Když se chce manželka taky někdy projet na kole (zpravidla o víkendu), volíme trasu z Podolí, přes Barrandovský most, podél vody do Chuchle a Lahovic, pak na Radotín, Černošice, Lipence, Zbraslav, pak přes most, často ještě odbočka do Skochovic a zpět, a pak už přes Komořany, Modřany a Braník zpátky domů.
V půlce cesty si manželka chce trochu odpočinout, dát si někde kafíčko a nějaký zákusek, a k tomuto účelu si vyhlédla cukrárnu na zbraslavském náměstí. Je to takový malý objekt o velikosti veřejných záchodků přes ulici od budovy pivovaru a jmenuje se honosně "Cukrárna u zámku". Kafe tam prý dělají dobré, zákusky prý také ujdou, ale co mě šokovalo, je neochota personálu, specielně majitele či provozovatele cukrárny.
Za prvé je s podivem, že v neděli, kdy je zbraslavské náměstí plné lidí, hlavně cyklistů, cukrárna zavírá už v 16.00 hod. Ale co mě dostalo, bylo, když si čtvrt hodiny před zavírací dobou manželka chtěla objednat kafe a bylo jí to odmítnuto s poukazem na to, že za chvíli zavírají, že by s tím měli práci navíc a že i zákusky by jí byli ochotni prodat tak maximálně s sebou do papíru, ale rozhodně ne ke stolečku. Nejsem si jist, jestli tím majitel cukrárny dokonce neporušil nějaký zákon. Žena si samozřejmě kavičku i zákusky odepřela, zamumlala něco v tom smyslu, že ji zklamali, a vypadla ven.
Hádejte, co me v tu chvíli napadlo. Spousta z Vás, co jsou ještě ochotni se mnou diskutovat na moje oblíbená necyklistická témata, tu do krve hájí tržní hospodářství s hlavním argumentem, že volný trh podporuje motivaci a že na tom vydělá jen zákazník, když se obchodníci samou ochotou mohou přetrhnout, aby si ho získali a udrželi. Tenhle případ s cukrárnou ale ukazuje jediné - totiž že to s tím trhem nebude tak žhavé. Pokud mě paměť neklame, tak v každé socialistické kavárně nebo cukrárně by vám čtvrt hodiny před zavíračkou to kafe určitě ještě udělali. A možná by měli dokonce i delší otvírací dobu...
Není-li tam konkurenční kšeft, nenutí je nic, aby se zákazníkovi podbízeli.
Do kaváren jsem nikdy nechodil.
Pamatuji se však, že v hospodě, kde nás (za socíku) neznali, nám odmítli natočit pivo i 1/2 hodiny před zavíračkou. Musel-li by narážet, posunul si konec i o hodinu.
8-(
Třeba to těm lidem takto vyhovuje a majitelovi také. Já bych do takovéto cukrárny již více nešel, ostatní chodí, nabídka koresponduje s jejich poptávkou. Jakmile začnou být zákazníci náročnější, díru na trhu zaplní jiná cukrárna, která jejich nároky splní a tato se přizpůsobí, nebo zanikne.
A vlastně: musí paní Medvědová do cukrárny ausgerechnet na Zbraslavi? To pro ni nemáš po ruce interesantnější alternativu? No, teda ...
8-)
Pokud by "paní Medvědová" v rámci půldenního výletu dojela do Benešova nebo do Tábora, i tam má své oblíbené cukrárny, ba dokonce své konkrétní oblíbené produkty. Jinak v okruhu dostupnosti jejích půldenních vyjížděk má oblíbené cukrárny ještě v Kunraticích a na Okoři - hradu.
Vida, jak se nenápadně nechá trhem rozmazlit i odpůrce "spotřeby". :-)
Nepamatuju, že by v neděli bývaly za socíku otevřenécukrárny... a najednou se nám zdá málo do šestnácti hodin (teda mně by se to málo pochopitelně zdálo taky). Rychle si člověk na ty vymoženosti zvyknul, že?
Když už tu má spousta lidí plná ústa trhu, předpokládal bych, že alespoň někdo vyjádří podiv nad tím, že pan "podnikatel" nevyužívá potenciálu trhu a nebohatne na vysoké poptávce. A ta by určitě existovala. Cyklisti, často starší lidé a rodinky s dětmi jezdí houfně kolem minimálně do šesti a právě tyto skupiny jsou pro cukrárny tou optimální cílovou skupinou. Jinými slovy, pokud by ten člověk měl skutečně podnikatelského ducha,musel by to být zlatý důl. Tímhle chováním přišel o velmi perspektivního pravidelného zákazníka, na tržbě odhadem o sedm stovek měsíčně. Nechci ani domyslet, kolik podobných lidí svou neuvěřitelnou neochotou si odradil.
Neříkal jsem, že jsem služeb té cukrárny chtěl využít já. Nedal jsem si tam vůbec nic. Byl jsem tam jen jako bodyguard pro manželku a jako doprovodné technické vozidlo pro případ poruchy či nehody na jejím "stroji". Takže o nějaké mé osobní rozmazlenosti opravdu nemůže být řeč. Mimochodem: Za "socíku" mívaly cukrárny obvykle otevřeno v neděli do pěti, někdy i do šesti, a zavírací den pak mívaly v pondělí.
Víš to, že je plno lidí neznamená to, že všichni chtějí jít právě do téhle cukrárny. Tím, že přidáš jednu hodinu, tak se ti zvýší mezní náklady o víc než mezní užitek. Čímž se ti už nevyplatí delší otevírací doba. Další věcí je personál, kdo by chtěl makat v neděli, kdy cukrářky nemají zas tak vysoké platy? Nevím jestli cukrář četl naši ekonomii, ale buď není dostatečně informován o situaci na trhu (jak se mění poptávané množství v závislosti na otevírací době), nebo je tu problém s mezním užitkem a náklady...
Ono je těch lidí ale plno právě okolo té cukrárny, a to tolik, že posedávají i na obrubníku, protože není dost stolečků předzahrádce. Mám pocit, že prodloužením otvírací doby o hodinku (o dvě) by se naopak o dost zvýšily tržby, zvláště pokud by se to rozkřiklo a lidi by tam začali jezdit cíleně: "Hele, zajedem ještě do Zbraslavi, tam maj až do šesti otevřenou cukrárnu..." Pronájem za místo a všechny ty fixní náklady by se tím prodloužením prodejní doby přece nezvýšily. Muselo by se mu to vyplatit, i kdyby měl zaměstnance poslat domů a obsluhovat tam sám.
Nebo je to tak malá cukrárna, že tam fakt obsluhuje sám... a v neděli večer má po týdnu první volno... (Takovouto hospodu taky znám...)
Co vím, tak tam není vždycky (jen) on. Motaj se tam asi ještě dvě ženský nestejného věku. Vypadá to spíš na rodinný podnik. Ale pochybuju, že by tam měl ve všední den tolik lidí, aby musel odpočívat zrovna v neděli odpoledne, když by mohl mít slušný kšefty.
Ať si majitel zavře kdy chce. Když mu to zákazníci trpí a chodí tam i nadále, tak to bude fungovat furt. Konkureni to chce. Co takhle Medvědí cukrárna s nonstop provozem????
To bude zas flame.
Co...i spatnej podnikatel existuje. Dobre mu tak, Ja bych se na jeho dorty vykaslal a neresil bych to... Kremrole a kafe dnes delaj vsude.
Aji v tvém současném působišti?
:-)
Tady maj kremrole v Tescu zabalene do celofanu....huba se mi zamyka, jen na to kouknu. A ty jejich preslazene veci...ble.
Ale kafe tu maj:-)
Třeba tam pere prachy.;-)
:-))) A kremrolim a kafi vubec nerozumi. Ba jo...do kafe bali zbozi:-)
Opravdu asi záleží na majiteli cukrárny, zda chce vydělávat nebo jen přežívat. Může mít i problémy s personálem. Uvedu opačný příklad. Kousek za Plzní je v obci Senec "Cukrárna u Samků". Pracují v ní hlavně rodinní příslušníci a je vyhlášená v širokém okolí. V neděli a v sobotu odpoledne je obležena cyklisty. Jednou jsme tam dokonce viděli pojídat dortík Milana Spěšného (bikový reprezentant). Prostě někdo má zájem podnikat a někdo to jen tak šolíchá. Kdyby "paní Medvědová" přijela někdy do Plzně, vřele jí doporučuji návštěvu této cukrárny. 8-)
Bych z toho nedělal žádnou tragédii. Do 16 hodin v neděli se mi zdá otevírací doba celkem slušná, navíc s ohledem, že toto byl skoro první hezký víkend, kdy by možná mohl i něco po 16.hodině vydělat na turistech. Až bude sezona, bude mít třeba otevřeno déle. To, že odmítl slušně obsloužit 15 minut před zavíračkou je samozřejmě drzost a podruhé bych tam nešel.
Těch pěkných víkendů, kdy by se mu hejbaly kšefty, už bylo letos víc. Jezdíme tamtudy prakticky každý týden snad od konce února. Uvidíme, jestli to manželka rozdejchá a ještě tam půjde. Příště to otestujeme třeba 20 minut před zavírací dobou... :o))
Medvěde, drž se svého kopyta!
Přeci nezačneš na stará kolena učit obchodníčky politickou ekonomii kapitalismu ...
Nic ho učit nechci. Kdy má zavírací dobu, je opravdu asi jen jeho věc. Ale pokud má inzerovanou otvírací dobu do 16.00 hod., měl by to kafe udělat třeba v 15.59. To už není věc podnikatelské šikovnosti, ale lidské slušnosti.
Mně to připomíná ty fronty u píchaček za komunistů, než "padne". Ani o minutu déle v práci, než je nutné. Myslel jsem si, že aspoň v tomhle jsou ti soukromníci lepší.
Sem zvšdaf, kdy se tohle téma zase smekne na politiku. Dávám soudruhům tak den, maximálně dva:))
To je náhodička,zrovna jsem s dcerou projížděl Zbraslavi přes náměstí kolem cukrárny v 18.10 h,tu cukrárnu znám,vzhledem k pokročilé době jsem předem počítal,že bude již zavřená,ale že tak brzo,to mě trda udivilo.Minulý rok jsem si tam se synem dal taky v neděli zmrzlinu a pamatuji si,že bylo asi 17 h.Obsluhovala nás postarší paní.Jeli jsme do Alberta pro bagety,netušili jsme,že Albert sídlí na kopci,jen vidina chutného jídla nás motivovala k zdolání menšího škrpálu.třeba v letních měsících prodlouží provozní dobu v cukrárně,takže ji dejme ještě šanci.patrně na podnikatele dolehla jarní únava,tak se viděli už co nejdříve v posteli.
Bohužel cukrárna má celou sezonu otevřeno v neděli jen do 16.00, už se ani nerozčiluji a občerstvujeme se po zdolání brdských kopců v Mokropsích, kde je úžasná pekárna. A majitel se dost snaží, mají otevřeno v neděli do 19.00 a přes léto možná i déle, bojhužel hladových cyklistů někdy projíždí tolik, že po páté koblihy nejsou, ale jak sám říká, pece nenafoukne.
Ale pozor pro Medvěda - v sobotu zase mají úplně zavřeno (nemýlím-li se). A těch cyklistů / potenciálních zákazníků je na této trase výrazně víc, než na Zbraslavi. A v železářství u nás na náměstí mají také jen do 17 h. Prostě to je nutné brát tak, že zvolili nějakou otevírací dobu a hotovo. Buď tam půjdu nebo ne a mé peníze dostane někdo jiný. Ušetřím-li za kremrole koupím si časem třeba auto. Navíc sladké není zdravé, podporuje nemoci a následnou spotřebu za léčení....:-))
No, je vidět, že asi na kole moc nejezdíš, co ? ;-) Já si přes den nedat alespoň 2 Tatranky (nebo cokoliv sladkého), tak skoro nedojedu... Na výletech nad 80km bez kousku sladkého postupně dostanu takový hlaďák, že mi nohy vypoví poslušnost a mám co dělat abych vůbec dojel...
Tohle není problém tatranek nebo jiného sladkého, ale toho, že si nehlídáš intenzitu a moc často se dostáváš do příliš vysoké.
Od té doby, co se s tepákem hlídám na výletech, tak při stejné výkonnosti (nebo možná při o malinko nižší výkonnosti co teď mám - po zdravotních problémech jsem se pořád ani na tu původní co jsem míval předtím nedostal, i když se to pořád zlepšuje) dojíždím stejně dlouhé trasy nebo i delší a náročnější bez hlaďáku a na pohodu a netrápím se vždy na konci. A ve výsledku je nejezdím ani delší dobu, protože to že se na začátku více hlídám a jedu pomaleji, tak se na konci dvakrát vrátí.
Fajn, tohle beru... Jenže, jak mi vysvětlíš, že když už se do takového stavu dostanu (loni tedy jen 2x za celou sezonu, a rozhodně jsem nebyl nerozježděný), že když si udělám tak 1/2 hodinovou pauzu,během ní do sebe nacpu sladké, tak se moje tělo zase vzpamatuje a mohu zase v pohodě pokračovat ? A rozhodně to nebyla jediná pauza za celý den, bylo jich několik, jen jsem tem den prostě nejedl sladké...
No ale to je přeci normální. Pokud jedeš ve vysoké intenzitě, tak hlaďák přijde snadno a k tomu zakyselení. Pauza pomůže překonat zakyselení a sladké rychle vyřešit hlaďák.
Takže samozřejmě sladké je pak v tu chvíli dobré, ale jen řeší následek, který nemusel přijít.
A když jedeš extra dlouho bez jídla, tak může nastat problém i v nízké intenzitě, ale to už fakt musíš nejíst hodně dlouho.
Mě se hlaďák stával dříve také spíše když jsem byl rozježdění hodně. Většinou to byla kombinace, že jsem toho moc nesněd a přitom byly současně i vyšší intezity.
Když není vůbec nic najeto a napálíš to, tak většinou se k hlaďáku ani nedostaneš, protože zkolabuješ ještě dříve :-)
Ha ! Že by ? No, ale kdo mne zná, tak moc dobře ví, že to zas moc nepřeháním, jsem rád že vůbec jedu :-) Pak bude ale možná problém s mojí výkonností :-)
No nic, nechám si svoje Tatranky jako nejjednodušší řešení a budu spokojený i tak ;-)
Bez jídla nejezdím, to Ti tady potvrdí asi každý ;-) Hlady jsem z kola ještě nikdy nepadal, to se neboj :-)
Taky jsem dřív jezdil na tatranky, powerbary a podobné zdroje rychlých cukrů. Pak jsem zjistil to samé co Mlok. Nižší intenzita. K tomu jsem "rychlé cukry" vyměnil za jiné zdroje energie, např. tmavé celozrnné pečivo, trochu sýra, a když už cukry tak třeba ve formě jablka či jiného sladkého ovoce.
Má to v podstatě jedinou nevýhodu - musíš jíst častěji v menším množstvím, prostě doplňovat průběžně. Odměnou za to je ale dojezd zvýšený až o desítky kilometrů, v klídku a pohodě, a na závěr zbývají síly i na lehký sprint do kopce tam, kde jsem dřív sesedal a tlačil ;-)
Já jezdím na banány a velice se mi osvědčili, když vím, že vyjížďka bude delší, tak sbalím tři a postupně je v průběhu dne popravím a nikdy jsem neměl problém. Nicméně jezdit rozumně a nepřepálit začátek se rozhodně vyplatí na konci.
Tak,tak,nepřepálit začátek a postupně zvyšovat tempo a začne to jezdit samo.Zkušení cyklisti už poznají,jak si rozložit síly, když jsem začínal,mnohokráte jsem přepálil začátek jednak z euforie,jednak jsem měl pocit,když to na začátku rozjezdím,začnou pak nohy kmitat samy od sebe jakoby ze setrvačnosti bez většího usilí,což je taky pravda,pokud je to na vzdálenost nejvýše 30-50 km,pozře se vhodná energetická strava,tak krize či zakyselení se nestačí dostavit.
Ono jde v podstatě o to, že na začátku jedeš na cukry, tělu chvíli trvá, než pochopí, že si nevystačí a teprve poté přepne na tuky. Nicméně ke spalování tuků potřebuje také cukry. Nejdříve se spotřebovává cukr v krvi, ale ten nevydrží moc dlouho, takže tělo poté přejde na glukózu uloženou v játrech a svalech, ale ani ta není bezedná. Když cyklista doplní cestou něco sladkého, tak tento cukr se dostane do krve, odkud je spotřebován, což opět nevystačí na dlouho (proto rychlé cukry). Je dobré, pokud člověk při delších výletech pravidelně něco s cukrem pojídá (nejlépe ovoce), jelikož tělo nemusí tak často sahat do glukózových zásob v těle a převážně jede na cukry v krvi. Jakmile dojde k výraznému zvýšení tepové frekvence, tak tělo přepne zpět z tuků na cukry a přechod zase zpět na tuky není tak rychlý, ale i při snížení tepové frekvence to trvá delší dobu, než přepne zpět na tuky. To znamená, že když člověk vydupe nějaký delší kopec a tělo je nuceno přepnout na cukry, tak ještě několik km jede na ty cukry, ik dyž se tepovka vrátila do správných zón.
Lidské tělo má zásoby cukrů na cca 60 - 90 minut zátěže, jediné co je u lidí různé je tepová frekvence při které jedou ještě na tuky a kdy již na cukry.
Tohle se mi ale pokaždé stalo jen na výletech, které byly opravdu v pohodovém tempu, defakto lážoplážo celodenní vyjížďka, každou chvíli zastávka na pití, sváču, v poledne pořádný oběd+pivo atd. Jindy jezdím i náročnější věci,vyšší rychlostí, stejné vzdálenosti, ale v těchto případech se mi nikdy nic takového nepřihodilo...
Já si myslím, že to je právě proto, že tempo není stabilní a tělo si s tím neví rady, než stačí přepnout na tuky, tak se zastaví, tep klesne, výkon žádný a tělo si řekne, že je konec a potom zase rozjezd a jedeš na cukry a tak to jde stále dokola. Cukerné zásoby odchází mnohem rychleji, než když jedeš stabilně nějakou TF a tělo přepne na tuky a na nich jede dlouhou dobu. Tělu trvá cca 15 minut, než pochopí, že ta zátěž je dlouhodobější a začne si cukry šetřit a spalovat tuky, po zastávce je to pro něj jako další začátek.
No, určitě jsme zas nedělali zastávky každých 15 a méně minut ;-) To bylo určitě po hodně delší době.
Možná to ale mohlo být i už celkovým "přeježděním", tělo už mohlo mít v ten moment vyčerpané síly a jen opravdovou náhodou se rozhodlo stávkovat při těch jednodušších výletech. Fakt nevím...
To je také možné, je třeba si ale uvědomit, že normálně má tělo cukrů na 60 - 90 minut. Takže když vezmu 5 zastávek, po kterých mu bude trvat 15 minut, než pochopí, že musí jet na tuky, tak to už máš 75 minut jízdy na cukry, k tomu některé úseky vysokou intenzitou, něco cukrů doplníš jídlem, ale stále je tvá hladina cukrů na nízké hranici a poté již stačí málo...
Kamila ma to same co ty. Po cca dvou hodinach leze s kola a sotva plete nohama. Ne vzdy. Jen tehdy, kdyz treba snidala neco nenormalniho. Pred jizdou musi mit vzdy neco sladkeho. Dost casto nas to omezovalo, protoze drive to bylo na kazde vyjizdce. Castecne se to vyresilo tim, ze behem jizdy basti muesli tycky.
Kazdej ma metabolismus trosku jinej. Ja treba dokazu jet celej den jen na rohlik a vodu. Ale ne vzdy....:-)
To já před hodně lety jsem 2x zažil spadnutí kola, tedy oboje bylo takové na půl slezení a napůl spadnutí.
Jedno bylo na konci náročné trasy, kdy jsem jel se dvěma kamarády, co jezdí lépe než já a celou dobu jsem docela dřel a oni pohodičku. Celou dobu jsem jedl dost, v půlce pořádné jídlo. Před koncem jsem to už chtěl dojet a bylo málo času, tak už jsem nechtěl zastavovat a to bylo osudné, 100m před koncem posledního kopce (což bylo 15km stoupání, ale ještě po asfaltu tenkrát) jsem najednou byl v příkopu a tam se tak 10 minut vzpamatovával. Celý ten kopec je cca stejně prudký a odpočatý ho jezdím tak 10-14km/h. Tenkrát jsem už na začátku začal na těch 10ti a pořád jsem spomaloval, na konci před spadnutím jsem jel už asi jen 6.
A druhé byl čistý rychlý hlaďák z vysoké intenzity, opět jsem jel s někým lepším ale celkem krátkou trasu, ale jela se na mě neskutečně vysoká intenzita. Po cca hodině jsem také napůl spadnul a slez z kola a také cca 10 minut se spamatovával.
A pak jsem zažil ještě třetí spadnutí z kola, to ale nebyl hlaďák, ale jen krátkodobá intenzita tak 1-2 tepy pod mojí maximálkou.
Výjezd v Krkonoších od chaty, kde jsme bydleli (Rokytnice n. Jizerou) přímo po sjezdovce nahoru. Tak jsme startovali skoro každý den. Předtím byl kousek mírný, takže aspoň nějaké rozjetí bylo, ale kratší než by bylo třeba.
Vždy jsem to jezdil na 2x, protože stejně někteří z party to chodili celé pěšky, tedy v půlce jsme čekali. No a jednou mě napadlo, že to dám celý. Byl to cca 10-12minut dlouhý výjezd. A už jsem fakt nemohl, spomalit nešlo, jel jsem co nejpomaleji to šlo, bylo to hodně prudké + po trávě (i když nízké). No a už jsem byl téměř nahoře, chyběli mi 2m a už jsem si myslel, že to dám. A najednou ani nevim jak sem ležel v té trávě metr před vrcholem. Tady jsem se vzpamatoval hodně rychle, za 2-3 minuty.
Takovéhle "superzážitky" jsem už za posledních pár let ale zcela vyřadil a mnohem více se hlídám (v tom posledním případě jsem už tepák měl, tak jsem moc dobře viděl na jakých tepech jedu už tenkrát, ale ignoroval jsem to).
Nevím, jestli to bylo totéž, ale před asi 15 lety se mi stalo tohle: celý den horko, tekutin dost, ale přece jen 110. kilometr natěžko, ještě 30 přede mnou. Nejel jsem takovou trasu rozhodně poprvé. Sladkého bylo přes den málo, jídlo jinak nějaký jo. Náročnost průměr, z Prahy pořád na jih po asfaltu, kopce i sjezdy přiměřený.
No, a náhle jsem dostal na rovině křeč do obou stehen. Šílený, vytrhlo mi to nohy z klipsen, zkroutilo do rámu... Skončil jsem v pangejtu, naštěstí v trávě a bejlí, přilbu jsem ještě nevozil. Pomohla půlhodinová procházka, pivo a rozpuštěný kalcium. Pak se to dalo pomalu rozjezdit, dojezd už zase v pohodě.
Ale zkušenost dobrá - ten šok, když si tělo najednou dělá samo, co chce... Nestalo se mi to nikdy předtím a potom (zatím) taky ne.
Tohle vypadá na nedostatek minerálů nebo klidně může být důvod i jiný. Křeč jsem na kole naštěstí nikdy ještě neměl.
Pořádnou křeč jsem zažil jen párkrát v životě a vždy to bylo v klidu, nejčastěji v noci a zažít něco podobného na kole, ošklivá představa.
Ty moje případy byly pocitově celkem v pohodě. Prostě jsem vždy najednou ležel/seděl v trávě a ani pořádně nevěděl, jak se to stalo a nic mě nebolelo. Tedy nijak moc nepříjemný to nebylo.
Tohle jsem ve slabší formě zažil párkrát v dobách aktivního sportování - důvodem byl nedostatek hořčíku.
Joooo, znam. Dokonce tu nekde o tom je vlakno, jak jsem se malem utopil v bazenu, kde je po prsa vady:-)
Horcik a mineraly a jist. Ja takhle sel po praci, vycerpanej a hladovej, jako ze si odfrknu a ejhle....
Od te doby, kdyz to myslim se sportem vazne, tak beru nejake bobule, co obsahuji horcik a podobne veci. A mam pokoj. Ale preplavavat Slapskou prehradu, jako za mlada...to uz se bojim:-)
vody
Pro ty, kteří jsou na sladký (já už ne!) - doporučuji cukrárnu v Kostelci nad Černými lesy, je přímo na hlavním průtahu městem vedle restaurace U hrnčíře - VELMI VELIKÉ dortíky, VELMI NÍZKÉ ceny, příjemná obsluha.
Doporučuji např. rakvičky plněné takovým čukoládovým krémem a ten je i nahoře a celý to je ponořený do čukolády a je to fakt velký a stejně si jich musíte koupit najednou několik, protože jejich chuť nejvíc vynikne až tak po třetím - čtvrtým kousku a pak tam taky dělaj vynikající šlehačku a dobrou kávičku :-).
Tedy Airline, já sladký můžu a po tom jak jsi to tu krásně popsal, si musím dát aspoň maličkou čokoládku :-)))
Pul kilovou Milku:-)
Ono to vůbec není o tom jestli pravidla trhu fungují, nebo ne. Samozřejmě že fungují.
Tohle je prostě ukázka špatného obchodníka. Je to člověk se nevstřícným přístupem a tímhle se připravuje o kšefty. Znám pár takových majitelů hospod a krámků, kteří to zavřeli, protože svým " vstřícným chováním" odpudili zákazníky.
Potřeboval by zřejmě Cukrárnu na Mýtince :-)
A ze je nekdo spatny obchodnik...to se rychle rozkrikne:-) Zvlaste, kdyz to vezme do rukou Meda:-)
Nas kdysi ve skole ucili, ze spatnou zkusenost poda zakaznik 11 lidem, kdezto dobrou jen 3.
Tak to jsem to s tím předáváním své špatné zkušenosti asi kapku přehnal...
Ale jo, proc ne. Na spatneho obchodnika by clovek mel upozornit. Jen by do toho nemel tahat politiku a podobne voloviny. To, ze se tak zachoval nema s nejakou politikou nic spolecneho. Ten obchodnik je hlupak a drzoun a takovym se nikdy nebude darit. Obycejny clovek by to nemel resit. Jen na nej kaslat.
Z mých zkušeností kavárenského a hospodského povalečství se minimálně 1/2 hod. před zavíračkou zavelí \"poslední objednávka/platíme\", takže nic nenormálního. Co se týče podivu nad podnikáním cukráře, do karet mu/jí asi nenahlédnem, ale jistě pro to má svůj důvod (anebo smůlu a cukrárna zkrachuje). Navíc o kus dál do kopce na Jíloviště je jiná (do kolika má otevřeno, to nevím)
Tak a dost pomlouvani:-) Jaro je tu, obcas je hezky...co takhle doporucit nejakou dobrou cukrarnu pro nakolacke mlsouny?:-)
Tak to tě paměť klame, no...