Mám za sebou dost náročný (pracovně) víkend + pondělí, tak zkusím položit odlehčovací dotaz: máte ty své dvoukolé stroje nějak pojmenované? I když se to zdá, není to tak bláznivá otázka, abyste na mě volali docenta Chocholouška.
Uvedomuji si ze muj cross zadne jmeno nema, spise ho castuju podle toho jak si zaslouzi/m :-)
Obcas mu nadavam....kdyz nebrzdi tak jak ma...ale jinak jmeno nema. Teda kdyz o nem mluvim, tak o nem mluvim jako ten "zlutej". To je jak malej, velkej...kde jste???:-)
No táta má pojmenovaného čtyřkolého stroje. Máme starou, ale velmi zachovalou škodu 125 jménem Bořivoj. Dálnici znal jen z doslechu, ale nedávno jí měl možnost na vlastní blinkry spatřit (z dálky :) ). Nejlepší byla tátova hláška po půlhodině tiché jízdy, když uviděl dálnici: "Hele dálnice napravo, Bořku vidíš to, to je co? To čumíš!". :)
No jasně! Moje kolečko se jmenuje Drákula. I když má na sobě nálepky se žraloky...
No, já si ještě nejsem jistej. Uvažoval jsem o Esmeraldě, po kočce. Jenže Esmeralda prej byla zelená a slepá, kolo je černý. Tak by se teda mělo jmenovat Zuzka, po fence. (Po tý skoro slepý, ne po tý hluchý - to je Žofka.) A Zuzka je černá. Jenže zelený oči má jen Maruška, ta druhá kočka. Teda vlastně první, totiž po mě druhá.. Ale vždyť kolo nemá zelený oči,, neblbnu už?
Tak vidiš, snadný to nemam. :')
no jasne, ze ano. tomu svojmu vravi classicek..
No tak já se taky přiznám. Jména nemaj, ale krossu říkám "kluku", když se vrátíme, řeknu "byls dobrej, kluku" a když na cestě vjedu do nečekané díry, tak mu řeknu "promiň kluku" a normálka jedem dál. Merida je holka, tý říkám po návratu domů "bylas dobrá, holka" a když na cestě do něčeho vlítnem, tak jí taky řeknu "promiň holka", ale u tý se někdy spletu a řeknu "promiň kluku", a jak mi to dojde, tak dodám "teda holka". A taky normálně pokračujem v cestě. Ale uznávám, že z toho může někdy být docela zmatená...
manžel o mému kolu mluví jako o mém "miláškovi", ke svému se tak infantilně nechová (bere ho děsně vědecky, technicky, racionálně a vůbec tak, jak chlapi obvykle tyhle věci brávají). Já když se svým novým "miláškem" chlubila a ukazovala ho, vždycky jsem máchla rukama a řekla "bóbika"... a to už mu zůstalo :o))
A nechce tím miláškem něco vyjádřit nebo naznačit? Podobu, nebo tak něco...
no jasně - kromě podoby čistě náhodné totiž umím taky skřehotat a sípat a k tomu je moje kolo prostě k sežrání :O))))
No, můj děda, ten se chodil vždycky podívat na králíky, já se chodím podívat na svá kola, a samozřejmě taky na kola synů, manželky a dcery. Úmysl dědy kdysi a můj dnes je asi stejný. A králíky měl určitě pojmenované, mám co dohánět.
Jméno nemá, ale tykáme si :-))
Tak se tady tak procitam diskuzi a dalsi tema, co me fakt zaujalo! :-)
Ja teda pojmenovano mam...to se klidne priznam :-) Puvodni trekovej stroj je proste Trekosek a silnicni slecna je Sara... jsem rada, ze je nas vic, co ty svoje milacky zoveme jinak, nez jen "KOLO" a at si Chocholousek mysli co chce! :-)
Říkám mu Trek a když mám radost radost z jízdy, nevymelu se apod, tak je Star Trek :-)