jsem od Tebe čekal naprosto konkrétní odpověď. Čili jsi zneužil téma o spiritualitě ku svému prospěchu. Z Tvé strany to není dialog, ale hra na schovávanou. Mně přijde, že si ze mě fakt asi děláš prdel :-)
Óhh, omlouvám se, přehlédl jsem Tvojí reakci, tak ještě jednou, omlouvám se :-))
Na tohle téma už to mohou být opravdu jen dva paralelní monology. Našli jsme hranici, kam až se shodneme, tudíž je i jasné, kde už ke sblížení stanovisek dojít nemůže. Dál už Ti můžu svůj názor (jeho část odlišnou od Tvého) jen z nejrůznějších pozic vysvětlovat, ale nepůjde o další sbližování postojů. Na to jsou naše východiska už příliš odlišná. A jsou-li odlišná východiska, těžko se shodneme v závěrech.
Souhlasím. Ty vycházíš ze své víry, já z reality. Ale nikdy by mě nenapadlo napsat, že jsi fanatickej magor, zatímco Ty se neštítíš označit za vraha matku, která jde na interupci ze závažných důvodů.
Nikdy nesoudím osoby. Vždycky jen činy.
Lžeš. Soudíš osoby. Ve velkém.
Soudím činy. Ve velkém. Nikdy jsem ale o žádné osobě, která nikoho nezabila, neprohlásil, že je vrahem. To obvinění ze lži sis mohl odpustit.
Nechci zaplevelit téma o paní profesorce, proto to píšu sem. Označil jsi tam za vrahy VŠECHNY řidiče, kteří z nějakého důvodu zabili cyklistu. Takže na obvinění ze lži trvám!
Chápeš všechno hrozně doslova. Zrovna tam jsem jen v nadsázce CITOVAL Hekynenův termín "řidič-vrah". Opravdu mě jen chytáš za slovo. Zkus si zadat slovo vrah nebo vrazi do "Hledat" a uvidíš, že toto slovo používají všichni, kdo mluví o mých názorech, jen tam nějak chybí, že bych se tam takto vyjadřoval já. Jediné, co jsem kdy v této souvislosti (asi před rokem!) použil, je pojem "potenciální vrah", což ale mělo jen vyjádřit nebezpečí, že řidič někoho zabije.
Tak dlouho mi tu tohle slovo podsouváte, až si každý myslí, že ho používám snad denně. Opakovaná blbost se stává "pravdou"... :o((
Samozřejmě. Ty za nic nemůžeš. To oni.
Právo na obhajobu vlastních názorů Ti tady nikdo nebere.
Tak co potom mají znamenat Tvá slova: "Ty za nic nemůžeš, to oni", pokud ne zesměšnění (a tím vlastně znemožnění) mé obhajoby? Ona to totiž taky může být pravda.
Už sis to našel? Je strašně jednoduché soudit člověka podle toho, co o něm říkají ostatní. Ale ukaž mi, kde jsem říkal, že je někdo vrah. Najdeš jen, jak tvrdím, že něco považuju za vraždu. To ale není totéž. To je odsudek ČINU, nikoli člověka.
"Není důležité, co lidé říkají. Skutek ukazuje lidské nitro lépe, než tisíc slov."
Vážně je z tvé strany všechno O.K? Skutečně? Onehdá jsi tady statečně přirovnával řidiče k pedofilům. Ono nemusíš konkrétně napsat že TENTO řidič XY je VRAH, ono úplně stačí ty "potencionální vrazi" a další přirovnání která používáš. Ty tím dáváš svým názorům na dramatičnosti, na důrazu, ale zkus pochopit, že někoho to může urazit úplně stejně, jako když tebe někdo nazve komoušem.
Chápu, jak to myslíš. Jestli je z mé strany O.K. úplně všechno - to bych si netroufl tvrdit. Chyby snad dělá každý. Přirovnat řidiče k pedofilům? Na to si fakt nevzpomínám, ale záleží na kontextu. Zkusím to dohledat. Ano, máš pravdu, že občas používám silnější formulace (nikoli slova), abych dodal svým názorům na důrazu, ale myslím, že to nepřekračuje hranici obvinění nějaké osoby nebo skupiny osob z trestného činu.
Urazit se někdo skutečně cítit může. Pokud to pomůže k tomu, aby se nad určitými principy, a tedy i sám nad svým (motoristickým) chováním zamyslel, tak to považuju za pozitivní a je to vlastně smysl mého zdejšího působení.
Že mě někdo označí za komunistu, tomu se můžu maximálně usmát. Za prvé nikdo ani pořádně neví, co to je. (Předrevoluční člen či funkcionář KSČ? Člen nebo volič současné KSČM? Příslušník nějaké západoevropské KS? Nebo jen utopický socialista?) Za druhé je rozdíl v tom, že dotyčný to říká adresně mně, kdežto já, pokud si vzpomínám, NEADRESNĚ kritizuju nebezpečnost ČINŮ, CHOVÁNÍ motoristů. Já v tom tedy vidím obrovský rozdíl.
Tak už jsem toho "pedofila" našel. Byla to reakce na Šneka, který chtěl, abych ocenil, pokud někdo sníží počet autem najetých kilometrů. Označil jsem to za chvályhodné, ale také nedostatečné. Abych tuto myšlenku Šnekovi přiblížil, volil jsem provokativní přirovnání.
Svou (velkou) nadsázku jsem uvedl slovy, "že si trochu rejpnu". Psal jsem, že je to stejné, jako kdyby pedofil snížil počet zneužitých dětiček. To se opravdu nedalo pochopit jinak než jako nadsázka. Chtěl jsem tím vyjádřit, že dělám-li něco nebezpečného nebo nesprávného, nestačí to dělat méně často. Je potřeba to nedělat vůbec.
Vysvětli mi ale jedno, Medvěde - když nikoho neoznačuješ jako vraha, ale čin nazýváš vraždou. Kdo potom tuto vraždu vykonal ??? To potom mohu lhát a nebudu lhář, můžu krást a nebudu zloděj atd atd...
Takže jak to vlastně je ?
Vysvětlení je snadné. Čin se stal a má nějaké následky. Ty jsou měřitelné, tudíž posouditelné. Co ale člověk musí přenechat soudům, případně Pánubohu, je otázka viny. Za vrahy řidiče běžně neoznačuju. V poslední době jsem tak učinil jen jako citaci z příspěvku, na který jsem reagoval. Pokud v důsledku nehody zahyne člověk, kdo je tou vraždící stvůrou, tím zabijákem? Já tvrdím, že převážně motorismus jako společenský jev, pak teprve případné selhání jedince, které ovšem nemám právo posuzovat. Na to máme soudy.
Už jsem tu uznal, že k "nehodě" s brašnou jsem tu polici volat měl a že propustit toho řidiče byla chyba. Na druhou stranu, kdybych mu řekl, že voláím policii a aby počkal, těžko bych ho tam udržel. Než by ho našli, stačil by z něj ten alkohol vyprchat a mohl by jim pak vyprávět kdovíjaké pohádky. A násilím jsem ho tam držet nemohl a ani nechtěl.
O dětičky strach mít nemusíš. Ony věděy, že svou hrozbu nesplním. To byla jen taková hra. Prostě jsem jim tím jen naznačil míru, s jakou trvám na splnění nějaké povinnosti.
K bojovému umění mě nepřitáhneš. Jsem velmi nekonfliktní osoba typu "Ty jsi ale .... ošklivé kačátko!" Že bych po nějakém nebezpečném manévru vytáhl řidiče z auta a omlátil mu hubu o kapotu, to se myslím ještě nestalo. Tedy aspoň si nevzpomínám. :o)) Pokud tedy nevyvolávám konflikty, není komu se bránit.
S Tvou analýzou "nevím/domnívám se x vím" mohu souhlasit jen částečně. Řekl bych to jinak: Nepřeceňuju vědu. Svět je pro mě zajímavý právě proto, že je sice poznavatelný, ale není poznatelný. Vždy bude něco, co člověku (lidstvu) zůstane skryto. Člověk nikdy nemůže být tak chytrý, aby v něčem nebyl odkázán na víru. A je to tak dobře, protože člověk, který (se domnívá, že) ví, se chová suverénně až arogantně. Člověk, který je si vědom omezenosti svého (a obecně lidského) vědění, se chová o poznání pokorněji.
Chyba v případě toho zárodku není absence nějaké "závislosti", ale absence lásky. Jakmile je dítě počato, je jen logické, že se tím okamžikem stává předmětem toho nejněžnějšího lidského citu. A v takovém případě je úplně jedno, z kolika buněk se skládá a nakolik má vyvinutý centrální nervový systém.
Jestliže žena souhlasí s interrupcí, znamená to kritický nedostatek toho nejzákladnějšího lidského citu. Jestli to nazveš nenávistí nebo jinak, už je tomu děcku odsouzenému k smrti nejspíš opravdu jedno. Násilné ukončení něčího života jako záměrný a promyšlený čin může být "správným řešením" jen pro jednu stranu. Pro druhou stranu (nenarozené dítě) je vraždou.
Ta naše devětadevadesátiprocentní shoda bude v tom, že bychom toto procento interrupcí oba odmítli. To procento (kdoví jestli ne méně) Ty bys schvaloval a já nikoli. Já si nedokážu představit ŽÁDNÉ okolnosti, kdy bych byl ochoten označit likvidaci počatého dítěte za "řešení". Ospravedlňovat zabití nenarozeného dítěte hrozbou nadměrného stresu - to snad ne. To bychom mohli třeba začít vraždit všechny šéfy v podnicích, protože ti jsou pro leckoho také hrozbou nadměrného stresu.
To, jestli o životě či smrti nenarozeného dítěte rozhoduje matka, závisí na kulturně-civilizačním prostředí, ve kterém se rozhodování provádí. Moje představa je, že by tato eventualita matku neměla ani napadnout. Vůbec by s ní neměla počítat. Vlastně by se o žádné rozhodování jednat nemělo. Jednou tu dítě je a tím je rozhodnuto.
Úplně stejně, jako se nerozhoduješ, zdali si ponecháš nebo zabiješ dvouleté dítě. Nebo ho taky může (nechat) podříznout jen proto, že vyhodnotí svou schopnost pečovat o potomka jako nedostatečnou a psychickou zátěž s tím spojenou jako neúměrnou?
Nač tedy objektivní informace a o čem? Jediná relevantní informace pro tu chvíli je, že JE tu nový člověk, který má stejné právo na život jako jeho matka.
Napsals: " V lidském vývoji pro mne není důležitý okamžik a definice lidského života, ale celá situace se všemi souvislostmi." ..
Kdyby to byla pravda a nejen patos, pak bys musel dát za pravdu Medvědovi, pak by ses tím musel řídit furt. Když se Ti to hodí, tak reaguješ na vyřčené, na daný okamžik a neuvažuješ globálně, o člověku, jako celku. Zamysli se nad tím, cos napsal.
Musel bys dát za pravdu Medvědovi. Když někdo zabije ženu, je vrah. Když někdo zabije těhotnou ženu, je obzvlášť brutální vrah. A nikdo nezjišťuje, jestki ta žena to dítě chtěla, či ne. prostš vrah zničil 2 životy, tak, jako tak.
Zamysli se 2x. JS.
Víš ale, jaký problémy naděláš takovému hlemýžďákovi, pokud se trošku spleteš a odneseš ho o tři metry jinam, než chtěl ? Tři dny cestování navíc ! Mezi tím se jeho vysněná hlemýždice klidně stihne vdát za někoho jiného... :-)
Vis co ja vzdycky rikam? Hlemizdak se narodi, protahne se, koukne po okoli a rekne se: "Tak tamhle k tomu stromu pujdu a tam umru."
To je velmi zjednodušený homocentrický pohled. Hlemýžď zahradní se dožívá zhruba 6 let. Tuto dobu "vnímá" jako úplně stejně dlouhou jako člověk ten svůj vyměřený čas. Zjednodušeně řečeno: Pokud bychom přistoupili na myšlenku, že tito živočichové vnímají čas, pak dvě hodiny života připadají hlemýždi stejně dlouhé jako člověku celý den. Hlemýžď se pohybuje zhruba tisíckrát pomaleji než člověk. Pro něj má jeden překonaný metr stejnou hodnotu jako pro člověka jeden kilometr.
Hodnota živočichů se přece neměří podle toho, jak dlouho žijí nebo jak rychle se pohybují. Jsou snad želva, která se dožívá několikanásobného věku než člověk, případně gepard, který je mnohonásobně rychlejší, o to hodnotnějšími živočichy? Jak méněcenní bychom si museli připadat třeba proti takovému sokolovi, který při střemhlavém útoku na svou kořist může dosahovat rychlosti až 300 km/h?
Nechci mluvit za Michala, ale ja jsem to pochopil spis jako vtip :o)
Jistěže vtip,ale i ten se dá zneužít.
Proč hned "zneužít"? Možná "využít", ale o zneužití se snad nejedná. K jaké špatnosti jsem Michalův příspěvek "zneužil"?
Začlo to zde rozpravou o živočišné říši(a to jsem to bral s úsměvem a myslím i většina-dle reakcí).Podívej se výše,kam se to dostalo.
Poprosím Tě o maličkost.Dnes jsem opět jak hlupák(nevěda,do čeho hrabu) kliknul na téma "Televize".Zkus jim tam šoupnout nějaký příspěvek,co to s nimi udělá.
Boze muj...je tohle vubec mozne?
Medvede....uvazuj selskym rozumem a obcas vypni tu vedatorskou hlavu. V beznem zivote ti docela prekazi!!!
A jen pro tebe...byl to vtip!
Já jsem pochopil, že to není myšleno vážně. Jenže také vím, že spousta lidí (nemyslím Tebe) takto skutečně uvažuje a podle toho se chová.
Myslíš,že jsou zde lidé,kteří takto uvažují?Jinak řečeno,jsou zde jedinci,kteří uvidí šneka a propadnou několikahodinovým úvahám o vzdálenosti plazení,rychlosti etc?Nebo o tom,jak šnek přemýšlí o tom,kolik urazí a zemře?Zatím vím pouze o jediném.
Ne, mluvím o lidech, kteří považují zvířata za VĚCI a podle toho s nimi nakládají. Přemýšlet o vnímání či "citech" zvířat je jednou z cest, jak proti této velmi rozšířené deformaci lidského myšlení "bojovat".
vzhledem k tomu, že jsi masožrout, tak bych o vnímání citů zvířat a o tom, že jiní je považují za věci, vůbec nemluvil. Jednáš stejně!
chtěl jsem ti něco podobnýho napsat už výš, když jsi psal:
"To, že se nedokážeme vcítit do vnímání nenarozeného dítěte, a hlavně to, že si tento svůj handicap UVĚDOMUJEME, by nás mělo vést k preventivním ohledům: Pokud NEVÍM, jestli někoho nebude něco bolet, tak to prostě nedělám."
Dávám Ti zcela za pravdu. Jíst maso je hrozný zlozvyk. Můžu se ale pochlubit, že jsem to výrazně omezil, ale úplným vegetariánem jsem se zatím ještě nestal. Ty s tím máš zkušenosti - jde to najednou, nebo je lepší cestou postupné omezování této složky potravy?
já nevím, já to přestal jíst jenom jednou, takže nemám s čím srovnávat:o))
Tak to jsem zvědav, jestli k tomu někdy seberu odvahu. Zatím mi připadá schůdnější postupná varianta. I když ani to není jednoduché, když zbytek rodiny se mnou tuto cestu nesdílí. :o))
se mnou zbytek rodiny nikdy moje názory nesdílel... A stravovací návyky se mnou taky nesdílejí...
Mě uplně stačí, že mě mají i tak rádi a že si zvykli a tolerují mě. Mamka mi peče "moje" sladkosti bez cukru, bez bílý mouky, bez droždí atd. a babičky vždycky když přijdu na návštěvu nadělá škubánků, že to nemůžu sníst a ovoce mi nacpe ještě domů. Včera mi k tomu ještě nandala syrečky a domácí vajíčka.. Jsem šel jak bezdomovec z výslušky. Když si uvědomím jaký má důchod a jaký já mám plat, tak je mi to blbý, ale když vidím, jak je šťastná, že mi to chutná....
Mojí rodinou je hlavně manželka a nejstarší dcera. Skladbu své stravy musím přizpůsobovat i jejich potřebám. Základ mé stravy jsou tedy pekárenské a mléčné výrobky, ovoce, zelenina, luštěniny (ty přímo miluju - hlavně čočku), vajíčka a opravdu jen občas - libové maso (uzeniny téměř nejím). Mým problémem je množství, které všeho sežeru, a také příliš vysoký podíl cukrů ve stravě. Naštěstí mám (zatím) dostatečný energetický výdej.
jo jo množství... :o)
Taky si občas lidi myslí, že vegetarián, tak jí jako sem tam drobek:o)) Pak vidí množství, které jsem schopný sežrat a jsou z toho vedle:o)))
Skladbu stravy jsem nikdy nikomu nepřizpůsoboval a envím, proč bych to měl dělat. A v současný chvíli to už není potřeba ani teoreticky, protože bydlím teď už sám....
Mně už 26 let vaří manželka, takže určitou míru přizpůsobení si tato okolnost vynutila. Ne, náhodou si v tomhle ohledu dost vzájemně vyhovíme. Horší je to s dcerou. Ta má chutě úplně jiné. Do té doby jsem si léta vařil sám a dodnes s nostalgií vzpomínám na chlebovou polévku, kterou jsem si vaříval jednou týdně ze zbytků chleba. Měl jsem téměř bezodpadové hospodářství. :o))
Moment moment... Téměř BEZOPDADOVÉ hospodářství?!? CO všechno jsi do té tzv chlebové polévky vlastně dával? :-)
Medvěde,Medvěde-chlebové polévky a jednou týdně??Tak já jsem přesvědčen,že se celý život stravuji jak hovado a Ty na mě takhle??U mě to je(a bylo) dáno leností.
Ta Tvoje strava byla za minulého režim?Vždyť říkáš,jak to bylo all right.......
Za minulého režimu to bylo. Takhle jsem se živol od svých šestnácti tak do dvaceti let věku. Moc vyskakovat jsem si nemohl. Musel jsem vystačit opravdu s minimálním množstvím peněz. Ale vůbec mi to nevadilo. Rozhodně jsem byl v leckterém ohledu šťastnější než teď, ale mohlo to být tím, že jsem byl dvaapůlkrát mladší než teď. :o))
Mým dalším kuchařským majstrštykem byla tenkrát žemlovka. Jablka jsem měl zadarmo, nějaké to bílé pečivo taky zbylo - takže další bezodpadové jídlo bylo na světě. :o))
Tenkrát jsem hodně chodil na dlouhé pěší výpravy. Měl jsem plný batoh chleba a jablek. A tim jsem se dokázal živit celé dny. Zkus někdy tuhle kombinaci - suchý chléb a k tomu jablko. Ještě dneska se mi sbíhají sliny.
Asi vzpomínáš na studentská léta.No já tím,že jako študák hrál v nočním baru,tak jsem byl takovým "synáčkem" místních štětek,bylo o mne pečováno,za hraní jsem bral nadprůměrné peníze.....zkrátka-sladký život.To byl komunismus jak hnáta!!
Tak takovéhle známosti jsem fakt neměl. Mně dělal společnost jen obrovskej mourovatej kocour. Říkal jsem mu Mustafa - asi proto, že se nosil jak nějakej paša. Nejraději žral tvaroh na strouhání.
Obýval jsem sedmimetrovou místnost, kterou jsem sdílel s kotlem na uhlí. Postel jsem měl umístěnou pod přepadovou jímkou, takže mě tu a tam probudila horká sprcha, když jsem přetopil v kamnech.
Peníze jsem si vydělával doučováním ruštiny a němčiny. Už jako šestnáctiletý jsem připravoval starší spolužáky k maturitě. Možná to předznamenalo můj obor studia a moje současné povolání.
Díky své vrozené lenosti jsem byl v té době docela štíhlý a ještě více otužilý, porotože se mi nechtělo furt dokola vařit a topit.
Ty to žití popisuješ stejně tak,jak nám komunisté vtloukali do hlavy,že žili chudáci ti nezaměstnaní za 1.republiky,když odporní kapitalisté jim nedali k životu i to nejzákladnější.
Doufám,že jsi se nechodil učit pod veřejné osvětlení na ulici tak, jak to dělal K.Gottwald........
Tak to mám asi u tebe díky potkanovi po žížalkách...
Jednou jsem takhle premyslel:-) Ale ne o snekovi, ale o slepici:-) Jeji uvazovani je mi opravdu zahadou:-)))
Mám slepice hrozně rád - tedy nejen na paprice, ale i jako zvířata. Svým způsobem jsou obdivuhodné. Rozhodně je nesoudím podle toho, jak se chovají před přijíždějícím autem (či kolem). Kromě toho se takhle chová i hodně chodců.
Uz jsi nekdy videl chodce, ktery bezi 200m pred kolem, nevi kam uhnout (tenkrat mela kam) a pri tom rve, ze si muze plice protrhnout? :-) Ja to stesti jeste nemel:-)
Viděl jsem ale dezorientovanou babičku, která přecházela po přechodu na zelenou, a když jí v druhé půlce přechodu naskočila červená, tak se otočila a vrátila se zpátky (asi aby "nepřecházela na červenou"). A takhle to udělala asi třikrát, než jí někdo poradil, že to může dojít a neporuší přitom zákon.
"Slepičí reflex" je mezi chodci hojně rozšířen. Na cyklostezkách společných s chodci to vidím každou chvíli. Ten člověk ve snaze uhnout na tu nejvhodnější stranu si to třikrát rozmyslí a změní směr svého "úniku", než se definitivně rozhodne.
Stalo se mi jednou v Příbrami, že jsem šel po poměrně úzkém chodníku a proti mně nalitej chlap, kterej to šněroval od obrubníku ke zdi a zpátky. Jak jsme se k sobě blížili, snažil jsem se vystihnout směr jeho pohybu, abych se mu vyhnul. Když mě pak míjel, prohodil něco v tom smyslu:"No ty taky vypadáš!" Tak takhle jsem si vyzkoušel "slepičí reflex" i v praxi na vlastní kůži. :o))
To byl teda vtipnej opilec :-)
No kdyz si tak predstavim tu babicku, tak je to krasne usmevne...ale na druhou stranu hodne smutne.
Slepici efekt chodcu (a nejen chodcu) samozrejme znam taky. Ale jeste predemnou zadny neutikal 200m, neotacel se, nerval a neuhnuuul:-) Tohle jsem zazil se slepici. Po tech cca dvou stech metrech jsem musel kvuli smichu zastavit. Slepice si dost oddychla. Udelala dva kroky z cesty a spokojene zacala bastit travu:-)))
No a slepice mi jeste nikdy nerekla: "No ty taky vypadáš!". Mozna nejaka v hospode za mych mladych let:-)))
Chjooo, kdybych vedel, ze jeden ubohej vtip bude start ke tvemu kazani, tak si ho odpustim.
Timto se ostatnim omlouvam:-)
Teď jsi to asi trošku překombinoval... :-))
Proč myslíš? V čem jako? :o))
První příspěvek byl o tom, že dotyčný přenáší hlemýždě na druhou stranu cesty.
Druhý, můj, byl o "problémech" cestování hlemýždě za hlemýždicí.
Třetím byl ftip o hlemýždím filozofování.
A na to ty vypálíš sáhodlouhou úvahu o zvířecím vnímání času atd...
Abych použil slov filmového skoroklasika a tvých slov o posunu k vegetariánství - "Nežereš maso, nepoznáš vtip."
No a jeste to Y bych tam vymenil:-(
Teď mi došlo... Kdysi jsme se ve škole učili, že "šneci" jsou hermafroditi, jako třeba žížaly... Tak mne napadá jestli k jejich rozmnožování vůbec musí být přítomni dva jedinci :-))) Za případnou díru ve vzdělání se omlouvám, je to přeci jenom už dávno a zatím jsem tyhle vědomosti nikdy v životě nepotřeboval použít ;-)
Jsou k tomu skutečně potřeba dva. :o)
Tak díky za vysvětlení :-) My jsme takovýmto potvorám jako malí říkali (omlouvám se všem útlocitným) "samoprc", tak nevím jak jsme k tomu došli :-))))
Páření hlemýžďů je nádherná podívaná. Jak se vzájemně kolem sebe něžně ovíjejí a slintají po sobě... :o))
Vis co je to maximalni sliz? Kdyz to dva slimaci delaji v plivatku. (Pro medveda...to mel byt vtip, prosim nerozebirat)
Ja ti pred tydnem pozoroval dva sekace (pavouk). Teda jednoho sekace a jednu sekacku:-))) Faaakt to asi delali. Teda to pareni. Bylo tam i cosi videt...jako nastoj:-)
Sneky a podobne taky prenasim:-) Obcas si pripadam jak blbec, ale proc ne:-) Ale je pravda, ze to spis delam kdyz jdu pesky:-)
Brusleni? Vzdyt tam mate krasne asfaltky v Karanskem lese. To tam je zakaz?
Si piš že je tam zákaz vjezdu. Teď tam dali ještě novou ceduli: "Pozor, soukromý pozemek!" "Toto není bruslařská dráha!" "Vstup jen na vlastní nebezpečí!" Nebo tak nějak to tam píšou. Bruslaři tam jezdili ve velkém a vodárenská auta se jim musela vyhýbat. Údajně už tam jeden bruslař platil dva tisíce pokutu.
S těma šnekama - na frekventovaných silnicích, když to kvůli šnekovi otáčím, si vždycky říkám, jestlipak za záchranu šneka nezaplatím vlastním životem? :-)
To je dost smutne. Jsou to mista, kde jsem poprve stal na bruslich:-) A mista, kde jsem nabehal snad stovky kilometru, kdyz jsem trenoval na pevnem povrchu.
Tak ti pak doporucim silnice kolem Milovic. Je to tam mezi bruslari dost oblibene a auta tam nejezdi (vetsinou je to stale jeste neobydleny byvaly vojensky prostor). A je to kousek. A nebo pak off road brusle a hura nekam na lesni, ale zpevnenou, cestu...pry to jde a ja o tom zacinam uvazovat.
Zatím jsem se tam dostal 2x loni a nikdy tam žádné vodárenské auto nejelo... A bruslařů jsme tam, pokaždé o víkendu, během pěkného počasí, také moc nepotkali. Jezdí tam, ale není to nic hrozného. Dokonce jsme tam s Matyxem a Světluškou potkali bývalého ministra Rusnoka na bruslích, ptali jsme se ho na cestu :-)
Tak nevím proč takové obstrukce...
Ja tam za celej svuj zivot potkal...no jestli 5 vodarenskych aut? Proto je mi to divne.
Jooo...Rusnok je nejakej hejbaci:-) Ja zas hral Squash tam, kde on:-) A docela to valel.
Občas tam bylo slušně narváno, jednou jsem napočítal přes padesát aut. Bylo to tam jak na václaváku. Vodárna tam jezdí zřídka, ale občas tam vozí náklaďákama písek a ty lidi na bruslích jsou většinou slušně nahluchlí, někdy si taky myslí, že jim to tam patří, a často jsou taky dost nestabilní :-) takže projet kolem nich náklaďákem plným písku musí být o strach.
Přesto si myslím, že se jedná hlavně o netoleranci zaměstanců a vedení vodárny + jednoho žvanila, který vydává místní Timesy + toho debila, co na nás najížděl autem, to je taky zaměstanec :-)
Aha, takže klasika. Místo toho, aby se lidem nechala možnost přemýšlet hlavou, tak se to paušálně zakáže všem... Hmmm
Ono se tam jezdí dodnes, ale lidí výrazně ubylo. Buď to udělaly ty cedule, nebo jestli tam policajti opravdu sázej pokuty, nevim.
A jak to delas s mravencema?
Speciálně s těmi, co nosí okolo krku červené šátky s černými puntíky. 8-)))
Polámali mravenečka, ví to celá obora, o půlnoci zavolali medvědího doktora...
Jak při jízdě funím, tak je vždycky včas odfouknu do pankejtu. Většinou se přitom trochu potlučou, ale to už si nevyčítám. Maj taky trochu koukat a ne mi lézt přímo před kolo...
To mi neco pripomina....:-)
Já to dělám následovně:slezu z kola,prohlédnu předpokládánou stopu jízdy v délce 2m,vyčistím(opatrně),přenáším,vše nejlépe 3x,tuto část obsadí ochranka a hlídá,aby se příslušný hmyz nevrátil.Ujedu tyto dva metry a opět slezu......a proto nemám takové průměry jako ostatní...
:- ) průměry čeho?
já taky každou takovou tragedii obrečim..... když naleju Savo do záchoda a představim si kolik těch malejch chudinek bakterií zemře....
anebo v pondělí, otevřu jogurt a z živých kultur Bifidus Essensis byla naživu jenom polovina, ....já nevim co to může být za lidi v těch marketech, že nechaj ty tvorečky takhle bez pomoci pomřít.
Když můžou po milionech hynout bakterie v jogurtu, tak je vlastně úplně jedno, jestli přejedu chráněnou užovku obojkovou, něčího milovaného pejska nebo třeba dítě... Živý organismus jako živý organismus.
Pozor-těžký posun v myšlení...
Myslíš? Jen jsem si tak v duchu rozebíral myšlení předchozího přispěvatele.
Pouzivej selsky rozum a ne vedatorsky. Pak na to prijdes!
těžký posun v myšlení máš Ty, Michal a další, co nepochopili, že Medvědovi se nelíbí vtipkování na úkor zvířat. Medvěd nadhodil vážné téma a vy znevažujete na úroveň vtipu. Jen proto, že autorem tématu je Medvěd. Když vám on chce něco vysvětlit, okřiknete ho slovy "dost, to stačí .." To svědčí jen o tom, že jej neberete absolutně vážně, utahujete si z něj, ačkoli jeho myšlenky jsou naprosto správné a logické.
Takže, Jinče a spol, zamyslete se nad sebou, než něco řeknete .. JS.
Já už toho na kole přejel nebo skoropřejel (vč. srnky a divočáka)... Zatím se mi tedy nepodařilo záhlednout žádného Medvěda, ale je to asi tím, že v okolí se naštěstí žádný nevyskytuje... ;-))
Narazit na medvěda je vždycky průšvih. A je úplně jedno,jestli na kole nebo NaKole. :o))
Ovšem vyjma některých opilců.
Ty politiku.
po zvířátkách se koukám, včera jsem viděla několik přejetých, rozšláplých brouků a chvilku jsem jela vedle běžícího rejska - běžel rychlostí 24 km/h :-) přes most ve Všenorech jsem také včera jela, ale zmijí rodinka tam ještě nebyla.
http://www.aktualninet.cz/zpravy-zpravy-z...
No coment...
...dnes jsem kousek za Úvaly málem přejel luční kobylku, zelenou..... Byla normálně na silnici pro motorová vozidla a bicykly, řítil jsem se přímo na ní, vypadalo to, že ji přejedu ale na poslední chvíli odskočila na krajnici a pak, když jsem to vzal za ní přes příkop, tak skákala dál do louky.... Dělal jsem co jsem mohl, šlapal jsem frekvenčně na prostřední převodník ale zmizela mi v kopřivách....... Tak jsem ji nakonec nepřejel.... Tak mám dobrý pocit. To bych měl mít, ne ?
Ty lumpe jeden. Vis kolik si prejel breberek na te louce?:-)
Také mám dobrý pocit.Dnes kolem 01.00 hod.v noci jsem jel do Brna z Oslavan a byl jsem překvapen,jaké množství srnek a jelenů přecházela přes silnici.Pomalu a důstojně.Po prvním páru,který jsem zahlédl(a leknul se),jízdu jsem zvolnil a dobře udělal.Bylo té přecházející zvěře skutečně neobvykle mnoho.A ten dobrý pocit?Jak ta zvířata( tak i já) jsme setkání přežili bez šrámů.