Ahoj, ráda bych se zeptala, jaké máte zkušenosti s výkonností na kole u 5apůlletých dětí, resp. holčiček. Naše Klárka začala letos konečně pořádně jezdit, koupili jsme jí pěknou dvacítku Scott Contesa a manžel ji docela dost prohání. Běžně jezdí 10km, měli jsme i 15 i 20km cyklovýlety, ujede to, ale občas si stěžuje, že je unavená. Nevím, jestli ji moc nezatěžujeme.... Díky za postřehy a názory. D.
Myslím, že 20 km na 5,5letou holčičku je opravdu moc. Pokud s ní chcete jezdit delší vzdálenosti, pořiďte si tažnou tyč a střídejte jízdu "v závěsu" (např. do kopce) a samostatnou jízdu (v méně náročných úsecích). Přeji hodně kilometrů bez nehod. 8-)
Byl bych opatrný. Já jel loni s dcerkou (7 let) nějakých 35 km, po rovině podél Labe. Ujela to v pohodě, je na to stále pyšná a všechny své další akce tím poměřuje. Jenže spočti si, kolikrát musí ona šlápnout na stejnou ujetou vzdálenost jako ty, jak daleko dojedeš setrvačností když přestaneš šlapat a jak daleko dojede ona. Jaký je poměr hmotnosti dítě k hmotnosti kola a jak je to u dospělého. Prostě tím chci říct, že pro to dítě je to mnohem, mnohem náročnější. V těch 5,5 letech jsme jezdili tak 10 - 12 km maximálně a to ještě v polovině s přestávkou. Je to otrava, ale je to lepší než to slečně zošklivit.
Řešením je asi vlečná tyč. Jenže: Můj známý má syna ve věku mé dcery. A protože je ten člověk mnohem, mnohem výkonější než já nebyl problém tahat syna na tyči v podstatě libovolnou vzdálenost. Výsledkem však je, že synáčkovi to moje dcerka natře na každém kopci, protože on je jezdit neumí a nechce. Tak si vyber :)
po konzultaci s manželkou a vzpomínání na cyklistické začátky našich synů doporučujeme souvislou jízdu max. půlhodiny, pak pauza /nejlépe u nějakého cíle, na které dítě předem nalákáme a kde se může od jízdy odreagovat/ a cesta zpět, domníváme se, že 10 km představuje pro tak staré dítě velmi dobrý výkon, 15 se jeví jako strop /kterého není třeba dosáhnout/
Mám taky dceru, letos je jí 7. Její největí výkon byl vloni (6 let) - 35km za odpoledne (cca 13:00 - 18:00). Zvládla to, ale bylo to u trochu moc na půl dne. Rozložit to na celý den s přestávkami na hraní, bylo by to úplně v pohodě.
V 5 a půl letech bylo její maximum za celý den 24 km - po rovinkách a se spoustou zpestření. Bylo to na Modravě a každou chvíli jsme stavěli u potůčku a nebo u kytiček.
Je neuvěřitelné, kolik toho sama od sebe zvládne, když ji to baví.
Moje dcera v šesti ujela 30. Důležité je začít na méně kilometrech a pozorovat je po návratu, pokud hned skočí na kolotoč příště můžu přidat. Trasy pokud možno po rovině a na konci pořádný cíl, s úžasem jsem zjistil že dva kopečky zmrzky jsou zajímavější než vyhlídka na okolí :-)
Souhlas. Ke konci toho 34km výletu už vypadal unaveně, ale ve skutečnosti se nudila. Dojeli jsme domů, já začal stavět nový stan a malá kolem lítala, skákala a pomáhala. Spát šla potom někdy v 11 večer do stanu (až za tmy).
A odměna na konci každé části výletu je samozřejmě naprosto nutná. A u nás to výhledy také nejsou - stačí třeba i lentilky ;-)
Děti jsou neunavitelné, to je jasné. Spíš je potřeba, aby je to neotrávilo a - to by se měl vyjádřit nějaký pediatr - abychom něco nepokazili.
Myslím, že unavitelný jsou celkem rychle, ale strašně rychle regenerujou. Dcera dostala k předškolním narozkám kolo, jezdívala před domem a jednou ho vyvláčela do desátýho patra, protože zrovna nikdo nejel výtahem. Přitom nebyla ani dvakrát tak těžká jako kolo.
dobře to píšeš, Petře ... ale počkejme ještě na Medůzu :))
Hele gausova křivka má dva konce. Na jednom jsou ti, co porvé posadí dítě na kolo s postraními kolečky v 8 letech a nechají ho jezdit na parkovišti před panelákem a na druhém je Medůza s Kadlem. Já myslel na děti co patří do toho gausovského hrbu.
Ja myslim, ze to je tak optimalni, tech dvacet asi spis vyjimecne, rozdelit na nekolik dilu atd.
HLAVNE to musi byt pro dite zabava. Zacinal jsem podobne s Jakubem a taky byl po dvaceti km docela unaveny, ale ted mu je dvanact a prestoze pravidelne nejezdi, tak kdyz chce, da sto km za den.
Jeste neco: U deti je regenerace vyjimecne rychly proces - ja se z tezkeho vyletu "lecim" i dva tri dny, mladymu kdyz dam vecer poradne najist a vyspi se, tak rano muze jet znova.
Nediv se. Kolika násobek jejich hmotnosti s sebou vezeš ty?
No to vezu, ale adekvatne te hmotnosti ma dospely clovek prece i svalstvo. Spis si myslim, ze ty deti jsou na to hur - dite 30 kg, kolo 10 kg, dospely 80 kg, kolo 12 kg....
Tady záleží na terénu. Pokud to jsou kopce, tak to dítě je na tom v poměru k hmotnosti a svojí síle opravdu mnohem hůře a projeví se to.
Pokud je to ale čistá rovina, tak to má vliv minimální, že je kolo těžší (ale je jasné, že čistá rovina to nikdy není).
jak psali už jiní, je tootázka motivace :o))
kamarád jel k nám z Chocerad (16km) na pouť a jeho čtyřletá dcerka to ujela v pohodě. Dvě třetiny cesty jsou přitom do kopce a občas je to fakt hnusnej krpál. Ujela to. Ta motivace, že na konci budou houpačky a kolotoče byla silnější:o)) A dokonce to pak ujela u zpátky. To se zase těšila na dědu... :o)
máš kluk 5,5 jezdí celodenní výlety tak +/-40km po třeboňsku (maximálně ujel 49km v lehce zvlněném terénu). Dcerka 3,5 ujela teď v sobotu 30km okolo Rožumberka. Jinak jezdí tak 50/50 po svejch a na TG tyči toho co brácha.
Kluk má 20" kolo s přehazkou a dcerka 16". Cestovní rychlost je 10km/h pro dcerku a 15km/h pro kluka.
o víkendu s náma jely kamarádi a jejich 5,5letá dcera těch 30 dala na 16" kole naprosto v pohodě a to se děcka při zastávkách ještě honily nebo lezly po prolejzačkách.
!!! dost důležitej je profil trasy, proto pořád zdůrazňuju ty roviny. V kopcích jim to na těch kolečcích jde dost ztuha = je třeba zatlačit.
Naše nejstarší dcera ujela doposud (8 let) svůj rekord - 39 km - na kole bez přehazovačky v šesti letech. Bylo to navíc v horách. Táhlé dlouhé kopce jsem ji ale táhl za sebou.
Myslím, že by se vůbec nemělo mluvit o absolutní vzdálenosti, je to jen jeden z desítek faktorů, co výkon dítěte ovlivní. Hlavní už tu padly - motivace, profil trasy, předchozí únava, počasí, kolik je na to času, jestli dítě jede samo s rodiči nebo má s sebou ještě jiné kamarády (tohle spadá do motivace) apod. Můžeš ujet s pětiletým dítětem 50 km, a bude v pohodě, pokud se bude bavit, budou skvělý zastávky, nebude moc kopců a moc horko a bude za to zmrzlina :-) Dítě totiž klidně zregeneruje během 30 minut přestávky a je připraveno - na rozdíl od rodičů - k dalšímu výkonu.
A můžeš ho zničit na 10 km, když bude naštvaný, budou moc kopce atd.
Pozor bych dal v obdobích prudkého růstu, v začátcích puberty a podobně, tam můžou být značné výkonnostní výkyvy, dítě zdaleka nemusí v jedenácti letech zvládnout tolik, co v šesti sedmi. Ale tady bych se radil s dobrým dětským doktorem, co moje dítě dlouhodobě zná.
Mila D.
je videt, ze jste zodpovedni a dceri jste vybrali dobre kolo. Prehazovacka usnadni cestu nejen nam dospelakum. Jak zde na mnoha mistech zaznelo, je treba motivace, jak v rozdeleni cesty a zajimavych zazitku, tak i pocit male cyklistky, ze urcitou trasu zvladla. Je treba bedlive sledovat prubeznou vykonnost deti behem jizdy, pomoci zatlacenim do zad a hlavne behem pauzy, ci po navratu sledovat jeji rozlozeni. Pokud sedne/zalehne a budi znamky unavy, je to na dite moc, pokud zecne lezt po prolezackach, behat na hristi, jizdu zvladla bez velkych fyzickych ujmu.
Hlavne berte kolo jako zabavu vsech zucastnenych, ne honbu za ujetymi kilometry. Hodne stastnych kilometru jak na silnici, tak i v lesnich a polnich cestach. Zdravim R.
Myslím ,že jí to jen prospěje. Jen tak dál a mohla by jezdit ještě na kolečkovích bruslích, skejtu, hrát tenis, pinpong a jiné sporty.
Je to hodně individuální. Záleží na trénovanosti dítěte, vrozených dispozicích, motivaci, programu výletu, terénu, povrchu a dalších věcech. Moje 3. nejstarší dcera ujela v 6 letech 60 km na obyčejném kole bez přehazovačky, ale byla (a je) na tom fyzicky velmi dobře, cesta byla velmi pestrá, motivace veliká, starší sourozenci vzorem, do velkých kopců jsem ji popostrkával.
Nejpodstatnější je, aby dítě chtělo, pak je schopno neuvěřitelných výkonů. Nutit ho jezdit čtvrt hodiny je horší než ho nechat podat takový výkon, když samo chce.
Odměna za ten výlet byla, že jsem jí kolo-veterána natřel na oranžovo:-)).
V 6-ti letech a 60km? Tak to se teda hluboce skláním. Jak jsem začal se silničkou ve 12-ti letech, tak mi i 50Km připadalo jako strašná dálka a po první padesátce jsem byl úplně špatný jak mi z toho nezvyku furt před očima běhal asfalt :-) Opravdu obdivuhodný výkon od dcery.
Já jsem ve 12 letech jezdil 60 km/den běžně, jezdil jsem každý den po vyučování 30 km na rande :). V 15 jsem si udělal papíry na pionýra, kolo skončilo v koutě a trvalo dalších 20 let než jsem dokázal na kole ujet 60 km během jednoho dne.
V 10 letech jsem bez problémů jezdil 100+ (ne plus moc, ale hodněkrát kolem 120, Kraslice->Plzeň jsem jel hodněkrát v tom věku, měli jsme tam chalupu) a to na Pionýru, kde mi táta dobastlil trojtác a tříkolečko.
Dnes je to pro mě skoro horší dát to samé. Dal bych dnes víc (kdybych chtěl), ale regeneroval bych z toho nesrovnatelně déle, takže do 100+ se pouštím jen zcela vyjímečně (ale je fakt, že dnes v terénu je to mnohem náročnější než tehdy čistý asfalt), letos zatím ani jednou. V těch 10 letech jsem po takové vyjížďce byl hodně unavený, ale po trošku delším vyspání jsem byl druhý den pomalu jako rybička.
Na kole jsem jezdil ale už od mala, cca od těch 6ti už trošku delší trasy (ale nepamatuju se přesně jak dlouhé v těch 6ti).
Jinak děti fakt vydrží hodně, pamatuju se, že jsem v 6 letech na nějakém pěším kolem 25km byl hrozně aktivní, běhal sem tam (šlo se ve velké skupině, která byla roztahaná a já běhal často z konce na začátek a zase zpět), takže jsem mohl za ten celý den dát výrazně více.
Večer jsem byl naprosto KO, dokonce jsem z té únavy zvracel a měl teplotu. Rodiči jsem byl hned šoupnut spát, spal jsem prej něco málo přes 20 hodin a po tom byl zase jak rybička.
Prostě když to dítě baví a pohyb už má několik let pořád, tak dokáže hrozné divy, hlavně ta rychlá regenerace potom.
Já kolo jako dítě nesnášel a taky jsem byl tak trochu vypasený (už nechci zažít pocit, kdy si člověk zavazuje tkaničky na jedné botě nadvakrát, protože se mezitím musí nadechnout). Nyní jsem neskutečně rád za nejkrásnější sport, jakým cyklistika je a i za to že mě drží v přijatelných tělesných parametrech 175cm/72Kg. :-) Ale i tak stovečky zase nejezdím tak často. Jsem divočák a spíše sprinter než vytrvalec, takže rekord ve dvou lidech 100km za 2:55 hod beru jako sakra úspěch, když celkové převýšení bylo 1350m. Nejvíc za jeden den jsem nejvíce ujel snad jen okolo 140km, ale zase průměr byl 32km/h. :-)
No já ještě tak před 5-6 lety občas jezdil i časově dost dlouhé vyjížďky. Nejdelší mám kolem 200km (asfalt), což je při mojem plazícím se tempu už hodně, protože to bylo už téměř 10hodin čistého času jízdy (průměr těsně přes 20).
Průměr 30km/h je už u mě z říše snů a dosáhnul jsem ho jen párkrát v životě, ale vždy při nějaké zcela jednoduché záležitosti. Sám pouze na krátkých 30km, které jsou celé totální rovina a to ještě jsem to nedal vždy (tohle na silničce).
Ve více lidech to bylo několikrát (vždy jen těsně přes 30km/h), ale také vždy na skoro rovině a na krátké vzdálenosti (do 40km/h) a vždy jsem se jen vezl v háku a odtáhnul to někdo jiný. Tohle sice bylo už na biku, ale i tak nic moc.
Kopcovitější trať 100km asfaltu na silničce (převýšení těsně pod 2000m) jsem jezdil když mi to jezdilo nejlépe s průměrem maximálně těsně přes 24km/h (sám). A tu samou trať na biku s průměrem 22km/h (semislicky).
No a v současnosti ty průměry jsou úplně někde jinde, když jezdím hlavně terén. Loni jsem za celý rok měl průměr těsně pod 15km/h a i když to byl skoro všechno terén a spousta pěkných technických úseků, tak na vzdálenost určitě výrazně převažovaly rychlé snadné cesty.
A třeba jedna z nejlepších letošních vyjížděk byla v Jizerkách s průměrem 10,5km/h :-)
Ale měla jen 40km. Ale převýšení 1500m (na tu vzdálenost slušné) a z toho tak 20km technických náročnějších úseků a z toho tak 1km bylo tlačení (teda spíš lezení po skále s kolem na rameni).
A ty delší trasy už tolik nejezdím hlavně proto, že mám takový limit někde kolem 6-7h čistého času jízdy a jak to jde přes, tak už mě pak začíná lecos bolet (zadek, záda, ruce) a hlavně už to také musím jet celé v základní vytrvalosti, jinak bych to nedal a to v terénu fakt nehrozí (pokud chci něco aspoň vyjet).
Tak tahle odvazna holcicka dala ve trech letech 6km. A hned si naplanovala mezinarodni akci:-)
http://www.novinky.cz/clanek/145464-trileta...
Nejvíc mně zaujala ta věta "dívenka se vydala k hranici s Nizozemskem, kterou bez problémů překročila." A jaký by měla v Schengenu mít problém s překročením hranice (pokud jí tedy netvoří širší potok). Nojo, Novinky.cz ;-)
:-)))
Asi před 10 lety jsem byl na zájezdu s cestovkou v Rakousku. Společně s námi jely i rodiny s malými dětmi i předškolního věku.
Překvapilo mě, jak bezproblémově děti samostatně ujely denně celé plánované trasy v délce obvykle kolem 50 km, jednou asi 65 km. Nijak jsme se ale nehnali a dost často byly přestávky (prohlídka zajímavých míst).
Děcka jsem tehdy obdivoval, protože bez této zkušenosti bych něčemu takovému nevěřil, ale při hovoru s nimi mně sama řekla, že nemají žádné problémy. Mluvil jsem o tom i s jejich rodiči a odpověděli mně, že jsou na takové rodinné výlety zvyklí.
Myslím si, že celý vtip je právě v tom, že se nejdede souvisle, ale s přestávkami, při kterých se odpočívá nebo jde.