Když někde jedete a vidíte nějakého cyklistu jak něco opravuje na kole, zastavíte a nabídnete pomoc ?
Já jsem vloni píchnul a zastavili u mne nezávisle na sobě tři cyklisti. Kolo si umím opravit sám, ale bylo to příjemné a v dnešní době, kdy na sebe lidi kašlou i překvapivé.
Já jsem jednou opravoval kolo jednomu ubrečenému klukovi a jednou jsem povoloval nějakému cyklistovi utažený kroužek u ventilku. Mám nůž s kleštičkama, jinak bych to také nepovolil. :O)))
Zpomalím a ptám se jestli je v pohodě. Usměje-li se a řekne že jo, tak jedu dál. Podívá-li se s uštvaným či nasraným výrazem, tak stavím a pomáhám řešit situaci.
Jednou mě takovej jako ty pěkně naštval :o)))
Vracel jsem se z delší vyjížďky a v posledním kopci (t.zv."doklepáváku", před nim jsou dva menší "naklepáváky") jsem úplně vytuh, ale věděl jsem, že kus za mnou někdo jede, tak jsem zajel na odbočku a simuloval opravu :) Jenže jsem vypadal asi dost uštvaně a on mi chtěl pomáhat (nebylo s čim)!
Nojo, ale jinak už mi pomohli s prasklým řetězem (od té doby vozim nejtovač, a já taky párkrát pomohl s defektem a jednou při havárii (ovšem jen psychologickou podporou).
Ano zastavime, spytame sa, ci nepotrebuju pomoc a pomozeme. Naposledy sme niekde na Dunajskej hradzi pred Hainburgom montovali starsiemu rakusanovi uvolneny blatnik (chybal mu sroub). Pred dvoma rokmi sme opravovali nestastnemu mlademu muzovi pri Jicine defekt (lebo chlapci nemali so sebou lepenie). Okrem opravy sme mladikom aj dohovorili, ze bez lepenie sa na turu nesmu vybrat.
Dokonca raz sme kohosi aj osetrovali po pade (nosim so sebou lekarnicku).
Zpomalim a zeptám se, jestli nepotřebuje pomoc. Jednou nebo dvakrát byla nabídka využita. Ovšem také se mi stalo, že jsem na větu "můžu nějak pomoct?" dostal odpověď: "si mislíš že sem debil ty čů...u, že si jako neumim zalepit duši? Jeď do p....e a ne..r se". Asi mu klesala tepová frekvence laktátovi :-)
Samozřejmě, DOBROVOLNÁ pomoc je vizitkou slušného člověka. Vytváří dobrou karmu, je dobrým vzorem pro ostatní soudruhy nebo vylepšuje vyhlídku na místo v nebi, každému dle jeho vyznání;-) Několikrát jsem nabídnul galusku, jednou nějaké mamině vymotal a nahodil řetěz.
To je snad samozřejmý, měli bychom si pomáhat. Nebo musíme? Ale je třeba to promyslet i z hlediska vlastní bezpečnosti. Co naplat, zastavím s kolem třeba za 80000,- a nabídnu bikerce pomoc. Vprostřed práce z lesa vyskočí ranař a po probuzení jsem bez kola. A není ani jistý, že mi nechají aspoň na vlak.:-)
Jo, možný je všechno. Já chtěl jednou pomoc jedný dívčině a skončilo to tak, že kolem mě stálo asi sedm rusů s nožema v rukou a čekal jsem dvě hodiny jestli budou mít kšeft na moje ledviny nebo ne......
Jak se z toho vykecal ??? Nebo probil ?
nejdřív jsem taky vytáhl kudlu. Když jsem cítil zezadu tři na kůži, tak jsem si to zase rozmyslel.
Je to asi na dýl a nechce se mi prát podrobnosti veřejně, furt to není příjemný, ale na nějaký vyjížďce ti to převyprávím...
Vozím sebou jen pumpičku a jednu náhradní duši. Tu nikomu za žádnou cenu nedám. Pokud jedu na žiletce, stejně by byla 99% cyklistů k ničemu. Ale vždy zastavím a alespoň pomůžu verbálně (např. kde je nejbližší nádraží, hospoda atd.). Když má svojí náhradní duši či jiný potřebný díl a je to nemehlo, pomůžu i manuálně.
Jednou jsem míjela skupinku čtyř celkem profi vypadajících cyklistů, kteří něco kutili na kole jednoho z nich. Automaticky jsem jim nabídla pomoc - jejich pohrdavé pohledy bych vám přála vidět :)))))))
měla jsem fakt velkou škodolibou radost, když jsem je ten den potkala ještě jednou - píchli podruhé :))))