NaKole.cz

Křeček :-)

Tak před nějakou dobou jsem uvažoval, že se vrátím do času mýho mládí a zas si zařídím akvárium. Uvažoval jsem o třiceti litrech, nic moc, jenom rostlinky a několik pavích oček. Ale pak jsem zvážil vaše reakce tady ... a taky moje zkušenosti - prostě ta třicítka je málo. Ale nic většího teď nemůžu - těžko bych ho převez k rodičům, aby se mi o ně během mý dovolený starali...
Ale něco živýho jsem pořád chtěl.
Když byly mý dceři 4 roky, tak si strašně přála křečka. No a protože přání mojí malý Ivetky mi bylo nadevše, tak jsem se vydal do Zverexu v Českým Brodě. Křečky měli, dokonce hafo křečků. Hezká prodavačka mi řekla, čím to krmit a jak se o ně starat. A dodala, že křeček je milé a nenáročné zviřátko, jehož hravost nejvíc vynikne, když jich je několik pohromadě nebo aspoň páreček. Nebyl jsem proti, jenom jsem chtěl, aby to byli dva samečkové (z literatury jsem věděl, že dvě samičky zaváněj pračkama mezi sebou - a to, jak mi asi dáte za pravdu - jsem nechtěl, jsem rozený pacifista).
Holka odchytla dva nádherný chlupaťoučký křečky, znalecky jim koukla mezi nožičky a řekla, že voba to sou kluci.
Doma jsme je vypustili do připravenýho akvárka.
Asi tak tři minuty očuchávali domeček, napáječku, kolotoč a všechny ty dobrůtky, co měli připravený.
Pak se do toho dali. A mně bylo v tu chvíli jasný, že to je buď páreček nebo dva teplouši.
Za nějakou - dost krátkou - dobu se z domečku ozývalo slabounký pištění. Všichni jsme z toho byli paf! A za pár dnů z domečku vylezlo dalších devět křeččích děťátek.
Řekl jsem si - no a co?! Odprodám je zpátky do Zverexu.
Tak jsem je tam přines, ale vysmáli se mi - křečky zásadně navykupujem. Stejně jsem pochodil i v několika jiných krámech se zviřátkama.
Začlo být zle. Ty křečkové se množili jak diví, děti měly děti a ty zas dál - za několik měsíců jsme měli po bytě několik akvárek a v nich 59 krásně chlupatejch hlodavců.
Nešlo to do nekonečna - v červenci toho roku jsem jako hlava mý tehdejší rodiny definitivně rozhod, že takhle dál to nejde - a protože to nikde nechtěli - tak jsme je odnesli do pole. Udělali jsme jim tak domečky, dali napáječky a papání. A každý den jsme je tam chodili kontrolovat a dávat krmení. Jo, uznávám, byli to křečkové domácí, nevěděli nic o životě v divočině. Draví ptáci asi měli v tý době žně. Ale co dělat jinýho, když zverexy je chtěli jenom jako krmení pro hady. Aspoň zemřeli svobodní.

No a když jste mi zavrhli ty paví očka, tak jsem přemýšlel a přemýšlel, jak do mýho života přivést nějakýho malýho živýho tvorečka, abych nebyl večer sám - a dostal jsem se až ke křečkům. A řek jsem si - proč ne, když bude jenom jeden...
Vytáhnul jsem starý akvárium, dal do něj čerstvý hobliny, domeček, napáječku a prolejzačku.
A minulý čtvrtek jsem se vydal do Zverexu v Českým Brodě.
Stejnej obchod, stejná prodavačka. A v terárkách hafo křečků.
Přednesl jsem jí svý přání. Řekla mi, čím je krmit a jak se o ně starat. A dodala, že to je milý nenáročný zviřátko, jehož hravost vynikne nejlíp ve skupině nebo aspoň v párečku.
A já se zamyslel - dlouho jsem myslel - a řek jsem si proč ne? Dyť kdybych vzal jenom jednoho, tak mu třeba bude smutno, a to jsem nechtěl.
Tak jsem jí řek, že páreček jo, ale musej to být oba samečkové - po zkušenostech z minula jsem žádný mladý nechtěl.
Šáhla do jednoho akvárka, vytáhla dva, znalecky jim koukla mezi nožičky - ano pane, sou to voba kluci.
Zaplatil jsem pade. Doma jsem je vypustil do připraveného akvárka.
Asi tak tři minuty očuchávali domeček, napáječku, kolotoč a všechny ty dobrůtky, co měli připravený.
A pak se do toho dali.
A já se jen už čtvrtým dnem modlím, aby to byli teploušové...

P. S.: jistota je jistota - přijímám záznamy na křečky. Je to milé a nenáročné zviřátko, jehož hravost nejvíc vynikne ve skupince nebo aspoň v párečku...

Ai :-)