Váhal jsem,zda svůj osobní problém mám ventilovat či nikoliv...Upozornění!!:není určeno pro ty,kteří si ze mě chtějí dělat prdelky a pro chrty,kteří se vyžívají ve zdolávání extremních kopců.
Od prvních momentů ježdění jsem nenáviděl kopce.Plížil jsem do nich rychlostí 10 km/hod.,rudo před očima,sotva popadal dech,ale nikdy jsem neslezl.Konstatoval jsem,že jsem na kolo fyzicky a věkem ošoupaný a plíce jsou zdevastovány kouřením.Proto-výsadek kouření a šlapání mnoha km.Před třemi dny jsem šlapal kopec,který jsem již šlapal mnohokrát(vždy rychlostí cca 12-15km/hod.,třikrát podřazení),ale poněvadž jsem si řešil nějaké pracovní záležitosti,moc jsem se nevěnoval tomu,kam šlapu.Hlavu jsem měl svěšenou a viděl jsem tak do vzdálenosti 2-3m-nekoukal jsem na horizont.Na vrcholu jsem zjistil,že jsem s jedním podřazením jel rychlostí kolem 18km/hod.a neměl jsem celkem žádný problém.Okamžitě jsem jel na další kopečky,jak mošna odmítal koukat na horizont a čumět kousek před sebe a zjistil,že vyjíždím úplně jinak(lehčeji) než do té doby.Předevčírem i včera jsem dělal totéž(pro mne známé kopce-takže jsem mohl porovnat).
Závěr-když zírám nahoru a vnímám to stoupání,bolí mne nohy,rudnu,lapám po dechu.Když koukám pouze před sebe(ale vědom si toho,že celý problém očůrávám),vyjetí je mnohem bezproblémovější.Co vy na to praktici??Setkali jste se s něčím obdobným?Nepodezírejte mne z toho,že mám totálně vybrakovanou hlavu(i když to v hlavě asi bude),ti z vás,kteří se pohybovali v mé společnosti,to snad odkývou.Nejsem hypochondr,nejsem ten klasický důchodce naštvaný na celý svět jezdící vzpřímeně krokem.
Jo, ježdění to je o hlavě.
Mám tyto poznámky:
1. Vidím tři fáze: kopec obávaný nepřítel - kopec zdolatelný nepřítel - kopec přítel. Ty jsi ve fázi druhé. Teď se nauč mít kopce rád a těšit se na ně. Vždyť přece kvůli kopcům jezdíme, kvůli nim máme HORSKÁ kola.
2. Dosáhnout do kopce průměrné rychlosti 12-15 km to bych nikdy nedokázal. Jezdím asi tak 6 -7 km. Ani to AVG radši nesleduji. o)))
3. Víc než AVG sleduj nastoupané metry, ty dělají túru túrou. Já jsem spokojen, když dlouhodobě nastoupané metry : km = nejméně 20.
Právě že v kopci je cyklistika nejkrásnější, můžu se rozhlédnout kolem sebe, všechno je klidnější na všechno je čas. Sem tam se otevře nádherný výhled do krajiny a celé to snažení je korunováno dosažením vrcholu a hřejivým pocitem :-) Včera jsem si dal na silničce Lysou Horu. Bohužel nejlehčí převod mám 39/23 a navíc po předešlých dnech mě už neskutečně bolely nohy. Trpěl jsem jak pes, měl chuť to zabalit, ale vydržel jsem a zvládl to. Pak jsem si sednul a kochal se za odměnu parádním výhledem. Člověku je v tu chvíli fajn. Blbé na tom bylo, že domů to bylo dalších 50km a rozhodně ne po rovině :-) Naopak sjezdy jsou u mě nutné zlo. Člověk musí být pořád ve střehu a samotné brždění na silničce je fyzicky více náročnější než výjezd.
Já žiju v Beskydech a tak kopce k mé jízdě patří jako k velbloudovi hrby. Ne že bych se nemohl dočkat až na nějaký vyjedu, naopak vždycky nadávám jak sípavý špaček, ale ve finále je to jak píše nooski. Na vrcholu jsem spokojený jak želva, i když hodně zpocená a říkám si že je to pořád ještě dobré - vždyť mě předjely jenom 2 ženské :-) Naopak nemám rád roviny - je to pro mě neskutečná onanie a nuda.
Hmm, takže prdelky ne, tak fakt nevím co bych k tomu napsal :-)
Ale přeci... Možná to bude psychické, možná úrovní trénovanosti a někdy i momentální kondicí, která dokonce může být každý den trochu jiná. Včetně toho kde přesně ten kopec na momentálně jeté trase je. Mně např. vadí kopec během pár prvních km vyjížďky. Nejdřív se musím "rozhýbat", ale potom už se dá vyjet v pohodě skoro všechno.
Kousek od domova mám takový delší táhlý humus, kde vždy na začátku své cyklosezony funím jak kdybych měl každou chvíli umřit, včetně toho, že se tam ploužím rychlostí kolem 10-11km/h. Po najetí pár desítek kilometrů tam už ale svištím normálně 19-21km/h, pokud občas blbneme s kamarády, tak na horáku s normálními převody se to dá až 28-29km/h... Že jo, Radiusi ? :-)
Další věc je možná to, jak během vyjížďky doplňuješ minerály, cukry a tak. U mne např. zanedbané množství cukru způsobuje to, že mi skoro pravidelně po 60.-70. kilometru výletu začínají vypovídat službu nohy, prostě čím víc šlapu, tím jedu pomaleji a nohy začínají bolet, asi ten pocit znáš. K tomu se ještě připojí celková únava a pokud mezitím ten deficit cukru včas nevyřeším, tak se k tomu přidá ještě blbá nálada a výlet mne pomalu přestává bavit... Po "natankování" třeba dvou Tatranek a zalití nějakou točenou sladkou limonádou jsem za dalších asi 15-20 minut jízdy opět v pohodě a mohu zase lítat jak drak ;-)
Příčinou může být skutečně psychika. Možná tě brzdí pohled na sklon a délku kopce před sebou. Nebo se prostě za řidítkama jinak poskládáš, když zvedneš hlavu a "jen" se ti hůř dýchá.
Mě se taky nejlíp jede když sleduju přední kolo a pár metrů dopředu a sem tam mrknu dopředu... Dráhaři-stíhači vůbec nekoukají dopředu, jen na černou čáru vedle kola.
Asi je to normální;-)
Dráhař nepotká v protisměru šíleného koloběžkáře nebo z lesa se blížící zvířenu :-)
Tak to teda prrrrr. Videl jsem video, kde drahari pod kolo skocil zajic....:-)))
to je v klidu, tim jsem trpel taky, aniz jsem k tomu potreboval kourit a to kondici jsem mel dobrou z boxu.
furt mam jeste problem rozumne radit, chtel bych ten bikery proklinany automat co vyviji shimano na mestska kola.
porad ale rozhodne radeji objedu nekonecne krouzici serpentiny nejakou ad hoc nalezenou lesni cestou co to bere rovne vrchem
pomuze jet v vice lidech a bavit se, nebo poslouchat hudbu...
Nejlíp šlapu, když si koukám na nohy. Pokud jsi schopen vyloučit, že to nebylo větrem (větrama:), nebo momentální nadprůměrnou dispozicí apod., tak se těch kopců asi opravdu zbytečně bojíš a díky tomu třeba nějak blbě šlapeš. Mohl bys zkusit jet se svěšenou hlavou těch 18km/h a na ten horizont se po chvíli podívat. A pokusit se zjistit, zda to něco mění na Tvém stylu šlapání - jestli třeba nějak netuhneš hrůzou z toho výhledu, nebo jestli nejsi zbytečně křečovatý apod.
Ale ona i ta svěšená hlava může dost změnit, protože se tím mění těžiště. Do kopce se dobře dýchá, když jedeš víc vzpřímený, ale zase máš těžiště víc vzadu, takže Tě to tlačí za sedlo a musíš to držet rukama. Tak si vyber :-)
To vypadá, že se podvědomně šetříš a ani o tom nevíš. Když koukáš na ten kopec a jeho sklon, tak si podvědomně rozložíš síly a jedeš pomaleji, než když tuto část nevnímáš (zapomeneš na ten kopec a přemýšlíš nad něčím jiným).
Je také možné, že když koukáš těsně před sebe, tak se do kola více sbalíš a tím roztáhneš lokty a potažmo ruce více od sebe a plíce dostanou více prostoru a pojmou více vzduchu.
Já mám zkušenost, že když pojedu na nějaký kopec z frekvencí 50 - 60, tak ten převod se bude zdát těžký, ale když ten samý převod roztočím na více než 75, tak mi připadá, že je slabší, nepotřebuji tolik síly, jenom více točím, lépe se utočí a fyzicky mně to vyčerpává stejně.
Ja si take myslim, jestli se pri tom divani dopredu treba nejak hur nedycha apod. a mozna to i "rychleji" utika, kdyz se mysli na neco jineho, nez jak je ten "proklaty vrchol jeste daleko" ;-) ...
Ja si treba pred asi 14-ti dny konecne splnil svuj sen zkusit, jestli jsem mekky a vubec vyjedu na Paraded z Jeseniku http://www.bikemap.net/route/74578 ;-)
Take jsem z toho "obavaneho nepritele" mel napred respekt, i kdyz se do kopcu jinak "mucim docela rad" ;-),
ale navic mne vsichni hecovali, ze to vubec nevyjedu a kdyz, tak prijedu vecer uplne "hotovy", ale byl jsem tam za 2 hodiny 15 minut a kdyz jsem prijel, tak jsem kupodivu nebyl ani zdaleka tak utahany, jako nekdy byvam z Krusnych hor.
Jel jsem ten kopec zkratka poprve radeji opatrne, obcas i na u silnicniho kola "ostudny prevod" 30/30 rychlosti 10 az 11 km/h a za celou cestu mne (kupodivu) nikdo nepredjizdel a ja od Hvezdy jeste predjel dobrych 15 kol, na kterych jeli i mnohem mladsi, nez jsem ja, takze jsem konecne poznal, ze ten prevod 30/30 s sebou nevozim nadarmo a take se nekdy "muze hodit" ;-).
Vypil jsem cestou jen malou flasku vody, co jsem mel v kapse a na velkou flasku na kole vubec nedoslo
(zjistil jsem, ze kdyz piju moc, tak mi to nekdy do kopcu take naopak vadi), takze "obavany nepritel padl" a priste uz se ho alespon nebojim a mozna bych si uz troufl i o neco rychleji, i kdyz ted se tam bohuzel zas asi delsi dobu nedostanu ;-(
Zkratka beru kopce naopak jako "vyzvu", ale je pravda, ze proti tobe jsem jeste "mlady kluk", ale nejak si nedokazu predstavit, az jednou zjistim, ze uz ten Praded nezdolam vubec a dokonce ani sve zname kopecky v Krusnych horach nebo ve Stredohori, kde jezdim nejradeji prave pro ty krasne vyhledy (Milesovka, Lovos, Hazmburk, Decinsky Sneznik a pod.)
Jsem na tom stejne.
Ja navic mel takovou uchylku.... Kdyz jsem jezdil triatlon, tak jsem jezdil dost na doraz. Ale v kopci pruser. Ja ho vyslapal celkem rychle, nebo alespon tak, jak bych si predstavoval. Ale cca 50-100m pred vrcholem mi vzdy nejak povolila hlava a ja sedal do sedla a tech poslednich par metru dojel na pohodu. A pritom sila byla, jen hlava nechtela. Nevim, co to bylo. Obcas jsem se nacapal, ze nekde hluboko premyslim o tom, ze bych si mel odpocinout, abych za tim kopcem zas jel normalne.
Casem se to stalo tak nejak automaticke a tezko jsem se toho zbavoval. Ikdyz jsem vedel, ze nechci, aby to tak bylo. Vzdy jsem jel znova a znova do toho kopce s tim, ze ho vyjedu celej. A zas nic... I dnes obcas tesne pred vrcholem vypustim.
Dneska to resim podobne jako ty. Cumim par metru pred kolo a neco "resim". Zjistil jsem, ze v tomhle stavu prichazim na reseni problemu, se kterejma jsem si v klidu nevedel rady:-)))
To je právě rozdíl mezi náma, turistama a rekreačníma triatlonistama. Cyklista jak se přiblíží konec stoupání jde ze sedla, odřazuje na těžší, a zrychluje.
Na jaře jsem si vyjel s borcema, co jezděj cyklomaratóny, najezdí za rok 5-10x víc km jak já. Do kopce jsem jim jakž takž stačil, prostě mě neurvali. Akorát na konci stoupání jsem zahodil kolo a šel blít do křa, zatímco oni odřadili a zmizeli v dáli.
BTW běžci na lyžích fungují ouplně stejně.
No ja to tenkrat jako turista moc nebral:-) Triatlon jsem bral docela vazne....a vazne jsem to nikam nedotahl:-)))) Ale to nebyl muj cil....
Ted je mi to sumak, ted jezdim kopec od zacatku pomalu a ze sedla jdu jen kdyz me boli prdel:-)))
Přesně, taky jsem dělal triatlon, a taky to nikam nedotáh;-)
Teď jsem si dokonce pořídil tepák - skvělá věc. Všichni okolo si myslej, že jedu hrozně pomalu. Mě stačí jediný pohled na displej a vidím, že ještě maličko přidám, a už mě je*ne:-/
Ja jsem to ani nikam dotahnout nechtel. Nejsem soutezivej clovek. Ale to neznamena, ze jsem mel nejake detske treninky:-) Bral jsem to vazne a byl na sebe hajzl:-) Trenink na plavani a beh jsem mel dokonce sestavenej od lidi, co to trenovali. Bral jsem to vazne, ale necitil jsem potrebu se nekde s nekym merit:-)
Jen ty kopce jsem si nejak neumel naridit:-)
Tohle mám naštěstí naopak, jak vidím, že do cíle je to už jen pár stovek metrů, tak to tam pořádně nahážu, jdu ze sedla a docela se divím, kde se ve mě ještě bere nějaká síla. To spíše jak je člověk někde uprostřed známého kopce, to je strašné :-) Síly už nejsou a ještě tolik mě čeká...
To me to v kopci problem nedelalo. Ale jakmile jsem videl konec, tak se mi v hlave vyronilo neco jako...uz je konec, uz nemusim makat, hlavne vydejchat, at pak muzu jet za vrcholem normalne...:-) No blbec.....:-)))
Něco trochu jiného jsme loni zažili s wewe... Naše vyjížďka vedla i na štěchovický kopec kde je nádrž přečerpávací elektrárny, ono se to tak nějak točilo rádoby po vrstevnicích, ale výživný byl, to teda ano, hlavně teda nekonečný ;-) A když jsme projeli takovou mírnou zatáčkou, kam nebylo vidět kvůli keřům, v domnění že už bude konec, tak se před námi zjevilo ještě jednou stoupání, a to celkem důkladné... No, a na asfaltu bylo v ten okamžik pod našimi koly nějakým dobrákem napsáno "HUMUS, CO ?" ;-) To opravdu potěší, hlavně ty psychicky méně odolné :-)))
Tyhle kopce jsou nejlepsi. Ono to vypada, ze uz je konec a prd...
Tak nějak... Ono je ale asi lepší nevědět co člověka čeká, kdybych to tušil, tak nahoru rozhodně dobrovolně nepojedu :-)))
Naopak cesta dolů byla úplně super, jeli jsme skoro napříč vrstevnicím, brzdám se to fakt moc líbilo :-)
Jo, to kopce rádi dělaj, jakoby couvají. Asi před třema nedělema jsem se do takovýho hrabal.Na tachometru výška 4.500 m.n.m.přes 1000 m už nastoupáno, konec nikde a nějak se mi blbě dejchalo, maji tam nějakej řidkej vzduch nebo co o))). Naštěstí tam byl nějakej místní vidlák, uvařil mi kafe pokecali jsme a vypil jsem dva litry vody. 4 800 m.n.m. furt nebyl konec. Zatáčka, končí poslední zbytky asfaltu a najednou je pravej konec vidět a je neuvěřitelně strašně daleko. Já už dočista řešil problém, že to nevyjedu.Vždycky jsem nastoupal 10 m, podíval se dopředu a dolů z kola a vypadalo to, že se pozvracím, pardon.
Pak se mi v hlavě (v ní to je!!) rozsvítilo:
proč bych to nevytlačil těch zbylých 800 výškových metrů. Nakonec to měli blbě změřený a já tlačil jen 600 hoháčů. A to sem ještě v poslední zatáčce hrdinně nasedl (pak třikrát zastavil) a dělal jako, že jsem to vyjel.
Podobný zážitek mám z Kréty. Jeli jsme se synem natěžko od jedné odpoledne asi do 6 hodin pořád do kopce. Vždycky když už jsem si říkal že musí být konec tak se objevilo další pro mě nepochopitelné stoupání. Tak jsem zatnul zuby, ještě víc vyvalil oči a šlapal dál. Syn mi samozřejmě zmizel v dáli a vysmátý na mě čekal na vrcholu. Kurevsky nepříjemný pocit :-)
Ale ten hodinový sjezd dolů k moři stál za to.
Tento pocit jsem poznal letos nechal jsem se od kamose co spolu jezdime ukecat abych s nim jel zavod v rakousku Salzkammergut trphy-109km.Hned ze startu prisel kopec jeli jsme ho hodinu a stale nekoncil a jeste k tomu od startu neustale prselo-aspon to cloveka ochlazovalo.Takovejch kopcu tam bylo nekolik ale ty sjezdy to byla Nirvana.
Zkus někdy jezdit v noci :-) Já sme takhle v sobotu jel a jelo to tak dobře, že sem si to natáhl... Taky sem nad timhle přemýšlel, když sem vlál za zlatkou a nikdy bych nevěřil, že to takhle vklidu ušlapu, sledoval sem zlatčino zadní kolo a asfalt za ním a ono to prostě jelo, jen se prostě míň kocháš a to není pro mě... :-)
Pořád mi to ale přijde lepší než to mít opačně jako to mám já. Tedy psychika velmi dobrá, nemám problém se sebevíc týrat ve vysokých intenzitách a i mě to docela baví.
Ty aspoň tak jedeš na pohodu a nic se neděje, že na kopci budeš o něco déle než bys dokázal být.
Já se při opačném problému dokážu zcela oddělat i za poměrně krátkou dobu a pak protrápit zbytek vyjížďky a další den být úplně out.
V mojem případě to vyřešil naštěstí tepák, podle kterého se hlídám. Tím je to už celkem ok, ale ani s tepákem se sem tam neudržím a přepálím to (nejčastěji techničtější prudčí výjezdy v terénu, kde mám jen dvě možnosti - buď slezu nebo to přepálím a většinou mi to nedá a vyjet se to pokusím).
Tepák by u tebe také jasně určil, zda je problém čistě psychika nebo i fyzický (tedy jak už ostatní psali, že při koukání se na přední kolo změníš i něco dalšího postatného na posezu).
Pokud je to psychické, tak to tepák hned ukáže. Při koukání dopředu budeš mít výrazně nižší tepy než při koukání na přední kolo a té větší rychlosti.
Takže můžeš zkusit si na pár vyjížděk od někoho tepák půjčit (pokud bys ho tedy nechtěl rovnou si pořídit).
Tepák ukáže jak hodně namáháš oběhový systém. Zvýšený tep znamená zvýšenou zátěž, ale to ještě neznamená, že zrychluješ. Taky to může být tím, že jsi začal šlapat blbě :-)
No to samozřejmě znamenat může, ale i když nemám žádnou extra výkonnost, tak techniku šlapání mám docela slušnou. Válce pomohly techniku dost zlepšit a mám trvalou kontrolu na fullu, dle toho jak se pohupuje, tedy špatného šlapání si všimnu okamžitě.
Zrychlovat samozřejmě nemusím ale ani tak, protože je tam spousta dalších faktorů jako aktuální stav organismu/únava a další. Ale to právě vše hned tep ukáže, znám reakce svojeho těla a související změny tepu už velmi dobře, přeci jen vozím už tepák více než 10 let.
Ale jo, Ty jo. Myslel jsem Jince, ten asi zkušenosti s tepem nemá, takže by mu asi moc nepomohl. Než by se to s nim naučil, tak by toho na něj bylo moc - koukat do země a přitom eště na tepák....:-)
Prave ze by pomohl. Tepova frekvence je jednim z pouzivanych ukazatelu zateze organismu, jestli se potom zatezuje vic diky vetsi vynalozene sile nebo spatnemu slapani je potom uplne jedno.
Co se tyka hlidani si tepaku- predpokladam, ze i ty nejlevnejsi modely maji funkci zvukoveho upozorneni pri prekroceni (nebo nedosazeni) volitelne nastavitelneho rozmezi tepu. Navic po urcite dobe clovek stejne pozna, jak jede a na pulsmetr se potom kouka spis orientacne.
Má tepák funkci kontroly vynaložené síly(energie)?Můj primitivní systém-po 10km začnu jet nadoraz(dle mého mínění) a snažím se zbývající kilometry(60,70)vytrvat ve stejném tempu.
Nemá a mít ani nemůže. Z tepu nelze určit vynaložená energie.
Navíc pokud po 10km začneš jet na doraz, tak vůbec nepřichází v úvahu, abys stejným výkonem jel dalších 60km. Jsou pouze tři možnosti, buď to po těch 10km k dorazu má hodně daleko nebo jsi opravdu na dorazu a pak při udržení stejného výkonu za chvíli zkolabuješ a nebo výkon půjde postupně prostě dolu.
To jetí po 10km "na doraz"je asi relativní v ten moment.Je to můj subjektivní pocit(únava a dle tachometru).Vím,že po 30ti-40ti km se mi jede lehčeji a pak jedu konstantně bez problémů.Namlouvám si(??),že potřebuji mnoho km na vydýchání a rozjetí.
Jak pise Mlok- nema, ale tobe asi tezko ted pujde o presne urcovani vykonu ve wattech. Pulsmetr ti urci +- uroven zateze podle vyse tepove frekvence, pokud ti jde o to, abys jel pri urcite zatezi, kterou nechces ani prekracovat (tj. aby ses neutavil) ani abys jel vyrazne pod svoje moznosti (tj. aby byla jizda rekneme treninkove efektivni), normalni tepak ti pri spravnem nastaveni zatezoveho pasma urcite pomuze.
Jo, upozorní Tě, že pracuješ v anaerobním pásmu dřív a přesněji (i když ne dokonale přesně), než si to uvědomíš pocitově.
Velmi hrubě vím, že při mé trénovanosti mohu za výlet dát bez problémů cca 45 minut v anaerobním pásmu (velmi přibližná empirická hodnota). Jak tyto minuty vypotřebuješ, máš svaly zalité laktátem, regenerace je v řádu desítek hodin. Prostě dobereš životy, game over, loď se potápí, bárka jde ke dnu.
Tak si na tepáku hlídám, abych je nespotřeboval hned ze začátku, pak účelně "investuješ" minuty tam, kde to jinak nejde (lehčí převod už nemáš nebo nechceš). Výsledkem je, že se z výletů vracím daleko míň zřízený a přitom jezdím o 2km/h vyšší průměry (17 místo 15, mix všeho mimo asfalt, kopcům se nevyhýbám;-).
Naopak, když chceš trénovat, hlídáš si, abys jel v aerobním pásmu a tyhle minutky (kolik jich máš poznáš velmi rychle při pár prvních jízdách) záměrně vyčerpáš v průběhu treningu. Anebo si něco nastuduješ a jdeš na to ještě víc vědecky;-)
Tepák není samospasitelné zařízení, které z tebe udělá mašinu na výkony:
1) Zatížení se okamžitě projeví produkcí laktátů, následně spotřebou kyslíku a až potom zvýšeným tepem. Přesné hodnoty prahů se měří poměrně obtížně na sportovním lékařství, mimoto se změnami stavu trénovanosti se mění v průběhu týdnů. Takže měříš zprostředkovanou veličinu s ne úplně přesnou vypovídací hodnotou. Jen je dnes technologicky velmi jednoduché a levné měřit tep, tak se to používá.
2) Nenahradí hlavu. Jen ukazuje čísla. Je na Tobě jak s okamžitými hodnotami za jízdy naložíš.
Mám Sigmu PC15 za litr na Kupkolo (za 1500 u Kočaře), nemá žádné záznamy hodnot, jen si pamatuje minuty v jednotlivých pásmech. Je dobrá na uvedené použití: kontrola oakmžitých hodnot a hlídání minut v anaerobním pásmu. Na výkonnostní trénink by to chtělo něco s pamětí a připojením na PC. Jestli chceš, tak ti ho na týden půjčím.
pak by me zajimalo, podle ceho se ridili ti stari borci z 19. stoleti, co na neskutecnych hajtrach po kamenitych cestach jezdivali ty zavody typu 100km/den pres francii a podobne. bez tepomeru, atd... snad meli tak lehke prevody, ze museli jet aerobne, nic jineho me nenapada.
Ridili se urcite podle vlastniho pocitu daneho osobni zkusenosti, tj. sami poznali, s jakym nasazenim jet, aby to vydrzeli az do konce. Tenhle hruby odhad ziska pravidelnym jezdenim stejne kazdy i dnes.
S pulsmetry, snimaci vykonu ve Wattech, snimaci kadence, s armadou lekaru, dietologu, treneru a pocitacu za zady je potom trenink samozrejme mnohem efektivnejsi a taky se evidentne oproti tomu 19.stoleti zvysily zavodni vykony.
Nasi dedci si poradili se vsim lepe nez ted mi v dobe silene techniky:-)))
Tepak taky nikdo nepotreboval do te doby, nez byl vynalezen a rozsiren. Ale pomuze. Clovek si ohlida sve zdravi. Na jednu stranu je to zbytecnost, bez ktere by se clovek obesel (a obejde), ale na druhou stranu je to dobry pomocnik.
Muj ded taky orientoval mapu dle lisejniku na strome. A nikdy nezabloudil. Dnes ma kde kdo GPS a stejne zabloudi:-)))
Možná zabloudil,ale nikomu to neřekl.
Dneska clovek zabloudi a hned to vi diky internetu a NaKole.cz milion lidi :o)
To mame takovou navstevnost? Fiiihaaaa
"Nasi dedci si poradili se vsim lepe nez ted mi v dobe silene techniky"
pod to se podepisuji!!!
Přesně tak. stačí se třeba podívat, kolik km dálnice vykopali (vpodstatě jen) lopatama v 39 za rok a něco (a to byla ještě válka)... Když mi máma vyprávěla, CO všechno děda dělal (a všechno ručně), tak jsem nechápal... Chodíval PĚŠKY (přes les, cca 6 km) 6 x týdně na 12-ti hod směny na šachtu (jeden týden den, další noc). K tomu měli hospodářství, stavěli si s bratry navzájem domky a já nevím co ještě. Při tom nikam nekvaltovali, byli v pohodě, stres žádný. Ono to taky bylo hodně tím, že lidé se navzájem pomáhali...
Staci se podivat na stara auta, lokomotivy, fotaky....Dedulove to delali bez CADu, CNC stroju a vsech tech vymozenosti. A jak to makalo:-) Jako vasnivej milovnik starych fotaku vzdy jen zasnu, co v tech krabickach je.
A jeste. Pri VS jsem brigadnicil jako kreslic v AutoCADu. Vedle me byl pan, ktery misto PC mel pred sebou stale kreslici prkno. Vse zmaral rucne. A kdo byl rychlejsi????:-)
Ten clovek me nekdy stval (ale mile, protoze to bylo neuveritelne). Navic to byla strojarska pokladnice. Nepouzival stroj. tabulky, vse mel v hlave a hlavne na vse pouzival takove ty pomucky (rikadla,...).
Dedek, no....:-)
To jsem v konstrukci zažil taky (v 93). "Staří" kresliči to měli "hned", v AutoCadu to trvalo. Nakonec ale uznali výhody PC, protože v AC to stačilo udělat jen jednou a pak už to jen "kopírovat" a upravovat (byla to maloseriová výroba a navíc každý zákazník to měl trochu jinak). Kdežto oni to museli z 90% kreslit pořád stejně a jen pak dělat ty "drobné" rozdíly...
To on to ten pan tenkrat taky uznal. Na svuj vek temhle novinkam fandil. Ale v 71 letech uz se to nechtel ucit:-))) Byl to duchodce a tam chodil jen aby se doma nenudil. Ale vsichni si ho sakra vazili.
Stejne to byl pohled. Osm mist s PC, velky plotr a vzadu u okna stary pan u prkna:-)))
Jinak tenkrat na tom prkne kreslil strechu pro planovanou hokejovou halu. Bohuzel se postavila ta druha hala:-)
tak zrovna stare fotaky je jedna z mala veci, ktere nemusim, konecne v takovem FZ50 je mechaniky stejne, ne-li vic.
ale (HLAVNE) lokomotivy, tez parniky, drazni zabzar (leckde slouzi dodnes :) ), stavby...
Co se tyka kvality fotografie a jemnosti zrna, prakticky jakakoli digitalni zrcadlovka se muze jit zahrabat v porovnani se starickou velkoformatovou "harmonikou" :o) A te mechaniky je tam minimalne..
to jo, jenze digital dela fotky "jak je z krabice", bez niceho navic, stary fotak je jen obal na jednorazovou spotrebni laborator - film.
99.9% fotek v poslední době jsem viděl na monitoru počítače, a tam jsou znatelně lepší ty z digiťáku než ty skenované;-)
Zrovna v jemnosti zrna do A4 nepoznáš rozdíl mezi středoformátem a 6Mpx foťákem za 4 litry. Když už bych chtěl hájit klasické foťáky, šel bych na to přes expoziční pružnost, světlost objektivů a podobné veličiny...
svetlost tech mnohdy kompatibilnich objektivu? :)
To jo. Hele, jak se jmenoval ten borec, co na přelomu 18. a 19. století jel z Prahy do Plzně, tam se naobedval, a jel zase domů... A to prosím po tehdejších cestách a na vysokým kostitřasu... Někde jsem o něm četl a nevěřil jsem svým očím. Kdo z vás by to pánové dal? ;-)))
Doprčic, jsem blbej... Samozřejmě na přelomu 19. a 20. století... Rychle opravuju, než si mě podáte ;-)
Aha, ano, to je on! Josef Kohout. Mimochodem, zkuste zavítat na
http://www.velocipedy.cz/text.php?text_id=100020, a tam hlavně na kapitolu "Rekordy, metály a slavné počiny". Je to síla! :-)
To já jsem Matěj,který si ho koupí jenom proto,abych věděl,zda někdy jezdím(nebo spíše jezdil)"přes".Ale dost dobře si nedovedu představit,že mi to ukáže(popř.dá avizo),že jedu přes zdravý limit.Pro mne doposud bylo ukazatelem,že svoje kilometru ujedu bezproblémově(relativně-hlídám dle tachometru)nebo s námahou,ale druhý den opět vyrazím.Dopoledne si odjedu pár kilometrů a buď se hrozně těším,že odpoledne vyjedu,nebo si říkám-"a jé,odpoledne zase na kolo"(ale vyrazím).A tento stav je i přímo úměrný námaze či lehkosti při jízdě.A to se někdy cestou okecávám(to už stačí...tak ještě 20...etc.).Teď mi vyhovuje ta motivace(kopce jdou rychleji při nečumění na vrchol??).
...sem úplně zapomněl odpovědět na Tvé otázky:
TF je přímo úměrná VOmax, z nějakých průměrných fyziologických hodnot lze usoudit, kolik při své váze spotřebuješ joulů na jedno bouchnutí hercny. Můj tepák nějaké kcal dokonce ukazuje, ale vzhledem k varietě velikosti srdečního svalu v populaci (a to neuvažuju vliv srdeční poruchy, které máme v rodině dědičně) to stejně dobře může být o 30% více či méně...
Ke kvalitě Tvého systému si nedovolím se vyjadřovat, spousta výborných časovkářů jezdí přesně takhle: dobře se rozcvičí a rozjezdí na válcích, pak to napálí co to jde a snaží se vydržet až do cíle;-)
Houby tomu rozumím - ale mám dojem, že je to úplně normální. Teda v mojí výkonnostní skupině. Jestli v té tvojí, to nevím...
Na jedné z mých prvních vyjížděk s kolegy, kdy jsem už začínala umět ovládat kolo, ale moc nic navíc jsme takhle jeli, před námi kopec... Kolegyně (asi tak jak já, tj. zcela nesportovní cca čtyřicítka) se na něj zděšeně zahleděla s výkřikem "ježíšmarjá"... kamarád, kterému jsme věřily, páč nás obě víceméně učil úplným základům, jí jen v klidu odvětil "kam koukáš tele, dívej se pod kola". Tak se tím od té doby řídím - a fakt toho vyšlapu víc. (I když to "víc" je u mě asi jinde než u většiny zdejších.) Vzala jsem to jako fakt a po příčinách zatím nepátrala... :-)
Myslím si,že ježdění na kole je hodně o hlavě(mluvím o své).Mnohokrát si myslím,že jedu na doraz,pak za sebou zaregistruji autobus a abych ho nebrzdil při vjezdu na zastávku,začnu intenzivně šlapat,dostanu se na rychlost o 10 km vyšší a pak tuto rychlost dokáži udržet.Totéž se mi děje,když mám něco domluveno a nechci přijet pozdě-jedu rychlostí,o které bych si nikdy nemyslel,že ji zvládnu.Bušiči navštěvují trenéry,já bych měl asi vyhledat psychologa.
na kole jezdí hlavně hlava, pak nohy a až nakonec kvalita a barva výbavy ;-))))))
No, někdy máš tak krásný pocit ze stroje pod sebou, že to šlape samo a bezbolestně :-)
Tak to jsem ještě nezažil, asi jezdím na špatném stroji :-))
Zajímavý postřeh. Asi jsem podobně postižen, když se mi povede nějakým způsobem odpoutat pozornost od zátěže, jedu mnohem lépe - snadněji.
Tak mě napadá, že jistým prostředkem je alkohol. :-) Když jsem jel z oslavy někdy v květnu trochu přiopilý, zdolával jsem všechny kopce s neuvěřitelnou lehkostí, tehdy jsem to přisuzoval nějakým "zázračným" energetickým vlastnostem alkoholu. :-)) Po tvém příspěvku jsem změnil názor, asi to bylo ovlivněnou psychikou.
Teď jde o to, jak se dostat do stavu přiopilosti bez nutnosti skutečně pít. :-))
K Tvé poslední větě-totéž mne napadlo,ale jsem abstinent.Že bych v zájmu ježdění na kole si vždy fouknul nějakého jointa?
To by Ti smrděl dres. A co plíce?
Lepší je to prý uvařit s mlíkem. :-§
Jenže jsem již ztratil odvahu experimentovat.Mě by asi jakákoliv droga složila.Nikdy jsem to nezkoušel i když jsem jednu dobu byl dopován efedrinem,aniž bych o tom něco věděl(jezdíval jsem do západní Evropy autem na jeden zátah a známý lékárník mi dával "něco"proti usnutí-až později jsem zjistil,co do mne pral.Dnes proti usnutí dopuji Celaskonem).
Jo, znám to taky. Prudký dlouhý urvávače, kde jde do tuhého, dojíždím s pohledem upřeným někam do okolí předního kola... Jede se mi líp. Nevím proč...
Dnes jsem obrážel kopečky,které mám již dříve jeté,abych mohl porovnávat.Je to asi skutečně psychosomatický efekt,ale čumění na nohy a přední kolo funguje.
Po ranním cyklovandru jsem navštívil známou(příjemná psychložka).Již po začátku hovoru mi doslova řekla:"Ty jdi do prdele.Cyklisté potřebují ortopedy a psychiatry,nikoliv psychlogy...."Tak si vyberte!!