Jako čerstvý majitel lehokola zažívám situace, kterou asi všichni znáte. Jde o to, že se Vás mnoho lidí ptá - de facto stále na podobné věci.
Nejsem člověk, který budí rád pozornost, ale člověk se vyrovná s tím, že je pozorován. Odpovídat ale stejný den třeba popáté na stejné otázky není nic moc. Budu jen rád když se alternativní cyklistika rozšíří a lehokol bude víc, ale někdy toho může být moc. A to mluvím jen o rozumných otázkách. Zatím si říkám, že si nejbližší okolí zvykne a už bude vědět, ale kdo ví...
Jakou máte zkušenost Vy? Až by si člověk pořídil takový leták typu FAQ :-))
Tohle už se tady někde řešilo v podobném tématu " Co na vás lidé volali, když jste je míjeli na lehokole? ". Zkus to vyhledat. Bude to tak rok zpět. Pozornost budí už jen to, že šlapeš před sebou a ne pod sebou. Moje zkušenost je nejčasteji taková, že mě lidé považují za invalidu, který je nemohoucí na ruce!:-)))) Protože mám spodní řízení. A já jsem zatím nemohoucí na záda!:-)))) Ale jinak první rok na mě u nás ve městě pokřikovali všíchni.... malé děti, dospělí i mě honili všichni místní psi. Jediné, které to přešly naprosto chladným pohledem byly kravičky ve výběhu místní soukromé farmy. I když si mě taky prohlížely dost nevěřícně. Ted´už si všichni místní většinou zvykli a neřeší mě. Spíš si myslím, že mě považují za místního neškodného blázna.:-))))
http://www.nakole.cz/diskuze/tema.php3?id=271 tak isto sa pridavam, vseobecny zaujem okolia je neprehliadnutelny
podobně , je to o zvyku, psi ovšem štěkají pořád - jak blbí. pokud ovšem někde zastavím a lidi se zeptaj, tak odpovídám slušně a věcně . leho , samozřejmě, chválím a vyzdvihuji pozitiva - ať mají o čem přemýšlet. dělám tomu prostě osvětu a neplacenou reklamu a dělá mi to svým způsobem "dobře".
Lehokolo podle mě deformuje lidské povahy. My, co jezdíme na klasice, odjakživa dolů šlapeme a nahoru se hrbíme, což je přirozenost lidské většiny. ;-)
To jako že oni nahoru šlapou a dolů mají proleženiny o)))
když jedu sám, tak jedu většinou tak rychle, že než někdo stačí něco říct, jsem pryč, takže případné dotazy a narážky buď neslyším nebo ignoruju (nebudu se přece vracet, abych nějakému halekači, co ani neumí pozdravit, odpověděl "jak se na tom jezdí", "kolik to stojí" či "jestli mě z toho nebolí záda":-) ). Pokud někde zastavím a někdo přistoupí a ptá se, tak samozřejmě odpovím. Že to stojí stejně, jako jakékoliv jiné kolo srovnatelné technické úrovně. Že se na tom jezdí dobře. Že hlavní výhoda spočívá v rychlosti a pohodlí. Že bez problémů sjedu kdejaké schody a některé i vyjedu nahoru. Že se to řídí normálně pomocí řidítek (musím si pořídit flevo..). Že to není domácí výroba, ale tovární stroj, který je možno běžně koupit ve všech dobrých cyklistických obchodech (každý má měřítka dobrého cykloobchodu jiná:-) ). Zasvěcenějším tazatelům hrdě přiznám, že se s podstatnou částí expedice Nordkapp-Gibraltar znám osobně a jezdím na kole stejné značky. Atd. Samozřejmě, když vidím, že se dotyčný skutečně zajímá (nebo sám jezdí na ležáku), což se stává velmi zřídka (navíc většinou v zahraničí), jsem samozřejmě vstřícnější.
To zní docela drsně. Slyšel jsem, že někteří umí najet s lehokolem na obrubníky.
Pro mě je to zatím docela problém. Napadlo mě podřadit a zkusit zabrat před schodkem, ale moc mi to nejde... Nejsem schopen přenést váhu dozadu.
Pokud máš odpruženou vidlici, tak obrubník chodníku není problém, ale taky to není pro začátečníky. Já na Azubu 4 vyjedu i přes 12cm obrubník na kolmo, 7cm pod úhlem asi 60° a na 4cm není problém jít tak, že jedu podél něj, hodím šikovnou kličku, přední kolo vyjede, zadní maximálně chvíli ustřelí podél něj, ale to se uřídí. A to mám 20" kolo a pneumatiku na 7 atmosfér (ale ne Schwalbe Marathon)
Doporučuju trénovat tak, že si najedeš pečlivě kolmo, pečlivě vyvážíš kolo jako bys ses chystal závodit v jízdě na pomalost, a zhruba asi tak krokem (cca 5-7km/h) do toho obrubníku najet. Hlavní je při tom nebrzdit, ale zezačátku není potřeba zkoušet nadlehčovat předek šlápnutím do pedálů nebo něco. To je pro pokročilé, časem na to přijdeš. Zezačátku je fakt potřeba jenom vyzkoušet si, jaké to je, dostat ten pocit výskoku do hlavy aby se tím drncnutím člověk nenechal rozhodit. Nejdůležitější je kolmo, ne moc rychle a ne moc pomalu. Vypěstovat si oko na to, co se dá vyjet jak rychle atd.
... no a až zjistíš, že vyjet jeden schodek není problém, tak zkusíš vyjet dva a zjistíš, že to taky není problém. A potom tři, čtyři, ... (nesmí být ty schody moc příkré, aby se kolo nepřevrátilo). Dva schody jsou stejně těžké jako jeden, u více je už potřeba dávat bacha na to převrácení.
mám azub max a na některé menší obrubníky (cca 5-8cm) najíždím klidně 30-40 km/h
To je dělaný? se mě ptají nejčastěji, já na to - to mě vyrostlo samo na zahradě. A kdo vydrží a ještě se zeptá - jak se na tom jezdí? Já říkám na h...o, musí se šlapat a když nakopnu motor, ještě to žere benzin. A mám větinou pokoj.
Jezdím po okolí už dva roky, v místě bydliště už žádné „pozdvižení“ nepůsobím. Podobně jako píše Martis, jsem pravděpodobně považován za neškodného blázna :-) . A možná i jsem - z trojkolky jsem stále nadšený, beru dotazy jako možnost propagace lehokol a proto mě neobtěžují, snažím se na ně vždy odpovědět. Navíc mé zkušenosti jsou až na malé výjimky kladné, obzvlášť děti jsou trojkolkou nadšené. Poměrně dost šoférů, i v místě kde nemám přednost, zastaví (hlavně při odbočování vlevo ) a ukážou abych jel – asi si myslí, že jsem postižený i na těle a ne jen na duchu:-) Relativně dost šoférů mě zdraví i ve vzdálenějších místech (takže to nemohou být známí), pohodářští motorkáři skoro všichni a veteráni téměř bez výjimky. O to víc zamrzí, když na pozdrav neodpoví některý
z „ klasických“ cyklistů.
Ted me tak napada, jestli ta zvlastnost lehokol, trikolek a podobnych neklasickych kol neni bezpecnejsi, nez klasicke kolo. Klasicke kolo kdejaky ridic prehlidne (nevedomky a casto i vedomky), ale toho neklasickeho kola si vsimne snad kazdy. Vcetne ridicu. Treba ti mava, abys jel, jen kvuli tomu, ze si tu podivnou vec chce vice prohlednout. A navic....ona takova trojkolka asi nezasvecenemu cloveku dost pripomina invalidni vozik, nebo takove ty voziky na kterych se slapalo rukama...coz mozna nektere ridice prinuti k tomu, aby byli opatrnejsi:-)
Ti co mě znají kratší dobu by mě před čtyřmi lety možná nepoznali. Když jsem lehokolo pořizoval, skoro jsem se až snažil být vždy a všude nenápadný, nepoutat pozornost. Svezení na lehokole mě ale chytlo tak, že jsem si ani neuvědomil, jaký zájem okolí to bude přitahovat. A tak jsem prvních pár týdnů myslel, že mě snad šlahne. Na co ti lidi proboha furt civí? To ještě neviděli kolo nebo co? Musí si mě furt tak prohlížet? No byla to hrůza. Ale časem se to poddalo. Zvykl jsem si na to, že mě neustále oslovují zcela cizí lidé. Naučil jsem se časem jaké odpovědi uspokojí které tazatele. A teď už si ty reakce okolí užívám, denně cestou do a z práce. Jezdím kolem hlavního nádraží, což zajišťuje přísun nového obecenstva co mě ještě nezná. A jezdím stále stejnou trasu každé ráno ve stejnou dobu, což zajišťuje, že trolejbusáci a autobusáci mě naopak už znají. U brány do firmy nemusím obvykle ani přibrzdit, securiťáci uvidí zdálky moje světla a už zvedají závoru. Prostě to chce chvíli vydržet, a negativa přejdou v pozitiva.
Pokud chceš recept jak dotěrné lidi snadno odpálkovat, tak jeden existuje, jak už jsi naznačil. Ale není ani potřeba letáček. Stačí něco jako vizitka, papírky s internetovou adresnou (nebo víc adresama). Pokud jezdíš na Azubu, můžeš požádat firmu Azub aby ti poštou poslali hromádku vizitek, nečekal bych, že by za to cokoliv chtěli. Když se někoho potřebuješ zbavit, hodíš po něm vizitku a jedeš.
A proč bych se měl chtít někoho zbavovat???...To nechápu. Podle mě, pokud se budu na lidi osopovat, odhánět je a budu ironický, vytvoří si na lehokolisty akorát tak názor, že je to tlupa nevychovanců a libových frajerů, kteří kolo používají na vlastní zviditelnění a exhibici!:-( A když už lidi projeví zájem, tak se z lehokolisty vyklube jen ubožák. Pokud chceme, aby nás bylo víc - a já bych si to přál - tak tohle nám nijak neposlouží. Chovejme se ke druhým tak, jak sami chceme, aby se oni chovali k nám.Třeba v provozu. A to je pravda! Odtud pak pramení všechna ta agresivita mezi lidmi v dopravě - machrování, frajeřinky a neurvalost. Začne to třeba na lehokole a končí za volantem a na úřadech!:-( Fuj!!!
Pochopil jsem Jirku jinak. Doufám, že dobře. Vizitky AZUB se mi zdají jako dobrý nápad. Je to maličkost, kterou mohu pro AZUB a i pro sebe udělat. Vizitkou se to dá urychlit pokud člověk nemá čas, nebo dát lepší informaci tomu, koho to skutečně zajímá.
Myslím, že nemám problémy odpovídat a taky budu rád že se lehokola rozšíří. Jen mi toho napoprvé přišlo moc, nebo to narazilo na moji nechuť být středem pozornosti. Navíc vždycky když vykládám stejnou věc poněkolikáté a k tomu těsně po sobě mám sám takový vnitřní nepříjemný pocit, že se opakuji. Ale zkusím zkombinovat ty vizitky a změnit mého nazírání :-).
ono hlavně záleží na povaze a náladě dotazovaného, aktuální situaci a stavu tazatelů. Někdy na cestách skutečně nemám náladu se s někým bavit, řeším třeba úplně jiné problémy. Nejsem nikým placen za propagaci lehokol ani necítím žádnou vnitřní potřebu je šířit jako nějaké náboženství, myslím, že pro propagaci dělám už hodně tím, že na tom jezdím. Přesto jsem se nikdy na nikoho neosopil, většinou ale odpovídám stručněji, než by si tazatel možná představoval (i když často se mi zdá i stručná odpověď poněkud nadbytečná, např: "dá se na tom jezdit?" "jistě" - jinak bych na tom asi těžko jezdil, ne?). Rozumný člověk pochopí, že na některé dotazy musím odpovídat furt dokola a už mě to třeba i nebaví. Často se objeví i takový, který se evidentně chce na něco zeptat, ale neudělá to, protože nechce otravovat. Někdy, když mám náladu, se s někým bavím klidně čtvrt hodiny, popíšu mu jaká všechna kola existují, kdo je vyrábí, kolik stojí atd. Ale někdy třeba náladu nemám a to se na mě nesmí nikdo zlobit:-)
Přesně tak, poznám kdo se ptá ironicky, tomu odpovím ve stejným stylu a kdo má opravdový zájem, s tím dám třeba i pivo a pokecám když mám čas. Ale nemám důvod propagovat jakýhokoliv výrobce lehokol, nemám od něj reklamní kolo, ale svůj výtvor.
Ale úspěšně bys mohl propagovat výrobce křovinořezu :o))) Přemet Podlaha by z tebe měl určitě radost :o)))
Taky nejsem placen výrobcem lehokol. Nemám žádné reklamní kolo. Svá kola jsem si koupil a řádně zaplatil. Přesto mi to problémy nečiní. Podělit se o zkušenost s lehokolem tady nebo v reálu kdekoli jinde. Pochválím to a vytknu tomu ono. Ale nikdy nemám na kole tolik naspěch, abych nemohl s někým hodit řeč. Asi to bude tím , že mám lehokolo jako zábavu a relax po večerech a víkendech pro radost a nechvátám na něm denně do práce jako Jirka.:-) Do práce jedu na kolobrndě či na klasice. Ale i na té kolobr. mě občas někdo zastaví a vyptá se. Řeknu, co vím, příp. mu řeknu at´se nezlobí, ale že právě pospíchám a jestli má zájem se něco dozvědět víc, tak dáme řeč jindy a jinde. Jedna slušná věta a uháním dál. Pusa mi neupadla a nemusím tahat ani žádné vizitky.:-)
TO že to kolo budí pozornost mi ze začátku vadilo hrozně. Časem si člověk prostě zvykne. V bezprostředním okolí už pozornost nebudím. Už se ani prodavačky v obchodě v přilehlém městě nechodí dívat jak odjíždím apod. Zkrátka všichni už mě viděli :o) Ta pozornost odrazovala ženu od koupě tři roky. Už ale taky leží.
Já to prostě beru jako malou daň za velké pohodlí a nádheru jízdy v leže.
Mám nacvičené odpovědi na nejčastější otázky a v podstatě odpovídám aniž bych přemýšlel. Pokud to někoho opravdu zajímá, což poznáš většinou po první větě, odpovídám rád a věnuju mu potom jednu vizitku, kterou mi poslali kluci z Azubu, abych nemusel vypravovat historii lehokol a o tom, co všechno se vyrábí a co je na co dobrý stále dokola.
To, že budím pozornost mi nijak nevadí, je to v poho, děckám zatroubím na trubku (prý to zní jak když polechtáš kačenu - jak někdo jednou poznamenal), babkám zamávám atd. Většina lidí mne zprvu považuje za invalidu, ale vždycky si pak dobře pokecáme. Ale zjistil jsem jednu věc - že jsem poněkud nebezpečný pro provoz.
1. případ - jedu po cyklostezce, kolem křoví, kopřivy. Proti mne pán a paní na kole, ženská kouká doslova s otevřenou hubou, míjíme se, pak slyším rachot, ohlédnu se a ženská se válí v tom křoví a kopřivách. (Jak jsem se koukal dozadu tak jsem tam málem skončil taky).
2. případ - jedu po cyklostezce, proti mne rodinka na kolech - pán, kluk, paní. Otec se synem se zastavili a koukají co to kolem nich jede no a máti taky koukala, ale nezastavila a vzápětí byla celá rodinka na hromadě. Naštěstí se to obešlo bez zranění (i když lékárničku vozím).
Teď jenom čekám, kdy to nějaký automobilista napálí do strou nebo tak něco.
Leták by se zešel. Aspoň tě nebude bolet huba a možná někdo rozšíří řady lehopovalečů.
Omlouvám se za delší a možná poněkud off-topic příspěvek JAK JSEM SE ZAMILOVAL (DO SKLÁDACÍCH KOL): bylo nebylo, jednou takhle jsem byl na zájezdě v Anglii a tam bylo pred kostelem připoutané složené kolo Brompton. Naprosto mě uchvátilo, do té doby jsem nic podobného neviděl. Namísto prohlídky kostela jsem okukoval kolo. Po chvíli jsem pod sedlem objevil provázkem přivázaný svazeček vizitek s pár údaji o kole a kontaktem na prodejce. Bylo evidentní, že tam jsou k volnému odběru. Jednu jsem si utrh (mám uschováno) a doma pak zjistil podrobnosti. Pokládám to za nejlepší způsob propagace. Od Azubu jsem koupil zatím 3 kola (2 skládačky a 5). Skládačku jsem myslím měl jako jeden z prvních v Praze a samozřejmě budil všude pozornost, v tramvajích atd. Tak jsem požádal Azub, ať mi pošlou vizitky, což udělali a já je rozdával vážnějším zájemcům (a taky vím už min. o jednom, co si skládačku pak koupil). Když vizitky došly, požádal jsem v Azubu o samolepky, které lepí na kola, vyrobil si sám podkladové kartičky, proděravěl, přivázal, rozdávám...
Podle mého názoru je taková propagace nejúčinnější a nejlevnější. Určitě by téměř nikomu nevadilo vozit na kole přivazaný svazek papírků, co nic neváží... myslím, že Azub tohle dost podceňuje a zbytečně se tak připravuje o další kupce.
Klidně bych se nebál věnovat leták od Azub, sám jsem se k tomu přes ně dostal a nakonec mám úplně jiný lehokolo.
Řekl bych, že jde o prvotní informaci.
Bydlíme teď nově vedle základky a jednou jsem slyšel, jak kolem mýho kola šla učitelka s klukama. Ti byli nadšení co je to za stroj a ona jim říká - no, on šlape rukama napřed a on je určitě invalida, jdeme..
Pak jsem odjížděl pryč a kluci i s učitelkou stáli na zastávce autobusu a dívali se, že je to úplně jinak...a byli nadšení.
Právě tuto neděli se mě opět ptali ,, Jak se na tom jezdí". Jako na kole odpovídám, a pak padala otázka za otázkou a byl jsem doma o 20 min. později. Asi by to chtělo opravdu nějaký leták, pro případ, že povaleč nemá moc času. Je fakt,že jak jsem začínal jezdít na leháči, tak mě zájem okolí překvapoval. Zájem se sice nezmenšil, ale já si už zvykl.