NaKole.cz

Kolo versus motorka

Jsem vášnivý cyklista a proto jsem si koupil motorku. Sám před sebou to mám zdůvodněné celkem rozumně - toužím po ní už dlouhá léta :-) Kromě toho mi pomalu vypovídá službu levé koleno. Koupí motocyklu si chci zachovat možnost párkrát do roka vyrazit na několikadenní dobrodružství na dvou kolech. Říkal jsem si – má to dvě kola i řidítka, v zatáčkách se to taky naklápí, sedí se na tom podobně jako na kole, spacák a stan to uveze v pohodě. Ušetřím si koleno a užiju si to skoro stejně. Prostě svoje roční penzum cykloturistických kilometrů spravedlivě rozdělím mezi kolo a motorku.

Koupil jsem ji letos brzy zjara a teprve teď, v září, jsem sebral odvahu vyrazit někam dál. Zezadu na mě tlačilo končící léto, zepředu respekt z motorky. Respekt byl silný, musel jsem na to jít trochu oklikou. Jen tak, jako „na zkoušku“, jsem na ni ráno přidělal spacák a stan. A díky tomuto odvážnému kroku jsem za hodinu vyrážel na Šumavu, přestože jsem to v podstatě vůbec neměl v plánu.

Vrátil jsem se živý a hlásím - můj nápad se osvědčil. Za dva dny skoro šest set kilometrů a koleno nebolí!

Nejsem si úplně jistý, zda bylo mé rozhodnutí koupit motorku správné. Na tomto serveru víme skoro všichni, že existuje ideální a ohleduplné řešení – nevyjíždět. Jenže pokud chce člověk něco zažít, vždy se mu povede něco zprasit. Celá léta jsem jezdil na kole, abych k ní byl ohleduplný a zprasil jsem si koleno. Teď chci, aby pro mě příroda taky něco udělala.

Nabízím Vám pár informací z cesty. Tahle Šumavská trasa mi na kole v roce 2007 trvala plné čtyři dny, takže si ji dodnes dobře pamatuju. Popisovat kudy vedla nemám v úmyslu, ale na motorce jsem ji projel skoro stejně. Chci se pokusit popsat rozdíl mezi jízdou na kole a na motorce. Počasí bylo skoro stejné jako v září 07.

Pokud to mám vyjádřit jedním slovem své první motorkářské dojmy, tak nejlépe mi pasuje slovo „rozčarování“.

Začnu tím, co vidí při jízdě cyklista a co vidí motorkář. Cyklista se bez problémů rozhlíží v rozsahu skoro 360 stupňů a neunikne mu žádný z přírodních divů, kol kterých projíždí. Tu mladou holku vidí z jedné strany, když se k ní blíží. Pak ji vidí zboku, když ji míjí. Když se poté otočí zpátky, vidí ji i z druhé strany.
Na motorce vidí spíš jen tu stranu, ke které se blíží. A to pouze v případě, že jede padesátkou. Otáčení za holkama je díky integrální přilbě docela problematické. A velmi nápadné. Jede-li motorkář rychleji, většinou nerozezná šestnáctku od staré rapsodie. Takhle je to bohužel i s krajinou. Cyklista se nalézá uprostřed krajiny a tak ji také vnímá. Má dokonalý přehled o tom, co je před ním, vedle něj i za ním. Dívá se na krajinu dlouho, často za velmi pohnutých okolností (euforie, vyčerpání, hlad, žízeň, bolesti rozličných údů). Díky tomu se mu krajina ukládá hluboko do paměti.
Kdežto motorkář, když jede rozumně, tak sedmdesátkou, vidí převážně jen tu krajinu, do které směřuje. Když jede přes most a před ním se na silnici něco děje, nevšimne si, že ten most je Žďákovský. A že je pod ním krásná, jasně zelená voda plná sinic. Motorkář momentálně šílený, ten to mastí od devadesáti výš. Tenhle pacient vidí sotva na silnici. Jeho soustředění musí být stoprocentní, zorné pole se díky tomu zužuje na minimum. Řeč vedu o rovných úsecích okresních silnic, kde jezdí málo aut a které jsou většinou úzké, klikaté a romantické. Přijdou-li na řadu zatáčky, veškerá krajina jde stranou. Motorkář, pokud by chtěl vnímat krajinu jako cyklista, musel by jet na kole. To je prostě daný.
Na druhou stranu - málokteré auto má větší zrychlení, než tahle motorka, která má pouhých pětačtyřicet koní. Kdo má rád rychlost a doposud jezdil jen autem, nebo na kole, rozhodně si nemá na co stěžovat.

Co cítí čichající cyklista? Pokud má čich v pořádku, všechno. Tlející listí, kouř z komína, nasládlý pach mrtvého kolegy z příkopu, příšerný parfém starší dámy jdoucí po chodníku, vůni krav z pastvin, blatouchy, čerstvě posekanou trávu, Wartburga, cítí prostě všechno. Na motorce jsem toho cítil víc, než kdybych jel autem, ale méně, než na kole. Do přilby pronikaly jen ty nejsilnější vůně, jako třeba vůně silážní kukuřice, kterou přede mnou vezl náklaďák. I ta posekaná tráva byla občas cítit. Ale bylo to sem tam něco. Kdežto na kole něco cítím prakticky neustále.

Co bylo slyšet. Na kole, když jsem zrovna nejel moc rychle, slyšel jsem všechno. Na kole rád poslouchám šustění svých pneumatik, vítr, ptáky a jinou zvěř, potoky, šumění lesa, nerad poslouchám blížící se auto, docela rád jsem poslouchal i zvuk projíždějícího motocyklu.
Na motorce si nasadím tu pitomou polstrovanou přílbu a je ticho. Je to podobné, jako v tom vtipu: „Šťourám se hřebíkem v uchu a najednou…. ticho.“ Když potom nastartuju motorku, tak ji slyším. Když se rozjedu, slyším motorku a vítr. Jinak k mým uším proniknou jen hodně hlasité zvuky jako je troubení, silný motor náklaďáku apod. O ptácích nemůže být řeč.

Další způsob, kterým cyklista vnímá krajinu, je míra fyzické námahy. Cyklista velmi citlivě vnímá každou změnu směru, kterým fouká vítr. Zrovna tak mu neujde sebemenší změna sklonu vozovky. Cyklista má vlastně o jeden smysl navíc - vnímá obtížnost krajiny. Většinou je to tak, že čím krásnější krajina, tím je obtížnější. Vyjet několikakilometrové stoupání, či jet celý den proti čerstvému větru, to je ten nejlepší způsob, jak poznat realitu přirozených lidských schopností. Ujet za jeden den sto osmdesát kilometrů na kole obtěžkaném bagáží, to je pro průměrného člověka výkon na hranici jeho schopností. Díky těžké fyzické námaze se mu krajina plasticky vryje do paměti. A ví, že motoristé jsou srabi.
Co se týče námahy a počtu kilometrů ujetých za jeden den, motorkář je na tom o poznání lépe. Stihne toho minimálně dvakrát tolik, co ubožák cyklista. Nicméně je to celkem nuda. Samozřejmě - když jedu do kopce, poznám to i na motorce. Protože silnice se jakoby zvedá vzhůru a musím přidat víc plynu. Takže líp slyším motor. Vítr poznám taky, protože to se mnou při vyšších rychlostech cloumá trochu jinak, než za bezvětří. Ale i kdybych na mašině vyjel třeba padesát kilometrů dlouhý kopec, navíc proti větru, hrdý na to rozhodně nebudu. Hrdý může být možná pan Yamaha. Ale já? Na co? To mi na motorce moc chybí - dmoucí se hruď, oheň na plicích, křeče v lýtkách a vědomí, že na to pořád ještě mám. To mi tam schází asi nejvíc.

A pak mi tam chybí ještě jedna důležitá věc - ta biochemie v mozku, úplně jiný pohled na svět, jiné fungování celého těla, které patří k drsnější cyklistice. Endorfiny, pocit neporanitelnosti, naprosté soustředění na výkon, silné, až ostré vnímání přírody, rozjařenost, volnost, bujarost, sladká, někdy až smrtelná únava po dni plném fyzické námahy, obrovská chuť k jídlu, velká žízeň, bolavé rozjezdy po obědě, smradlavé, propocené hadry. Což o to, na motorce ty hadry taky nezůstanou čisté, ale je to taková špína, jako když sedíte celý den v kanceláři. Na kole je ta zkáza prakticky okamžitá.

Chtěl jsem zůstat naživu, takže endorfiny jsem na motorce za celé dva dny nepotkal. Ona sice vibruje, ale rozjařený jsem z toho nebyl. Bolel mě zadek, trochu záda, ale endorfiny nikde. Byl jsem maximálně soustředěný na jízdu, endorfiny nic. Někdo říká, že je to právě ta rychlost, čím si na motorce vyplavuje adrenalin. A pak že má velkou radost ze života. No bodejť by ne. Když si někdo vyplavuje adrenalin v běžném silničním provozu, vždy jde o život. Na motorce to je asi takový, jako když na kole celý den sjíždíte z prudkého kopce. To jestli přežijete, záleží hlavně na Vás.

Nemám moc jasno v tom, jestli je bezpečnější jízda na kole, nebo na motorce. Na kole velmi dobře slyším auto přijíždějící zezadu, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu dělat. Na kole dávám všem motorovým vozidlům absolutní přednost, takže kolize je skoro vyloučená. Vzhledem k účinnosti brzd a úzkým gumám se cítím být velmi zranitelný ve sjezdech a když jedu rychle po vsi (občas se mi to stává, když je vesnice z kopce).
Na motorce auto blížící se zezadu neslyším, ale většinou ho včas vidím ve zpětném zrcátku, protože se blíží pomalu. Můžu zrychlit, nebo ho nechat předjet, takže oproti kolu jsem ve velké výhodě. Na druhou stranu se celý den pohybují rychlostí, která v případě jezdecké chyby, nebo chyby někoho jiného, nedává moc velkou naději na přežití. Motocyklista má prý oproti automobilistovi 19x větší naději, že se zabije. Typoval bych, že na kole to bude podobné, jenom bych tam místo „se zabije“ napsal „bude zabit“.

Co se týče nebezpečnosti pro své okolí, motorka je nebezpečná hlavně v případě, že ji řídí nebezpečný řidič. Je mnohem těžší a rychlejší, než kolo. Má ale mnohem účinnější brzdy a širší gumy, což její nebezpečnost trochu snižuje. V případě že udělá chybu chodec, při střetu s motorkou dopadne hůř, než při střetu s cykloturistou. Takže mi vychází, že motorka je pro své okolí přec jen nebezpečnější, než kolo. A je mi jedno, na které straně byla chyba.

Co se týče ekologie, žádné překvapení - kolo opět jasně vítězí. Za čtyři dny toho na kole sežeru i vypiju hodně, ale dopady na životní prostředí to má takřka nulové. Motorka na stejnou porci kilometrů sežrala cca 25 litrů benzínu a nesrovnatelně víc kyslíku. Splňuje normu Euro 3, což mé černé svědomí příliš neuklidňuje. Finančně motorka jasně prohrává, protože benzín je drahý, náklady na údržbu a opravy jsou mnohem dražší než u běžného kola, o kupní ceně nemluvě.

Přes některá dílčí zklamání mi ten premiérový motovýlet prospěl, protože mne přivedl na jiné myšlenky. Během těch dvou dnů jsem byl opravdu blízko přírodě hlavně když jsem si musel odskočit do lesa, nebo když jsem na kraji lesa jedl koblihy s marmeládovou náplní, a potom, když jsem čučel z Churáňova dolů do údolí. Největší soužití s přírodou nastalo večer – stanoval jsem sám, v hlubokém lese.

Na motorce jsem si uvědomil, že cykloturistika je neobyčejně krásná. Jen pěší turista je blíž k přírodě, než cykloturista. Dokud to trochu půjde, na kole jezdit nepřestanu. Čert vem bolavé koleno. Jen budu jezdit trochu míň, aby koleno vydrželo déle. To je hlavní důvod, kvůli kterému si motorku nechám, přestože jsem si na ní celou cestu připadal jako naprostý idiot. Mít zdravé koleno, tak ji zase prodám. Vlastně bych ji ani nekoupil.
A protože se můžu vymluvit na to koleno, přiznám se, že si ji tak trochu nechám i kvůli něčemu jinému. Je to něco, co zatím neumím přesně definovat. Zatím si to vysvětluju tak, že všechny motorkářské zápory tvoří koktejl, který má zvláštní kouzlo.