Běhal jsem kdysi dávno, i zachtělo se mi triatlonů. Začal jsem jezdit na silničce i pořídil si tehdy tretry s kuframa, neb nášlapy byly mimo možnosti brigád dorostence. Pořádně dotáhl klipsny a vyrazil. Dojel jsem k semaforu "na čudlik", opřel se o sloup s čudlikem a čekal, až poleví provoz a já vyrazím na silnici.
I přišli pěšourci, odrazil jsem tedy se zlehka od sloupu, aby mohli lépe k čudliku, a pokusil se sundat nohu z pedálu, jak jsem byl zvyklý s teniskama. Což přes kufry pochopitelně nešlo a s mocným žuchnutím následovaným několika ku**ama šel k zemi.
Povolil jsem řemínek, zvednul se ze země ... a přepadl na druhou stranu, kde byla noha v pedálu ještě bezpečně uvězněna...
Tak to je jedno z nezapomenutelných položení...
Dobré téma ;).
Já bych mohl napsat pár veselých zážitků s SPDčkama, kdy jsem na ně ještě nebyl moc zvyklý a navíc jsem ani zpočátku nezjistil, že se dají povolit pružiny, aby šly nohy z pedálů vycvaknout daleko snadněji... Holt chybami se člověk učí.
Nikdy jsem kvůli tomu neměl vážný pád, spíš to byly takové ty pády v malých (skoro nulových) rychlostech v terénu, kdy jsem jel nějaký strmý a technicky náročný kopec směrem nahoru - už jsem měl málo sil, chytil jsem lehký balanc, potřeboval jsem se ihned nohama dotknout země a ejhle, nějak se nepodařilo vycvaknout, takže jsem se válel po zemi ;).
Tohle asi pár SPDčkářů taky v raných začátcích zažilo :).
Co jsem chtěl ale napsat - není tomu nikterak dávno, jel jsem do práce na kole, už jsme byl asi 5 metrů před hlavním vchodem do práce, ale od chodníku a silnice mě dělil obrubník.
Říkám si, že na něj tedy "bezpečně" kolmo naskočím a sesednu až na chodníku, než na silnici. Přece se, jako správný biker, nesnížím k tomu, abych se nechal zastrašit nějakou banální překážkou a slezl z kola, že? ;).
No tak jsem se tedy řádně odrazil, už jsem se i chystal, že nadhodím taky zadní kolo, ať ho trochu šetřím a ejhle, nějak jsem podcenil, že na začátku chodníku začínal ještě vystouplý poklop, který měl celkem strmý betonový nájezd. Podcenil jsem úhel toho nájezdu, ani jsem se tedy nenamáhal přední kolo znova nenadhazoval, s tím, že to přejedu. Místo toho jsem rovnou nadhodil zadní kolo, aniž bych se dostal předním přes ten kanál (asi špatná synchronizace ;) ) no a pak už jsem se nestačil divit.
Tak nádhernou svíčku byste mi asi záviděli, kdybyste to viděli, jaká to byla frajeřina ;) Zadní kolo bylo opravdu vysoko a dobré těžiště mi udržoval těžký (asi 8kg) batoh s oblečením do práce. No už jsem se chystal, že přeletím přes řídítka, ale nějak jsem to ustál a místo toho jsem lehnul krásně na bok. V letu jsem si stačil ještě zanadávat - sám sobě. Padl jsem rovnou na obrubník, ten mě lehce odmrštil a já spadl přímo do celkem hluboké kaluže plné vajglů.
Jak já jsem pak smrděl, to si ani nedokážete představit, ještě, že jsem se do sprchy dostal bez toho, aniž by mě někdo v budově viděl.
Nic se sice nestalo, až na skvělou modřinu na stehně a pár dní drobných problémů při chůzi, ale bylo to skoro o zlomení nohy ve stehni. Kolemjdoucí lidi, co to viděli, tak se taky docela zasmáli, jako já, když jsem pak vyprávěl kolegům, co jsem to za blba, že jsem to za celou svou bikerskou kariéru nezažil ;).
Takže trochu jsem se poučil a před naskočením na obrubník si radši dávám větší pozor :).
Už jsem tady tuto svou příhodu možná prezentoval, ale můj nejbizarnější pád byl asi před půl rokem, kdy se mi za jízdy ulomil držák plechového předního blatníku. Ten se uvolnil a zablokoval mi přední kolo. Následoval jakýsi nedotažený kotoul, který skončil tak, že jsem ležel na zádech a nade mnou stálo na sedle a řidítkách vzhůru nohama moje obrovské kolo. Manželka, která jela přede mnou, uslyšela nějaký hluk, ohlédla se a pravila: "Už se v tom zase vrtáš?" Chvíli jí trvalo, než pochopila, že jsem si na ten asfalt nelehl dobrovolně a že se kolo převrátilo bez mé asistence.
Taky dobrá kuriozitka :).
No kolo se převrátilo sice bez tvé asistence, ale zato za velké asistence tvého blatníku.
Takhle skončit, rovnou už bych započal i údržbu kola, když už bylo tak pěkně připravené. ;) Ale nejprve by bylo nutné vytáhnout z batohu výstražný trojúhelník :D.
No, ten trojúhelník by se býval docela šiknul. Bylo to na silnici hned za mírnou pravotočivou zatáčkou... Naštěstí jsem se poměrně rychle vzpamatoval a vyklidil pole. Kromě pořádné modřiny na stehně jsem nedošel žádné úhony. Kolo dopadlo hůř. Vidlice byla na výměnu. To náhlé zablokování mělo stejný efekt jako náraz do nějaké překážky.
Jo něco podobnýho se mi povedlo taky. Z kopce, rychlost přes padesát a trefil jsem kanál, kterej byl hlubokej cca 10cm. TOuránou se utrhl blatník ze šroubků, zamotal se mezi plášť a vidlici a zablokoval kolo.
Lehnul jsem, ale nestalo se mi vlastně nic. Malinká odřeninka na koleně a kolu sem ulomil brzdovou páčku. Ale asi to vypadalo hrůzostrašně, protože ostatní se ke mě hnali se strachem v očích:o)
Myslím, že jsme měli oba dost štěstí. Dokážu si představit, že to v obou případech mohlo dopadnout podstatně hůř. A to ta moje rychlost byla nanejvýš poloviční ve srovnání s tou Tvojí. To, že jsi z toho vyvázl i při té rychlosti tak dobře, bylo nejspíš tím, že jsi jel na lehokole. Nebo to bylo "normální" kolo?
Bylo to lehokolo. Není to tak dávno. Na "normálním" kole bych dopadlo o dost hůř :o(
Jo jo štěstí jsme měli, to je fakt.
A že byste si po takovém zážitku oba, vy blbouni, konečně koupili blembák Vás ani ve snu nenapadlo.
Už jsem tu párkrát vysvětloval, že pro mě by helma znamenala podstatně víc rizika než jízda bez ní. Helma by u mě (možná) zmírnila následky případného pádu spojeného s úderem do hlavy, ale podstatně by zvýšila pravděpodobnost vzniku takové situace. Mimoto padám častěji při chůzi než při jízdě na kole. To mám nosit helmu i jako chodec? Předesílám, že všechny mé (nepočetné) pády na kole byly při zanedbatelné rychlosti.
Nechci mluvit za Jurimíra, ale na lehokole, kde má člověk v týle opřenou hlavu, si helmu moc nedovedu představit. Kromě toho se z lehokola nepadá z takové výšky jako z mého kola, které připomíná spíš lešení než bicykl.
Blembák, blembák, mamča mě do něj taky pořád nutí, už sem o něm i v koutku duše začal uvažovat, dívám se po něm na netu a po včerejšku možná trochu intenzivněji.
Byli sme s kámošem pod Kletí, on teda na jel až nahoru (jezdí tu trasu na čas), já se na VeloGauči ze Zlaté Koruny kochal prakticky po vrstevnici až do Krásetína pod lanovku. Kdo to tam zná, ví že od lanovky dolů do vsi to docela slušně padá, no rozjelo se mi to tam na trochu přes 80 km/h a viděl sem jak vpravo od chalupy jede docela ostře poštovní dodávka, radši sem začal brzdit a čekal co bude dělat, viděl sem, že zpomaluje, čekal sem, že se aspoň rozhlídne a zastaví, ale kdepak vyjela (seděla tam ženská) na silnici, zahlídla mě v poslední chvíli, už sem se viděl napasovanej v autě a přestože jezdím nohama napřed asi by to bylo hodně nepříjemný, zbyl tam asi 1,5 m a tím sem se jen tak, tak protáhnul, stačil sem jen zařvat "kráááávo blbá" .
Asi do toho blembáku půjdu, jestli teda na ten svůj blembák něco seženu :o))) Doma sem to radši ani neříkal.
nebudeš tomu věřit, ale žádnej sen o blembáku se mi nezdál:o) Ani předtím ani potom:o)
Ale vzhledem k tomu, že nemám kolo jako ty, ze kterého hrozí nebezpečné pády hlavou napřed (pořídit si bezpečnější lehokolo tě ve snu nenapadlo?) by se mi pro případ podobných pádů spíš hodily chrániče zadku a loktů:o)
jak bych na tom sjížděl schody???? Při pádu z vysoké rychlosti můžeš klidně letět hlavou napřed (já už dvakrát skončil na zemi s nohama po směru jízdy).
Sjížděl schody? Uplně v pohodě. Tak jako teď, akorát pohodlně.... ;o)
Hlavou napřed asi nepoletím. Teoreteická možnost tady je ale ta pravděpodobnost bude určitě menší než výhra ve sportce :o)
mě tam znervózňuje malé přední kolo a způsob upevnění vidle. Bojím se, že bych to ulomil :)
myslím, že když budeš rozjetý a zasekneš o něco předním kolem (padlý kmen), můžeš letět po hlavě raz dva. A i když poletíš po nohách, můžeš hlavou třísknout o ten kmen... Tuším, že ale nejezdíš tak jako já (bahno a rychlé sjezdy jaaaa)
Nevšimneš-li si kmene v cestě, bude lepší se na to ...
A to malé kolo? Hard Core nebo Max má vpředu 26". Pořád ještě malé?
I kdyby to melo prumer kola treba 29", porad nebude lehac tak schopny v terenu, kdyz si nemuzes tolik hrat s tezistem, nadhazovat predni kolo, udelat bunny-hop, stat na miste a udelat obrat prakticky na petniku aj.
Zato sjizdeni schodu si dokazu na lehokole predstavit uplne v pohode, jet dolu nohama napred je mozna i prirozenejsi, nez hlavou dolu :o) Jenom bych mel asi stazeny pulky kvuli tomu, ze nevidim kam jedu, kdyz si nevidim presne pred predni kolo :o(
Máš recht sire. Běžnej terén je v pohodě, ale trila to nikdy nebude.
Na lehokole ze schodů je to jednodušší a přirozenější na normálním. Tedy pokud mohu posoudit. Pamatuju si jak jsem se jednou jako dítě zapíchl na konci schodů předním kolem a letěl přes řidítka. Na leháči to jenom tak drncá. ALe málokdy mám šanci schody sjíždět. U nás na vsi není kde a po Praze toho nenajezdím moc. A na vlakovým nádraží si netroufnu, protože nevím, koho potkám dole:o))
No vzhledem k tomu, že jsem to ještě neulomil já... :o)
Loni nebo předloni v zimě, když napadlo cca 15cm sněhu, tak jsem jel do lesa vyzkoušet nový pláště a jezdil mimo cesty tím sněhem. Paráda! DO tý doby než jsem najel na pařez, kterej nebyl v tom sněhu vidět:o) Prostě si tak šlapu na kole a najednou běžím po svejch bez kola, aniž bych nějak zaznamenal ten okamžik přechodu:o)))
Bahno mě nebaví, ale většinou azase ani tak nevadí. Když jedu dolů tak je mi jedno jak to vypadá. Nahoru mám limity vyplývající z z lenosti mojí tělesný schránky:o) Jinak je fakt, že 20" přední kolo má menší průchodnost terénem než 26" to je jasan, ale harcore má obě 26" a tlumení takový, že je přejíždět obrubník zábava:o)
a když by to bylo ve sjezdu (freeride) a jel bys 30-50, odvažuji se tvrdit, že bys neběžel ale pořádně se vymáznul. Mohl tam být další pařez do kterého by jsi tou hlavinkou pěkně třisknul. Věřím, že na ležáku je pravděpodobnost zranění hlavy nižší než u normálního kola, ale neodvažoval bych se tvrdit že zanedbatelné (když Tě smete auto a padneš hlavou na obrubnik, je vcelku jedno z jaké výšky a z jakého kola...)
ALe jo, já neříkám, že to nebezpečí není! KAždá lidská činnost přináší nebezpečí. Můj kamarád se třeba autopil ve vaně. Je to smutný, hrozně mě to vzalo, ale nesprchuju se s dýchacím přístrojem. Vím o lidech co se zrakvili tak, že jsou na vozíku. Přesto na bruslích nebo na kole nepoužívám páteřák. Já si prostě myslím, že to nebezpečí je mnohonásobně menší než na "klasickém" kole a osobně si myslím, že je prostě velmi malé. Já osobně bych navíc musel řešit, jak upravit opěrku hlavy, aby se dlal používat i s helmou, protože bez opěrky bych nemohl jezdit vůbec:o( Takže prostě nevnímám žádné podstatné ohrožení a tudíž to neřeším a jezdím. Třeba na kolečkových bruslích bych ale bez chráničů kolen nevyjel. Prostě vyhodnocuju riziko a podle toho se chovám a chráním. Nehodlám se prodírat světem v obleku panáčka Michelina, abych minimalizoval všechna rizika, co mi hrozí.
Už jsem to tu několikrát psal, ale: Jsem přesvědčen, že neumřu ani dřív ani později než mám.
Pche, já asi před dvěma roky leknutím prudce zabrzdil, zastavil skoro na fleku, akorát jsem zapomněl, že mám nově instalované nášlapy, a nevím jak se mi to povedlo, ale přistál jsem nabok do silnice pěkným placákem na záda :-)))) Ještě, že jsem měl na zádech batoh s nějakým náhradním oblečením a ten to dost ztlumil ;-)
Koukám, že přední blatník srolovaný mezi vidlicí a pláštěm je běžná věc... Když se to před 12 lety stalo kamarádovi, co jel přede mnou, říkali jsme si, že to snad ani není možný, a ejhle - on je to skoro denní chleba cyklisty :-)
takhle jsem jednou jel parkem a zničeho nic mi¨do cesty vběhlo dítě. Bylo asi tak metr přede mnou a mně bylo jasný, že to už asi nedobrzdím... ale nějak jsem se zvedl ze sedla a sáhl po přední brzdě, to jsem měl ještě V-čka. No, jak jsem byl ze sedla, tak mě to elegantním obloučkem přehodilo přes řidítka i přes to dítě, kolo si lehlo do trávy a já skončil na štěrkovém chodníčku. Poté, co jsem se zvedl, ptal jsem se maminky toho dítěte, jestli jsou všichni v pořádku a ona s klidem odpověděla, že dítěti se nestalo nic, ale jestli jsem v pořádku já že neví... no, viděl mě kámoš a smál se mi snad ještě týden
Tohle téma je poprávu nesmrtelný. Už to tu bylo, ale proč se neobohatit o nové přírůstky.:-)
Nadosmrti si budu pamatovat mojí "dabl - tlamu", která mě potkala jako mnoho jiných v počátečních dobách s SPD. A jak jinak, v minimální rychlosti. Jel jsem ke sv. Juliáně u Přední Kopaniny. Kdo to tam zná, potvrdí, že je tam rovná bezproblémová cesta. Přijížděl sem k pomníku kde měl zrovna sraz nějakej klub důchodců - turistů. Vytáhnul sem z kapsy kapesník (znáte takový ty debilní dámský papírový šnuftychly úplně naprd) že se vysmrkám a pochopitelně jsem neměl potřebu u toho zastavovat. Machýrek :-) Nebojte, už mě to přešlo:-) No a jak sem byl zadejchanej jak sem to valil z Kopaniny, tak sem cancour toho papíru nějak vdechnul, čímž sem se začal dusit a dávit.(to si nedovedete představit co vám ten tenkej papír udělá na vyschlém patře) A ustlal sem si jak jinak uprostřed těch penzoušů. Nejstrašnější bylo, jak jedna pani na mě takovým tím soucitným shovívavým tónem "nemáte záchvat pane? nepotřebujete záchranku?" Kdyby od Juliány vedly kanály, tak sem jel domu tudyma. Vyflusal sem kusy kapesníku a mizel dál. Určitě znáte jak na podzim začnou blbnout bažanti. Kreténi. Jedu a najednou zprava vystartoval z meze bažant. Proletěl mi těsně před nosem. Šel sem k zemi znova. Chlap co šel s manželkou proti ,se smíchy málem připočůral. Prej - "vás ten bažant úplně sestřelil". Povim vám, že když sem jel domu, tak sem se klepal, co mě potká do třetice. To byl strašnej den.
Nemán zatím (!) žádný efektní pád, kterým bych se mohla pochlubit. A doufám že ho ani mít nebudu.8-) Akorát bych se chtěla zeptat místních "padavek", jestli taky mají při pádu v nášlapech takový ten pocit, že se země přibližuje v e l i c e p o m a l u. Vždycky si stačím uvědomit, že jsem zase "zapomněla" správně vytočit nohu a ještě si stačím vynadat. A pak už si stelu na zemi. 8-)))
To se mi stávalo právě v těch raných počátcích, kdy jsem si nedokázal seřídit pedály. Teď, když mám jakoukoliv krizovou situaci, nohu z pedálu prostě automaticky vytrhnu. Nemusím ani udělat ten správný boční pohyb, ono v té krizi to dost dobře nejde.
Opravdu podle mě stačí mít ty pedály hodně na volno.
Občas se mi tedy stane, že když přeženu skok (nějak špatně trhnu nohama nahoru), noha mi z pedálu vypadne. Ale to jen naštěstí minimálně. Budu to muset přitáhnout o trošku víc. Ale jinak můžu všem doporučit.
Při hrozbě pádu se tělo automaticky brání, nohy jdou hned od kola a pokud jsou ty pedály správně seřízené, jde to většinou vyškubnout vždycky.
Ale ten pocit znám moc dobře. Je to dost nepříjemné, hlavně když si člověk ustele v bahně a ještě má obecenstvo :)
Už jsem to sice kdysi popisoval, ale proč to nenapsat znovu. Uháníme si to takhle lesem na tandemu z Bad Schandau proti proudu Křinice. Problém je však v tom, že několik km vede v pravém okraji silnice tramvajová trať. Tak to pořád sledujeme, trať je totiž jednokolejná a tramvaje jezdí střídavě ve správném směru či v protisměru. Téměř na konci tohoto úseku potkáme tramvaj v protisměru, vyhneme se jí a svištíme pohodlně dál, neboť je jasné, že tu další budeme mít v zádech. Jenže za zatáčkou se najednou nečekaně objeví tramvaj v protisměru. Následuje stržení říditek, uváznutí předního kola ve žlábku koleje a oba opouštíme velmi ladným, synchronsovaným obloukem tandem a nedobrovolně si leháme před naprotijedoucí auto. Kolo, uvázlé v kolejích se velmi neochotně pokládá a položí se tak lehce, že ani jedna ze šesti lahví vína, které jsou v brašnách se, narozdíl od mých žeber, nerozbila. Tramvaj zastaví před lehnutým tandemem. Tak nás uprostřed hustého lesa vyděsila tramvaj.
Mám jich tedy už taky pár za sebou, ale asi ten nejlepší pád byl na Kokořínsku při sjezdu po tuším zelené z Housky po těch luxusních šutrech. Mám je někde na rajčeti. Fotograf to svedl dolů jako první a čekal s foťákem v ruce. Já se k němu spustil a on si mě přiblížil, ale já to spustil tak rychle, že už si mě nestačil oddálit a když jsem hodil letce a kolo mě vrchem předletělo tak vůbec nereagoval, protože jsem mu zmizel z hledáčku((( takže jsem mu přistál u nohou, kolo pár metrů přede mnou a ani fotku z tý tlamy nemám :-( na kole jsem zjistil, že rám je opravdu hliník :-) ale já ani šrámek)))
To je ten pomalej fotograf a ty luxusní kamínečky :-)) já Vám řeknu, tam bylo krásně .-) http://wert.rajce.idnes.cz/Kokorin/#P1030514.JPG
Pěkné, díky za námět, to si musím taky někdy dát. Ale bez toho pádu ;). Ta zelená turistická vypadá podle mapy vůbec dobře, červená taky. Máš tam nějakou oblíbenou trasu, co bys mohl doporučit?
Byl jsem tam jen jednou na víkend a prostě luxus)) moc se těšín na sraz nakoláků, který je přesně tam :-) Houska je jako jedna z tras, už se těším jak malej kluk) jo a s rodinou tam určitě vyrazím taky. Je tam fakt nádherně. Bomba byla, když jsme byli na vyhlídce na Nedvězí a kámoš říkal, že tam má chalupu jedna naše zpěvačka. Záměrně nejmenuju. A když nám to říkal, tak ona stála asi deset metrů od nás a uklízela v kapličce .-)
S tou zpěvačkou to byla zajímavá náhoda ;).
Já jsem byl na Kokořínsku taky jenom jednou (na kole jsme dojeli k hradu), ale ještě k tomu v zimě. Takže příroda nebyla zdaleka tak pěkná, jak tomu musí být třeba v květnu. Ale i tak to byla nádhera, taky se už docela těším, až tam vyrazím.
Vzpomínám jak před rokem jsem chtěl překvapit syna u kamaráda,že tam budu dříve na kole terénem než on autem a jak jsem uháněl po lesní cestě dolů s kopce,najel jsem předním kolem na kolík,ten se postavil a přetočil do špic,čímž zablokoval přední kolo o vilici.Bylo to dílo okamžiku.Vše jsem viděl,ale i když se čas zastavil,nic jsem s tím neudělal..Ani nevím zda jsem pustil řídítka,protože pokus brzdit tu byl.Jisté je,že jsem padal na hlavu,díky přilbě a strážnýmA andělům se mi nic nestalo.Seděl otřesen na bobku.Ohmatával si kosti a prohlížel odřeniny.Ještě jsem zkontroloval mobila zda funguje,abych mohl přivolat pomoc.Ale došel jsem pěšky ke kamarádovi,a byl jsem rád,že syn už tam byl a mohl mne i s kolem vzít domů.Přilbu doporučuji!!!!
Nestanete se dárci orgánů
Dobrý příspěvek. Já si to bez přilby ani nedokážu na kole představit. Byl bych strašně nesvůj. Prostě přilba ke kolu patří, navíc v ní biker vypadá i lépe, než bez ní ;).¨
Mně jednou přilba zachránila hlavu před menším rozbitím. Paradoxně jsem sice zrovna neseděl nakole, ale napadlo mě, že polezu do nějaké jeskyně, před kterou ale byla železná traverza. Bylo to tuším u protřžené přehrady v Jizerkách, jestli to tam někdo znáte.
Pří výlezu z té jeskyně jsem na traverzu zapomněl a pěkně jsem do ní hlavou vrazil tak, že mi dokonce spadly i brýle... V přilbě je jen mírný vryp. Nemít ji, tak mě ta hlava minimálně pěkně bolela, ale spíš by to mohlo být i na šití ;).
pádů dost, legračních málo .. ale jedno je jasné ... když člověk uvidí ukázkový příklad fyzické "dokonalosti" opačného pohlaví, neměl by při otáčení hlavou směrem k danému objektu točit zároveň i řidítky ;o)))) .... víc není třeba dodávat, že ? :o))
Na koukání je fakt lepší si zastavit.
Na kole je to v pohodě, ženskejm ujedeš, horší je to při triatlonech, kdy všecky ty plavkyně vylezou před tebou... to se kolikrát ani nechce předjíždět:o)
...ja myslel ze chlapum davaj naskok
Nejdokonalejší tlama byla před lety po kolizi s autem. Přeletěl jsem přední kapotu a po nekonečném letu vzduchem přistál na všechny čtyři (tedy nejdřív předloktí strčená před obličej a potom kolena - au!!!). Podepsali jsme se na tom oba, já si budu pamatovat že je potřeba zachovávat za autem větší odstup a řidič že je potřeba nejdříve dát blinkr doprava a teprve potom brzdit, ne naopak... (místo očekávaného zrychlování zabrzdil, já jsem se nacpal vpravo od něj a on odbočil)
Loňská nejlepší tlama se povedla v prosinci, sklouzl jsem se po břiše jako Anja Pärson po vítězném slalomu, pohříchu po asfaltu a natrhnul jsem si přitom bradu. Holt v údolí u potoka to bylo pěkně namrzlé i když doma bylo hned od rána nad nulou.
Nejdokonalejší tlama byla před lety po kolizi s autem. Přeletěl jsem přední kapotu a po nekonečném letu vzduchem přistál na všechny čtyři (tedy nejdřív předloktí strčená před obličej a potom kolena - au!!!). Podepsali jsme se na tom oba, já si budu pamatovat že je potřeba zachovávat za autem větší odstup a řidič že je potřeba nejdříve dát blinkr doprava a teprve potom brzdit, ne naopak... (místo očekávaného zrychlování zabrzdil, já jsem se nacpal vpravo od něj a on odbočil)
Loňská nejlepší tlama se povedla v prosinci, sklouzl jsem se po břiše jako Anja Pärson po vítězném slalomu, pohříchu po asfaltu a natrhnul jsem si přitom bradu. Holt v údolí u potoka to bylo pěkně namrzlé i když doma bylo hned od rána nad nulou.
Omlouvám se dotyčnému chudákovi, ale HAHAHAHA :-))))
http://www.novinky.cz/clanek/134153-cyklistovi...
To snad musí bejt kachna ne? Připomíná mi to FÁMYZDAT :o)
Taky si myslím, že je to kachna, samovznícení kalhot chce asi jiné prostředí než klín cyklistův. Jinak je pěkná ta ilustrační fotografie, to je pěkný verk.
tak to ta kachna solidně cestuje ;-))
http://www.ananova.com/news/story/sm_2744842.html
http://www.se.com.pl/se/index.jsp?place...
http://www.iltasanomat.fi/uutiset/ulkomaat...
http://ajaviide.delfi.ee/news/kuum/article.php...
http://demorgen.be/dm/nl/990/Buitenland/article...
... atd ;o)))))
8-/... miliony noviny a vsechny pisou to stejny
Pekna tema. Mne sa podaril krasny pad cez bicykel. Zazvonil mi mobil a ja som ho pravou rukou zdvihol. V tom okamihu som si vsimol, ze vpredu pred nasou vypravou ide tiez cyklista a chysta sa odbocovat dolava. Chcel som pribrzit prednou (teda lavou rukou) a asi som brzdu stlacil viac, tak som zablokoval predne koleso a pomaly preletel cez bicyklel (mobil som pritom hodil o zem). Bicykel padol na mna a ram sa mi zakliesnil okolo prilby, takze som sa z neho nevedel vymotat. Kamarati si najprv mysleli, ze som nejaky zraneny, ked nevstavm a az o chvilu si vsimli, ze mi vadi v pohybe moj vlastny bicyklel . Potom mi pomohli vstat. Okrem roztrhnutych dlhych cyklistickych nohavic sa mi nic nestalo. Kamarat, ktory siel za mnou sa tak zlakol mojho padu, ze padol tiez, avsak on padol nabok.
nejlepsi..spis hlavne absurdni
bylo to jeste v dobe, kdy tady moc lepsich kol nebylo, horsky se teprve objevovaly.
nebylo ani moje, a nebyl jsem na nej zvyklej. pri prujezdu leso-parkem, za mestem se cesta najednou zuzila, kvuli kerum, ktere se rozrostly uz trochu vic. nebylo tam moc videt, tak sem se trochu lek a sah na prvni brzdu, co mi prisla pod ruku. byla to predni a kvuli nabidce mnozstvi prevodu, do te doby nevidaneho, jsem mel rozjeto trochu vic nez primerene...kolo bylo zanovni a brzdy melo serizene jeste vic nez dobre, zadny dlouhy chod az k riditku...
zadni se ihned zaclo zvedat, pak si setinku nejak nevybavuju-az od chvile, kdy jsem presne ve drepu, jako po doskoku, najednou na obou nohou na te ceste.
otocim se zpet, abych si to nejak srovnal, kolo v ten okamzik je za mnou v dokonale svicce na prednim kole- a v mrtvem bode. velmi zvolna jej opousti a zacina se kacet na stranu takze celkem bez problemu jsem jej chytil za misto na ramu- mezi riditky a sedlem, ktery jsem mel pohodlne nejbliz v tom drepu.
a presne v tom okamzeni vyleza z toho krovi metr od toho vseho capart- holcicka 5let a naprosto neodolatelne a nevinne se zepta: Dobry den, nevite kolik je hodin?
myslim ze jedina spravna reakce v te chvili mohla byt z toho drepu jen: Za chvilicku bude pul paty...
Těch tlam bylo už víc, asi vždy ta poslední mi utkví v hlavě nejvíc. Jezdím, jak už jsem tady často psal, se svým psem po lesních cestách. Loni na podzim jsem jel jednu z posledních projížděk, pohoda, klídek, jenom ten malý klacek, co ležel uprostřed cesty tam neměl být. Pokud někdo z vás, pardon, ze starších ročníků hrál jako dítě špačka, tak bude vědět, o čem píšu: ten klacek se mi navlékl do drátů předního kola. Malý kopeček, těsně jsem vyjel z kamenného pole, nízká rychlost. A brzdná dráha? Tak 25 cm, víc to nebylo. V okamžiku, kdy jsem byl hlavou dolu, nohy nahoře a kolo nade mnou, jsem si uvědomil, že jsem rád, že mám blembák na hlavě. Já ho ani neškrábl, vše šlo parakotoulem /zaplať Pán Bůh za tělocvikáře na průmce, který nás ho učil/, chytlo to jenom levé rameno a jinak nic. No a pes byl velice solidární, seděl vedle mě, než jsem se rozkoukal z otřesu, ani se nehl. Měl o mě větší starost, než já sám o sebe. Poctivě čekal, než jsem se otřepal, nasedl a jeli jsme dál. Od té doby, už to zaklepávám na dřevo, zatím nic. Snad to stačilo na hodně dlouho.
Otec mně za pomoc při práci na melioracích, kde dělal, slíbil kolo. Ani jsem tomu nevěřil, protože od první třídy mně pravidelně sliboval „pionýra” (ne kolo, ale malý motocykl), když budu mít samé jedničky, přestože jsem mu pokaždé říkal, že na něm stejně nebudu moct jezdit dříve, jak v 15. Na to on, že se nemám bát, že on to „už zařídí«. Zařídil to tak, že „pionýr” se nekoná do dneška, kdy už je otec skoro 20 let po smrti.
Takže ani kolu jsem poletitých zkušenostech s jeho slibováním nevěřil už ani ve snu, ale pro jistotu jsem chtěl Favorita. Otec se nějak spletl nebo zapomně na tradici slibování, či co, že kolo skutečně koupil, ale polobalonového Stadiona (abych nemohl jezdit rychle). To kolo uvezlo a odvezlo všecko možné. Od těžké harmoniky v kufru pověšeném na řídítkách, přes 10kg plynové bomby na štangli až po velký dvoukolák uvázaný na sedlovce a vrchovatě naložený do trhu lískami s úrodou ze zahrady.
Dalo se s ním i trochu a chvilku závodit. Víc než tu chvilku jsem proti kamarádům na Favoritech neměl šanci. Jediné, co se na něm nedalo dělat, byla krasojízda, jak jsem zjistil. Jel jsem jednou ze školy v dobré náladě, protože na vysvědčení zase „byly samé”, i napadlo mě vyzkoušet jízdu ve stoje jednou nohou na sedle, druhou na řídítkách. Když to dokáže „nějaká Matoušková”, tak to snad svedu taky…
Skoro jsem to zvládl až po několika pokusech, protože kolu rychle klesal potřebný švunk. Když už se mně konečně podařilo vyžhavit kolo na nejvyšší rychlost a dostatečně hbitě se ze sedla a pedálů přestěhovat na vytčená místa, kolo přepadlo přes řídítka dopředu a byl z toho nádherný „dršťák”. Radost z vysvědčení ze mě okamžitě vyprchala a kolo si odneslo veškerou mou na ně do té doby nahromaděnou zlost pořádným otřískáním o zem.
Od té doby vím, že ne každé kolo a ne každý cyklista jsou vhodni pro krasojízdu.
Jinak letů přes řídítka jsem absolvoval větší počet, takže už to zvládám i s kotoulem pro efekt a pro menší pravděpodobnost zranění.
_______________________________________
To, cos napsal o klipsnách, se stalo i mému kamarádovi, jenom s drobným rozdílem.
Měl dva Favority. Jednoho bez klipsen na každodenní jezdění, druhého s klipsnami na závodění (i na triatlony). Jednou si na běžnou pojížďku vzal závodního a pořádně rozjetý brzdil před křižovatkou na červené. Přitom si neuvědomil, že má klipsny, takže zastavil, ale hned poté se tak, jak seděl na kole, složil bokem na silnici.
nejnezapomenutelnější tlama se mi přihodila kdysi dávno. Tenkrát jsem se vyžíval v klopení zatáček - čím rychlejc-tím líp. Svezl jsem se po tenkým nánosu písku od nedávného deště a komplet odřel pravou stranu od kotníku přes koleno, bok, žebra, rameno, loket, dlaň...cestou od doktora jsem zprava vypadal jako zelený Raul. Teď už je to dobrý. Když člověk přežije nerozvážný mládí, hodně stoupne šance na dožití se vyššího věku.
Jako námět pro román mě posloužil jen ten zlomený krček v Bielorusii. Zajímavý na něm bylo, že krom něj jsem neměl dalšího zranění. Ani ňákou naraženinu blízko té zlomeniny.
No kdysi jsem jel na starem "trakaci" a zkousel si jízdu po zadním kole. Věděl jsem, že potřebuji 2,5 prudkého šlápnutí, abych se dostal přiblíižně do správné pozice. Jaksi jsem to neuhlídal a šlápl jsem 3x. Najednou jsem ležel na zájech a s nohama stále na pedálech jsem měl položené stále na sobě v jezdecké pozici.
No a SPD, asi nejlepší bylo, když jsem se na nich učil, tak jsem se vracel z lesa a na křižovatce jsem se panickým cukáním zkoušel zvednout (podle zvyklostí) nohu z pedálu. S patřičným slovním doprovodem jsem se svalil jak pytel přímo před policajtama, kteří stáli za mnou. Koukali na mě jak na debila :). Tak jsem se sebral a zmizel, než se zpamatovali.
A základní můj občasný SPD průser - při příjezdu ke křižovatce vyhodím pravou nohu a nevím proč se těžiště rozhodne pro cestu doleva, kde mám nohu zatíženou a v nášlapu - většinou to vytrhnu, ale ten pocit je úplně úžasný. :)
se vám divím, že se na ty klipsny a spd nevybodnete. Jezdím v obyč. keckách a jsu v pohodě
Tak si takhle někdy zkus vjet do horšího terénu... Myslím, že pak budeš okamžitě shánět něco na přivázání nohou k pedálům :-)
Ééééééééé, zkus si někdy s SPDéčky projet to, co na svých toulkách projel on ...
Pak pochopíš ...
8-)
Můžu ti říct, že s SPDčkama dám rozhodně těžší či extrémní terén, do kterého bych si bez SPD ani netroufl. Ale chce to samozřejmě cvik. Je jasné, že pokud si na ně člověk teprve zvyká, má problémy a obavy, aby se vůbec vyvlíkl na křižovatce. Pokud má ale pedály dobře seřízené, nebude mít žádný problém kdykoliv (i v krizové situaci) zavčas vycvaknout.
Jinak docela komicky vypadá, když náhodou jedu na kole právě bez těch SPD, jak kroutím nohama :).
Průser u spd vidím u jediné situace (která by ale bez spd nebyla o moc lepší, ale přeci jen o něco ano) a to když v těžkém technickém sjezdu něco nedám, tedy slezu a po tom úseku, co přetlačím se zase nalézám stále v těžké technické pasáži.
A ojediněle se stane, že nezacvaknu hned při prvním šlápnutím na pedál a v tu chvíli je to nebezpečné bez zacvalké nohy (a přeci jen nezacvalklá noha drží ještě hůře než když bych spd neměl vůbec).
A kroutím nohama také vždy, to je normální. Třeba když jedu na manželky kolo když něco seřizuju nebo zjišťuju nejěkou závadu, tak samozřejmě i z klipsen "vycvakávám".
Jinak už zvládám, když je to potřeba současné vycvaknutí a vyskočení z obou pedálů najednou a sem tam se to hodí.
Naprostý souhlas, ano, to co popisuješ - nacvaknutí v těžkém technickém sjezdu, je někdy problém. S kasickými pedály by to asi bylo o něco málo lehčí, ale stejně... Většinou ale pomůže, když se člověk na nacvaknutí pořádně soustředí a pak se povede nacvaknutí té druhé nohy napoprvé. Vyskočení z obou taky zvládám, občas se to šikne. Ale nesmíš mít vysokou štangli ;)
řekl bych že naopak. Obzvlášť v terénu potřebuju mít nohy volný abych nepadal na bok jako ozajstní bikeři..(Loni jsem pro začátek dal cca 7 závodů -- http://www.cykloserver.cz/CykloServer/CsClNfo... -- http://www.cykloserver.cz/CykloServer/CsClNfo... -- a už se těším jak to letos vypukne !
V pořádném terénu je volná noha opravdu skoro sebevražedný sklon. Samozřejmě i na platformách to jde, ale i tam je třeba lepší technika, aby se neskončilo mimo pedál.
Ono je totiž rozhodující čemu kdo říká pořádný terén. To co se jezdí na masových závodech s pořádným terénem většinou nemá nic společného protože by se jim tam polovina lidí zabila.
V extrémní situaci sice malé riziko nevyšlápnutí je, ale pokud to má člověk opravdu zažitý, tak je minimální (už jsem tak 10 let kvůli nášlapům nespadnul ani jednou, v podstatě jsem měl jen pár pádů v prvních dvou letech s nášlapy než jsem je zažil úplně a stal se z vystupování reflex).
Hlavní ale je, že když náhodou někdo nevyšlápne při zastavení, tak se až na případ, kdy je cestička v prudkém srázu a letěl by kvůli tomu dolů nic neděje. To je jediná situace, kde mívám trošku strach, jenže jsem ho tam měl i když jsem nášlapy jezdil.
Když ale spadneš kvůli tomu, že se ti neudrží noha na pedalu v těžkém terénu nebo třeba po dopadu ze skoku, tak jsou následky nesrovnatelně horší než u nevyšlápnutí při zastavení.
Mě stačila jednou rozříznutá noha od převodníku po špatném dopadu, když jsem jezdil klipsny (ale nedotažené, dotažené se v terénu nedají), takže oproti pedálům bez klipsen to nebylo o moc lepší.
SPD pak v těžkém terénu dodají velkou jistotu (i ve sjezdu se jezdí už téměř výhradně nášlapy a jen platformy už nejsou moc k vidění), ozvlášť při větší rychlosti v hodně rozbitém terénu.
Pak jsou tu samozřejmě i další výhody, že bez fixace nohou není možné v podstatě správně kruhově šlapat. A tady nejde jen o výkonnost, kterou to přidá (to je mi třeba fuk, jsem turista), ale i o velké rozdíly, jak se při správném kruhovém šlapání nehoupou fully (zvlášť s vyšším zdvihem).
A pak výhody možnost tahat kolo za pedály pro ty, co neumí bunny hop. A jako že takových lidí znám ohromné množství a já mezi ně patřím taky (buny hop tak napůl umím a neumím, skočím s ním, ale dám hrozně malou výšku, jen pár cm, za pedály skočím několikanásobně výše, tedy cca ke 30cm).
Těžší terén mám na mysli něco ve stylu, co už jsem se dával odkaz i dříve:
http://data.mlok.net/fotky/DSC03185.JPG
Nejezdím na fullu ani obtížné terény, ale co se týče nášlapů na kolech plně souhlasím. Fakt rozděluji dobu na před a po nášlapech. I na na asfaltu , když to šlapeš nesklouzne noha z pedálu tak ,jak se mi stávalo dříve. Nerovnosti také dokáží shodit nohu z pedálu - a při určité síle to vždy znamená pro sesmeknutou nohu šrám. Ale hlavně - fixuji si nejoptimálnější posed i jízdu ze sedla ! To je jako když vyklouzne v tom nejlepším .A vo, vo tom to je ....8-)
Jak se dělá bunny hop bez použití SPD pedálů? Na fullu bych to ještě trošku šlo, ale na hardtailu, nevím, nevím. To bude chtít zřejmě spoustu tréninků.
Bunny hop se dělá bez nášlapů snadno, když to totiž taháš za pedály, tak to právě bunny hop není.
Na HT je bunny hop naopak lehčí (tam jsem i těch pár centimetrů vyskočil, na fullu se tomu nechce skoro vůbec, takže to prostě prasecky tahám za pedály), někdy mrkni na trialisty (jedno jestli na 26-palcovém kole nebo na malém), někteří dají bunny hopem i skoky přes metr vysoké.
Teoreticky je bunny hop hrozně lehký:
- odrazíš se
- mírně se zakloníš rukama zvedneš přední kolo (a to o hodně více než bude výsledká výška skoku)
- a pak ve zvduchu přenesením váhy z toho mírného záklonu dopředu zvedneš zadní kolo na úkor snížení předního dolu (tedy nepotřebuješ žádnou energii na zvednutí zadního, těžiště kola v tu chvíli jde spíš nepatrně dolů)
V praxi je to horší, ta první část s tím předním je lehká, ale ta druhá s tím zadním už je horší.
No jo, jsou tři základní techniky, které by člověk měl umět pro těžký terén a pak už jde všechno skoro samo:
- stát na místě a to i z kopce a hlavně kdykoliv v jakékoliv situaci (také nezvládám, do mírného kopce nebo na rovině, když mám klid, žádný terén, tak to zvládnu, ale v terénu ani náhodou)
- jezdit po zadním (jako malý jsem na BMX jezdil, teď nehrozí, tohle je totiž jediná věc, kterou se v nášlapech bojim zkoušet)
- bunny hop (taky pořádně neumim na fullu, tohle jde aspoň obcházet tím nesprávným taháním za pedály)
A ještě není možné se bunny hop učit s nášlapy, protože jakmile tam je ta fixace, tak se vždy přidá to tahání za pedály a správná technika bunny hopu se pořádně naučit nedá.
Tyhle věci už ale přenechám mladším, já jsem spokojený s tím co zvládám, aspoň se nepouštím do těžších terénu než kdybych vše z toho zvládal.
Díky za info, no, abych se přiznal neumím pořádně ani jedno. I když zrovna ta jízda po zadním kole by se někdy docela hodila. V terénu se občas stane, že jede prudký kopec a trochu víc šlápne a jede rázem kousek po zadním. Pokud to ale dostatečně neovládá, většinou dost ztrácí rovnováhu a směr jízdy a díky tomu je občas nutné zastavit. Tohle asi budu muset potrénovat.
Take ja neco pridam jednou jsen si tak jel no a zacal jsem si hrat s tachosem znate to a jak tak prochazim jeden udaj za druhym a najednou sedim v privesnem voziku za auto v opacnem smeru jizdy.Mel jsem stesti ze jeho delka byla pres dva metry jinak bych asi skoncil na zadnim sedadle auta.Ja tu komickou udalost prezil bez jedineho sramu ale muj bike dostal novou vidlici a rafek.
http://gallery.mtbr.com/showphoto.php/photo...
Tahle tlama je vyvedená.
tam je vůbec hodně zajímavejch fotek
http://gallery.mtbr.com/showphoto.php/photo...
http://gallery.mtbr.com/showphoto.php/photo...
a i ś jinou tématikou:o))
http://gallery.mtbr.com/showphoto.php/photo...
Tenhle je spíš do "buďte na silnici vidět" http://gallery.mtbr.com/showphoto.php/photo...
Na Posázavské stezce směrem od Pikovic do Davle jsem jednou jela a kochala se uzoučkou cestičkou, řekou a žbluňkáním. Jedno žbluňknutí bylo trochu větší, asi nějaká velká ryba říkám si. No a když jsem přijela k tomu místu z řeky se hrabal chlap, na hlavě vodní trávu a vypadal jak vodník. Nabízela jsem pomoc, ale odmítl, že to prý zvládne sám. Smála jsem se ještě v Davli a málem skončila v řece taky.
Jako pěšákovi by mi ani moc nevadilo, že spadnu do řeky v obleční (nějak bych to osušil a aspoň by byla sranda). Ale spadnout tam se svým kolem, z toho bych asi radost neměl :). Servis by byl pak asi sakra drahý. Jenom servis tlumiče a vidlice by nepotěšil :(.
Tomu by se snad nemělo nic stát, ne ? Déšť tomu také nevadí, o bahnu až za ušima nemluvě. To bys nemohl jet skoro nikam :-) Doma je ale nutné všechno vyčistit, osušit a zkontrolovat.
no pokud ti natece voda do vidlice nebo tlumice, je to podle me problem. Vodotesne to prece jenom neni. Musel bych to nechat rozebrat v autorizovanem servisu, ktery je v CR jenom jeden.
Proto se nesmi kolo myt ani tlakovou vodou (prave kvuli tomu vniknuti vody do vidlice (mimo jine)). Bezna destova voda se tam nedostane, ale pokud by kolo bylo ponorene kompletne pod vodou, prece jenom je tam urciti minimalni tlak, ktery vodu do vidlice a tlumice dostane.
tlakem nesmíš mejt bika proto,abys nevytlačil mazivo z ložisek apod.,vidle mají gufera,takžese vody fakt bát nemusí....